Dokázal jste se někdo změnit k lepšímu?

Petra8a
1823
9.7.13 00:57

Dokázal jste se někdo změnit k lepšímu?

Ahoj, dokázal jste se někdo opravdu cíleně změnit k lepšímu? A teď nemyslím, že jste se změnili po narození dítěte apod. Ale, že třeba z lajdáka na pečlivého atd.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Patron/ka eMimina, zná prostředí serveru, pomáhá nováčkům a zkvalitňuje diskuze. Je v užším kontaktu s administrátory. Nedělá však jejich práci.
Mar__tanka1983
31289
9.7.13 01:07

Z lajdáka na pečlivku fakt ne…

Ale cíleně jsem se držela na uzdě s mojí žárlivostí, která už pomalu přecházela mez, a nyní už jsem v pohodě. Byly doby, kdy jsem šílela kvůli každé blbině, pozdním příchodu z práce, večer s kamarády na chatě např. byl pro mě noční můrou.
Ale trvalo to docela dlouho, pár měsíců určitě, to jsem si musela vysloveně vědomě říkat, že se musím uklidnit, neotravovat chlapa telefonáty atd., až to prostě postupně přišlo do krve…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
arcitap
3293
9.7.13 01:21

Ahoj, zmenila som sa k lepsiemu v tolkych smeroch, ze som dnes uplne iny clovek :dance: - zacalo to mnohymi otazkami na ktore som nedokazala najst odpovede. trvalo mi cele roky kym som nasla spravny smer ako na sebe pracovat a pochopit vsetko co som pred tim nevedela najst. Nastastie ako sa hovory, kto hlada, ten najde. nasla som spravnych ludi a smer, skoly, knihy, ludi a uplne sa mi zmenil osud.Som velmi stastna ze som to dokazala :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Sepishka
2401
9.7.13 02:32

Urcite to nejde ze dne na den, ale myslim, ze kazdej jen trochu premyslivej clovek citi, kde ma svoje slabiny a bud to nechas byt a jedes si celej zivot v jedny lajne nebo na sobe zamakas. Takze ano, i z lajdaka muze byt peclivej clovek.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Denis11
5411
9.7.13 05:01

Já to mám stejně jako martanka 198.. taky jsem to dokázala, ale taky to nebylo hned..a netrvalo mi to pár měsíců, ale troufám si říct let.. zkrotila jsem svoji výbušnost, žárlivost a hlavně rejpání do všeho.. život mě naučil nic víc zjistila jsem že takhle bych fakt byla furt sama..vždycky když jsem potkala někoho o kom jsem si řikala to by mohl být on, tak jsem si opakovala klídek neřeš nežárli, důvěřuj..a pomohlo to, ale trvalo to fakt dlouho.. :|

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
ncc1701
9.7.13 07:26

Ja! K dokonalosti! :-) :) :) :)

  • Citovat
  • Upravit
kve-tinka
6872
9.7.13 08:11

@Denis11 @Mar__tanka1983 já jsem taky hrozně žárlivá a musím se krotit. Někdy mám lepší dny, někdy horší… :nevim:… mi prostě příjde, že si ten můj dává furt nějaké příležitosti a důvody žárlit. :zed: Ale dost je toho v mojí hlavě… :poblion:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
TýnkaK
2616
9.7.13 08:25

Jo. Jsem trpělivější, klidnější, smířlivější, už ne tak rezolutní. Sice jsem pořád horká palice, pořád dost impulzivní a temperamentní, s tím se nedá hnout (ani necítím potřebu), ale nějak se obrousily hrany. Vnímám to jako pozitivní posun a je mi takhle líp. A jak se to stalo? Nevím, popravdě jsem nad tím nepřemýšlela. Myslím, že to je nějak samospádem (věk, zkušenosti, děti…).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
klafina123
2526
9.7.13 08:28

Taky jsem se změnila, měním se vlastně celý život. Říkám tomu, že žiju různé životy…život dětství, kdy jsem jen musela…,život dospívání, ale stále pod nadvládou rodičů, kdy jsem se vzpouzela…,samostatný život, kdy jsem měla pocit, že konečně dýchám, kdy nic nemusim, kdy jsem milovaná, bylo to období radosti i starostí a poznání, že být samostatný není vždy být šťastný. Pak přišel život čekání na malého broučka, který každým dnem ve mě rostl a s ním i první doposud nepoznané pocity strachu, když nebylo všechno tak, jak mělo být, další byl život nekonečné radosti, že miminko bude a že se brzy narodí…po narození miminka život plný neskonalé lásky a opět strachu, když nebylo opět vše ok…,pak přišel život plný zkoušek, kolik je člověk vlastně schopen vydržet a kolik ho dělí od pocitu zoufalství, smutku i radosti, ale vlastně i toho, že člověk by si měl vážit všeho, co je hezké a příjemné, že není nutné se nafukovat kvůli každé hlouposti. Pak přišel život se zvykáním si na na to, že začínají navěky odcházet blížští lidé a už nikdy se zpátky nevrátí…moje zatím poslední etapa je etapa s dětmi a partnerem-vzájemně se od sebe učíme lásky, tolerance a i když někdy nějaký mráček přijde, myslím, že je nám spolu dobře..Každá etapa mého života měla svoje pro i proti a myslím, že každou tou etapou jsem posunula někam blíž k lepší změně..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Zabka-kvak
1524
9.7.13 08:29

Jo, jde to. Ale člověk musí mít dostatečně silné PROČ, a taky někoho, kdo ho trpělivě a mírumilovně a hlavně pochopitelně naučí JAK. Byla jsem strašný chaotik co se dokumentů týče, pořádku ve věcech týče, oblečení. Haldy věcí na stole, neroztřízené papíry, v pokoji občas výbuch stylem „tady někde pod těmi věcmi asi bude koberec, ale momentálně není vidět“. Můj muž má ve všem systém, postupně ho začínám mít taky :lol: Jde to pomalu, asi to nepůjde úplně. Zjistila jsem, že se mi v systému žije líp. Samo zůstanu trochu chaotik vždycky, v některých směrech určitě, ale ve věcech, které vadily i mě a chtěla jsem je změnit to jde natrénovat.

Dále jde natrénovat životospráva. Jako třeba pravidelně jíst - to se mi povedlo, nejíst čokoládu, sušenky a sladké - to trvalo asi 9 měsíců, ale už doma nemíváme ani čokoládu, ani sušenky… za normálních okolností, pravidelně chodit spát a pravidelně vstávat - člověk je pak mnohem méně utahanější a stihne daleko víc věcí :nevim:

Jde to. Ale jen opravdu velký borec by to zvládl úplně sám (musel by mít hodně dobrou vůli, moc trpělivosti a hlavně opravdu silné PROČ). V páru to jde líp :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Sfaticata
1265
9.7.13 10:02

Rozhodně jsem se úplně nezměnila, ale dokázala jsem to špatné hodně potlačit. Žárlivost, tvrdohlavost, neústupnost.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
rokris
9.7.13 17:15
@Mar__tanka1983 píše:
Z lajdáka na pečlivku fakt ne…Ale cíleně jsem se držela na uzdě s mojí žárlivostí, která už pomalu přecházela mez, a nyní už jsem v pohodě. Byly doby, kdy jsem šílela kvůli každé blbině, pozdním příchodu z práce, večer s kamarády na chatě např. byl pro mě noční můrou.
Ale trvalo to docela dlouho, pár měsíců určitě, to jsem si musela vysloveně vědomě říkat, že se musím uklidnit, neotravovat chlapa telefonáty atd., až to prostě postupně přišlo do krve…

Souhlas :) Na regulaci žárlivosti pracovat lze. Znám. Ale z lajdáka na pečlivku, to snad ani nejde.

  • Citovat
  • Upravit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď