Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@PaníKadrnožková píše:
Existuji
Taky myslim. Ale bude jich asi tak stejně minimum jako reálných zkušenosti se změnou péče matky na péči otce po dohodě rodičů.
@Lama Lama píše:
Hele, to je fakt otocka. Život by byl, kdyby děti pomalu začínaly více a více chtít tátu, rozšiřoval se jeho péče, pak nějaký čas se praktikovala stridavka a postupně se to preklopilo k tátovi. Todle je prostě otocka, která se běžně neděje.
Ja nevim, sama si to za sebe neumim predstavit. Ale nevim, jedtli je sp realna. Ja si umim predstavit sp na velkou vzdalenost jen v pripade, ze napr. Jsem doma a dite ma individualni plán, jinak 2 školy je za me týrání
kazdopadne treba nevime. Jestli tam jsou treba konflikty s partnerem a chteji to resit takto a otec se nabidl, tak halt je to lepsi nez pokracovat v muceni. Jasne, ze je otazka, jak to bude ve skutečnosti…
@PaníKadrnožková píše:
Ja nevim, sama si to za sebe neumim predstavit. Ale nevim, jedtli je sp realna. Ja si umim predstavit sp na velkou vzdalenost jen v pripade, ze napr. Jsem doma a dite ma individualni plán, jinak 2 školy je za me týráníkazdopadne treba nevime. Jestli tam jsou treba konflikty s partnerem a chteji to resit takto a otec se nabidl, tak halt je to lepsi nez pokracovat v muceni. Jasne, ze je otazka, jak to bude ve skutečnosti…
Jo, to bych se raději přestěhovala blíže k otci, než 2 školy.
@Lama Lama píše:
Jo, to bych se raději přestěhovala blíže k otci, než 2 školy.
A jo, vzdyr oni se chteji stejne stehovat, no to by slo.
@PaníKadrnožková
Můj přítel pomůže, ale tři týdny v měsíci je pryč.
V rámci možností to zkoušet a děti zvykat máme do léta a určitě přijde i společné posezení a domluveni se, pokud na to reálné opravdu přijde.
A já jsem tatínkem dětí byla postavena před hotovou věc. On byl ten kdo přišel za dětmi a nabídl jim to a to po domluvě a dokonce podle dlouhodobého plánu s jeho přítelkyní, která děti zná a s ex je už tři roky. Já sama jsem se svým přítelem kratší dobu a taky nepřišel s tím, že mám dát děti pryč. Prostě děti patří jak ke mně tak ex, stejně tak jako k mému přítel patří jeho děti a pokud budou chtít bydlet u nás tak je to pro mne samozřejmost.
Za mne osobně měl nejdřív přijít za mnou a až by jsme se domluvili mi, tak teprve o něčem takovém říkat dětem. Ale nestalo se a tak je třeba přistupovat k tomu jak to přišlo. Každému se někdy povede udělat věci tak jak by se neměli. To je život.
Jen mne zajímají reálné zkušenosti a na co se případně připravit. O vztah s klukama opravdu nemám strach. Miluju je a oni mně, nemám strach ze by jsme se odcizili. Zažili jsme toho společně hodně a moc dobře ví co pro ně dokážu udělat, co pro mne znamenají.
@Makca87 píše:
V dnešní době, kdy se každé druhé manželství rozvádí, nebo neudrží vztah, ženské mají každé dítě s někým jiným, to tak je. Ani nevíš, kolik i mladších chlapů si najde ženskou s dítětem…
Chlapi dokážou nevlastní dítě přijmout lépe než ženy.. Vlastní zkušenost, zkušenost, z okolí.. A opravdu znám víc takových co partnerovo dítě sice tolerují, ale o společné soužití v jedné domácnosti nestojí, naopak spíš se nemůžou dočkat až nevlastní dítě zase pomaže ke své matce. Samozřejmě to u zakladatelky může být jinak.