Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dětské domovy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.2.08 00:29
pitrisek píše:
Harry, napsal jste to moc pěkně, máte dobré srdce… to je super.
Děkuji, potěšilo mě to. možná můj článek působí chaoticky, ale nepíšu slohové práce, píšu co cítím a jak . Příspěvek od bušáků vyjde asi příští týden, právě od mého kluka ze skupinky. eMimino zdraví Harry
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.08 08:07
Vyšel nový deníček Bušáků, zde:
https://www.emimino.cz/…s/story/6022
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.12 23:18
Jsou dětské domovy to "pravé" _!
Dobrý den,
přečel jsem si Vaše ne nezajímavé názory, resp. zkušenosti s DD. Bohužel, mám trošku jiný problém…
Snažím se jedno dítě z takového domova „dostat“ a je to velmi tvrdý oříšek.
Domov brání dítě zuby nehty a je velmi obtížné s ním vůbec komunimovat, zaměstnanci se na Vás automaticky tváří jako na „podezřelou“ osobu. Otevřeně Vám naznačují, že „není normální“ takto dítěti pomáhat a konstatují, že jedině „domov“je pro všechny tyto jedince to ideální. Jste slovně „sráženi“ přímo před dítětem a to často velmi nevybíravým způsobem. Jsem z celé situace již tak znechucený, že začínám svůj „boj“ vzdávat.
Zjistil jsem, že s dětmi je tam nechutně manipulováno, jsou „zneužívány“ na různých vystoupeních a besídkách, působí to celé velmi nevhodně až trapně, o tom přece život dítěte ve skutečnosti vůbec není. Kdesi jsem četl slogan, že „jeden táta je lepší než 10 tet“ a plně s tím souhlasím. Nechápu, že náš stát prohlašuje, že se bude snažit vymanit co nejvíce dětí z ústavní péče, když se o to ale snažíte, tak jsou Vám házeny klacky pod nohy.
Děti v DD opravdu nestrádají materiálně, to je spíš naopak. Osobně to považuji ale za největší chybu, když potom na prahu dospělosti podobné zařízení opouští, tak nevědí o skutečném životě vůbec nic…
Nechci zde urážet zaměstnance DD globálně, vím, že tam pracuje spousta dobrých a dětem oddaných lidí, já mám však zkušenost zcela opačnou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 06:52
Ja jsem zila nekolik let v ,,decaku,, na Sumave a tam to bylo jine..Vzdy kdyz nam nekdo neco chtel dat,tak se sesli v decaku decka i ty lidi a kazdy si jedno dite ,,vybral,, a s nim se domluvil co by od jeziska chtel..taky nam darovali zabavene obleceni,pocitace,hracky..bylo to bezva..ono je to spis o lidech nez o decacich..my jsme meli a stale je tam bezva reditelka i vychovatele..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 07:56
Dobrý den,
asi si teď příliš nerozumíme…vždyť jsem to tam i napsal…tady nejde o dárečky a Ježíšky, na to si tam „potrpí“ také. Ale o tom to přece není. Nikdo mně nevymluví, že materiální záležitosti a hodné „tety“ těm dětem nahradí skutečný domov, tedy ne „dětský domov“. Ať chcete nebo ne, je to ústavní zařízení. Ti lidé tam pracují jako profesionálové a ty děti jsou „chovanci“. Tenhle stav není nikde na světě, máme největší počet dětí v těchto zařízeních a to je alarmující…
Chápu, že někdy není na výběr - třeba kvůli rodinné tragédii, ale u nás se tak „řeší“ v podstatě každý problém s dítětem - nemám na to ekonomicky, tak dám dítě do děcáku…například.
Mně vadí to, že pokud mám snahu dítě odtud dostat, tak jsem já ten horší než ten, který ho tam často zbytečně odloží a pak o ně nejeví zájem. A to se u nás praktikuje…
A momochodem, když jsme u těch dárečků…ještě se mně nestalo, že by mně někdo někdy za něco aspoň poděkoval, berou to jako „samozřejmost“. Když to tam to dítě vidí, co z něho tam asi vyrůstá…?
Hezký den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 13:43
protoze decaky dostavaji na kazde dite slusne prispevky a ruzne granty od statu..ikdyz dite ve skutecnosti upotrebi jen par ,,tisicovek,, za rok..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 14:24
Ano, máte naprostou pravdu, čím více dětí, tím více peněz a vždy se budou snažit o plný stav. A dějí se tam i jiné zajímavé věci, např. „smlouvy“. S kým ? Třebas s dětskými psychiatriemi…Je potřeba, aby si zaměstnanci DD vybrali dovolenou, nebo si prostě na čas odpočali…Tak copak se udělá s dětmi, které lze zařadit do kategorie potížistů, nebo těch, které nejsou dostatečně reprezentativní na např. výlety na hory nebo k moři ? Pošlou se na psychiatrii, nějaký problém (diagnóza) se vždy najde…
Spokojení jsou pak všichni - děcák má kapacitu, zaměstnanci klidnou dovolenou,psychiatrie má obložnost…jenom mně z toho nějak uniká, co z toho mají ty děti (krom poničeného života, protože se jim ten pobyt na psychiatrii objeví v jejich materiálech)…
Mně se tento stav prostě nelíbí a měla by o něm vědět široká veřejnost a neříkám to jenom v té souvislosti, že konkrétně mně tam o někoho jde. Vše se přepočítává na peníze, tečou všude miliardy, ale že se děje právě toto, už to nikoho nezajímá. Přitom se jedná o lidi, kteří představují budoucnost tohoto národa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 17:12
jestli to nebude tim,ze vetsina naroda bere ,,decacky,, za odpad..neuvedomuji si rozdil mezi decakem a pastakem..hazou nas vetsinou do jednoho pytle..ikdyz netusi,proc v tom decaku jsme,nebo jsme byly..(zneuzivani,alkoholici rodice,tyrani,odlozeni…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 17:54
Většina veřejnosti o tom hlavně nic vědět nechce, ani o domovech, ani o pasťácích, to je ten základní problém. Průměrnému vzdělanci je jasné, že to dítě za pobyt v domově nemůže - ty důvody tam vyjmenováváte přesně. Jenže právě z těchto příčin, že ty děti mají takové či onaké zážitky, ta seskupení nejsou dobrá. Vytváří se tak přestupní stanice právě do Vámi jmenovaných pasťáků…Co asi bude z takového kluka, kterému je nyní 12, otec po smrti, matka neznámo kde a zůstane do dospělosti v domově a nikdo ho odtud nedostane ? Co ho čeká během těch šeti let ?(mluvím o tom „mém“ domově, ne Vašem). Jednoduché schéma - po pár pobytech na psychiatrii rezignuje na všechno a opravdu v tom pasťáku skončí a výhledově má naději na další „postup“ - už do regulerního vězení. Pochopitelně netvrdím, že se tak stane u každého, ale kdybych tohle měl prožívat já, tak se opravdu na všechno „vykašlu“ a skončím špatně…
Vy konkrétně jste měla štěstí(nebo si to aspoň myslím, protože Vás neznám), ale jste bohužel spíš výjimka. Já chci jednomu z těch lidiček tam pomoct, ale zřejmě zůstane pouze u toho „chtění“, přestávám mít sílu bojovat proti té šílené mašinerii u nás. Ale - jak se říká - naděje umírá poslední 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 19:34
ja jsem byla z 15 deti jedna z mala,ktra dodelala skolu,a fajn muze,dve krasny deti,pevny zaklad pod nohama,jenze je za tim spousta driny,setreni kazde koruny a nedelani pruseru..ikdyz priznam,ze jsem mela obdobi uteku a kourni travy,..nemela jsem s kym (doma to byva mama) probrat sve problemy a bolistky,tak jsem se chytla spatne party..nastesti jsem se ji zase pustila a zkusila to znovu..ale spoustu mych ,,spolubydlicich,, je ted na tvrdych drogach,bezdomovci,socialove,..a to jen proto,ze se jim prave nikdo nevenoval a oni to tak davaji najevo..a vesmes to jsou veli chytri lide..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.12 20:20
Popsala jste to „bohužel“ naprosto přesně jak to je a to jste byla v tom tkz.lidštějším domově. Naštěstí jste tomu všemu dokázala odolat a já Vám k tomu blahopřeji.
Já naštěstí vyrůstal v normální rodině, bez karambolů v dětství. Dlouhou dobu jsem pracoval v dětské psychiatrii, proto tak dobře vím, jak se věci opravdu mají. Prošlo mně „pod rukama“ desítky, možná stovky dětí z domovů a vím moc dobře, v jak složité situaci se mnohdy nacházaly. Bylo často velmi smutné vidět, jak postupně ztrácely zájem o to ze sebou něco dělat a začaly „kopat kolem sebe“, proti své vůli, prostě už nevěděly kudy kam.
Teď mám právě velkou starost o jednoho chlapce, kterého jsem na bývalém pracovišti poznal. Je to hrozně hodný a milý kluk, jenže s obrovskou smůlou v jeho dosavadním životě. V děcáku není příliš dlouho, ani ne rok a půl, ale jeho rodinné zázemí definitivně krachlo. Kluk je velice citlivý a naneštěstí i snadno manipulovatelný a z toho mám největší obavy. Nebude mít sílu tomu všemu v tom prostředí odolávat. Snažím se mu ze všech sil pomáhat a dávat mu najevo, že o něho neztrácím zájem a pokud to úřednická slovoč umožní, přijme ho moje rodina za svého. Ale bude to ještě velmi náročné a zdlouhavé, i vzhledem k pohledu domova na moje snahy. Někdy mám pocit, že ani nejednám s lidmi, ale nechci to zde až tak dopodrobna rozebírat. Vím - nemá se nikdy říkat NIKDY, ale své dítě bych do DD nedal, ať by se dělo cokoli, musel bych se stydět…
Veřejnost vidí jenom to, co chce vidět. Jaké tam dostávají krásné dárečky, jak se dětičky dostanou zdarma k moři a jak se"tam mají" bezstarostně. Obávám se, že to je právě to nejhorší, protože to nejzákladnější jim chybí -láska a pocit, že o ně někdo opravdu stojí, to ostatní je jen nechutné pozlátko…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ariadne
20.2.12 21:12
Pracovala jsem tam rok a v dost velkem domove a musim rict, ze ta prace je hrozna a uz bych se tam nerada vracela. Deti vubec netrpi nedostatkem veci. Co my se nadelali pred Vanoci pranicek s konkretnimi dotazy. Deti dostaly drahe boty, mp3, mobily atd. Za tyden byly rozbite, popujcovane, zpenezite, ptz ty deti si neumi vazit veci a neni to jen v tom, ze je to tety neumi naucit, ale ptz jsou takove a byly zvykle na nejake chovani.
Taky domovy dostavaji spoustu penez od sponzoru (alespon ten nas) a takovehle dary jsou pro ne kapkou v mori.
Mne po tehle zkusenosti prijde smysluplnejsi dat penize na onkologii deti, slepe, hluchoneme deti atd.
- Citovat
- Upravit
Ariadne
20.2.12 21:19
Jinak chci podotknout, ze tam je problem citova vychova. Prostredi, ze ktereho deti prisly, jejich rodice, kteri je sice opustili, ale prava porad maji a zachazeji s detmi jak s hrackama a caste stridani tet, kdy dite sotva si zvykne na dva lidi, tak tam ma nekoho jineho.
- Citovat
- Upravit
20.2.12 21:34
Bohužel i to je velký problém a nejen v „domovech“…
I v mém expracovišti to tak bylo, psala se přáníčka na „Vánoční strom“ a každé dítě si mohlo napsat o 3 dárky ( většinou to bylo : značková mikina, mobil, zlatý řetízek…). Když to dostaly, naházely to do skříní a více je to nezajímalo. Také „proč“, dostaly bez námahy, nemohly si k tomu najít vztah…
To nejzákladnější je nahrazováno věcmi, což je hrůzné…Pamatuji si na jednoho kluka z jistého Klokánku /člověk by řekl, chudáčka…/, dostal k narozeninám jakýsi přehrávač, tehdy snad discman, za půlden bylo po něm. A víte, co řekl (hrozně šišlal) „Vždyť je to jedno, žaplatí to hodní lidé a šponžoři..“,mluvit sice moc neuměl, ale tuto problematiku měl zmáknutou dokonale, vůbec se nad tím nepozastavoval. Jistě, může být chyba i v těch dětech, ale mnohem větší podíl na tom všem mají ti, co podobný systém vůbec nastavili…
A těm to vyhovuje, jinak by to nepodporovali a rozhodně jim nejde o blaho dětí, to si mohou myslet pouze ti, co s podobným prostředím přijdou do styku někde v médiích…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.12 12:36
Ariadne píše:
Jinak chci podotknout, ze tam je problem citova vychova. Prostredi, ze ktereho deti prisly, jejich rodice, kteri je sice opustili, ale prava porad maji a zachazeji s detmi jak s hrackama a caste stridani tet, kdy dite sotva si zvykne na dva lidi, tak tam ma nekoho jineho.
Citová výchova je problém všude, bez ohledu na prostředí. Ono - ruku na srdce, těm dětem je pochopitelně mnohdy lépe v děcáku než doma. Jenže všude ve světě je to pouze na dobu nezbytně nutnou, u nás si z toho ty domovy udělaly kšeft a mají snahu si děti tam ponechat co možná nejdéle, což mně přijde absurdní. Úkolem takových zařízení by mělo být připravit děti když ne na návrat do kmenových rodin, tak do náhradních - ještě dříve, než si to dítě k tomu zařízení vytvoří hlubší vztah, to pak může a také mnohdy končí tragicky. protože ten jedinec takříkajíc „neví čí je“. Jestliže se tam střídají „tety“ jedna za druhou, tak nechápu, proč se tomu říká „domov“, to s tím přece nemá nic společného. Nehledě k tomu, že např. to mé známé zařízení ani nedovoluje těm dětem tykání…Je to prostě ústav jako každý jiný, těm dětem se nepomáhá. Pokřivuje se jim tam akorát charakter, často už i tak poničený, co lze potom od nich očekávat v běžném životě… Údajně se chystají nějaké změny v pravidlech přidělování dětí do „domovů“, ale aby to nebyl ještě větší paskvil, než je v současnosti. Každé dítě by mělo mít automaticky právo být umístěné v rodině, kde to není o sponzorech a dárečcích, ale o běžných starostech, které ho v dospělosti čekají…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
