Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Do jaké míry pomáhat kamarádce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
rokris
21.8.17 12:05
Myslím, že kámoška spíš potřebuje směrovat, jak si poradit sama, než aby kdokoli cokoli dělal za ni. Měla by se učit spoléhat sama na sebe. To, že příliš spoléhá na Tebe, může být jednou ke škodě Tobě, i tomu kamarádství. Když náhodou nebude v Tvých možnostech pomoc, jakou ona čeká, ještě se to otočí proti Tobě.
- Citovat
- Upravit
21.8.17 12:11
Nepomáhej, nemůžou žít že neustále mají někoho za za 
dkem, poradit ano ale zbytek je na nich. Hlavně jim nedávej peníze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.17 12:26
Jsou dospělí, musí se začít starat sami o sebe. Kamarádská pomoc je vyslechnout, poradit, ne řešit její problémy za ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.17 12:29
Vypadá to, že si prostě už zvykla, že jí pomůžeš. Tím, že jsi ji dohodila práci, jsi možná měla přestat. Jsi moc hodná, ale asi to překročilo nějakou hranici.
Teď už bych pomáhala jen radou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myssicka
21.8.17 12:53
Je pro tebe tahle „kamaradka“ alespon podobnym prinosem, jako jsi ty pro ni, nebo je to jen koule u nohy? Citim z toho spis tvuj pocit povinnosti pomahat dal, kdyz se znate uz tak dlouho. Stejne, jako radi ostatni, i ja bych brzdila v pomoci, stahovala bych se. Chce to ale vystihnout spravny okamzik, at se nerozhadate. Mozna je to hloupe, ale pozvolna bych se zacala vymlouvat, ze bych strasne rada, ale zrovna ji nikam odvezt nemuzu. Nevybalit na ni, ze se musi starat sama o sebe, ale spis ji nedat jinou moznost. Ja sama lhani a manipulaci nesnasim, v tomhle pripade bych ale radsi lhala a zkusila tak zachovat pratelstvi.
Mne vzdy lajdaci, neschopove a lemplove prisli jako hlupaci, lide s nizkou inteligenci. Nikdy jsem nebrala v potaz, ze tam muze byt takovy vliv vychovy a tak jsem se s takovymi vzdy loucila. Rozciluje me mit vedle sebe lidi, co nic neumi a nic nedelaji a to je asi spis muj problem.
- Citovat
- Upravit
21.8.17 13:04
Ona odešla z práce, kterou jsi jí ty dohodila, aniž by měla jakoukoliv jinou, a záměrně otěhotněla a pořídila psa? No, moc pracovat se jí asi nechce.
Já jsem takhle měla jednu sousedku, která byla na rodičáku s jedním dítětem a neustále si stěžovala, že nemá peníze a je pořád sama (její přítel přitom jezdil kamionem a měli neustále novou elektroniku a všechno) - jednou přišla s tím, že jí přítel zapomněl doma nechat peníze na jídlo a jestli bych jí nepůjčila pár stovek, tak jsem jí řekla, že půjčím, ale ve stravenkách (máme naproti Billu, kde se za ně dá jídlo nakoupit), a ona si je tedy půjčila, ale s naštvaným pohledem (a vrátila o dva dny později, než bylo domluveno). Pak jednou lamentovala, že nemá šanci si nic vydělat, když nemá chlapa doma, tak jsem jí nabídla, že jí seženu zákaznice na žehlení prádla a opravdu jí předala plný koš prádla a za vyžehlení nabídla 400,–Kč - prádlo předala hodně špatně vyžehlené pozdě a řekla, že za ty prachy si nebude rasit po večerech záda. Tím moje pomoc skončila a když u nás zase zazvonila, že by potřebovala půjčit jen na dva dny (klidně ve stravenkách), tak jsem jí nabídla 2 skleničky jídla a 2 banány pro dítě (mělo tehdy ani ne rok) a balíček těstovin, byla jsem označena za neskutečného zazobaného škrta a sobce a těšila jsem se, až se odstěhuju.
Na druhé straně znám jednu holku (mladou maminku, chlap jí zdrhnul a máma umřela), která by za podobnou pomoc byla vděčná a prádlo by vyžehlila do druhého dne a precizně - jednou ji s dítětem vezl můj brácha k doktorovi a ona se mu hned omlouvala, že mu cestu nemůže zaplatit hned, ale alespoň mu může umýt a vyluxovat auto. Myslím, že když se pomáhá stylem „pomůžu ti vydělat si“, tak to oddělí zrno od plev.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.17 18:52
Taky jsme takhle pomáhali známé s malým dítětem. Sehnali jsme jí práci, úklizení domácností, mohla chodit kdy se jí to hodilo, vše se jí přizpůsobilo.. Jakmile si našla chlapa na vše se vybodla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.17 19:48
Souhlasim s holkama, pomalu a nenasilne bych ji pomoc prestala poskytovat, snad to jako kamaradky ustojite. Taky jsem takhle roky pomahala me kamosce, zvykla si na to a pak jsem jednou nemohla a to byl zacatek konce naseho pratelstvi. Jeste ted po deseti letech, kdyz jsme se potkaly, to vytahla, jak jsem ji tehdy zklamala… Je to smesne v porovnani s temi roky kdy jsem byla pri ruce porad. At uz jsem platila v restauracich, pomahala odstehovat expritele, pak ji pred tim samym v noci sla zachranovat, protoze ji ohrozoval az po ochotne ucho kdykoli naslouchat. Nelituju toho, to urcite ne, jen ti chci rict, ze tihle lide maji jinou optiku a mysli si, ze maji na pomoc pravo. Pokud odmitnes, se zlou se obvykle potazes. Bohuzel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
AHoj,
ráda bych se poptala na váš názor. Mám kamarádku, se kterou jsme od mala spolu vyrůstaly. Ona chudák pochází z takové málo podnětné rodiny, kde vždy bylo spoustu problémů (neměli nikdy peníze, její rodiče měli problémy s alkoholem atp.). Jak jsme byly větší, vždy jsem se jí snažila tahat nahoru, aby dopadla lépe, než její rodiče. Nechci tu vypisovat, jak a v čem jsem se jí snažila pomoci, ale například mimo jiné jsem jí dohodila práci. Ona naštěstí není až taková, jako její rodiče, ale přecejenom kus nezodpovědnosti a málo cílevědomosti má v sobě zakořeněné. A to vše vyvrcholilo, když jsem se nedávno dozvěděla, že je těhotná. A miminko je dá se říct plánované (nechali tomu volný průběh). Jenže s nejistým partnerem, nemají pořádně pořešené bydlení, ona už dříve odešla z práce, on to má s prací všelijak. Ke všemu si pořídili velkého psa, který samozřejmě představuje velké výdaje a složitější nároky na bydlení i cestování (auto nemají, často je někam vozím já)…No a při nedávném společném rozhovoru s ní jsem pochopila, že ona automaticky počítá s tím, že jí okolí pomůže (tedy i já). Nechápejte mě zle, velmi ráda bych pomohla, jenže nevím, jestli to není taková opičí pomoc. Že já vždy pomůžu a tím vlastně nepomáhám, protože jenom prohlubuji problém její nesamostatnosti. Jak byste postupovali vy? Je mi jí líto a i toho miminka, ale když se zvykne na mou pomoc ještě i její přítel, tak potom už nikdy nebudou zcela soběstační…Vidíte to stejně? Máte někdo podobný případ ve vašem okolí? Jak to vyřešit? Děkuji