Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Obecně mi připadá, že si děti v dnešní době neumějí hrát, najít nějakou normální zábavu. Moje děti, pokud je člověk nějak neorganizuje, tady budou vykřikovat, teď například vystrkují hlavu do dveří a řvou na tátu, že je oběd (ještě není). Vždycky jeden vystrčí hlavu, zařve, zaleze, po něm druhej, pak dva najednou. No nic. Zahnala jsem je do pokoje, odpoledne máme jet na výlet, ke známým, chci si tu ještě něco udělat. Zatímco tu píšu, slyším z dětského pokoje šílené skřeky. Jak někde z pravěku.
Pokud strávíme např. sobotu celodenním výletem, v neděli už dcera (10 let) chodí a ptá se, kam pojedeme, co má dělat, jestli někdo přijede… Když jí řeknu, že budeme třeba jeden den doma, je zděšená, nudí se.
Mají všeho plnou řiť. A stejně je nic nebaví. Pokud sem přijedou nějací jejich kamarádi, téměř pokaždé společnými silami něco zlikvidují.
Nemám pocit, že bychom se jim málo věnovali, ale připadají mi, že jsou buď znudění, nebo jak urvaní ze řetězu. Do toho batole, které je zde na emiminu již relativně známé. To je vůbec extra éro.
Jako mně připadá, že ony si samy nedokážou najít nějakou normální zábavu. Furt je musím nějak organizovat. Např. včera jsem je vzala na kolech na hřiště. Tam taky nevěděly, co mají dělat, jakoby nic pro ně nebylo dost, nic je nebaví, všechno už viděly.. Většinou to ještě dopadne tak, že se s někým dají dohromady a začnou si pěkně hrát deset minut před plánovaným odjezdem…
Teď třeba mlátí dveřmi. Otevřít, bum, zavřít a třikrát za sebou.
Rozumím, mám tedy děti mladší, ale u nás jsou jak urvaní právě z organizace volného času. Když rezignuju, chvíli se mydlí, něco znehodnotí a pak si jdou hrát.
Moje děti nemají všechno, nemají ani kroužky, čili že by všechno viděly, všechno zažily, to nehrozí. Myslím, že jsme nebyli jiní, jen to ta starší generace nepřizná. A taky dost záleží na povaze. Moje introvertní starší dítě je podstatně klidnější a rozumnější než to mladší, extrovertní, který snad umí jen ječet a vztekat se.
když jsem byla já děcko, tak to nebylo jiné… možná to bylo ještě horší..
já svým dětem vůbec nerozumím. Je to ještě umocněno, že jsou to dva chlapečci, takže Marťani na entou. Buď si hrajou jak pošuci, nebo se žďuchají, perou, pokoušejí. Něco jako nějaká normální hra, co napadne mě, nehrozí.
@eva valoi píše:
Obecně mi připadá, že si děti v dnešní době neumějí hrát, najít nějakou normální zábavu. Moje děti, pokud je člověk nějak neorganizuje, tady budou vykřikovat, teď například vystrkují hlavu do dveří a řvou na tátu, že je oběd (ještě není). Vždycky jeden vystrčí hlavu, zařve, zaleze, po něm druhej, pak dva najednou. No nic. Zahnala jsem je do pokoje, odpoledne máme jet na výlet, ke známým, chci si tu ještě něco udělat. Zatímco tu píšu, slyším z dětského pokoje šílené skřeky. Jak někde z pravěku.
Pokud strávíme např. sobotu celodenním výletem, v neděli už dcera (10 let) chodí a ptá se, kam pojedeme, co má dělat, jestli někdo přijede… Když jí řeknu, že budeme třeba jeden den doma, je zděšená, nudí se.
Mají všeho plnou řiť. A stejně je nic nebaví. Pokud sem přijedou nějací jejich kamarádi, téměř pokaždé společnými silami něco zlikvidují.
Nemám pocit, že bychom se jim málo věnovali, ale připadají mi, že jsou buď znudění, nebo jak urvaní ze řetězu. Do toho batole, které je zde na emiminu již relativně známé. To je vůbec extra éro.
Jako mně připadá, že ony si samy nedokážou najít nějakou normální zábavu. Furt je musím nějak organizovat. Např. včera jsem je vzala na kolech na hřiště. Tam taky nevěděly, co mají dělat, jakoby nic pro ně nebylo dost, nic je nebaví, všechno už viděly.. Většinou to ještě dopadne tak, že se s někým dají dohromady a začnou si pěkně hrát deset minut před plánovaným odjezdem…
Vidím to stejně. Myslím, že je to tím, že se prostě máme moc dobře. Lidi si chtějí jenom užívat, shánět zábavu a povyražení, tak už nevědí co by. No a děti se takto přednastavené snad už rodí. ![]()
U nas to same
Ale ja je teda nemilosrdne vyhazuju ven… pokud neleje jako z konve, tak dostanou mic a kolobezku a vyzenu je ven. Mame stesti v tom, ze bydlime v „satelitu“ - ctvrt novostaveb, kde je spousta rodin s detmi a vzdycky k sobe venku nekoho najdou… a je od nih klid. Jako treba ted. Batole usnulo, starsi 2 zmizeli (6 a 7 let) a ja mam klid … kaficko, emimino a pak honem dodelat obed.
@eva valoi No, jak sis je vychovala, tak je máš. Právě proto, že jim pořád něco organizuješ a očividně mají všechno, co chtějí, tak jsou rozpatlané. Proč jim nedáš nějakou práci?
U nás je pořád řevu. Ale dokážou si vyhrát ti mladší. A je sranda je pozorovat. Když si hrajou na rodinu. Dcera říká bráchovi manželovi - všechno si po sobě uklid, nejsem žádná tvoje služka
@P4ja píše:
@eva valoi No, jak sis je vychovala, tak je máš. Právě proto, že jim pořád něco organizuješ a očividně mají všechno, co chtějí, tak jsou rozpatlané. Proč jim nedáš nějakou práci?
Souhlasím. Všeho moc škodí, opravdu si nemyslím, že musí každý volný den být nějaký atraktivní program. Od mala jsem jela trochu v programu „líný“ rodič a prostě byly dny, kdy se nic neorganizovalo. A děti jsou zvyklé, že se v tom případě musí zabavit samy.
@g.sandova píše:
U nás je pořád řevu. Ale dokážou si vyhrát ti mladší. A je sranda je pozorovat. Když si hrajou na rodinu. Dcera říká bráchovi manželovi - všechno si po sobě uklid, nejsem žádná tvoje služka
@eva valoi kdyz nevedel co s roupama, rekla jsem bud se ucit nebo uklidit ( uklizet je vzdycky co)
Ale hlavne mam z tvych diskuzi pocit,ze mas vic deti nez sneses.