Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
To je velmi individuální, já měla druhé těhotenství bezúdržbové, ještě den před porodem jsem s prvorozencem jezdila v aquaparku na skluzavce. Náročný byl jen první trimestr, pak klid až do porodu. A zatímco první dítě nám obrátilo život vzhůru nohama, druhé jen nenápadně zaplulo vedle prvního. Druhému jsou teď 2 měsíce a vidím, jak za tu dobu staršímu velmi urychlilo vývoj díky faktu, že mu nestojím stále za zadkem. Nepociťuji žádnou sebevraždu, možná mne to teď se dvěma dětmi přijde jednodušší než s jedním batoletem. Jistá omezení nastala, to ano, třeba se nám hůře chodí ven, ale to bude za půl roku zase jinak. Každý rozestup má své… Pokud druhé dítě chcete, klidně ještě do toho hned a uvidíš, kdy se zařadí…
Mám kluky přesně dva roky od sebe a s odstupem bych neměnila. Byl to zabil, v Tehu mi bylo strašně zle, ale paradoxně to byli pro staršího super - osekala jsem všechno, co nebylo nezbytné a jen si s malým hrála (avíc se mu moc líbilo, když jsem zvracela
tahal me nadšeně k záchodu a Mami eště!). Po porodu mi moc pomohl babyvak na uspávání mimina.
Teď jsou kluci pátrací, hrajou si spolu a mají stejné zájmy, takže plánování volného času je brnkačka.
Já mám děti od sebe 22 měsíců a je to super. Ale jen díky tomu, že starší byl i v těch necelých dvou letech rozumnej, šikovnej. A mladší byl super mimino, který jen jedlo a spalo.
Po asi půl roce začalo období vzdoru staršího a zhoršování spaní a chování mladšího. Velký plus vidím taky v tom, že období vzdoru staršího vyšlo na dobu, kdy mladší už byl dávno na světě, takže to straší nevnímal nijak negativně, a zároveň byl mladší ještě pořád v kočáře a i když ne, tak daleko neutekl, vysoko nevylezl, maximálně někde spadl, ale nijak hrozně. Kdybych měla v tomto období novorozence nebo třeba už chodící dítě, který zdrhá všemi směry nebo řve v kočáře, tak by mě asi piclo.
A teď je to taky super, kluci mají 3,5 a rok a třičtvrtě a jsou parťáci, mají se rádi, blbnou spolu, pomáhají si, mají podobné zájmy, zvládnou podobné aktivity.
Ale všechno, co tu popisuju jak pohádku, je dáno pouze povahou a vývojem mých dětí. Kdybych je měla v opačném pořadí, tak tu píšu, ať si v žádným případě děti takto od sebe nikdo nikdy nepořizuje ![]()
No je to dost idividualni. Pro mě jsou děti nejnaročnější od 1-2let. Malá ti ještě nechodí a teprve to začne.
Já mám deti bez tydne dva roky od sebe a milujou se. Druhé těhotenství nebylo tak brzo v planu. Nicméně…měla jsem výhodu, že druhorozená byla miminko pro začatečníky a mam fungující obě babičky a manžela. Syn ve dvou letech nechapal, že příjde druhé dítě a těžko se s novou situaci vyrovnaval. Né, že by malé ubližoval, ale poutal na sebe pozornost za každou cenu a museli jsme se mu hodně věnovat. Ideální věkový rozestup neexistuje. Moc planovat je taky zbytečné, stejně si to život zařídí po svém ![]()
Maminky děkuju moc za výhody a nevýhody mám suproveho manžela a ktomu 2 Babičky které rády hlídají až se někdy „pohadaji“
že chcou hlídat je totiž jediný jejich vnouče takže si to užívají.. Tak zkusíme a uvidíme jak nám to vyjde všem děkuji za názory..
a rady moc si toho vážím..
Dvojcata mela bez dvou mesicu 3, kdyz se narodilo nejmladsi. Vedela jsem, ze jit do prace, deti samostatny a ja konecne cas pro sebe, uz bych do toho nesla. Takhle si to odbydu pri jednom…
Jestli můžu poradit, tak neřeš co se může stát a pokud to takhle chcete, jdi do toho.
Já si vždycky přála mít děti brzy po sobě, aby byli parťáci. Bohužel, po porodu první dcery se kvůli mým zdravotním problémům podařilo druhé dítko až po 7 letech. (několik IVF atd.) Dnes už má mladší syn 11 let a dcera oslavila 18, oba se mají strašně rádi, vychází spolu perfektně od malička, přesto (a možná právě proto) mě neskutečně mrzí, že neměli šanci být spolu dřív - aby mohli mít stejné zájmy atd.
Prosím anonym kvůli zdr. stavu
Já třeba moc nechápu, proč tady někdo píše, že menší rozdíl jak tři roky je sebevražda nebo jak to tady zaznělo…mám plánovaně mezi první a druhou dcerou 16 měsíců a mezi druhou a třetí 22 měsíců. Třetí miminko máme čerstvé, ale co můžu posoudit s těma dvěma rampepurdama, tak jsem ani jednou nelitovala, že je máme tak blízko. Pravda je, že by se hodily babičky - bylo by hezký občas si moct odpočinout, jít s manželem na večeři nebo tak - to já nemám, jsem s dětma pořád sama a tak jednou za čtvrt roku pohlídá manžel a já jdu někam za kamoškama večer. Hledáme si zábavu ale jinak, jsme pořád venku, chodíme po výletech. Jestli je to záhul? Je, obrovskej. Ale za celý svůj dosavadní život jsem se nenasmála tolik jako v posledních třech letech. Jedu podle motta „když nejde o život, jde o ho*no“, moc si z ničeho nedělám a spíš se směju než řvu na děti a je nám fajn. ![]()
@margarithka1 píše:
Dvojcata mela bez dvou mesicu 3, kdyz se narodilo nejmladsi. Vedela jsem, ze jit do prace, deti samostatny a ja konecne cas pro sebe, uz bych do toho nesla. Takhle si to odbydu pri jednom…
mám naprosto stejný názor. ať je to z jednoho hotový - pak holky budou mít podobný zájmy a můžem si ten život užívat zas jinak ![]()
@KKatka23 Tak motto mám úplně stejné. Sice teď hodně řvu, protože dvojčata vymýšlejí zejména destrukční hry a hlídání máme minimálně, ale i tak je to sranda a pozorovat ty dva, jak si spolu vyhrají, je k nezaplacení
@KKatka23 taky máme plánované 3deti po sobě a sla bych do toho znovu… za mě nejlepší rozhodnuti v životě - nasmejeme se a dnes když nejmensimu jsou dva je to pro mě pohoda
všichni si vyhrají miluji se pomáhají si a aktivity vesměs podobný
ono to je všechno strašně idylický a růžový, pokud je druhé těhotenství v pohodě a první dítě zdravé. Jakmile je však maminka z nějakého důvodu upoutaná na lůžko nebo dokonce hospitalizovaná, pak už to taková pohoda není.
@hanka.br. píše:
ono to je všechno strašně idylický a růžový, pokud je druhé těhotenství v pohodě a první dítě zdravé. Jakmile je však maminka z nějakého důvodu upoutaná na lůžko nebo dokonce hospitalizovaná, pak už to taková pohoda není.
Jasné ale není to nic nezvladatelneho pokud manžel funguje a pomaha - nám nikdo nepomahal ani nehlidal… u třetího mi bylo špatne do 19tt a se všemi jsem přibrala vždy plus minus 27kg, nohy od 5-6mes otoky po kolena… ale člověk musí myslet pozitivně a věřit ze se ro zvládnout dá a pak to i zvládne … slevit ze vsech nároku a tlaku okolí ze chtějí na návštěvy apod proste vše se pak podřizuje tomu aby doma vše fungovalo a pak az ostatní…
@Lioness34 píše:
Jasné ale není to nic nezvladatelneho pokud manžel funguje a pomaha - nám nikdo nepomahal ani nehlidal… u třetího mi bylo špatne do 19tt a se všemi jsem přibrala vždy plus minus 27kg, nohy od 5-6mes otoky po kolena… ale člověk musí myslet pozitivně a věřit ze se ro zvládnout dá a pak to i zvládne… slevit ze vsech nároku a tlaku okolí ze chtějí na návštěvy apod proste vše se pak podřizuje tomu aby doma vše fungovalo a pak az ostatní…
Ale člověk musí především být připraven i na ty nejkrizovější situace, které by v souvislosti s těhotenstvím a péčí o tak malé dítě mohly nastat.
Jo, za malá bylo fajn,že měli v podstatě stejné hračky. Vše se kupovali 2×. Nám se brzo velikostně dorostli, takže 2 stejná kola, koloběžky, lyže. Hodně mají podobných kamarádů, nebo napříč rodinami. Mají tedy jiné zájmy, takže kroužky mají různé.