Do jaké míry pomáhat kamarádce?

Všechny vztahy by měly být oboustranně výhodné. Jednou pomůžu já, podruhé ty. Pokud má celoživotně jeden z nich navrch je to špatně.
Kamarádka si na tvoji pomoc zvykla, považuje to za samozřejmost, nemá pokoru a skromnost. Ona očekává, že ji všichni pomůžete a nějak se to udělá. A už si neuvědomuje, že všichni mají starosti a všichni potřebujeme pomoci. Ted budeš podporovat kamarádku i její dítě.

Já mám bratra, mati ho celý život za sebou táhla, vše vymyslela, vše vyřídila a vše zaplatila, protože on je nepoužitelný. Máti umřela, a můj bratr se o sebe neumí postarat. Tak jsem se do toho vložila, že mu pomůžu. Ale on si toho neváží, bere to za samozřejmost, a proč on by něco dělal, když já pomůžu. A vůbec ho nenapadne, že já mám taky starosti, že taky potřebuji pomoc. A vůbec si nepřipustí, že když má dluhy, a já mu půjčím peníze, tak ty peníze mi taky chybí, protože já je taky potřebuji. Je potřeba vnímat někoho, kdo potřebuje pomoc, a někoho, kdo je sobec a vidí jen sám sebe.

A pokud ty kamarádku všude vozíš, a ona si pořídí velkého psa a děcko, tak nejen že nepřemýšlí nad svým životem. Ale ona nebere ohled ani na tebe, ty seš ta, co se bude muset omezit. I když ty lidi milujeme, musíme chránit sami sebe, protože to už je parazitování. Muj bratr mi taky řekne, až budeš potřebovat, já ti nepomůžu. Ale to já vím, když se neumí postarat sám o sebe, tak nezvládne pomoc ani mě. On jednoduše jenom bere.