Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@sao píše:
@mahdalka Taky bych zatáhla, kdybych nějaké žaluzie mělaV kuchyni a v obýváku zatím nemám ani blbé závěsy, takže musím volit jiné strategie
Mě nejvíc štve, že mám prach už i na těch žaluziích
asi mě ta prachovka nemine a taky jsem pod žaluzkou našla uschlou masařku ![]()
Jo, taky jsem si nedávno říkala jaká to musí být paráda když má někdo doma pořád uklizeno
Od té doby co jsme se přesunuli z bytu do domu 5× tak velkého, jsem se naučila spoustu věcí přehlížet
případně dělat je za asistence manžela, který hlídá dceru. S ní vážně nic dělat nejde, protože když něco někam uklidím, jde a zase to vyndá
její poslední vychytávka je, že se naučila vypínat luxovač ![]()
Jak to u nás bude vypadat, až přibude druhá dcerka ani nechci domýšlet ![]()
@mahdalka Jj, prach je všude, i tam, kde bych ho v žádném případě nečekala
Ale právě proto jedu podle svého týdenního plánu a v den, kdy nemám utírání prachu v programu, se žádným prachem nestresuju, nebo dělám že ho nevidím a užívám si jiných věcí
Dnes mám třeba volnější den, jen vysaju, posbírám včerejší prádlo a jinak nic, pokud mě teda děcka k něčemu nedonutí
Zítra je středa, a to znamená mytí koupelny a výměna ručníků a utěrek, zalévání květin, vytírání podlah. Plus to luxování, to dělám každej den. Ve čtvrtek budu kromě luxování prát a utírat prach. Večer možná vyžehlím. V pátek vytřu podlahy a budu se učit do autoškoly. V sobotu mám autoškolu, takže bude tatínek s dětma sám doma a výsledek jejich „hospodaření“ pak budu uklízet celé odpoledne, s tím počítám, mám to na programu dne
Takže nelítám, nestresuju se, jsem úplně v klidu ![]()
@sao Já teda žádnej plán ani systém na úklid nemám, když je něco potřeba, tak to udělám, ale prach třeba utírám hned každý ráno, nesnáším prach na televizi, nebo když v ložnici ustelu a prach z peřin se mi usadí na parapetu
Na tohle jsem ujetá
Ale třeba luxování mě nechává chladnou, luxuju zatím jednou týdně, když je potřeba tak mám ruční vysavač, ale až malej bude lézt, budu vysávat a vytírat čatějš. Měli jsme koberec atam se to nějak ztratilo, teď máme PVC a všechno je vidět, každej drobek i prach ![]()
@mahdalka Mě se nejlíp osvědčily dřevěné parkety - na nich není vidět fakt vůbec nic. I kdybys měsíc nevytírala, nevysávala (zatím jsem to teda nezkoušela, ale věřím tomu
) - nepoznala bys to. Naopak třeba plovoučka, to je děs. Každý flíček přímo bije do očí
Mě právě při stlaní peřin (ale i při žehlení, věšení prádla atd.) taky vadí ten prach, a právě proto každej den luxuju (a nejen proto, my ještě navíc topíme v krbovkách, barák v rekonstrukci, zvířata…), takže to luxování beru jako základ, důležitější než třeba to stírání prachu, i když i to by u nás bylo možná potřeba častěji než dvakrát týdně, ale jako tak nějak to stačí, strhat se kvůli tomu nemusím
Jsem prostě v klidu.
Dnes na snídani jsme měli koláče co jsem pekla, takže všude drobky, ale neřeším to, za chvíli jdu vysávat, do té doby ty drobky snad neutečou
Já bych prostě bez nějakého plánu, organizace, nedokázala fungovat, to bych asi lítala jak hadr na koštěti. Takhle mám pohodu, vím, že při plnění svého plánu mám doma pořád přijatelně uklizeno ![]()
@sao My máme PVC co vypadá jak plovoučka, páč plovoučku jsem nechtěla a koberec k dítěti nééé, je nepraktickej. Zatim bydlíme ve 2+Kk, takže ten úklid se dá, je to malý a hotový za chvilku, ale máme koupenej barák k rekonstrukci, tak to taky bude pak něco. Chlap chce udělat spodek na bydlení a pak už za provozu patro, taky jsem na to zvědavá
Krb budeme mít taky, původně jsem chtěla otevřenej, ale chlap říkal že se pak práší a jde do baráku kouř a popílek, tak budeme mít zasklenej, ale to za podle mě neni taková romantika ![]()
@mahdalka Koberce jsou nepraktické, s tím souhlasím. Mám jen dva kusové, jinak jsem ráda za podlahy které stačí setřít hadrem a je čisto. V tak malém bytečku máš fakt pohodu, v baráku je to horší. Když se přitápí kamnama nebo krbem, je vždycky bordelu víc, s otevřeným ohništěm tuplem. Janak taky máme udělanej jen spodek a podkroví plánujeme za chodu, to se tak dělá. Dodnes nemáme spoustu věcí udělanejch, ve vnitř jakž takž, ale zvenku
Fasádu radši vůbec neřeším, a ten binec na dvoře se snažím nějak redukovat, ale moc to nejde. Jak se tady pořád něco dělá, plus manžel tady ve stodole podniká ve dřevovýrobě, tak je dvůr prostě pořád takové skladiště (a smetiště
). Uklidím jednu věc, přibyde 10 dalších… Takže musím taky dělat, že to nevidím… Proto píšu, že kdybych to měla dělat tak, jak píše zakladatelka - lítat od jedné práce ke druhé a kde bych viděla nějakou práci, hned ji běžet udělat… tak zkončím asi na psychině
Tady je totiž pořád nějaká práce, nikdy nemůžu říct že jsem hotová, a pokud si neurčíš a nenaplánuješ, co kdy budeš dělat a kdy naopak na žádnou práci ani nesáhneš, i kdyby to kolem tebe vypadalo jakkoliv hrozivě, tak se prostě zblázníš. V bytě to ještě jde, ale na baráku ![]()
Ahoj, promiňte anonymitu, ale s touto nemožností se fakt nechlubím.
Naprosto se ztotožňuju s úvodním příspěvkem. Možná jsem na tom ještě hůř.
Mám holčičku, které brzy budou dva roky. Bydlíme v malinkém 2+kk. Co je malá na světě, vládne v bytě binec, chaos, hrůza. Mám vždy nějaký plán dne, ale ten jsem schopná dodržet většinou jen do okamžiku, než se dítko vzbudí, což je obvykle před 6. hodinou. Já vstávám 5:30, dřív to nedávám (malá se v noci pořád budí a já pak špatně usínám, tak jsem nevyspaná), takže se za tu dobu akorát nasnídám, dám prádlo do pračky a začnu vařit. Malá mi strašně zle jí - její snídaně je bojová hra, kdy i honím po bytě a nabízím rozličná jídla, která ona plive
Samozřejmě s řevem. Pak začnu uklízet svinčík, ona mezi tím vytváří další, případně se pokouší někde mrzačit. Neumím ji zapojit do domácích prací tak, abych to nějak zvládala. Při mytí nádobí mi skoro vždy něco rozbila nebo byla v kuchyni totál potopa. Při zametání jí smetí nebo ho roznáší po celém bytě a podobně. Vařím jen jednoduché věci, péct nezvládám vůbec (otvírá mi troubu a já se bojím, aby se nepopálila).
Prostě mám pocit, že pořád něco dělám, vůbec neodpočívám, jsem už z toho unavená a věčně nemocná, beru jedna antibioika za druhýma a přitom v bytě je neustále binec, holka často řve, nudí se.
Prosím nepište mi maminky pěti dětí, které stíháte na rodičáku pracovat, péct dorty a plést svetry celé rodině. Depku už mám tak dost velkou
Vím moc dobře, že jsem neschopná a nemožná. Spíš prosím někoho, kdo je nebo byl na tom podobně a jak to zvládá. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, promiňte anonymitu, ale s touto nemožností se fakt nechlubím.Naprosto se ztotožňuju s úvodním příspěvkem. Možná jsem na tom ještě hůř.
Mám holčičku, které brzy budou dva roky. Bydlíme v malinkém 2+kk. Co je malá na světě, vládne v bytě binec, chaos, hrůza. Mám vždy nějaký plán dne, ale ten jsem schopná dodržet většinou jen do okamžiku, než se dítko vzbudí, což je obvykle před 6. hodinou. Já vstávám 5:30, dřív to nedávám (malá se v noci pořád budí a já pak špatně usínám, tak jsem nevyspaná), takže se za tu dobu akorát nasnídám, dám prádlo do pračky a začnu vařit. Malá mi strašně zle jí - její snídaně je bojová hra, kdy i honím po bytě a nabízím rozličná jídla, která ona pliveSamozřejmě s řevem. Pak začnu uklízet svinčík, ona mezi tím vytváří další, případně se pokouší někde mrzačit. Neumím ji zapojit do domácích prací tak, abych to nějak zvládala. Při mytí nádobí mi skoro vždy něco rozbila nebo byla v kuchyni totál potopa. Při zametání jí smetí nebo ho roznáší po celém bytě a podobně. Vařím jen jednoduché věci, péct nezvládám vůbec (otvírá mi troubu a já se bojím, aby se nepopálila).
Prostě mám pocit, že pořád něco dělám, vůbec neodpočívám, jsem už z toho unavená a věčně nemocná, beru jedna antibioika za druhýma a přitom v bytě je neustále binec, holka často řve, nudí se.
Prosím nepište mi maminky pěti dětí, které stíháte na rodičáku pracovat, péct dorty a plést svetry celé rodině. Depku už mám tak dost velkouVím moc dobře, že jsem neschopná a nemožná. Spíš prosím někoho, kdo je nebo byl na tom podobně a jak to zvládá.
Mela bys najit nejaky styl jak to pujde chod s ni vic ven to ji utaha.Na jidlo se vyprdni nenasnida se bude mit hlad. Musis ji chvalit kdyz neco udela a furt ji to ucit a ucit.To pujde neboj.
@Lucie66 Já s ní ven chodím, celé léto jsme byly hodně venku (o to větší binec byl doma). Teď už jsme 3 týdny nevytáhly pomalu paty, protože jsme na střídačku nemocné. Já jsem teda nemocná prakticky furt, ale v létě mi tak nevadí chodit ven.
Do jiste miry te chapu. Syn se taky neumi sam zabavit a kdyz se nudi, tak zlobi…Ale behat za ditetem s jidlem aby to plivalo po byte.to mi prijde, ze z tebe ma srandu. Nechce jist? At neji, hlady snad neumre. Snazim se chodit ven a vymyslet program, pak je zlaty. V tomhle pocasi je to horsi, ale vzdycky se to nejak da.
Ahoj mam kluka, skoro dva. Taky se v noci budi, nekdy min, nekdy tak, ze jsem rano ko. Vstavame spolu, tak v sedm. Nachystam snidani, snidame spolu. Pak trosku uklidime, utirame spolu prach, nebo zametame. To co roznese, pak vezmu vysavacem. V kuchyni pri vareni vari se mnou, dam mu kastrol, dam treba dve brambory a on micha, presypava. Nebo mu nasypu cocku, pak to vysaju. Vesime spolu pradlo, podava koliky.
Po obede spi, tak se v klidu najim. Prijde mi, ze he dost zivy proti jinym detem, ale vzdy ho nejak zapojim a neco i udelam.
Rozhodně nejsi neschoponá. Vykašli se na to brzké vstávání. Já lezu z postele o hodinu později, než dítě a jsme spokojeni oba. On se v klidu zabaví, sem tam za mnou příjde s nějakou hračkou a jinak je v poho. Vykašli se na honění dítěte s jídlem. A už vůbec na chystání různých variací. Malý mi po ránu taky moc nejí. Teď slavíme úspěch, kdy si hosinu po probuzení (tedy až já vstanu) dá jogurt. Nějaké lepší jídlo je až oběd. Prostě o ránu hlad nemá, tak to nehrotím, hlady neumře. Do úklidu zapojuji, ale je jasné, že to způsobí víc chaosu a bordelu, než že by to byla nějaká pomoc, ale zatím ho to baví, tak ho chci motivovat, třeba se mi to jednou vrátí. Co máme vychytané na 1* je pračka. Nahážu prádlo do pračky, on zavře, otevře šuplík, já nasypu prášek, zavře šuplík, na moje pokyny naťuká správný program (ukazuju) a pustí pračku. Já už pak jenom zapnu dětskou pojistku a syn „kontroluje“ zda se pere. Kdy pračka dopere, donese lavor, vytaháme prádlo a on mi ho pak podává, když věším. Jasně, že by trvalo kratší dobu, kdybys si to všechno obstarala sama, ale on je z toho nadšený ![]()
Bordel už prostě neřeším. Hlídám, abych měli v čem chodit, v čem vařit, z čeho jíst a aby tu nebyla špína. Hlídám si čistotu v koupelně a záchod, na týden neutření prachu se neumírá ![]()
Prostě se radši věnuji dítěti, nebo se svalím na zem mezi kostky (dítě si hraje a já odpočívám), než abych se hroutila a nestíhala. Vydrž, bude hůř ![]()
@paandatko přesně tak navíc syn v té době pomáhal nadavat a vyndavat prádlo z pračky, odměnou mu bylo když jí mohl zapnout sám. S tou troubou jsem to vyřešila tak, že když byla horká ale zavřená, tak si na ní sáhnul zjistil, že je to horký a od té doby se trouby nevšímá. Jinak u zametání mi držel lopatku, otvíral koš, uklízel si hračky protože jsem ho učila, že mu je zametu a vyhodím když budou rozházený ![]()