Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Váš názor na mé problémy s přítelovou matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Judi
13.8.12 14:46
Naprosto chápu a soucítím. Někdo je natolik tolerantní, že mu to nevadí, ale já mám nastavenou hranici soukromí hooodně nízko a už i nevyžádané rady mě vytáčí, natož neustálé návštěvy tchýně. Chtělo by to stanovit pevné hranice, vysvětlit jí, že chceš s miminkem soukromí a NEUSTÁLÉ návštěvy vám narušují režim. Myslím ale, že tvoje tchýně to nepochopí a urazí se. Bože, jak jsem šťastná, že máme vlastní dům. Promiň 
.
Přesně takhle jsem prožívala i já svoje děti. Nikdy jsem nepotřebovala vozit kočárek nebo pohlídat mimčo. Max na chvíli od manžela. Chtěla jsem si je naplno užívat, dokud jsou to miminka. Teď už půjčuji ochotně a ráda (je jim 2 a 5 
).
- Citovat
- Upravit
LouLou
13.8.12 14:52
Chapu…nejsi hysterka ani divna, mne by tohle moc vadilo, i kdyz to treba mysli tchyne dobre…bohuzel uz byla chyba jit bydlet tam kde jste a prachy, ktery jste investovali uz vam nikdo nevrati…no co ted? opravdu nevim… 
snad ti tu nekdo poradi neco konstruktivniho 
mozna bych se sla i poradit nekam k odbornikovi, lepsi nez se trapit…
- Citovat
- Upravit
13.8.12 14:58
Tak já bych přece jen řekla, že jsi docela v něčem přísná. Docela to chápu, cítila jsem to podobně, asi hormony. To, že si chce babička pochovat vnouče, je naprosto normální a v pořádku, přece po ní nemůžeš chtít, aby byla na hlídání jen tehdy, když se ti zamane a jinak nic! Je to přecejen její vnouče..
Máš štěstí, že přítel je na tvé straně, já musím bruslit mezi oběma, protože nechci manželovi ubližovat tím, že budu nás dvě stavět mezi něj a jeho rodiče.
V tvém případě bych v novém za pomoci přítele stanovila jasná pravidla. Spíš bych s malým zašla dolů k tchyni, když se ti to hodí, ať si ho pomazlí. Půjč jí kočár, ať ho jde uvozit a sama si odpočiň. Domů si ji moc nepouštěj.
Taky mi přijde hrozný říct, odstěhujem se a po nás potopa. Jednou budem taky staří!
Pokud moje tchyně do něčeho mluví, prostě si dělám po svém a hotovo.
Např. chtěla dát pochovat malou tetě, když pobrekávala hlady. Tak jsem přihlížela, jak dítě nabírá. Dali ho mně, ať ho uklidním, tak jsem řekla, že ji jdu nakrmit. A tchyně - no snad ji dáš tetě ne? Já nato - klidně, ale bude plakat. A byl klid.
Nebo pletení svetříků - mně se její vkus nezamlouvá, ale vezmu si to, poděkuju, sem tam obleču na dědinu a mezi lidi si koupím, co chci.
A mám pokoj jak já, tak hlavně můj manžel, kterého naše dohadování vždycky mrzelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Malá Mia
13.8.12 14:59
Zamkni se. Když bude miminko plakat a ona zaťuká, že chce pomoct, tak jí řekni, že je hrozně hodná, ale že se chceš naučit zvládnout to sama, když si nebudeš vědět rady, tak za ní přijdeš a poprosíš o pomoc, bla bla bla. Prostě bych jí namazala med kolem huby, abych od ní měla pokoj. Musí to být těžké, chápu tě 
. Mám bezvadnou tchýni, ale bydlet bych s ní nechtěla, protože její chování k mému dítěti mě taky vytáčí, ona se totiž taky rychle vžívá do role matky a ve mně to vře… „Maminka ti obuje botičky, ééé, vlastně babička.“ 
- Citovat
- Upravit
13.8.12 15:00
@Judi Mám to jako ty, musím se hoodně snažit. Jasně, že se urazí, ale myslím, že po čase to pobere a zvykne si. Jako ta moje - náš vztah = vzájemná opatrná tolerance .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.12 15:00
Já bych řekla, že je to úplně normální vyvrcholení soužití s rodinným příslušníkem. Kdybyste bydleli v jiném městě, určitě by vztahy nebyly vyhrocené a možná jste to měli přehodnotit, než jste začali budovat. Třeba za ten milion a půl koupit byt, než přijde čas na vlastní domek.
Tohle nikdy nepřináší užitek a mnoho rodin se takto rozhádalo a rozešlo. V menší míře to vidím u našich. Ségra bydlí s rodinou vedle nich. A jakkoli jsou vztahy perfektní a rodina by za sebe položila život, tohle dokáže divy. Já své rodiče miluju nadevše, s tchánovcema máme taky dobré vztahy a už jen proto bych ani s jedněma nikdy nebydlela. VŽDYCKY to jde do kopru…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.12 15:01
@Malá Mia píše:
Zamkni se. Když bude miminko plakat a ona zaťuká, že chce pomoct, tak jí řekni, že je hrozně hodná, ale že se chceš naučit zvládnout to sama, když si nebudeš vědět rady, tak za ní přijdeš a poprosíš o pomoc, bla bla bla. Prostě bych jí namazala med kolem huby, abych od ní měla pokoj. Musí to být těžké, chápu tě
Dobrý nápad do doby, než bude byt hotový. A pak to uděláš podobně 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.12 15:01
No popravdě po první větě mě bylo jasný co bude následovat…na začátku je vždycky ono : sdílíme s ní dům…bohužel to je to nejhorší co člověk může udělat. Ty peníze co do toho vrážíte jste měli vrazit do bytu, kde by jste byli sami a toto se nestalo.
Jediný co je možný, promluv si s ní, ještě ty vztahy mezi vámi nejsou uplně v háji, řekni jí jak se cítíš, nějaký pravidla a snad je bude dodržovat, pokud ne, tak pevný nervy a co nejdřív přeju bydlení ne třeba vlastní ale to kde budeš ty paní domu a bude v něm tvoje rodina, kterou tvoříte s přítelem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.12 15:04
Nepochopim, proc se nekdo stehuje k tchyni a pak vyplakava, ze jim strka nos do soukromi. Dve pani v jednom dome se nikdy nebudou mit rady. To tu bylo, je a bude a nechapu, jak si nekdo muze myslet, ze zrovna u nich doma to bude jinak.
Chapu, ze nestojis o jeji nevyzadane rady nebo pomoc. Tchyne se bude podle mne porad citit ve svem dome damou c.1, ktera muze vsechno, i kdyz jste si polovinu domku odkoupili…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.12 15:04
Tak úplně stejně to mám já, vdaná jsem 17 let a lepší to není, naopak. Tchyni nezměníš. Můžeš změnit jedině sebe, svůj přístup k tomu, případně se odstěhovat, nebo zbláznit…Tvrdé ale pravdivé.
- Citovat
- Upravit
13.8.12 15:06
No je tragédie, že spolu bydlíte. Já to říkám pořád, že ideální je, když jsou rodiče po ruce, ale když jdou k mladým na návštěvu musí si obléct kabát a zazvonit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.12 15:08
Ahoj, já tě naprosto chápu. Akorát s tím rozdílem, že máme jen ty společné prostory, naši ložnici a tchyně svou. Krom jejího pokoje uklízím sama (v 8.měsíci) celý dům a tchýně s ničím nepomůže. A to jí je o 20 let méně, než té tvé a já jsem o rok starší jak ty 
Je to na pěst, kdybych mohla, okamžitě se stěhuju pryč. Bydlet s tchýní je prostě sebevražda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.12 15:11
@jonatanka píše:
No je tragédie, že spolu bydlíte. Já to říkám pořád, že ideální je, když jsou rodiče po ruce, ale když jdou k mladým na návštěvu musí si obléct kabát a zazvonit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.12 15:13
Proč se sakryš všechny stěhujete k tchýni? 
To už je lepší podnájem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
potřebovala bych znát váš nestranný názor, abych proti skorotchýni nebyla třeba jen zaujatá.
Bydlíme s ní v domku, kde jsme si s přítelem odkoupili 1/2 domu a upravujeme si půdní prostory, kde bude samostatný byt se vším, co potřebujeme. Zatím bydlíme s ní v přízemí, kde sdílíme ostatní společné prostory až na náš jeden pokoj a její ložnici. Máme malé miminko, které ona POŘÁD navštěvuje u NÁS v pokoji. Obzvlášť když začně plakat, tak hned přijde a dožaduje se ho, aby ho mohla utišit. (Jako bych to snad já, jako máma, nedokázala.
) Furt na něj žvatlá, blbě ho chová, pokládá ho na měkké polštáře, na stůl, kde je deka a kde se může přetočit a spadnout, jednou mu i dala BEZ MÉHO VĚDOMÍ A DOVOLENÍ fenyklový čaj, protože plakal a ona si myslela, že má prdíky. 
Přitom plně kojím a ona ví, že čaj dávat nechci!!! Říkám jí, když mi vadí, jak ho chová, že na něj žvatlá… Ale ona to dělá i tak. 
(Uff, potřebovala jsem to ze sebe dostat.)
A kde spočívá problém. Jsem mladá (22 let, přítelovi je 32 let) a ona už vždy dávala rady typu - je tam zima, vem si bundu. Proč piješ jen vodu, vem si šťávu… A pořád se starala, jako by mi bylo deset. Pak jsem porodila a přijde mi, že se mi snaží ukrást dítko a zastoupit mě v rodičovské funkci. Kecá mi do toho, kdy ho koupat, jak ho utišit. Myslím si, že ona čekala, že po porodu budu zase chtít cestovat, studovat, sportovat a ona se ujme plné péče.
Kdyby mohla, tak ho snad i kojí. Asi k ní mám averzi. To, že si ho občas pochová, je jen proto, aby si ho užila. Kdyby bylo na mně, tak jí ho nepůjčím a to proto, že si ho užívám a užívat CHCI a co nejdéle, protože tak strašně rychle roste a za pár let už na mazlení nebude. Hlídání prostě nepotřebuju. Až budu potřebovat, řeknu si. Bojím se, že až budeme nahoře bydlet, že to jednoho dne nevydržím a odstěhuju se. Klidně i bez přítele. Už teď z ní mám nervy v kýblu. Problém je v tom, že jsme do bydlení dali milion a půl a tak nemůžeme jít hned. Za dva roky plánujeme další mimi a za 10 let postavení nového domlu. Ale opravdu? Jeho matce bude 70 let a bude potřebovat pomoct. A další nové investice..
Jsem zoufalá. Takhle jsem nikdy žít nechtěla. A to mám být ráda, že mám nejskvělejšího chlapa a dítko, jaké si kdo dokáže představit. Nikdy bych nečekala, že mi skorotchýně dokáže tak ztrpčit život a nádherné štěstí s rodinou, kterou mám. Možná ale jen přeháním. Každopádně jsem ze současné situace zoufalá. Tak strašně bych si přála samostatné bydlení, kde by bylo soukromí a intimita. Bojím se, že k nám nahoru bude lést a pořád zvonit, aby mohla být s vnoučetem a dle jejích slov pomáhat. (Já o pomoc ale nestojím! Až jí budu potřebovat, řeknu si!) A do toho miliardy rad, jak bychom měli dělat všechno podle ní a vyptávání se na věci, do kterých jí nic není.
Co takhkle chodit k psychiatrovi? Nebo k odborníkovi na mezilidské vztahy? Pomalu se ze mě stává psychicky unavená troska. Každým dnem čekám, že stresem přijdu o mléko, nebo to už nevydržím a budu na ní hysterisky řvát, jak už mě se*e. ( - Omlouvám se, nikdy nejsem sprostá, ale tentokrát jsem musela udělat vyjímku.
) A ne, afektovaná nejsem. 
Přítel řekl, že bude stát vždy na mé straně. Když se mi něco nelíbí, řeší to. Toto od něj ale nemůžu očekávat pořád. Každému jednou dojdou nervy. I když se mu něco nelíbí, tak on to kvůli sobě neřeší, když mně to zrovna nevadí.
Abych nepsala jenom zle. Skorotchýně byla super. Než jsem porodila. Do té doby mi její rady nevadili. Pořád nás obskakovala, vařila, ale protože ONA chtěla! Já o to nikdy nestála. Ráda bych vařila pro mě a přítele sama. Baví mě to a naplňuje. Po porodu mi ale přijde, že si na naše dítě dělá velké nároky, jako by se opravdu chtěla stát jeho mámou a to mi hrozně vadí.
Nevím, jestli mám brečet nebo zuřit.
Omlouvám se za dlouhý a hektický text.
Snad mi trochu pomohlo, že jsem napsala, co cítím.