Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě s hysterickými záchvaty
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.9.14 13:28
U nás pomáhá počítání- až napočítám do 10, půjdeme. Počítám pomalu, podle potřeby. Jinak taky někdy řeknu, tak ahoj a jdu. Nejde ho nalákat na něco doma- třeba na pohádku? Jo a kašli na okolí. Když jsme někdy šli domů s muzikou, prostě jsem řekla, že jsme museli odejít z hřiště a… se to nelíbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:29
No a nepomohlo by prostě opravdu popojít o kus dál, třebas i tak, že by tě neviděl, lekl by se a pak přiběhl…? Já to teda praktikovala dost často. Ale teda na bezpečných místech, kde jsem věděla, že mi nevletí pod auto… že jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:29
Nechápu, čem se divíš? Mně toto dělá v roce a půl a nemám pocit, že by na nás někdo blbě hleděl nebo to byla ostuda 
vždyť toto děti dělají v jistým věku A nechápu, proč bych měla bít dítě za to, že chce být tam, kde se mu líbí, ale já už potřebuju odejít nehledě na to, že by mě v tom rauši ani nevnímal 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:30
Budu s eopakovat - říkám, kdybych měla mít třetí dítě, tak ideálně aby se narodilo tříleté. Jojo. Známe, známe.
Když to ale fakt nešlo a selhalo všechny, tak jsem ho prostě táhla smykem a reakce okolí mě vůůůbec nezajímala. Můžu tě ujistit, že když jsou kluci dneska (6 a 4) přetažení, unavení, tak dokážou na tu zem sebou seknout ještě taky. Je to temperamentnem dítěte, jeho povahou, samozřejmě taky denní dobou, ev. únavou… ale v žádném případě nelze dítě omlouvat jenom proto, že už je asi unavené a že ho asi bolí nožičky.
Ale tu vlastní slabost, ten vztek, ty nervy znám moc dobře. Půlka nádobí je pryč - jinak bych musela si zabít je.
A jak jsem tu už dneska někde četla, a s dovolením si vypůjčím - kdo tvrdí, že to jeho dítě nedělalo, lže a nebo už to zapomněl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:31
@dendule4 tohle zabírá i u nás. A když ji chytne záchvat vzteku doma, tak ji pošlu do kouta s tím, že až ji to přejde, tak at za mnou přijde. Většinou do 5ti minut dojde a chce se mazlit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.14 13:31
@slavuska1 píše:
Mám stejně starého, stejného vzteklouna, ani tak ne, dkyž jdeme domů, ale obecně se mu hodně dlouho nechtělo vůbec chodit.no byla jsme matka tyranka, ale fakt, že to pomohlojsem ho čapla za ruku, a táhla, on samozřejmě akce gumové nohy, tak jak bylo léto, hezky kraťasy, tak jsem ty jeho pády směřovala tak, aby si trochu otloukl kolínka, 2 krát je měl trochu do krve, a potřetí už stačilo říct jenom, jestli chce, aby ho bolely kolínka, a od té doby už gumové nožky nezkouší, už skoro měsíc
. jinak podotýkám, že příznivec fyzických trestů nejsem, to aby mi po venku ušel blbýho půl kiláku na několik etap, jsem po dobrém zkoušela víc než půl roku, nakonec to vždycky skončilo, že jsem ho nesla, teď v těhotenství ho tahat nechci, tak jsem se rozhodla, že prostě chodit pěšky bude. samozřejmě přiměřeně věku, víc než 1km na několik částí po něm zatím nechci, to beru kočár. nebo motorku. tu beru i na krátké procházky, že jezdí na motorce, mi nevadí, halvně aby se pohyboval vlastní silou, a ne se vozil..nejsem příznivcem výhradného vožení dítěte nad 2 roky v kočárku, neřeknu občas, ale maldej mi odmítal jít i do Billy a zpátky, dohromady 200metrů. ale ne úplně vždy motorka jde, třeba když prší..tak to už naštěstí chodí, dřív odmítal.
Tak to ti nezávidím, že ti nechtěl chodit To my jsme ale ťapali dost rádi od začátku, hned lítal i na motorce a tak. Tak když byl menší myslela jsem, že ho bolej nožky, zezačátku možná i jo, ale stejně jsem se mu snažila dát najevo, že ho nebudu nosit jak si on zamane, aby si zvykal na chození, samozřejmě taky s mírou vzdálenosti. Jenže pak jsem vypozorovala tohle, že je to spíš, že nechce domů. Protože doma lítal jak blázen a to ho najednou nohy nebolí, to mě dokáže vytočit ještě víc 
Venku z tebe udělá totálního de*ila a doma je najednou ukázkovej
- Citovat
- Upravit
2.9.14 13:33
@hami1 
přesně! já teda doma posílám do pokojíčku a musí přijít až bude hezká
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:33
Jedno mě udivilo hned na začátku, má 2,5 roku a 20kg? Tolik neměl můj syn, když šel do první třídy! Jestli tolik opravdu váží, musí mít docela nadváhu, ne? Protože ano, děti jsou malé právě proto, aby bylo tak snadné vzít je a odnést, pokud je to potřeba. 2,5 leté dítě potřebuje laskavé vytyčení hranic a mělo by si zvyknout, že pokud rodiče něco řeknou, tak to platí bez ohledu na to, jak hlasitě a dlouho bude řvát. Rodiče by na druhou stranu měli omezení dítěte dělat uvážlivě právě proto, že mohou očekávat i takto nepříjemnou reakci jako je vztek, a měli by ji prostě ustát. Běžně se odchody z venku domů řeší přípravou - ještě malou chvilku si pohraješ a půjdeme domů, jakmile se dohoupeš na houpačce vyrazíme domů… Aby dítě vědělo, co ho čeká, aby si zvyklo, že brzy bude změna a mělo možnost se na tu změnu trošku připravit. Ne vždy to pomáhá, ale aspoň má tu možnost. No a taky to chce se domů na něco těšit. Třeba až přijdeme domů, vytáhnem si spolu lego, náklaďák či co má rád a pohrajem si spolu. Aby se mohl těšit na nadcházejícíc situaci. Nebo doma může dostat lentilku za to, že tak hezky zvládl odchod domů. Když se jde ven, chce to jasnou domluvu, kam se jde - na hřiště, do obchodu atd., oni si už cestu pamatují. Pokud se prcek rozhodne, že chce jít jinou než předem domluvenou trasu, buď se mu přizpůsobím (ano, můžeme jít dnes touto ulicí, bude to delší, ale projdeme se), nebo připomenu naši domluvu, že teď jdeme tam a tam a přes to nejede vlak. Když se začne vztekat, nechám, nevšímám si, protože když nebude obecenstvo, nebude ani divadlo. Kamarádka to řešila tak, že s sebou ven brávala golfky, když nastal podobný problém, kluka naložila, přikurtovala a pohnula se k cílovému bodu takto. Každopádně nejdůležitější je důslednost. Když se pro něco rozhodneš, nemůžeš to pak na základě jeho řevu měnit, i kdyby se kolem vás slezla celá dědina. Naučit ho, že změna je možná po domluvě, ale vztekem a řevem ne. Bude trvat ještě nějakou dobu, než prcek zjistí, že to tak opravdu funguje, ale pak bude celkově klidnější, protože si bude připadat víc v bezepčí, když bude ty hranice znát. Dobře si vzpomínám na období, kdy velký problém odchodu z domu, venku naprosto spokojené dítě, velký problém odchodu z venku, doma pak opět spokojené dítě. Nesnášel ty změny, oblékání a obouvání, přesuny, nebo nevím. Bývala jsem z toho taky vyčerpaná, ale to přece neznamená, že budem zavření doma. V období školky přišel každodenní ranní vztek, nechtěl si obléct trenky, nelíbily se mu ponožky, když si měl vybrat sám, tak stejně seděl a trucoval. Tričko chtěl mít schválně obráceně. Když jsem se zeptala, co chce na snídani, vybral si mysli s mlékem, když přišel ke stolu, začal ječet, že chtěl jinou misku. Když si příště vzal misku dle své momentální nálady, zas mu nebyla vhod lžička, nemohl tu správnou najít a tak opět trucoval… a to vše samozřejmě v době, kdy jsem jednoho musela zavést do školky, druhého do školy a sebe do práce na čas:-) Ne, ve školce neplakal, ale doma nám to dával pěkně sežrat. Prostě každý se ventiluje jinak. Samozřejmě byly rána i s výpraskem, protože tohle nebylo jak vyřešit. Pak se vždycky na nějakou dobu zklidnil, věděl, že mu vyjdu vstříc ale odsud posud a nesmí přestřelit. Ono i nějaká rána na zadek je občas potřeba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:35
Já nechám naší vzteklinu tam kde zrovna leží, kope a vzteká se ležet, odcházím a zpoza rohu sleduji a čekám. Funguje to dokonale. Za chvíli se uklidní a odchází směrem, kterým jsem odešla. Je jí 1,5 roku. U syna kdysi, když dostal hysterický záchvat doma, pomohla jedna jediná studená sprcha. Už to víckrát neudělal. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:35
breci kvuli kazde hlouposti :(
Moje otazka se malinko lisi od otazky tazatelky, ale i presto se zeptat.Mam 5ti leteho syna, ktery breci kvuli kazde hlouposti napr.ze nedostane dalsi bombon nebo ze ted hned neudelam to co on chce atd, tech situaci je spousta.Ja uz vubec nevim jak na nej. Domlouvani, vysvetlovani i placnuti pres zadek(nekdy to vyusti az v uplny hystericky rev).Kdyz ho zavru do pokoje a reknu mu ze tu bude do ty doby nez se uklidni je to jeste horsi, zacne dupat, rvat jako tygr, bouchat do veci.Uz opravdu nevim 
Příspěvek upraven 02.09.14 v 13:44
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.14 13:36
@74paja píše:
No a nepomohlo by prostě opravdu popojít o kus dál, třebas i tak, že by tě neviděl, lekl by se a pak přiběhl…? Já to teda praktikovala dost často. Ale teda na bezpečných místech, kde jsem věděla, že mi nevletí pod auto… že jo.
U nás to nepomáhalo, dcera se zvedla a klidně odkráčela jiným směrem. A když jsem se ji snažila dohnat, začala přede mnou utíkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.14 13:37
@74paja píše:
No je to období vzdoru. Mě teda pomohlo, že jsem mu oznámila, že až se např. pohoupe na houpačce, tak půjdeme. Nebo, že půjdeme za pět minut, pak následovalo upozornění, že za dvě minuty. Což si sice neuměl představit, ale prostě jsem neutla jeho činnost v momentě, jestli mi rozumíš. Prostě před tím následovalo upozornění, že za chvilku, bude muset svoji oblíbenou věc ukončit.
Jinak řev a vzteky měl malý taky. Je to prostě období… Chodila jsem někdy domů zpocená zprominutim i na pr…eli, okna se na paneláku třásla, řev neskutečnej. Teď jsou mu tři a je to mnooooohem lepší.
Tak to dělám pořád, není to tak že bych ho vzala z hry nebo jak to říct, přesně se opatrně ptám, tak co už se půjdeme napapat nebo nejsi unavenej atd. a on řekne ne, tak já řeknu, dobře tak za chvilku, a za chvili zase atd. a už ho na to připravuju. Dneska taky - půjdeš se zklouznout a potom půjdeme jsem mu řekla, pak chtěl ještě houpat, tak dobře, tak se jdeme pohoupat a půjdeme. A je fakt, že když začne vymýšlet ještě tohle a támhleto, tak už cítím, že to lehký odchod domů nebude. Pak jsme šli normálně, vzal si helmu, sedl na odrážedlo, vyšli jsme z hřiště zašli za roh a šup už byl na zemi a řev
A s tím zpocením to mám stejně
- Citovat
- Upravit
2.9.14 13:40
@Anonymní píše:
Přesně si to popsala, jak kdybys nás viděla
My bydlíme na malém městě a navíc na sídlišti, kde je i hřiště. Takže těh čumilů (i známých) bylo víc, než dost Nejdřív koukali divně a po čase už někteří i soucitně . Syn už chodí do školky a „následky“ to žádné nemá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.14 13:40
@dani24687 píše:
Nechápu, čem se divíš? Mně toto dělá v roce a půl a nemám pocit, že by na nás někdo blbě hleděl nebo to byla ostuda
Tak to asi žiješ v lepší společnosti, když na tebe lidi blbě nehledí…
A navíc jsem toto tady neviděla dělat žádné dítě, bohužel
A co teda děláš, vezmeš ho nebo ji a jdeš?
- Citovat
- Upravit
2.9.14 13:41
@dendule4 já do pokojíčku poslat nemůžu, to by řvala ještě víc. Musí být ve stejné místnosti jako já a po očku mě sleduje, jestli si jí všímám. Když vidí, že ne, tak se uklidní a přijde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
