Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak trochu nostalgicky vzpomínám na prázdniny v dětství, tak trochu srovnávám, jaké babičky jsem měla já a jaké mají moje děti. Moje babičky z tohoto srovnání vycházejí jednoznačně líp: jako milé a chápající (narozdíl od přehnaně úzkostlivé tchýně a pedantské mamky
). Nepamatuji se, že bych od některé ze svých babiček dostala vynadáno nebo dokonce na zadek. Jedna babička se mě zastávala a bránila mě proti výchovným postupům mých rodičů a často se nechala umluvt, aby mi koupila nějakou dobrotu, takže jsem s ní hrozně ráda chodila nakupovat
. Vyprávěla pohádky, zpívala, nechávala ujídat těsto na buchty…
Druhá nás nikdy nepochovala, nikdy nepohladila, ale zase nám dávala takovou volnost, že jsme prázdniny u ní milovali, a úplně jsme hltali její vypravování o dobách, kdy byla malá ona nebo naši rodiče. Myslím, že takovéhle babičky už nejsou - možná, že dnešní děti už by o ně ani nestály
. Jak to máte vy?
@daaaja
moje babicky jsou bez konkurence, i kdyz uz mam jen jednu, a jak rikas, ty buchty a vareni, to uz se dnes nevidi
![]()
Musím souhlasit - moje babička byla zlatá… vlastně neustále jsem tam byli buď „na návštěvě“, nebo na prázdninách. Občas jsme dostali vynadat, ale s úsměvem. Neuvěřitelně vařila i pekla… strašně mi chybí. Kdykoliv dokázala poradit, ale nenuceně. Srovnám-li to s mamkou nebo tchyní, obrovský rozdíl.
Dnes je jiná doba, babičky našich dětí musí chodit dlouho do práce, na vnoučata nemají čas a leckdy i náladu. Pořád se honí za penězi (ne že by byly tak na peníze, ale obě jsou rozvedené, takže se otáčí, aby se uživily). Tchyni nechci komentovat, protože k ní nemám takový vztah jako k mamce nebo babičce, takže prostě nechci posoudit něco, k čemu mám od začátku averzi…
babička mi moc chybí - byla pro nás velikou oporou, byla to opravdu taková ta pohádková babička… s její ztrátou se vyrovnávám hodně těžko
Babička od mámy je absolutně nejvíc nejlepší! Mámu měla celkem pozdě, takže když jsem se narodila, byla babička už několik let v důchodu. Hlídala nás pokaždé, když jsme byli ve fázi doléčování se z nemocí, chodili jsme k ní na celý den, když byli naši v práci. Celé dny jsme si četli, vyprávěla nám hodně o svém dětství, šila se mnou věci na panenky… nikdy jsem se u ní nenudila, nikdy na nás nezvýšila hlas. Vždycky měla slušný zásoby sušenek
A dodnes, když k ní přijdu, si s sebou odnáším pytlík plný sladkostí ![]()
Druhá babička je mladší, takže za dob mého dětství ještě normálně pracovala jako učitelka, dodnes občas vezme supl. Díky její pracovní vytíženosti a tomu, že moje máma se s nimi odmítala byť potkat na ulici, také díky tomu, že táta si s ní nikdy moc nerozuměl, jsem nikdy nebyla svěřena do její péče a ani ona se k nám nikdy jako babička nechovala - jak taky, když jsme byli vzájemně separovaní… Teď, jako dospělí, se s ní i s dědou stýkáme podstatně častěji a podstatně radši, ale ta léta odcizení jsou prostě znát.
A tady je kámen úrazu. Všechny máme na babičky super vzpomínky, zbožňovaly jsme tu naši schopnost omotat si je kolem krku, to, že nás rozmazlovaly, nevychovávaly. To jsou jedny z nejkrásnějších vzpomínek na naše dětství. Tak proč po našich matkách a tchýních chceme, aby nám šly na ruku s výchovou, aby dětem tajně necpaly čokoládu, aby dodržely režim zavedený u nás doma? Proč takhle dětem odpíráme tu možnost uchovat si babičku ve vzpomínkách jako tu babičku, která prozářila naše životy jako sluníčko? Ano, moje máma je úzkostlivá (stejně jako její máma), při hlídání mé neteře se víc bojí než odváže, ale během té doby, co jí má na starosti, se k ní chová tak, jak chce ona, ne jak chce můj brácha nebo jeho přítelkyně… A tak to má být! ![]()
Babička
ráno mě a dědu probudila vůně melty. K tomu krajíc chleba s máslem a medem celý den myslela na naše žaludky a starala se o hospodářství
Děda
po snídani jsem s dědou vyrazila na seno nebo na zahradu, trhat jahody nebo na ryby, plet zahradu…
večer jsme s děckama chytaly netopíry a světlušky, hrály hutututu na silnici. Ve včelíně jsem měla se sestřenkama naše místečko postavil ho děda.,,Vydávaly,, jsme časopis a hrály jsme si na robinsona (např. jsme babičc ekradly vajíčka a jednou jsme chtěly ulovit i slepici)
Tiez som mala uzasnu babicku, presne ako pisete, vzdy navarene, vzdy nejake sladkosti v zasobe, vzdy mala pre mna mile slovo a usmev
tiez mi hrozne chyba ![]()
na druhu stranu, moja svokra (tchyne) bude asi tiez patrit medzi tie „rozpravkove“ babicky a moja mama bohuzial medzi tie zaneprazdnene ![]()
@ncc1701 pressne suhlasim s tym, co pises. pochopila som to uz davnejsie, i ked zatial maly je prilis maly na to, aby som ho nechala u svokry alebo u nasich sameho, tak vzdy ked sme na navsteve tak sa im snazim nechat vlastny priestor, neriesim, co a ako s nim svokra robi, je to jeho babicka a ja som stastna, ze nejaku ma a ze sa navzajom miluju ![]()
Z otcovy strany bydleli babička s dědou daleko, jezdili jsme tam tak 2× do roka, děda pak umřel. Já jsem k ní, jako dospělá, jezdila častěji, přes její město jsem jezdila na služební cesty, tak jsem se k ní vždycky stavila. Byla hrozně chytrá, sečtělá, ona byla soudkyně, děda porodník. Jen to nebyla taková ta rozmazlovací babička. Umřela v 98 letech, když jsem čekala své poslední dítě.
Ke druhým prarodičům jsme jezdili skoro každý víkend a trávily jsme tam se ségrou půlku prázdnin. Babička byla pořád v jednom kole, doma ji to moc nebavilo. Na rozmazlování jsme měly spíš dědu, toho jsem milovala a doteď se mi po něm stýská
.
Skvěle vařil, lepší roštěnky, než od něho, jsem nikdy nejedla. Musely jsme jim dost pomáhat, jinak to nešlo, měli malé hospodářství.
Už nežije žádný z mých prarodičů a moc mi chybí.
Babicky moje
![]()
Prvni babicka, to si vzpomenu na hrani pexesa, karet malovani, cteni pohadek, uceni pleteni, povidani, lezeni v posteli, houbareni, taboraky a jejiho manzela, meho dedu, jako nejlepsiho chlapa pod sluncem, bohuzel byl zabit v mych 9letech
Ale babicka se i tak nezmenila, byla jsem u ni porad, kdyz jsem byla nemocna, cele prazdniny dokonce i na Vanoce
Mela jsem ji moc rada. Vlastne mam! Ted obskakujemoje deti, ikdyz uz je stra ma 91 let hrani pexesa a houbareni ji nepreslo ![]()
Druha babicka.to je takove drzkata borka zase, zadne hrani nebo tak, spis nas tahala vsude po koupalistich a nebo nas honila kolem baraku pracovat, ale zase dobre varila a pekla, ale moc rada jsem tam nejezdila a nejezdim doted. Nevzpomene si na narozeniny, svatek nic.Ale to je jedno.
Kdbych to mela srovnat s dnesnima babickama deti, tak to je naprosto nesrovnatelne. Nebyt prababicky nevi ani co to je babickovska naruc. ![]()
Byla jsem na tom poodbně jako zakladatelka - jedna babi by se rozkrájela, a u druhý zase lány volnosti na statku. Řekl bych, že moje děti se mají o fous lépe. Jedna babička pohne zeměkoulí, druhá zase není úplně hlídací, ale taky koupí a povolí vše
, ale hlavně kluci mají ještě tu mojí pohádkovou babičku, prababičku, která za nima chodí z vedlejší vsi hlídat a hrát si s nima!!! A kluci jí zbožňují - jako kdysi jejich máma. A říkám to furt, ne jakou máme babičku a prababičku, takhle bych já chtěla vypadat v jejím věku 82 let!!!
Jo, mimochodem, marodím. Vítě, kdo hlídá kluky??? Prababička!!! ![]()
Já měla dvě úžasné babičky a moje děti mají taky dvě superbabičky.
Prababičky už bohužel nemají.
Babičku z taťkovy strany jsem ani nepoznala, zemřela brzo. Druhá babička - mamčina maminka - s námi už přes 10 let bydlí v domě. Jako dítě mám na ni moc hezké vzpomínky, od 2 let mě hlídala, než jsem šla do školky, pak jsem u ní často bývala - náš dům byl od jejího minutu chůze. Stá v obrovské zahradě a dost jsem si tam s bratrancem a sestřenicí vyhrála. O prázdninách jsem k ní chodila na obědy, když naši byli v práci. Jako dítěti si pamatuju, že mi neúnavně kreslila cokoliv - strašně jsem to vyžadovala. A taky skvěle vařila, tak dobré jídlo jako od ní už asi nikdy mít nebudu.
Babi je letos 85 let a zdravotně je na tom velmi špatně - s obtížemi se pohybuje, občas je pomotaná a není vůbec soběstačná, tak teď už je dost negativistická, všechno vidí ze špatného konce, podle ní všechno blbě dopadne, neustále si stěžuje na zdraví (ale to se nedivím) a o nic nemá zájem. Vůbec to není ta energická usměvavá žena z mého dětství, ale to je asi život…
Moje byla taky báječná a miluju jí o to víc, že mi od sedmi let vychovávala, když mi umřela mamka a táta to nezvládal. Jak na ní tak na dědu mám nejkrásnější vzpomínky škoda, že už nežijou a ty moje dvě nejmladší holky je nepoznali.
Moje babicka (ze strany mamky) byla uzasna. travila jsem u ni hromadu casu a mam spoustu krasnych vzpominek. Druha babicka byla naprosto nepouzitelna. NEstarala se vlastne nikdy ani o vlastni deti, natoz o vnoucata, takze jsem ji vsehovsudy videla asi 3*.
A jak to bude mit nase mimco? Myslim, ze stejne jako ja. Moje mama je uzasna a myslim, ze bude i bajecna babicka. Matka myho pritele, to je naprosta hruza! ma 4 deti, kazde s jinym chlapem, ani o jedno se nestara, my za ni jen splacime dluhy… Nejak uz ted vime, ze jako babicka bude naprosto nulova a jsme za to vlastne i radi. Radeji at v zivote naseho ditete vubec neni…
jinak ano, myslim, ze dnesni deti (vetsina deti) uz by si babicek takvych, jake jsme mely my jako male nevazily.