Dítě bez otce?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Denisa56

10185

10428

15.12.17 14:18

načítám...

@Russet píše:
Taky se říká, jakej šel, takovou potkal. Nic se neděje náhodou. Když si vyberu ohlastu, není to smůla, ale moje blbost. Nebo chlapa, co děti nechce. Záleží, jak se k životu postavíš. Ubohá oběť, co stale potkává neženivé a nedětivé chlapy u mě soucit nenajde. Život nám neřídí Bůh, ale my samy svými rozhodnutími. Když se rozhodneš špatně, tvoje blbost. Příště to třeba bude lepší. Až se dítě začne ptát, kde má tátu…Co mu řekne? A ono začne. A bude mít i nepříjemnější otázky. Dospělí si často myslí, že děti nějak oblbnou. Ale ony nějak podvědomě ví, že rodina je táta a máma. Máma a darované sp.erma rodina není.

Ale prosím tě, samozřejmě, že hodně ovlivnit můžeš, ale hodně taky ne. Mně třeba umřel manžel, když jsem měla dvě předškolní děti. Taky jsem s touhle situací nepočítala a musela se k ní nějak postavit. Moje babička za první republiky se zamilovala, láska jako trám, když otěhotněla, on jí řekl, že promiň, ale jaksi jsem ti zapomněl říct, že jsem ženatý. Platí na babičku rčení jaký šel takovou potkal? asi ne, že? Prostě se dostala do situace, se kterou se musela vyrovnat, stala s v té době svobodnou matkou, což snadné nebylo… A zakladatelka to má zas jinak, co člověk, to originál a nikdo z nás nemá právo soudit osobní rozhodnutí někoho jiného. A jestli ty bys na otázku dítěte, kde je jeho táta, byla v koncích, co mu říct, tak je to tvůj osobní přístup, ale někdo ho může mít jiný. Já bych si s odpovědí třeba poradila. A neříkám, že by to pro to dítě byla ideální situace, ale tu třeba neměly ani moje dcery, ačkoli se obě narodily až po svatbě do fungujícího zázemí. Chci tím říct jenom tolik, že kdyby lidi měli děti pouze v ideálních podmínkách, tak by tady asi málokdo z nás byl.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anna766

148790

74534

15.12.17 14:34

načítám...

@Denisa56 píše:
Ale prosím tě, samozřejmě, že hodně ovlivnit můžeš, ale hodně taky ne. Mně třeba umřel manžel, když jsem měla dvě předškolní děti. Taky jsem s touhle situací nepočítala a musela se k ní nějak postavit. Moje babička za první republiky se zamilovala, láska jako trám, když otěhotněla, on jí řekl, že promiň, ale jaksi jsem ti zapomněl říct, že jsem ženatý. Platí na babičku rčení jaký šel takovou potkal? asi ne, že? Prostě se dostala do situace, se kterou se musela vyrovnat, stala s v té době svobodnou matkou, což snadné nebylo… A zakladatelka to má zas jinak, co člověk, to originál a nikdo z nás nemá právo soudit osobní rozhodnutí někoho jiného. A jestli ty bys na otázku dítěte, kde je jeho táta, byla v koncích, co mu říct, tak je to tvůj osobní přístup, ale někdo ho může mít jiný. Já bych si s odpovědí třeba poradila. A neříkám, že by to pro to dítě byla ideální situace, ale tu třeba neměly ani moje dcery, ačkoli se obě narodily až po svatbě do fungujícího zázemí. Chci tím říct jenom tolik, že kdyby lidi měli děti pouze v ideálních podmínkách, tak by tady asi málokdo z nás byl.

Oni se ty cizí životy tak strašně snadno soudí. Tak snadno.
Já tu klidně naplno napíšu že bych si dítě pořídila sama kdybych nenašla chlapa pro život. Svého muže mám ráda a moc, ale je to pořád „jenom“ chlap. Děti jsou víc, alespoň v mém životě. Chlapů je a bude.Ale děti jsou pořád můj život, moje všechno. Mě přijde život bez dětí strašně smutný. To člověku žádný majetek, kariéra ani zážitky s milenci nenahradí.

načítám...
Citovat
Zmínit

Russet

53518

24875

15.12.17 16:39

načítám...

@Denisa56 píše:
Ale prosím tě, samozřejmě, že hodně ovlivnit můžeš, ale hodně taky ne. Mně třeba umřel manžel, když jsem měla dvě předškolní děti. Taky jsem s touhle situací nepočítala a musela se k ní nějak postavit. Moje babička za první republiky se zamilovala, láska jako trám, když otěhotněla, on jí řekl, že promiň, ale jaksi jsem ti zapomněl říct, že jsem ženatý. Platí na babičku rčení jaký šel takovou potkal? asi ne, že? Prostě se dostala do situace, se kterou se musela vyrovnat, stala s v té době svobodnou matkou, což snadné nebylo… A zakladatelka to má zas jinak, co člověk, to originál a nikdo z nás nemá právo soudit osobní rozhodnutí někoho jiného. A jestli ty bys na otázku dítěte, kde je jeho táta, byla v koncích, co mu říct, tak je to tvůj osobní přístup, ale někdo ho může mít jiný. Já bych si s odpovědí třeba poradila. A neříkám, že by to pro to dítě byla ideální situace, ale tu třeba neměly ani moje dcery, ačkoli se obě narodily až po svatbě do fungujícího zázemí. Chci tím říct jenom tolik, že kdyby lidi měli děti pouze v ideálních podmínkách, tak by tady asi málokdo z nás byl.

Tak třeba s tou babičkou - jak to, že nevěděla, že je ženatý? Ona s ním spala - tudíž se taky nějak rozhodla a riskovala, že otěhotní. Tenkrát se na antikoncepci moc nehledělo. Úmrtí - záleží na tom, můj otčím si třeba pomohl ze života sám (ale máma si ho „porouchaného“ vybrala a věděla, že s ním není všechno v pořádku. Někdo má autonehodu - taky se rozhodne, že někam pojede. Nemoc taky nějakou dobu propuká a člověk třeba příznaky nechce vnímat, někdo se honí a honí, až dostane infarkt. Ale zakladatelka toto neřeší, nepotkala „jen“ chlapa, co s ní nechtěl mít děti. My ji neznáme, nevíme, jak se k chlapům chová. Nemůže to házet všechno na ně. A teď chce prostě dítě, tak si ho koupí. Jak v obchoďáku. To je dost divné, ne?

načítám...
Citovat
Zmínit

Anna766

148790

74534

15.12.17 16:45

načítám...

@Russet a ty víš jestli se rozhodla včera? Zřejmě děti chtěla dříve a nepotkala chlapa který by je taky chtěl. A teď jí tlačí čas, aspoň to tak chápu.

načítám...
Citovat
Zmínit

Russet

53518

24875

15.12.17 16:49

načítám...

@Anna766 píše:
Oni se ty cizí životy tak strašně snadno soudí. Tak snadno.
Já tu klidně naplno napíšu že bych si dítě pořídila sama kdybych nenašla chlapa pro život. Svého muže mám ráda a moc, ale je to pořád „jenom“ chlap. Děti jsou víc, alespoň v mém životě. Chlapů je a bude.Ale děti jsou pořád můj život, moje všechno. Mě přijde život bez dětí strašně smutný. To člověku žádný majetek, kariéra ani zážitky s milenci nenahradí.

Já zase ne. Neberu děti jako zboží, co si umanu, to si koupím. Ať je otec nebo není. Život bych žila i bez syna a troufám si tvrdit, že bych si ho užila i tak. Děti život rozhodně obohatí a neměnila bych život za ten „svobodný“, ale dokud jsem neměla dítě, byla jsem se svým životem spokojená. Nebyl nadarmo žitý. Kdyby se ukázalo, že děti mít nemůžu, přece bych si nehodila mašli? Nebo kdyby nemohl chlap, že bychom si vzali cizí spermii. To už by nebylo „naše“ dítě. A být na dítě sama je hodně smutné. Radost nad společným potomkem je prostě nenahraditelná babičkou, tetou, strejdou…

načítám...
Citovat
Zmínit

Anna766

148790

74534

15.12.17 17:16

načítám...

@Russet píše:
Já zase ne. Neberu děti jako zboží, co si umanu, to si koupím. Ať je otec nebo není. Život bych žila i bez syna a troufám si tvrdit, že bych si ho užila i tak. Děti život rozhodně obohatí a neměnila bych život za ten „svobodný“, ale dokud jsem neměla dítě, byla jsem se svým životem spokojená. Nebyl nadarmo žitý. Kdyby se ukázalo, že děti mít nemůžu, přece bych si nehodila mašli? Nebo kdyby nemohl chlap, že bychom si vzali cizí spermii. To už by nebylo „naše“ dítě. A být na dítě sama je hodně smutné. Radost nad společným potomkem je prostě nenahraditelná babičkou, tetou, strejdou…

Mě to smutné nepřijde, mě přijde smutný život bez dětí. Blízcí příbuzní se snažili o dítě 12 let a nakonec to vyřešili cizím dárcem. Dítě vychovali, JE jejich, milují ho a jejich život dostal smysl.Dnes už jsou prarodiči. Švagrová zase nikdy děti nechtěla, cíleně nechtěla. Partner jí po 19 letech vyměnil za mladší model, pes kterého piplala jako to dítě pošel, je sama. Teď lituje.Je stará, sama. Když bych si měla vybrat, vybírám tu první možnost příkladu, obdivuji je, nelituji tu švagrovou. Mám další příklad, jedna paní odtud, jedno dítě, manžel zjistil že ho to vlastně nebaví, odešel a ona zůstala sama na ani ne dvouleté dítě, vychovala ho do dospělosti, udržela na VŠ, má z něj radost, mají krásný vztah. Podle zdejších příspěvků by dítě mělo být minimálně na drogách. Nesmysl.
Moji dceru opustil partner už těhotnou. Dítě si nechala, miluje ho, milujeme ho všichni. Chlap není všechno. Není. To dítě vneslo do našich životů hodně štěstí a lásky. Nedovedu si představit že bychom to vnouče neměli. Teď pro něj, hlavně pro něj připravujeme vánoce, dárky…

načítám...
Citovat
Zmínit

Denisa56

10185

10428

15.12.17 17:56

načítám...

@Russet píše:
Tak třeba s tou babičkou - jak to, že nevěděla, že je ženatý? Ona s ním spala - tudíž se taky nějak rozhodla a riskovala, že otěhotní. Tenkrát se na antikoncepci moc nehledělo. Úmrtí - záleží na tom, můj otčím si třeba pomohl ze života sám (ale máma si ho „porouchaného“ vybrala a věděla, že s ním není všechno v pořádku. Někdo má autonehodu - taky se rozhodne, že někam pojede. Nemoc taky nějakou dobu propuká a člověk třeba příznaky nechce vnímat, někdo se honí a honí, až dostane infarkt. Ale zakladatelka toto neřeší, nepotkala „jen“ chlapa, co s ní nechtěl mít děti. My ji neznáme, nevíme, jak se k chlapům chová. Nemůže to házet všechno na ně. A teď chce prostě dítě, tak si ho koupí. Jak v obchoďáku. To je dost divné, ne?

No, koukám, jak máš ve všem jasno a na každou situaci máš svůj scénář, který přesně koresponduje s tvým viděním světa. Babička - no, nevěděla to, jak by mohla, když jí to neřekl. Chodili spolu milovala ho a on miloval ji, nebo se tak aspoň hodně přesvědčivě tvářil. Když jí oznámil, že je ženatý, byl to pro ni velký šok. A ano, spala s ním, nebo ty jsi až do svatby byla panna? A úmrtí mého muže - ai jedna tvá fiktivní situace nesedí, nebyl ani nemocný, ani přepracovaný, neměl ani autonehodu ani jiný úraz. Naprosto zdravý člověk, nekouřil, nepil, sportoval… mozkové aneurisma. Najednou z ničeho nic pár let po třicítce. V životě se můžou stát i nepochopitelné a těžko předvídatelné věci, na všechno vždycky nenajdeš předem nalajnovaný scénář a už vůbec na všechno nenajdeš viníka, který si za to může sám.