Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dilema - jak to vysvětlit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.12.22 11:34
@Anonymní píše:
Jsem tu nově. Chtěla bych totiž slyšet více názorů. Je mi 30, rozešli jsme se s přítelem po několika letech, protože jsme každý někde úplně jinde. On doma na gauči, já neustále někde lítala, běhala, plavala. Konečně jsem ve fázi, kdy mám vlastní bydlení, peníze a svobodu. Takže si mohu plnit to, co jsem chtěla od 15 let. Lézt po velkých horách. Mám Alpy, Tatry komplet prochozené snad, každý rok jsem tam byla. Ex-Příteli tahala věci do kopců, když nemohl
Nejvíce jsem byla v 4200 m. n.m. a vše v poho. Cítila jsem se tam svá, plná života, jako kdybych tam patřila.
Letos v létě chci jet do Pákistánu, okouknout “zespoda” velehory K2 a Nanga Parbat s trekem přes sedlo v 5600 m. n.m. a za rok do Jižní Ameriky - Aconcagua. Lézt umím, skály lezeme běžně, vybavení mám. Jenže ted přichází problém - rodina. Nemají úplně pochopení, proč mi prostě nestačí jet do Tater například. Jenže nestačí, já mám konečně pocit, že žiju ten život, co jsem vždy chtěla. Ale nevím, co jim říkat, prý jsem sobecká a myslím jen na sebe. Chtěla jsem se zeptat, jak byste reagovali vy a jestli má smysl jim to vysvětlovat.
Vysvětlování moc smysl nemá, jim to nevysvětlíš, oni to pochopit nechtějí a svůj názor už mají a řekli ti ho. Takže bych to jen oznámila a dál na výčitky nereagovala, vůbec bych se do další debaty nenechala vtáhnout. Je to tvůj život. Užij si to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:34
Je to pěkně fandím ti, ale do Pákistánu bych fakt nejela, aby mi někdo podřízl hrdlo. V Tatrách je opravdu krásné mají pravdu a bojí se o tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:35
@Anonymní píše:
Jsem tu nově. Chtěla bych totiž slyšet více názorů. Je mi 30, rozešli jsme se s přítelem po několika letech, protože jsme každý někde úplně jinde. On doma na gauči, já neustále někde lítala, běhala, plavala. Konečně jsem ve fázi, kdy mám vlastní bydlení, peníze a svobodu. Takže si mohu plnit to, co jsem chtěla od 15 let. Lézt po velkých horách. Mám Alpy, Tatry komplet prochozené snad, každý rok jsem tam byla. Ex-Příteli tahala věci do kopců, když nemohl
Nejvíce jsem byla v 4200 m. n.m. a vše v poho. Cítila jsem se tam svá, plná života, jako kdybych tam patřila.
Letos v létě chci jet do Pákistánu, okouknout “zespoda” velehory K2 a Nanga Parbat s trekem přes sedlo v 5600 m. n.m. a za rok do Jižní Ameriky - Aconcagua. Lézt umím, skály lezeme běžně, vybavení mám. Jenže ted přichází problém - rodina. Nemají úplně pochopení, proč mi prostě nestačí jet do Tater například. Jenže nestačí, já mám konečně pocit, že žiju ten život, co jsem vždy chtěla. Ale nevím, co jim říkat, prý jsem sobecká a myslím jen na sebe. Chtěla jsem se zeptat, jak byste reagovali vy a jestli má smysl jim to vysvětlovat.
Nic bych nevysvětlovala. Je to tvoje věc za co utratis svoje peníze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:35
Když už jsi takhle schopná, sebevědomá ženská, tak máš snad „koule“ na to, žít svůj život. Nemusíš nic obhajovat ani vysvětlovat. Tvůj život, Tvoje sny. Nazdar.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:37
A v cem si sobecká???
Pokud ti doma nepláčou tři deti, zatimco ty se realizujes, tak se klidně realizuj. Mamince, Strejčkovi nebo brachovi se fakt zodpovídat nemusíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:40
Formou zaseklé gramofonové desky do zblbnutí opakovat „já to takhle chci“, „je to moje rozhodnutí“ a hlavně to neobhajovat, jinak se necháš vtáhnout do diskuse, ani nebudeš vědět, jak.
Spíš je pak věc druhá si to ujednat v sobě, aby tě ty neustálé komentáře v hloubi duše nerozhazovaly. 
Ale zní to, že víš, co chceš, a v tom problém není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:40
Tvoje rodina má o tebe strach - a ten strach rozhodně žádným tvým vysvětlování nezmizí.
Udělej si věci po svém a nesnaž se rodinu domanipulovat k tomu, aby s tebou nadšeně souhlasila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:41
@Anonymní píše:
Jsem tu nově. Chtěla bych totiž slyšet více názorů. Je mi 30, rozešli jsme se s přítelem po několika letech, protože jsme každý někde úplně jinde. On doma na gauči, já neustále někde lítala, běhala, plavala. Konečně jsem ve fázi, kdy mám vlastní bydlení, peníze a svobodu. Takže si mohu plnit to, co jsem chtěla od 15 let. Lézt po velkých horách. Mám Alpy, Tatry komplet prochozené snad, každý rok jsem tam byla. Ex-Příteli tahala věci do kopců, když nemohl
Nejvíce jsem byla v 4200 m. n.m. a vše v poho. Cítila jsem se tam svá, plná života, jako kdybych tam patřila.
Letos v létě chci jet do Pákistánu, okouknout “zespoda” velehory K2 a Nanga Parbat s trekem přes sedlo v 5600 m. n.m. a za rok do Jižní Ameriky - Aconcagua. Lézt umím, skály lezeme běžně, vybavení mám. Jenže ted přichází problém - rodina. Nemají úplně pochopení, proč mi prostě nestačí jet do Tater například. Jenže nestačí, já mám konečně pocit, že žiju ten život, co jsem vždy chtěla. Ale nevím, co jim říkat, prý jsem sobecká a myslím jen na sebe. Chtěla jsem se zeptat, jak byste reagovali vy a jestli má smysl jim to vysvětlovat.
Nemá. Stejně si asi pojedou to svoje. Dělej to stejně. Proč jim to tak vadí? Maj strach, že se ti něco stane? To se ale přece může stát i v těch Tatrách Co je špatného na tom, že myslíš na sebe, a plníš si svoje sny?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě Vodnář
29.12.22 11:43
Asi bych zareagoval něco v tom smyslu, že troška respektu vůči vaší osobě by jim neuškodila. Nemůžete přece za to, že vám je svět malý a jinému ke štěstí stačí naše malá zem.
@Anonymní píše:
Jsem tu nově. Chtěla bych totiž slyšet více názorů. Je mi 30, rozešli jsme se s přítelem po několika letech, protože jsme každý někde úplně jinde. On doma na gauči, já neustále někde lítala, běhala, plavala. Konečně jsem ve fázi, kdy mám vlastní bydlení, peníze a svobodu. Takže si mohu plnit to, co jsem chtěla od 15 let. Lézt po velkých horách. Mám Alpy, Tatry komplet prochozené snad, každý rok jsem tam byla. Ex-Příteli tahala věci do kopců, když nemohl
Nejvíce jsem byla v 4200 m. n.m. a vše v poho. Cítila jsem se tam svá, plná života, jako kdybych tam patřila.
Letos v létě chci jet do Pákistánu, okouknout “zespoda” velehory K2 a Nanga Parbat s trekem přes sedlo v 5600 m. n.m. a za rok do Jižní Ameriky - Aconcagua. Lézt umím, skály lezeme běžně, vybavení mám. Jenže ted přichází problém - rodina. Nemají úplně pochopení, proč mi prostě nestačí jet do Tater například. Jenže nestačí, já mám konečně pocit, že žiju ten život, co jsem vždy chtěla. Ale nevím, co jim říkat, prý jsem sobecká a myslím jen na sebe. Chtěla jsem se zeptat, jak byste reagovali vy a jestli má smysl jim to vysvětlovat.
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
29.12.22 11:44
Souhlasit nemusí, ale respektovat může.
@BohunkaP píše:
Tvoje rodina má o tebe strach - a ten strach rozhodně žádným tvým vysvětlování nezmizí.Udělej si věci po svém a nesnaž se rodinu domanipulovat k tomu, aby s tebou nadšeně souhlasila.
- Citovat
- Upravit
29.12.22 11:44
Sobecka je spíš tvoje rodina, kdyz očekávají že budes žít podle jejich představ.. Takhle jim to muzes říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.12.22 11:48
@Mayaa007 píše:
Je to pěkně fandím ti, ale do Pákistánu bych fakt nejela, aby mi někdo podřízl hrdlo. V Tatrách je opravdu krásné mají pravdu a bojí se o tebe.
To je zkreslující, Pákistán je nebezpečný, ale jedeme ve skupině 10 lidí a hned přejíždíme do 4000 m. n.m. a divoké přírody, kde krom horolezců moc lidí není 
- Citovat
- Upravit
29.12.22 11:49
@Prostě Vodnář píše:
Souhlasit nemusí, ale respektovat může.
Však jim také ve finále nic jiného nezbyde než respektovat, že si to zakladatelka udělá po svém. Ale dospět k tomu musejí sami – žádné vysvětlování ani přesvědčování ze strany zakladatelky tomu nepomůže. Strach o dítě se nedá nikým a ničím ukecat - ten se musí prožít a postupně nějak přijmout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.22 11:55
„Je mi 30,… Konečně jsem ve fázi, kdy mám vlastní bydlení, peníze a svobodu“
- nepokrytě závidím, přiznám, že mnou projela úplně vlna euforie při čtení těchto řádku. Jsem totiž skoro jednou tak stará, nebylo možno mít tenkrat jen tak na hypo vl.byt či alespoň družstevní…a v tvých letech už měl jeden naloženo plne: děti, rodinu, opravy starého baraku, prace na plný uvazek+podnikání.
Tak si to užij, rodině nejsi povinna se zpovidat a skládat účty, pokud tě nijak nepodporují či ti nepomohla k současnému bydlení a penezum a tím nemyslím to, že ti umožnili vystudovat, jelikož to je povinnost těch, kteří děti zplodili.
Ale zas bych nechtěla řešit jako vaše generace ženských, že je mi 35 a chci trprve rodinu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jsem tu nově. Chtěla bych totiž slyšet více názorů. Je mi 30, rozešli jsme se s přítelem po několika letech, protože jsme každý někde úplně jinde. On doma na gauči, já neustále někde lítala, běhala, plavala. Konečně jsem ve fázi, kdy mám vlastní bydlení, peníze a svobodu. Takže si mohu plnit to, co jsem chtěla od 15 let. Lézt po velkých horách. Mám Alpy, Tatry komplet prochozené snad, každý rok jsem tam byla. Ex-Příteli tahala věci do kopců, když nemohl
Nejvíce jsem byla v 4200 m. n.m. a vše v poho. Cítila jsem se tam svá, plná života, jako kdybych tam patřila.
Letos v létě chci jet do Pákistánu, okouknout “zespoda” velehory K2 a Nanga Parbat s trekem přes sedlo v 5600 m. n.m. a za rok do Jižní Ameriky - Aconcagua. Lézt umím, skály lezeme běžně, vybavení mám. Jenže ted přichází problém - rodina. Nemají úplně pochopení, proč mi prostě nestačí jet do Tater například. Jenže nestačí, já mám konečně pocit, že žiju ten život, co jsem vždy chtěla. Ale nevím, co jim říkat, prý jsem sobecká a myslím jen na sebe. Chtěla jsem se zeptat, jak byste reagovali vy a jestli má smysl jim to vysvětlovat.