Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Keyllah první ledy může prolomit i společná aktivita, kroužek plavání, kreslení a pod.
@suricata ale prosimte. I deti se vyvyji a postupem veku uz u deti opada potreba byt za hvezdu rocniku. Ve 4 tride me tizil vytahany svetr a v 9tce uz mi to bylo uplne u zadele. Kazdopadne i tvuj nazor je v poradku, kdyz to svym detem kupovat nechces tak nekupuj ![]()
@suricata jo to se taky může stát, ale s tím asi nepoběží za maminkou, že…to už si ty priority bude muset poskladat sama, navic v 9 třídě jsou mnohem větší možnosti, blíží se střední…
@Bábrdl píše:
Kup jí dotykáč. Ty si na dceři řešíš svoje alternativní postoje, ale následky nést nemusíš.Pokud je to tak důležité, prostě jí ho pořiď. Na její psychice nechá následky spíš osamělost a odmítání spolužáků, než to, že dostane dotykáč.
Souhlas. Obzvlášť za situace, kdy to zakladatelčina dcera chápe a probraly to spolu. Ať není malá zbytečně odstrčená…
@suricata píše:
@Keyllah první ledy může prolomit i společná aktivita, kroužek plavání, kreslení a pod.
To jistě…ale zakladatelka psala, že teď se nejvíc baví o těch dotykačích a hrách. Pokud už navíc malá telefon má, jaký je rozdíl, když by měla dotykáč?
@Šarlota4 píše:
@aterka no dyt ano. Rikam mobil bych koupila.
Popisovala jsem, ze i tenkrat chteli byt deti in a sbiraly Cecka a predhanely se. Dneska to jsou mobily, takze bych to dceri ulehcila.
@Moucharda píše:
@ivašot. Není to ale trochu medvědí služba? Vždyť jí fakticky „kupujete“ pozornost. Neber zle…
nemyslim, ze ji kupuji pozornost - to by se dalo rict, kdyby ji koupili ten nejdrazsi mobil a nejdrazsi obleceni. pokud kupuji to, co je „prumer“, aby nebyla outsider, tak mi to nijak spatne neprijde.
deti byly vzdycky takove, akorat ted je k tomu vic moznosti, kde se to projevi. ale ja si pamatuju, jak se v 80.letech na zakladce spoluzaci smali spoluzacce, co nosila dedene obleceni a kdyz jsme meli rict, kde jsme byli o prazdninach, rekla, ze v zoo a vsichni si z toho utahovali jeste dlouho ![]()
a to byla doba, kdy jsme si byli „vsichni rovni“.
@Moucharda píše:
Co děláš je z tvého přesvědčení a vychází z tvého pohledu na svět. Já to vidím stejně a svádím stejné souboje a vždy si říkám, že musím ustát rozhodnutí hlavně před sebou, názor druhých je mi pak jedno… Na druhou stranu, přeceňovat něco tak pomíjivého jako je mobil, stojí to za to?
myslíš, jako že děláme z komára velblouda? Možné to je. Já jen vidím neteře. Nedělají nic jiného, než že paří na PC, mobilu nebo tabletu. Ale tam to bude i o výchově celkově, rodiče je nechávají jíst u PC, nevečeří společně, prostě žijou jinak, mají jiné hodnoty než my. Naše dcera je hodně citlivá a řekla bych, že chápe, co je dobré a co špatné. S neteřema si taky nerozumí, protže pořád jen hrajou a jinak si nehrajou.
Spíš mi to asi vadí jako společenský problém. Ve škole sedí děti na lavičce, ale nepovídají si, každej drží svůj mobil a hrajou nebo se dívají, jak hraje ten vedle. to si za chvíli jako nebudou ani povídat? No asi jo, protože naše malá už to zažívá.
Jinak oslavu jsme u nás připravili loni fakt parádní. Měli hry, hledal se poklad…pak přijely kamarádky znova a slyšela jsem…no ale oslava byla teda ajko lepší…děti, které samy nenabídnou oslavu žádnou. Prostě všichni jsou takový jakoby sobecký. Já tu nebudu ale dělat párty co půlrok, aby byly dámičky spokojené. Holky chápete mě? Dcera byla na pár oslavách, normálně dostaly dort a jinak si hrály. Nevím, na co jsou ty spolužačky zvyklé.
Přidávám se k holkám a jsem taky pro dotykáč.
Děti máme hodně podobného ražení, velice hodné starší dítko, které se jednu dobu nechalo od školky zneužívat jednou holkou a bálo se, že ta megera poštve celou školku proti ní. Trvalo pár let, než se dcera přestala s tou megerou bavit. Poslední kapkou byla jí vymyšlená SMSka, že mou dceru někdo zabije v šatně. To se stalo ve druhé(!!) třídě.
Dcera ve škole brečela a skoro se složila strachy a nikdo zní nemohl vydolovat proč. Až doma jsme to zjistili.
To byla fakt ta poslední kapka, zasáhla jsem dost svérázně a možná hloupě - matce té malé megery jsem to vytmavila a vřele doporučila, ať se její parchantě nepřibližuje k mé dceři a vyřadí ji ze svého seznamu tzv. kamarádů.
Stalo se a ty dvě se spolu přestaly bavit. Hloupé bylo, že jsem tomu pomohla já, ale ono už se toho od školky nasbíralo tolik, že jsem nemohla jinak
.
Ta holka kupodivu neměla ani tolik slušnosti, aby se naší dceři omluvila, její matka rovněž.
Když jsem pohrozila, že mi bylo učitelkou nabídnuto, že můžu „zařídit“ třídní nebo ředitelskou důtku tomu malému zmeťourovi, paní matinka mě odbyla slovy, že si mám posloužit. No, vykvákla jsem se na to. Jen jsem zdůraznila, že naše holky nikdy nebyli v pozici rovnocenných kamarádek, a že si opravdu nepřeji, aby se „kamarádily“.
Mé dceři se začalo postupně vracet takové to normální sebevědomí, našla si pořádné kamarádky ve třídě (jsou parta asi 5-ti holek), které ji nemají potřebu shazovat a šikanovat.
Naštěstí je dcera ale rozumově vyspělejší a hodnotu člověka vidí jinde než její vrstevníci. Ale je pravda, že jí k tomu bohužel dopomohly právě ty negativní zkušenosti s tou potvorou.
A taky spolu samozřejmě pořád hodně a hodně mluvíme.
Ale to jsem hodně odbočila od řešení tvého problému, zakladatelko.
Jen si myslím, že koupený dotykáč tvou dceru nezkazí a i když je to proti srsti kupovat ho proto, aby se milostivě spolužáci s tvou dcerou bavili, přesto bych ho koupila. A samozřejmě hodně mluvit a mluvit.
PS: omluva za román a za urážlivé názvy té „kamarádky“ mé dcery.
![]()
@Šarlota4 píše:
@suricata ale prosimte. I deti se vyvyji a postupem veku uz u deti opada potreba byt za hvezdu rocniku. Ve 4 tride me tizil vytahany svetr a v 9tce uz mi to bylo uplne u zadele. Kazdopadne i tvuj nazor je v poradku, kdyz to svym detem kupovat nechces tak nekupuj
no hlavně potřeba být hvězda ročníku začíná v pubertě, kdy se dítě odlučuje od rodiny, teda mentálně a snaží se prosadit ve svých sociálních skupinách, bála bych se, že když budu stále honit trendy, aby se dceři nikdo neposmíval a furt byla in, bude si toto chtít udržet potom sama, dodnes si pamatuji, jak u nás v devítce bylo moderní hulit, bavili se o tom všichni, takové spiklenectví a plánování, kde se sežene tráva a rodiče už nezmohli nic, myslím, že dítě, které má vlastní hodnotu ustojí tento tlak a trocha frustrace k tomu patří. Asi je to všechno o míře a vlastním nastavení, naštěstí každá zná své dítě a mluví s ním, takže je schopna vyhodnotit, kdy je té frustrace moc a kdy je to v rámci budování osobnosti.
Já bych jí ho koupila. Rozhodně bych kvůli takové cetce neriskovala, že bude dítě vyřazené z kolektivu a bude neštastné a pokud Vás to nijak finančně neomezí, tak bych to neřešila. ![]()
@aterka a nějakou jinou skupinu dětí, z kroužku nebo tak, kde by se mobily tolik neřešily, nemá?
zkušenost s dítětem nemám, jen se svým dětstvím, což se vyřešilo přesunem na jinou školu, kde byli divný všichni ![]()
Ale mám obavu, že pokud dcera vybočuje (přemýšlivost, hry považuje za „blbé“), tak to mobil moc nespraví. Jak píše Radůza, „kdo se divnej narodil, ten divnej i umře.“
Sama teda netuším, jestli bych koupila nebo ne.
Ale jestli bude chtít dcera mezi ty holky zapadnout, tak se bude asi muset přizpůsobit duševní úrovni lidí, co choděj po třídě a upozorňujou, že někdo nezná nějakou hru ![]()
Přeji ti, ať se rozhodnete dobře a dcerka to ve třídě zvládá.
@suricata píše:
no hlavně potřeba být hvězda ročníku začíná v pubertě, kdy se dítě odlučuje od rodiny, teda mentálně a snaží se prosadit ve svých sociálních skupinách, bála bych se, že když budu stále honit trendy, aby se dceři nikdo neposmíval a furt byla in, bude si toto chtít udržet potom sama, dodnes si pamatuji, jak u nás v devítce bylo moderní hulit, bavili se o tom všichni, takové spiklenectví a plánování, kde se sežene tráva a rodiče už nezmohli nic, myslím, že dítě, které má vlastní hodnotu ustojí tento tlak a trocha frustrace k tomu patří. Asi je to všechno o míře a vlastním nastavení, naštěstí každá zná své dítě a mluví s ním, takže je schopna vyhodnotit, kdy je té frustrace moc a kdy je to v rámci budování osobnosti.
Hele tohle období bylo u nás na základce taky, s tím rozdílem, že šlo teda jen o kouření cigaret. Nezapálila jsem si. Fakt nikdy! Dodnes nevím, jak to chutná
Na druhou stranu, když letěly bokovky, chtěla jsem je taky…myslím, že dítě, které už nějaké základy výchovy má, se dokáže rozhodnout samostatně ![]()
Tohle je furt dokola, koupis ji mobil, pak vsichni budou mit tablet, super sluchatka, znackovy hadry, budou se predhanet kdo v lete pojede na lepsi dovolenou, kdo bude mit 1. podprdu, kluka, sex atd… Proste je to hnusny, ja taky nic nemela, zavidela jsem ale netouzila po tom, v zivote prijdou vetsi rozmary, je na case se ns to pripravovat a zvykat si… Vzdycky je nekdo ve tride oblibenej a nekdo min a jen diky mobilu se to nezmeni… Za chvili budou starsi a prejde je to.