Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj holky, dlouho jsem váhala, jestli založit diskuzi nebo ne.
Ikdyž má otázka vyzní asi divně a pro někoho nepochopitelně, uz nějakou dobu se trápím s tím, jestli mít dítě.
Před třemi roky mi náhle umřela mamka, byla hodně nemocná a já po ní plno nemoci zdědila, sotva jsem se z toho trochu vyhrabala, nečekaně jsem neplánované otěhotněla, dozvěděla jsem se o tom až na konci 3. měsíce a tu radost jsme si s partnerem užívali sotva měsíc a náhle jsem potratila. Diagnóza zněla preeklampsie a laicky řečeno utržení placenty. A já jsem zase na nule, prožívam vše od začátku, ne jen, že jsem se pořádně nedostala z mamky a teď i dcerka a to nemluvím, že jsme se s přítelem strašné odcizili a dusíme to v sobě.
A protože mě napadlo, že vše má svůj důvod, tak si říkám, jestli není špatné snažit se o dítě, které určitě nějaké nemoci zdědí a bude mít problémy. Přijde mi to stejné, jako množení psích oříšků ![]()
Omlouvám se za slohovku, ale nějak si poslední dobou nevím vůbec řady
Chapu jak to myslis, ale kazde dite ma PP = rodny list. Protoze V PP psa jsou rodice a par predku.
@Virrago píše:
Ahoj holky, dlouho jsem váhala, jestli založit diskuzi nebo ne.
Ikdyž má otázka vyzní asi divně a pro někoho nepochopitelně, uz nějakou dobu se trápím s tím, jestli mít dítě.
Před třemi roky mi náhle umřela mamka, byla hodně nemocná a já po ní plno nemoci zdědila, sotva jsem se z toho trochu vyhrabala, nečekaně jsem neplánované otěhotněla, dozvěděla jsem se o tom až na konci 3. měsíce a tu radost jsme si s partnerem užívali sotva měsíc a náhle jsem potratila. Diagnóza zněla preeklampsie a laicky řečeno utržení placenty. A já jsem zase na nule, prožívam vše od začátku, ne jen, že jsem se pořádně nedostala z mamky a teď i dcerka a to nemluvím, že jsme se s přítelem strašné odcizili a dusíme to v sobě.
A protože mě napadlo, že vše má svůj důvod, tak si říkám, jestli není špatné snažit se o dítě, které určitě nějaké nemoci zdědí a bude mít problémy. Přijde mi to stejné, jako množení psích oříšků
Omlouvám se za slohovku, ale nějak si poslední dobou nevím vůbec řady
Tak zalezi ktere nemoci mate opravdu potvrzene, ktere jsou dedicne, nebo ke kterym mate “jen” predispozice.
To, ze jste potratila preci neznamena, ze za to muzete vy vzhledem ke svemu zdr. stavu.
Mohla to byt jen blba shoda nahod.
Potraci plno zen. Preeklampsie je vazna, ale to neznamena, ze to priste nevyjde.
Urcite se nesrovnavejte se psy bez prukazu puvodu 🙈 😀.
Spis byste meli s partnerem navstivit genetiku a tam konzultovat to, jak na tom zdravotne jste a zda-li vam dalsi tehotenstvi doporuci nebo ne.
Plno zdravotnich problemu se podchycuje hned na zacatku tehotenstvi tak, aby to bylo bezpecny pro plod i pro matku.
Takze se nechte vysetrit, at vite jak na tom opravdu jste a pote konzultujte nasledne tehotenstvi na genetice.
Nechala bych tomu volný průběh, že nejsi úplně zdravá neznamená, že musíš mít nutně nemocné dítě..
tomu se mimo jiné příroda sama brání právě i samovolnými potraty do třetího měsíce..
je mi líto tvé zkušenosti, ale nebořila bych se do depky, bude líp a velká část žen má tohle taky za sebou
držím palce ![]()
@Virrago ono hodně záleží, co za nemoci to jde.. Jak moc se s nimi dá normálně žít či ne.. Pokud nejsou zátěži, tak bych se nebala..
Zažila jsem kluka, co byl chudák prolezlý rakovinou od hlavy až k patě a s příelkyní si pořídili dítě, než se narodilo, tak umřel,… z mojí strany je to nezodpovědnost, chápu, že to miminko spolu chtěli, ale bylo jasné jak to dopadne a hlavně je velké riziko, že tu nemoc zdědí i to malé,…
zamysli se nad tím, jak závažné ty nemoci jsou + jak je velká pravděpodobnost děsičnosti. Na základě toho bych se rozhodovala, někdy by měl být rozum silnější než biologické hodiny.
Neříkám rovnou že bych do toho nešla, ale ty sama musíš vědět jak moc omezujíci ty nemoci jsou/nebo nejsou a jestli je chceš předat dál
Rozumím ti. Mému nejmladšímu dítěti byla lehce po roce věku diagnostikována vada, pro jejíž vznik nesu genetickou dispozici celkem jistě já. Vada je to řešitelná a přesto jsem to musela chvíli zpracovávat. I dnes, když onemocní (víme to přes tři roky), si to tak nějak vyčítám. Přesto asi nemám dojem, že neměl být na světě. Je to jinak čilý, šikovný chlapeček.
Vše prober na genetice. Lékaři dokazi zazraky.. Ikdyby to nemelo byt uplne prirozene poceti, neznamená to ze nebudeš mít vlastní zadne miminko.
Predispozice k dědičným onemocněním nebo různým vadám svým dětem předáváme všichni bez rozdílu. Někdo to ví předem, někdo ne, ale riziko je tam vždycky. U nás v rodině se taky dědí různé drobnější vady, které naštěstí nejsou nic hrozného, ale svým dětem bych je nepřála. Otěhotněla jsem s tím, že některý z těch špatných genů si dítě určitě ponese taky, ale jinak to nešlo. Člověk v tomhle případě musí riskovat a doufat, že všechno dobře dopadne.
Jestli se jedná o závažná onemocnění, která by dítěti výrazně snížila kvalitu života, těhotenství bych předem konzultovala s genetikem. Moc o tom nevím, ale tuším, že pomocí IVF se dá ledacos ovlivnit.
Před případným těhotenstvím bych ale každopádně nejdřív vyřešila problémy ve vztahu. Pořizovat si dítě s někým, s kým to tak úplně nefunguje, není dobrý nápad v žádném případě.
Nejlepší je se poradit na genetice, k některým nemocem se dědí jen predispozice, a ne nemoc, u jiných se přenáší nemoc. Jen nevím, jestli je zvykem jít na genetiku ještě před otěhotněním. Já byla s manželem na genetice potom, co mi vyšel prvotrimestrální screening špatně a vyplňovali jsme tam oba rodokmen, kde jsme vyplňovali i nemoci v rodině. Třeba já měla ze své strany hodně psychických nemocí a sebevražd, ale na to se vůbec neptali, nejsou to geneticky přenosné nemoci. ![]()
Jeden potrat nic neznamená, některé ženy potratily a potom se jim narodilo zdravé dítě, navíc ty „vadné“ plody si většinou příroda sama vyselektuje a končí právě spontánním potratem (někteří si myslí, že potrat je z toho, že žena špatně jedla, tahala těžké věci a nevím co, ale je to blbost, člověk to neovlivní).
Pokud žena děti nechce, protože je nemá ráda a necítí mateřský pud, určitě nebude litovat, že děti neměla, ale pokud je jediným důvodem strach z nemocí, bude se trápit. Třeba u mého muže zjišťovali, jestli není přenašečem svalové atrofie, jeho vzdálená příbuzná tu nemoc má, a statisticky je prý asi každý 40. člověk přenašečem toho genu (manžel naštěstí ne).
K množírnám bych to nesrovnávala, kolikrát voříšci jsou zdravější než přešlechtění čistokrevní psi. Navíc předpokládám, že nechceš mít 10 dětí a nehodláš je prodávat, takže u tebe se o množírnu opravdu nejedná. ![]()
Je ale třeba si ujasnit, jestli je dobré to vědět, jestli jsem přenašečem nějakého genu? Jakože když zjistím, že jo, radši děti mít nebudu? Ovšem dnešní medicína dokáže i některým chronicky nemocným zajistit normální život, takže bych se tím netrápila. Krajní řešení by bylo využít vajíčko dárkyně.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.