Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@jenny.fields píše:
Zakladatelko, je mi líto tvé situace, speciálně pro to, že sama vidíš a víš, že z bydlení s tchýní nelze vycouvat.Mohu ti pomoci s tvými pocity a psychikou, abys to lépe snášela, jednak byla asertivnější, nežárlila, dokázala se prosadit, ale byla i víc tolerantní. Protože tady očividně pomůže jen změnit sebe
Já mám tchýni super, taky v baráku, ale ne takovou děsivou jako ty, přesto jsem se v minulosti s některými pocity také potýkala. Umím si živě představit, jak ti jePokud budeš chtít, tak mi napiš SZ, kdybys pro mne chtěla zůstat tady v anonymitě, tak mrkni na můj profil, tam je odkaz na stránky a můžeš mi napsat z nich.
Ty bys mi Jenny pomohla?
Moc bych si toho vážila.
Zrovna dnes jsem uvažovala, že si o asertivitě koupím knihu. Víš (píšu i k ostatním) pokud bych jí uměla říkat, co se mi nelíbí, tak třeba by to časem pochopila. Ale já neumím být upřímná. Dokážu to jen ke třem lidem - přítel, mamka a brácha. Tak ráda bych se to naučila a snažím se taková být. Ani prosazovat názor neumím kromě těch třech zmiňovaných. Nízké sebevědomí? Možná. Proto držím pusu a krok a mám maximálně nějaké nenápadné připomínky, které ale asi nechápe, nebo chápat nechce.
Nechtěla bych, abyste si o mně mysely, že jsem zlá, když své dítě nechci často půjčovat tchýni. Zlá opravdu nejsem. Tohle je moje vytoužené mimnko, mám svou vysněnou rodinu a vždy jsem se na to těšila. Vím, že jsem puťka, ale mě baví opečovávat rodinu. Je to má náplň života a proto mi vadí, když se mi do ní někdo míchá. I když májm spoustu koníčků, které ráda vykonávám když! přítel! hlídá, tak rodina je pro mě vše.
Mrzí mě, že jste na mě tak hodné a chápavé a já se schovávám pod anonymitou. Ráda bych se vám odkryla, ale co kdyby na toto někdy narazila tchýně. Proto mi to prosím nemějte za zlé.
A také bych ještě chtěla napsat, že pořád píšu o dítku, mimču. Bojím se i odkrýt pohlaví, ale toto oslovení mi přijde necitelné, takže - mám dcerku.
Jenny - Pomoc nikdy nežádám, snažím se být soběstačná, ale tu tvou velmi ráda přijmu. Na tvé stránky také ráda kouknu a snad ještě dnes (pokud dcerka usne
) ti napíšu SZ.
@guanaco píše:
Tak to je docela síla! Chápu, že jsi neměla moc na vybranou ohledně bydlení a umím si představit, jak tě to teď deptá. Taky věřím, že to tchýně nemyslí zle - samozřejmě ze svého pohledu. Tady je nezbytné, aby sis začala tvrdě prosazovat svůj názor a rozhodnutí, jinak se budeš navěky užírat a budeš to přenášet i na dítě nebo přítele. Že ti sama bere dítě hned po kojení je neuvěřitelná drzost, to se s ní máš jako přetahovat o vlastní dítě? Asi bych se zkusila zamykat, jak tady už psaly holky nade mnou. A až ti bude zase budit spící dítě, tak ji chytnout za ruku a odvést, když na nic jiného nereaguje. Přeju hodně štěstí.
Ona by MOŽNÁ reagovala, ale já jí to neumím efektivně říct. Jen naťukávám. ![]()
@74paja píše:
Zakladatelko a jak reaguje tchyne, kdyz ji reknes, ze si neco neprejes, aby neco delala, aby tam chodila atd.?
Já jí to moc říkat neumím a tak to řešil přítel. Přítele do toho ale už nechci tahat. Chtěla bych si to s ní sama vyjasnit. (Ale dokázat to.
) Pokud jí ale něco řekne, tak mám takový pocit, že se to trochu snaží dodržovat. Ale moc jí to nejde. Chtělo by jí to opakovat, aby si to pořádně zapamatovala. Prostě jako s malým dítětem. Opakovat, opakovat a hlavně nikdy nepolevit.
@jajul píše:
Snaž se to ale vyřešit k oboustrané relativní spokojenosti, mně je vždycky líto i partnera. Já si teda nedovedu představit obrácenou situaci - že by po mně třeba muž chtěl, abych se s rodiči přestala vídat, nebo abych se s nima nějak fest hádala.
Nechci aby se hádaly, ale aby začala dodržovat pár pravidel. Já jí také nekecám do života a hlavně - nelezu do soukromí. Partnera je mi také líto, proto už chci vše řešit sama, pokud najdu odhodlání. Přítel má své tchánovce strašně rád. Naši nám totiž do ničeho nikdy nemluvili. Respektují nás a hlavně berou rovnocenně. Nemají pocit, že nás musí pořád chránit a vše učit. Škoda, že taková není i ona.
Vždy jsem byla optimista, takže - třeba taková ale jednou také bude. ![]()
@Anonymní píše:
Já musím říct že mě tvůj článek strašně rozčílil… cítím s tebou.. My sice ještě miminko nemáme, ale přítelova mamka mě drtila od začátku našeho vztahu. Když jsme šli s přítelem na večeři, brečela že jí na večeři nevezme, když jsme jeli na výlet, breřela že jí necháme doma a když jsme jí vzali teda sebou po tom co brečela (chtěla na ještěd) tak jí přítel musel vést za ruku protože se bála vejšek, když jsem u přítele spala a bydlel ještě s mamkou, tak mu psala smsky ať jde udělat tohle a ať jí jde pomoct s támhle tím a od brzo ráno naschvál rámusila hrncema. Když jsem řekla přítelovi že už je dost starý aby bydlel sám a že bych s ním taky chtěla třeba bydlet, tak jí koupil menší byteček hned vedle nás. Pak jsme si pořídili psa a ona ho chtěla pořád hlídat, tak jsem řekla ok s tím že bude pes jíst jen granule, no samozřejmně pejsek kakal nestrávenou kukuřici a buh ví co ještě. pořád breřela že má přítel raději mně než jí, pak začala i lhát, že jsem jí říkala ošklivé věci (nebyla to pravda).. no hůra to byla. přítel většinou stál při mně… přítelova mamka před dvouma rokama zemřela.. přítel je pořád hodně smutný (ve svých 27 letech už nemá žádného rodiče)..tchýně byla sice nesnesitelná a strašně mi vadila, ale teď mě občas mrzí že jsem to nezkousla a hlavně že jsem nechala přítele aby stál vždycky zamnou.. ale určitě tě moc lituju protože vím jaké to je mít takovou tchýni a vím že kdyby sem s tou svou měla bydlet a ještě s miminkem tak bych se jisto jistě zbláznila! takže přeju hodně sil - budeš je potřebovat.. a přikláním se k variantě že se budeš zamykat
Zamykat se budeme, je to dobrá rada. - Děkuju všem, co ji navrhly. ![]()
Také jsi to měla těžké. Příklad pejska a kukuřice je totožný jako dcera a fenyklový čaj. Vůbec nerespektovali naši výchovu a to, o co je žádáme. Vím, že až tu tchýně nebude, tak mi přítele také bude líto. I já si možná budu vyčítat, že jsem vůči ní měla tolikrát černé myšlenky, ale teď tu je a to
![]()
@Anonymní píše:
Ty bys mi Jenny pomohla?
Moc bych si toho vážila.Zrovna dnes jsem uvažovala, že si o asertivitě koupím knihu. Víš (píšu i k ostatním) pokud bych jí uměla říkat, co se mi nelíbí, tak třeba by to časem pochopila. Ale já neumím být upřímná. Dokážu to jen ke třem lidem - přítel, mamka a brácha. Tak ráda bych se to naučila a snažím se taková být. Ani prosazovat názor neumím kromě těch třech zmiňovaných. Nízké sebevědomí? Možná. Proto držím pusu a krok a mám maximálně nějaké nenápadné připomínky, které ale asi nechápe, nebo chápat nechce.
Nechtěla bych, abyste si o mně mysely, že jsem zlá, když své dítě nechci často půjčovat tchýni. Zlá opravdu nejsem. Tohle je moje vytoužené mimnko, mám svou vysněnou rodinu a vždy jsem se na to těšila. Vím, že jsem puťka, ale mě baví opečovávat rodinu. Je to má náplň života a proto mi vadí, když se mi do ní někdo míchá. I když májm spoustu koníčků, které ráda vykonávám když! přítel! hlídá, tak rodina je pro mě vše.
Mrzí mě, že jste na mě tak hodné a chápavé a já se schovávám pod anonymitou. Ráda bych se vám odkryla, ale co kdyby na toto někdy narazila tchýně. Proto mi to prosím nemějte za zlé.
Jenny - Pomoc nikdy nežádám, snažím se být soběstačná, ale tu tvou velmi ráda přijmu. Na tvé stránky také ráda kouknu a snad ještě dnes (pokud dcerka usneA také bych ještě chtěla napsat, že pořád píšu o dítku, mimču. Bojím se i odkrýt pohlaví, ale toto oslovení mi přijde necitelné, takže - mám dcerku.
) ti napíšu SZ.
Já myslím, že všechny chápeme, proč jsi anonymní, nedělá to z tebe nikoho horšího. Ony leckteré tchýně mohou být pěkné čmuchalky. Na stránky mrkni, v klidu rozmysli a případně napiš. ![]()
Tak v první řadě, věkem to nebude, mě je 31 a kecy typu: vem si svetr, je tam zima - slyším taky pořád + když řeknu, že mě zima není, tak na mě zvýší hlas
; fenyklovej čaj je snad nějaká epidemie jejich generace (tchýni táhne na 70); Co nám vadí meleme, jak na kolovrátku pořád dokola a změna žádná. To je druh tchýně, v nás to není - takže řešení: a, rozvod/rozchod, b, nájemná vražda, c, vyslat tchýni na misi na Mars bez návratu (prej zrovna berou lidi)
jen tak mimochodem my s tchýní nebydlíme, ale řeším úplně to stejné jako ty, teď se dokonce stěhujeme, já měla dojem, že změnou prostředí, třeba trochu zkrotne a houby houby. Netranná bohužel nejsem, znám tvoji situaci z první ruky ![]()
Anonymní - přečtla jsem pár příspěvků a vidím, že jsi taky došla k názoru, že kromě svých dětí musíme vychovat taky tchýni - opakovat pořád dokolo, co si přejeme a nepřejeme a co se dělá a nedělá ![]()
Anonymní - ono bohužel někdy nestačí jen naťuknout, člověk musí říct jasně co požaduje, aby mu druhý porozuměl. To máš jako s chlapama, taky nestačí jen naznačovat
Promiň, že to zlehčuju. Já jsem na tom byla stejně, dlouho jsem si nechávala vše líbit a pak jsem se tím uvnitř trápila a byla naštvaná nejen na ostatní, ale i na sebe. Pak jsem přišla na to, že když si zkusím něco prosadit, vůbec nic zlého se nestane, naopak tím získám větší respekt a příště to půjde ještě snadněji. Ale nejsem žádná hrdinka, když mám říct mojí mamce nebo tchýni, že se mi něco nelíbí, tak mě to stojí hodně nervů.
Třeba by pomohlo připravit si dopředu nějakou efektivní větu, natrénovat si ji klidně před zrcadlem a pak jí to v dané situaci říct. Mně to tak pomáhá.
Máš malé miminko, doufám, že to není kluk. Protože by ses mohla dočkat stejně kvalitní snachy. Alespoň si vzpomeneš na své chování a určitě hodně věcí přehodnotíš.
Jenika1 - a co konkrétní dělá zakladatelka tak trestuhodného? Chce žít po svém a vychovat své dítě podle svých představ? Tak to bysme ji měli všichni pokárat, aby se probrala!!! ![]()
@jenika1 píše:
Máš malé miminko, doufám, že to není kluk. Protože by ses mohla dočkat stejně kvalitní snachy. Alespoň si vzpomeneš na své chování a určitě hodně věcí přehodnotíš.
Tak asi blbě čtu, ale nikde jsem se nedopátrala, že by se zakladatelka chovala nějak špatně
. Jasně, udělala blbost, když dopustila společné bydlení, ale jinak si myslím, že se chová v pohodě. Jen by měla vymezit mantinely a babča je respektovat…
Ahojky neda mi to a musim taky přišpět,,
Taky bydlime ve společne domacnosti s rodiči, ale mojima. bohužel nas k tomu dohnala situace. ted tak bydlime už pul roku a taky mame mimčo 2,5 měsíční.
a jedine co bych ti poradila musiš se na to povznest!! když něco mamča řika, řeknu ji třeba hm, jojo a udělam si po svem.
a to, že ti miminko bere - ty by sis nechtěla pochovat vnouče? jak psaly holky třeba tam semtam zkus za ni zajit pujč ji miminko, možná proto za tebou pořád leze, protože ji nema ani chvilku.
a ještě co se tyka přítele, moc ho do toho netahej.. mluvim ze sve zkušenosti, manžel si pořad stěžuje na tchyni (moji mamku) a moje mamka semtam prohodi něco na manžela a ja jsem jako mezi 2 kameny.. a taky mi je z toho někdy zle ![]()
Nebo zkuste na chvilku vypadnout nekam na dovču - ted jsme s manželem byli užili jsme si tu samotu a říkame si hura do boje.
Jedine na co se těšim až už budeme bydlet sami..
a věř, že když už budeš mit svoji domacnost - svoji kuchyn bude to určitě lepší ![]()
Anonymní, mám to uplně stejně, mám rok a půl stará dvojčata, čekali jsme na ně 4 roky. Chci s nimi trávit všechen čas, nechci přijít o nové věci a zážitky, cítím to samé co ty, ale moje tchýně mi je pořád bere, vypouští z pokoje aby šli k ní do pokoje, do všeho blbě kecá. Pernamentně mě z něčeho obvinuje, nic je nenaučí, ale jak je něco naučím já pořád to opakuje a všem to prezentuje jako svou zásluhu přitom jediné co slyším z pokoje je kuk a kdety
všude mě pomlouvá, vymýšlí si na mě lži, řekla mi tak strašný slova a manžel je ke všemu na její straně, chci se dát rozvést protože jiné východisko nevidím. S mužem jsme měli super vztah a ona ho zničila.
Já musím říct že mě tvůj článek strašně rozčílil… cítím s tebou.. My sice ještě miminko nemáme, ale přítelova mamka mě drtila od začátku našeho vztahu. Když jsme šli s přítelem na večeři, brečela že jí na večeři nevezme, když jsme jeli na výlet, breřela že jí necháme doma a když jsme jí vzali teda sebou po tom co brečela (chtěla na ještěd) tak jí přítel musel vést za ruku protože se bála vejšek, když jsem u přítele spala a bydlel ještě s mamkou, tak mu psala smsky ať jde udělat tohle a ať jí jde pomoct s támhle tím a od brzo ráno naschvál rámusila hrncema. Když jsem řekla přítelovi že už je dost starý aby bydlel sám a že bych s ním taky chtěla třeba bydlet, tak jí koupil menší byteček hned vedle nás. Pak jsme si pořídili psa a ona ho chtěla pořád hlídat, tak jsem řekla ok s tím že bude pes jíst jen granule, no samozřejmně pejsek kakal nestrávenou kukuřici a buh ví co ještě. pořád breřela že má přítel raději mně než jí, pak začala i lhát, že jsem jí říkala ošklivé věci (nebyla to pravda).. no hůra to byla. přítel většinou stál při mně… přítelova mamka před dvouma rokama zemřela.. přítel je pořád hodně smutný (ve svých 27 letech už nemá žádného rodiče)..tchýně byla sice nesnesitelná a strašně mi vadila, ale teď mě občas mrzí že jsem to nezkousla a hlavně že jsem nechala přítele aby stál vždycky zamnou.. ale určitě tě moc lituju protože vím jaké to je mít takovou tchýni a vím že kdyby sem s tou svou měla bydlet a ještě s miminkem tak bych se jisto jistě zbláznila! takže přeju hodně sil - budeš je potřebovat.. a přikláním se k variantě že se budeš zamykat