Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zatím nic
. Nicméně s věkem se u mě zvýrazňují pocity, že mezi ostatní lidi nepatřím, nezapadám. Když jsem byla mladší, bylo to podobné, ale bylo mi to více jedno.
Nedohnalo me zatim nic. Jelikož zivot zvládám, tak ten papír s diagnozou by byl spis na škodu nez k užitku. Jednu dobu jsem to tedy zkoušela, ale kdyz uz jsem. nasla doktora, co bere nove pacienty, tak sice bral, ale za dlouho, a chtel, at tam za x měsíců znovu zavolám. No nezavolala jsem. Asi to znovu zkouset nebudu, stejne by ten oficiální papír nic nezměnil. Jen by mohl v nějakých situacích uškodit. Pomoct asi ne. Nebo me nenapada, jak.
Na ADHD diagnostiku jsem šla, protože to znamenalo možnost dostat se k cílené medikaci. A to byl dost gamechanger. Na PAS jsem se vybodla, protože jsem tam žádný pozitiv. efekt pro sebe nenašla. Doktorka si myslí, že jsem AuDHD, ale respektuje moje rozhodnutí se diagnostice na AS nevěnovat, shodly jsme se, že v mém případě by to byla zbytečně vynaložená energie, které nemám nazbyt. Někomu diagnostika pomůže v tom, že se naučí sám se sebou lépe zacházet.
Ahoj, já se nechala diagnostikovat těsně po dvacítce, a to právě kvůli tomu, že jsem pak ten papír využila - na ÚP (některé práce jsou pro mě fakt neudržitelné, a fakt jsem chtěla aby bylo jasný, že hledám práci dlouhodobě) a teď na VŠ jsem papír taky poslala. Ale já psychicky byla dost rozebraná, a hrozně jsem prahla po odpovědích na to, co je se mnou blbě, a jak to dělat teda jinak (absolvovala jsem terapie, medikaci i hospitalizaci - a nikdy nic nemělo účinek). Takže pro mě to bylo fakt vysvobození, co mám známé (i starší než jsem já), tak diagnostiku většinou podstoupí, protože chtějí odpovědi na otázky, kdy jim něco ovlivňuje život a jim se to nedaří změnit, nechápou to + popřípadě diagnóza vyjde u dětí, a ony se v nich poznají.
@stinga píše: Více
Protože mám celý život potřebu mít vše zaškatulkovane a pojmenované, vyhovovalo by mi znát důvod toho, proč jsem divná. Možná by mi to dalo nějaké odpovědi a i odpovědi, proč mám dítě s PAS.
@Anonymní píše: Více
Synova psycholožka mě odhaduje na ADHD, když jsme spolu mluvily, tak mi řekla, že se ani neptá, po kom by mohl mít syn ADHD.
@Anonymní píše: Více
Já hlavně s přibývajícím věkem zvládám hodně věcí méně a méně a víc mě unavuje běžné fungování. Zatím s pomocí zvládám, ale potřebuju stále více času na regeneraci.
Já myslím, že to má smysl tam, kde si člověk v životě neumí poradit a potřebuje pomoc. Tam je určitě vhodné, aby se nechal diagnostikovat, protože se tím může dostat do rukou odborníkovi, který mu pomůže vytvořit si nějaké návyky, které mu usnadní život… Ale jestli na životě měnit nic nechcete, tak vlastně nemá smysl se nechat diagnostikovat. Naopak mi to přijde horší, protože se člověk zařadí do nějaké škatulky a začne se na sebe dívat jako na toho jiného… A zcela upřímně, já neznám nikoho, kdo by si nepřipadal jiný než zbytek. Asi je to tím, že každý existujeme na světě jen v jedné kopii a tak jsou prostě chtě nechtě ostatní lidé vždycky alespoň do nějaké míry jiní, než jsme my… A dost možná je to s autistickým spektrem stejné jako s tím sexuálním. Všichni se na něm někde pohybujeme a ve skutečnosti většina nebude na jednom nebo druhém konci, ale někde mezi… Tak já bych se řídila tím, jestli máte pocit, že vám ta diagnoza v něčem pomůže. Pokud by nic nezměnila, jen by vám to dalo „omluvenku“ na vaši divnost, tak bych to nechala být… Nikomu nedlužíte být „normální“ ![]()
@Anonymní píše: Více
Jak by mohl být papír s diagnózou na škodu?
@Anonymní píše: Více
Do nedávna lidé s PAS nemohli mít řidičák třeba, teď tuším, že musí mít posudek od odborníka (ale nejsem si jistá, já se o řidičák před diagnostikou pokusila, ale nebylo to nic pro mě). Možná je to myšleno takhle.
Mám to taky tak. Nevím jestli ADHD, PAS nebo obojí nebo CDS. Teď jsem se snažil o nějakou diagnostiku, ale nějak to vzdávám.
Připojil jsem se totiž k nějakým FB skupinám, kde popisují svoje zkušennosti a výsledek je bohužel tristní. Spousta psychologů a psychiatrů tomu absolutně nerozumí.
Vrcholem byl poslední doktor, který mi řekl, že oční kontakt navázat dokážu, takže PAS určitě nemám. Že jsem se to musel naučit, abych nevypadal blbě mu asi nedošlo ![]()
@Anonymní píše: Více
Řidičák mám a nejsem schopná řídit. Takže jsem jen spolujezdec. Naopak u syna mě ubezpečovali, že i přes diagnózu nebude s řidičakem problém. Takže to nepovažuji za problém. Jen holt půjdeme k doktorce pro papír.
@Mr. Wolf u mě si všichni myslí, že mám oční kontakt, ale když už, dlouho nevydržím, ale většinou se dívám lehce mimo oči.
Mám otázku, co vás dohnalo na diagnostiku PAS u sebe? Mám u sebe podezření, že nejsem úplný standard a když to vezmu od útlého věku, tak vždy jsem „byla divná“. Má cenu to řešit po čtyřicítce, mám spoustu kompenzačních mechanismů a s pomocí svého okolí tak nějak zvládám? Když jsem se ve slabé chvíli svěřila doma, tak jsem se dozvěděla, že na sobě vidím vše a jestli nemám zbytnělou prostatu
. Takže, co vás přivedlo k diagnostice a kam jste šli?