Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já jsem byla ve stejné situaci a nakonec teď čekám třetí dítě
Svojí práci zbožňuju, chodím tam moc ráda, těším se tam, ale rodina je mi přednější a já už mladší taky nebudu. Samozřejmě mě mrzí, že o místo přijdu, a že se tam už nevrátím (určitě), ale říkám si, že to tak mělo být (cíleně jsme se nesnažili, nechali jsme to náhodě) a já věřím, že budu spokojená i jinde ![]()
Já do toho šla, i když návrat po rodicaku určitě nebude jednoduchý, navíc to teď mám 200 km daleko. Ale tak co.. Za pár let může být vše jinak, děti mají přednost. Na dovolenou u moře se dá jezdit později, to pro mě není konec světa ![]()
Byla jsem v podobné situaci před prvním těhotenstvím. Výborné místo, tři roky po vyhraném výběrovém řízení se mi ani na mateřskou nechtělo. Ale děti jsem chtěla a to vyhrálo. Vracela jsem se v necelém roce dcery na částečný úvazek (hlídala babička), postupně plný, ale už to nebylo ono. Teď už jsem čtvrtým rokem doma s dalšími dvěma dětmi a vím, že už se tam nevrátím.
To si musíš rozhodnout sama jestli je pro tebe důležitější práce nebo dítě.
2. dítě… Jako ještě není na světě, ale já si myslím, že až mi bude 80 a budu sedět nejde v tom duchoďaku, asi nebudu vzpomínat a to, jak to bylo super v kancelari, ale budu se těšit, že to dítě třeba přijde na návštěvu. Možná něco jiného je to u takových těch povolání s posláním, lékař, vědec atd.
Já se tenkrát taky rozhodla pro druhé dítě…ten mateřský cit byl halt silnější ![]()
@Santa Juana píše:
2. dítě… Jako ještě není na světě, ale já si myslím, že až mi bude 80 a budu sedět nejde v tom duchoďaku, asi nebudu vzpomínat a to, jak to bylo super v kancelari, ale budu se těšit, že to dítě třeba přijde na návštěvu. Možná něco jiného je to u takových těch povolání s posláním, lékař, vědec atd.
jojo, přesně tak, souhlasím ![]()
Druhé ano, já teda makám sama na sebe, byť s druhým to je zahul. Ale třeba v této situaci myslet na třetí, tam bych do toho nešla.
To je o prioritách. Práci mám ráda, ale hlavní jsou v životě děti. Nechtěla jsem, aby byl syn jedináček. Když jsou děti větší, dá se stíhat aspoň občas pracovat. Mně to pro štěstí stačilo, že jsem neřešila celý den jen hřištè a pleny.
S financemi vám nikdo neporadí. To moře bych byla ochotná obětovat.
@PETRAKIM píše:
Druhé ano, já teda makám sama na sebe, byť s druhým to je zahul. Ale třeba v této situaci myslet na třetí, tam bych do toho nešla.
Podnikání bych řadila do skupiny „práce s posláním“. Člověk přece jen něco buduje, něco svého, a častokrát to dítě znamená, že musí všechno nebo velkou část zahodit, hlavně klientelu. Ale makat na úspěch někoho jineho, na místě, kde může být kdykoli vyměněn… to vítězí dítě.
@Anonymní píše: Řešily jste také takové dilema? Jak jste se rozhodly?
Mám práci, kterou jsem vždy chtěla dělat, dobře placenou, baví mě. Jenže mám smlouvu na dobu určitou a už mě na tuto pozici po mateřské dat nemusí. Další je i finanční stránka - hypotéka, nebudeme si moc dovolit dovolené u moře, zda by jsme obě děti dokázali velmi dobře zabezpečit. Je teď náročná doba, jsou kladeny vysoké nároky (jak na dospěly, děti).
Dítě by jsme chtěli, aby syn nebyl sám a měl sourozence. Zajímavý je, ze se ve čtyřech letech začal ptát kdy bude mít bratricka?
Prosím Vás, kdo jste byl také v této situaci?
Děkuji za zkušenosti
Myslím, že 99,9% ti napíše, že si vybralo druhé dítě a jsou spokojené ![]()
Já jsem si vybrala jedno dítě a jsem spokojená, ale málokdo se k tomu přizná ![]()
Nikdo ti nenapíše, že chtěl jendno dítě, protože je to jednodušší, protože si mohou víc užívat, plnit sny, cestovat a žít ve větší pohodě, protože by vypadal jako hrozný sobec ![]()
Ale je to tak. Nechtěla jsem běhat z kroužku na kroužek, řešit dětské nemoci, X různých problémů, peníze…
S jedním dítětem si mateřství užívám, se dvěma už by to na mne bylo moc. Ale jsou holky, co to na ně moc není a chtějí třeba čtyři. To ty sama víš, jak to máš.
Já chtěla 2 děti, a zároveň zůstat v kontaktu s prací, takže jsem se rychle vracela na částečný úvazek a prosadila si HO ve firmě, kde do té doby byl problém i posun začátku pracovní doby o půl hodiny a druhé dítě pořizovala taky v rychlém sledu.
Ta otázka není vůbec zajímavá, děti to vidí kolem sebe a pak chtějí sourozence taky,…práce bude vždycky nějaká, šance na dítě ne, postupem času a pohodlnosti dost klesá.
Musíte si prostě vybrat, jestli chcete druhý dítě nebo pohodlnost - na to taky není vůbec nic špatnýho, teď řešíte hypotéku, pak to bude až splatíme auto, až opravíme barák, až z toho bude mít první dítě víc rozumu, vždycky se najde nějaký „až“ až nakonec zjistíte, že už je na další dítě pozdě, takže si to rozhodněte co nejdřív
Řešily jste také takové dilema? Jak jste se rozhodly?
Mám práci, kterou jsem vždy chtěla dělat, dobře placenou, baví mě. Jenže mám smlouvu na dobu určitou a už mě na tuto pozici po mateřské dat nemusí. Další je i finanční stránka - hypotéka, nebudeme si moc dovolit dovolené u moře, zda by jsme obě děti dokázali velmi dobře zabezpečit. Je teď náročná doba, jsou kladeny vysoké nároky (jak na dospěly, děti).
Dítě by jsme chtěli, aby syn nebyl sám a měl sourozence. Zajímavý je, ze se ve čtyřech letech začal ptát kdy bude mít bratricka?
Prosím Vás, kdo jste byl také v této situaci?
Děkuji za zkušenosti