Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevšímat si toho, když chce být lepší, ať si to užije.. Když pomlouva, nazapojovat se..
@Alušáček píše: Více
Ale za jakou cenu?
Ani jedna z nás nebude lepší, nebo horší… Každá jsme jiná. Ať už vzhledově, koníčky, zájmy. Co je to za blbost, porovnávat, kdo je lepší a kdo horší.
Nevím, asi to moje hlava neumí pobrat.
![]()
Ahoj, mám to podobně. Říkala jsem si ze začátku, že to bude fajn parťák na pokec, ale pokud konverzace není o ní nebo o pomlouvani, tak musím hovor vést já. Za těch x let se mě ani jednou nezeptala, jak se mám, vo nového. Já osobně si myslím, že to je prostě povaha těch lidí a oni se nezmění. Dokonce jezdí co nejčastěji za svoji maminkou a hádej i čem ty jejich konverzace asi jsou. Švagrová je sestra partnera nebo žena švagra? Ta moje je sestra partnera, takže tam je to horší v tom, že se prostě vídáme. Já to vyřešila tak, že se prostě vídáme co nejméně, protože já ji nemůžu dát, to co chce ona a ona mě to, co očekávám od setkání s lidmi já.
Poradit se nedá nic, buď najdete společnou notu nebo to prostě neřešit a být splachovací. Lidi, kteří se srovnávají a závidí jsou ty děti které rodiče a příbuzní srovnavali. Takže slychavali věci jako: „Ty máš 3ku? Ale Anička dostala 1ku.“… apod.
Píšu na telefonu, takže se omlouvám za chyby a anonym protože je to citlivé téma.
Já bych to nechala být, časem to snad nějak přejde. Třeba na to potom nebude mít čas. Užívej si života a zaměř se na sebe. Pokud budete spolu na nějaké rodinné sešlosti, respektuj ji, hlavně se nějak nehádejte (co má kdo lepší), nemusíš se s ní ani moc bavit, hlavně vše v klidu. ![]()
Vem si, jak strašně nízké sebevědomí a nudný život ti lidi musí mít. Vždyť je to vlastně kompliment pro tebe, ty jsi jejich vzor.
Nejlépe jim ukázat, že ty jsi spokojená a šťastná, protože oni předpokládají, že s nimi začneš taky soutěžit a srovnávat, že tě tím znejistí a nahlodají tvoje sebevědomí.
@stín katedrál Jako jo, někdo to umí hodit za hlavu, ale pokud se s tebou ten člověk ani neumí normálně bavit, protože závidí, tak je po pak pěkně na palici 😃 a setkání taky nejsou příjemná m, protože pokud ti člověk závidí, nechce tě za kámoše viď 🙄.
@Anonymní píše: Více
Ale co s tím chceš delat? Srovnává se ona, ne ty, těžko ji to zakázeš. Možná by chtělo uvést příklad, jak to děla.. Třeba když ty ubehnes 5km, ona 10? Nebo si koupíš nové auto a ona si koupi ještě lepší?
Máme jednu v rodině. Když pomlouvá, řeknu klidně před ostatními, že si to nemyslím, že se mi to nezdá, a že podle mne to tak není. Ona začne tu svoji blbost obhajovat a ostatní už na ni koukají s nedůvěrou.
Zbytek je na tobě. To, že pomlouvá i tebe je na 100 % jisté. Jde o to, přijmout to jako fakt, se kterým nic neuděláš a který ti vlastně může být úplně fuk. Jako co. ![]()
@Anonymní píše: Více
Nějak nechápu, jak ta závist zasahuje do dialogu… No tak ji nech vymluvit a za kámošku ji přece taky nechceš ![]()
My se se švagrovou nijak přehnaně nestýkaly a to jsme bydlely v jednom domě, ona měla své zájmy a přátele a já taky. Na rodinných oslavách jsme se pibavily, doplnily info o rodině a jely jsme zas dál ![]()
@Okta jo, to znejistění a obhajování se je fakt super, to znám ![]()
No a to mi i její přítel psal, že nesmím otěhotnět dřív než ona, že se snaží už delší dobu a tohle by psychicky nedala. To jsem se chtěla asi jen smát.
Holka je o spoustu let mladší než já, chvíli se snaží a moje případné těhotenství, které nepřichází v úvahu, protože jsem dost nemocná, by to nějak narušilo?
Ahoj,
anonym - jedná se o rodinné vztahy.
Mám švagrovou, na začátku mi přišlo, že jsme fajn kamarádky, ale po těch letech to vidím trochu jinak a naopak z ní mám divný pocit. Jakoby se se mnou srovnávala, cokoliv, co mám já, musí mít i ona a ještě to trumfnout. Občas z ní mám pocit, že na nikom nenechá nit suchou a ráda drbe. Což o to, já taky. Ale umím a ráda chválím a snažím se vždy vyzdvihnout to pozitivní (a věřím, že co dáváš, to se ti vrací). Někdy mi přijde, že mi i závidí, přitom nechápu co. Je těhotná, já děti mít nemůžu - v budoucnu tam šance bude, mám větší zdravotní problémy. Chodím s tím i na terapie, abych na mimča v rodinném kruhu reagovala dobře, ale málokdo si umí představit, co je to za vnitřní boj. I tak ale nezávidím, snažím se soutředit na to, abych to v hlavě přijala a měla fakt jen tu radost. O to víc nechápu, proč to srovnávání? Nemám z toho dobrý pocit a svěřila jsem se i partnerovi, který mi řekl, že si to myslí již delší dobu, takže to nebude jen čistě můj výplod. Jak se k tomu postavit, případně, jak byste to řešili? Nechci v rodině řešit takové divné napětí, ani nevím, co o mně třeba za mými zády může říkat.