Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Doma nebo do školky? Studie.
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.9.22 12:23
„Ja taky. Tak si myslim, ze pro takhle male deti je nejlepsi byt s matkou, jsou na ni jeste fixovane. Viz separacni uzkost atd.“
Tak já si to nemyslím, dítko bylo v jeslích od 8 měsíců, naprosto bez problémů, dokonce se tam cítilo jako nejstarší, i když bylo nejmladší 
Při domlouvání nástupu mi říkali, že nejhorší věk na obdobnou změnu je kolem 3 let, nikoli například rok. Naprosto s tím souhlasím, dítko chodilo do dvou různých jeslí v různých městech a naprosto bez problémů a stýskání od samého začátku. Při nástupu do školky, kdy pátek jesle a pondělí školka ve 3 letech najednou velký problém a asi 14 dní po ránu ve školce brečelo. A to mám samostatné dítko, co na otázku chceš jet… okamžitě kývalo, že ano už ve školce a bylo mu jedno s kým, na jak dlouho a kam.
Příspěvek upraven 13.09.22 v 12:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
13.9.22 12:24
@Lama Lama já se teď snažila „udat“ 1,5 lété dítě od 2 let do soukromé samozřejmě. A nejen že si nemohu vybírat ale ani nemají místo. Zatím všude je v pořadníku. 
- Citovat
- Upravit
13.9.22 12:51
@Capelucia píše:
@g.sandova nevím, proč tolik věcí nejde 😔. Já mám svou osobní teorii o postkomunistické mentalitě, kde jsou všichni už od mala cepovaní dělat to samo a držet hubu a krok.
Já si to taky myslím. A lidi se pořád spokojí s málem, bohužel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
13.9.22 12:59
No tak hlavně já nechápu, že dítě nemůže na pár hodin od matky, pohrát si s vrstevníky, to je bráno pomalu jak týrání a pak se ho úderem tří let dá do instituce, která často vůbec nebere na děti ohledy - viz teď x diskuzí, mimo jiné, že brečícímu dítěti nedovolí ani nandat ponožky, když jinak neumí spát. To je pak v pořádku 
. Žádný rozumný přechod.
A taky nechápu ignoranci faktu, že spokojená máma = spokojené dítě. Matky šílí, jsou nevyrovnané, depresivní, agresivní, ale to taky nevadí, hlavně že máma je co nejdéle s prckem… já si nemyslím, že v takovém případě je trávení času s takovou mámou jakákoliv výhoda. Dítě zbytečně nasaje jako houba hodně negativity a přitom by možná stačilo, kdyby si šlo pár krát týdně někde pohrát a maminka by měla čas pro sebe. Vždyť to, že na pár hodin bude s někým jiným vůbec neznamená, že mu někdo bere mámu. Taky se mi zdá, že úzkostní matky prostě produkují úzkostní děti - ty pak nasají všechny úzkosti jako houba, tak je celkem jasný, že děti budou mít hodně dlouho separační úzkost.
Nevím jak vaše děti, ale já jsem kolikrát v šoku, jak můj prcek se mnou všechno prožívá 1:1 a někdy je opravdu těžký to ohlídat. Kolikrát se rozpláče jenom proto, že já třeba zakopnu a bolí mě palec.
- Citovat
- Upravit
13.9.22 13:12
@Capelucia píše:
@Lucie_Sx co je pro tebe přirozeně? A kde přesně to tak je? Má zkušenost z méně rozvinutých zemí je spíše máme děti na háku, máme jich hodně a silnější přežije. Mámy vůbec nemají kapacitu se nějak více věnovat kŕdli dětí, což často znamená, že když se nezařídí sami, tak se pořádně ani nenajedí.
Myslim tim komunity ci kmeny, ktere jeste nejsou narusene civilizaci. Ruzne po svete. (Takze ne slum nekde v Africe.)
Je to dite + matka ve skupine.
Kdyz se podivas, jak funguji lidoopi, je to stejne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 13:19
@Kasandra159 píše:
„Ja taky. Tak si myslim, ze pro takhle male deti je nejlepsi byt s matkou, jsou na ni jeste fixovane. Viz separacni uzkost atd.“Tak já si to nemyslím, dítko bylo v jeslích od 8 měsíců, naprosto bez problémů, dokonce se tam cítilo jako nejstarší, i když bylo nejmladší
Příspěvek upraven 13.09.22 v 12:53
Při domlouvání nástupu mi říkali, že nejhorší věk na obdobnou změnu je kolem 3 let, nikoli například rok. Naprosto s tím souhlasím, dítko chodilo do dvou různých jeslí v různých městech a naprosto bez problémů a stýskání od samého začátku. Při nástupu do školky, kdy pátek jesle a pondělí školka ve 3 letech najednou velký problém a asi 14 dní po ránu ve školce brečelo. A to mám samostatné dítko, co na otázku chceš jet… okamžitě kývalo, že ano už ve školce a bylo mu jedno s kým, na jak dlouho a kam.
Tak to muzes videt az pozdeji, jak se to na nem projevi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 13:21
Krasne je to videt treba na taborech pro rodiny s detmi, kde neni uplne sesnerovany program. Deti uz odmalinka vytvori „gang“, ze ktereho se vraceji k mame, cim mensi dite, tim je u mamy casteji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 13:25
@Capelucia píše:
No tak hlavně já nechápu, že dítě nemůže na pár hodin od matky, pohrát si s vrstevníky, to je bráno pomalu jak týrání a pak se ho úderem tří let dá do instituce, která často vůbec nebere na děti ohledy - viz teď x diskuzí, mimo jiné, že brečícímu dítěti nedovolí ani nandat ponožky, když jinak neumí spát. To je pak v pořádkuA taky nechápu ignoranci faktu, že spokojená máma = spokojené dítě. Matky šílí, jsou nevyrovnané, depresivní, agresivní, ale to taky nevadí, hlavně že máma je co nejdéle s prckem… já si nemyslím, že v takovém případě je trávení času s takovou mámou jakákoliv výhoda. Dítě zbytečně nasaje jako houba hodně negativity a přitom by možná stačilo, kdyby si šlo pár krát týdně někde pohrát a maminka by měla čas pro sebe. Vždyť to, že na pár hodin bude s někým jiným vůbec neznamená, že mu někdo bere mámu. Taky se mi zdá, že úzkostní matky prostě produkují úzkostní děti - ty pak nasají všechny úzkosti jako houba, tak je celkem jasný, že děti budou mít hodně dlouho separační úzkost.
Nevím jak vaše děti, ale já jsem kolikrát v šoku, jak můj prcek se mnou všechno prožívá 1:1 a někdy je opravdu těžký to ohlídat. Kolikrát se rozpláče jenom proto, že já třeba zakopnu a bolí mě palec.
Tohle je úplně, úplně přesný. Na instagramu mě začala sledovat holka kterou jsem neznala, tak jsem ji šla checknout, kdo to je, nějakou dobu jsem ji sledovala, taková wannabe instamama - děcko neustále rohlik v puse, „ven“ znamená sedět na vydlážděném dvorku, matka neustále unavená (ale energie na IG měla dost 
), zjevně poněkud neurotická, no hele, že by dítěti nějak extra prospívalo, že v téhle výhradní společnosti bude do tří let 24/7, nevim no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 13:26
@Capelucia píše:
No tak hlavně já nechápu, že dítě nemůže na pár hodin od matky, pohrát si s vrstevníky, to je bráno pomalu jak týrání a pak se ho úderem tří let dá do instituce, která často vůbec nebere na děti ohledy - viz teď x diskuzí, mimo jiné, že brečícímu dítěti nedovolí ani nandat ponožky, když jinak neumí spát. To je pak v pořádkuA taky nechápu ignoranci faktu, že spokojená máma = spokojené dítě. Matky šílí, jsou nevyrovnané, depresivní, agresivní, ale to taky nevadí, hlavně že máma je co nejdéle s prckem… já si nemyslím, že v takovém případě je trávení času s takovou mámou jakákoliv výhoda. Dítě zbytečně nasaje jako houba hodně negativity a přitom by možná stačilo, kdyby si šlo pár krát týdně někde pohrát a maminka by měla čas pro sebe. Vždyť to, že na pár hodin bude s někým jiným vůbec neznamená, že mu někdo bere mámu. Taky se mi zdá, že úzkostní matky prostě produkují úzkostní děti - ty pak nasají všechny úzkosti jako houba, tak je celkem jasný, že děti budou mít hodně dlouho separační úzkost.
Nevím jak vaše děti, ale já jsem kolikrát v šoku, jak můj prcek se mnou všechno prožívá 1:1 a někdy je opravdu těžký to ohlídat. Kolikrát se rozpláče jenom proto, že já třeba zakopnu a bolí mě palec.
Hele ja nekde cetla, ze dite do dvou let nechape, ze se matka vrati, kdyz odejde. Nevim, co je na tom pravdy, ani kde jsem to presne videla, ale treba muze byt. Taky nejsem zastance toho, ze dite musi byt nalepene nonstop na matce a taky rada prenecham tatinkovi ci babicce a vypadnu 
Delaly se nejake vyzkumy a zjistilo se pry, ze tak male deti jsou v ustavech citove deprivovane. Fakt je to kazdym, na tom ditete nemusi bejt poznat, ze neni uplne spokojene, proste si zvykne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 13:27
Tak to muzes videt az pozdeji, jak se to na nem projevi.
Mám už samostatného puberťáka v sextě s jednoznačným cílem studovat kvantovou fyziku. Jak později by to mělo ještě být?
Jinak mi dítko odmítlo s brekem odejít jak z jeslí, školky, tak první školní den z družiny, že si ještě nestihlo pohrát, tak deprivované vždy bylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 14:42
@g.sandova píše:
Jako takhle, u nás nemáme školní střelce…
Zase máme rozcapeny chlapy
To nemaji ani v zapadni Evrope a v Kanade.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
13.9.22 15:35
@Jahru píše:
Díky všem za odpovědi. Trochu nestíhám, tak odpovím hromadně.
Je mi jasné, že tohle je hrozně individuální, takže nikdy nebude existovat model, který vyhovuje všem. Nechci nikomu nutit svoje názory ani nechci tvrdit, že je zahraniční model lepší než náš. Jen tak nějak nemám pocit, že je horší. A proto jsem se ptala, jestli někdo neví o nějakém výzkumu, který by poskytl relevantní data a ne domněnky. Sice si můžu pogůglit, ale přeci jen kdyby tu byl někdo z oboru psychologie, sociologie, tak umí poradit lépe, co a kde hledat.
Já bych se asi ani nesnažila googlit, protože si myslím, že z principu taková studie, aby byla opravdu kvalitní, udělat prostě nejde. Není možné zahrnout všechny možné vlivy a správně je ošetřit, aby to byla opravdu jenom studie o vlivu toho, jak dlouho se dítě drží matky za sukně a kdy jde do jeslí/školky.
Co se týká názorů různých matek, často je to trochu neobjektivní v tom, že matky, které chtějí/potřebují dát dítě do jeslí/školky více vnímají a slyší na argumenty pro než proti. Prostě si snaží vnitřně obhájit svůj postoj (protože dát dítě brzy do instituce jde proti intuici a ony to potřebují racionálně zpracovat). A matky, které chtějí a mohou mít dítě dlouho doma, tak zase více vnímají argumenty pro toto řešení než proti (možná aby obhájily svůj postoj pro sebe nebo u ostatních „proč máš doma dítě do 5 let?“, jestli tu potřeby obhajování tedy mají).
Za sebe můžu akorát napsat, že co jsem za posledních pár let přečetla nějaké knížky (mohlo jich být tak 20 nebo spíš 30 a čtu soudobé, ne moc staré) o výchově nebo psychologii (plus nějaké podcasty a kurzy), tak jsem si z toho udělala názor, že čím déle je dítě s milující a laskavou matkou a není „odloženo“ do instituce, tím je to pro zdravou psychiku dítěte lepší. Zdůrazňuji to milující a laskavou - protože pokud je matka nervní, frustrovaná apod., tak to asi raději ať dá dítě do školky a vrátí se pro něj odpočatá a usměvavá.
Zdravá psychika ale ještě nutně neznamená úspěch, bohatství, vysoké postavení ve společnosti (či jaké jsou měřítka aktuální konzumní společnosti orientované na výkon), ale měla by znamenat něco jako vnitřní vyrovnanost, sebevědomí, vědomí vlastní hodnoty, existenci vnitřní motivace, autenticitu a takové věci.
Otázka taky je, jestli mnozí rodiče vlastně raději nevychovají poněkud neurotického jedince, který ale bude zazobaným právníkem, než vyrovnaného a psychicky zdravého jedince, který bude pracovat jako pokladní v supermarketu.
To jsem ale trochu odbočila od tématu
- Citovat
- Upravit
13.9.22 16:01
@pet p píše:
Já bych se asi ani nesnažila googlit, protože si myslím, že z principu taková studie, aby byla opravdu kvalitní, udělat prostě nejde. Není možné zahrnout všechny možné vlivy a správně je ošetřit, aby to byla opravdu jenom studie o vlivu toho, jak dlouho se dítě drží matky za sukně a kdy jde do jeslí/školky.Co se týká názorů různých matek, často je to trochu neobjektivní v tom, že matky, které chtějí/potřebují dát dítě do jeslí/školky více vnímají a slyší na argumenty pro než proti. Prostě si snaží vnitřně obhájit svůj postoj (protože dát dítě brzy do instituce jde proti intuici a ony to potřebují racionálně zpracovat). A matky, které chtějí a mohou mít dítě dlouho doma, tak zase více vnímají argumenty pro toto řešení než proti (možná aby obhájily svůj postoj pro sebe nebo u ostatních „proč máš doma dítě do 5 let?“, jestli tu potřeby obhajování tedy mají).
Za sebe můžu akorát napsat, že co jsem za posledních pár let přečetla nějaké knížky (mohlo jich být tak 20 nebo spíš 30 a čtu soudobé, ne moc staré) o výchově nebo psychologii (plus nějaké podcasty a kurzy), tak jsem si z toho udělala názor, žečím déle je dítě s milující a laskavou matkou a není „odloženo“ do instituce, tím je to pro zdravou psychiku dítěte lepší.Zdůrazňuji to milující a laskavou - protože pokud je matka nervní, frustrovaná apod., tak to asi raději ať dá dítě do školky a vrátí se pro něj odpočatá a usměvavá.
Zdravá psychika ale ještě nutně neznamená úspěch, bohatství, vysoké postavení ve společnosti (či jaké jsou měřítka aktuální konzumní společnosti orientované na výkon), ale měla by znamenat něco jako vnitřní vyrovnanost, sebevědomí, vědomí vlastní hodnoty, existenci vnitřní motivace, autenticitu a takové věci.
Otázka taky je, jestli mnozí rodiče vlastně raději nevychovají poněkud neurotického jedince, který ale bude zazobaným právníkem, než vyrovnaného a psychicky zdravého jedince, který bude pracovat jako pokladní v supermarketu.
To jsem ale trochu odbočila od tématu
Jo, po nastudovani vseho mozneho jsem dosla k temuz.
Plus ja jeste rada vychazim z toho, jak to funguje v prirode (to se okecat neda) a jen to potvrzuje.
Ale samozrejme „byt s matkou“ nerovna se „byt pouze s matkou“ - v idealnim pripade ditko zkouma a hraje si a interaguje s ostatnimi s matkou v dosahu.
Takze vlastne, dite radi na hristi a matka kafickuje pobliz je znacka ideal 
, ne vzdy samozrejme dosazitelna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 16:18
@Lucie_Sx píše:No, zas na druhou stranu, je fajn se inspirovat přírodou, jak to tam funguje, ale… žijeme prostě ve společnosti, ve společnosti, kde jsou určité rnormy, určitý standard. Takže možná nějací hipísáci vychovají vnitřně spokojené dítě, které nakonec bude mít problém reálně docházet pípat i na tu pokladnu do supermarketu. Taže ono to chce od tud po tud.
Jo, po nastudovani vseho mozneho jsem dosla k temuz.
Plus ja jeste rada vychazim z toho, jak to funguje v prirode (to se okecat neda) a jen to potvrzuje.Ale samozrejme „byt s matkou“ nerovna se „byt pouze s matkou“ - v idealnim pripade ditko zkouma a hraje si a interaguje s ostatnimi s matkou v dosahu.
Takze vlastne, dite radi na hristi a matka kafickuje pobliz je znacka ideal
@pet p píše:
Já bych se asi ani nesnažila googlit, protože si myslím, že z principu taková studie, aby byla opravdu kvalitní, udělat prostě nejde. Není možné zahrnout všechny možné vlivy a správně je ošetřit, aby to byla opravdu jenom studie o vlivu toho, jak dlouho se dítě drží matky za sukně a kdy jde do jeslí/školky.Co se týká názorů různých matek, často je to trochu neobjektivní v tom, že matky, které chtějí/potřebují dát dítě do jeslí/školky více vnímají a slyší na argumenty pro než proti. Prostě si snaží vnitřně obhájit svůj postoj (protože dát dítě brzy do instituce jde proti intuici a ony to potřebují racionálně zpracovat). A matky, které chtějí a mohou mít dítě dlouho doma, tak zase více vnímají argumenty pro toto řešení než proti (možná aby obhájily svůj postoj pro sebe nebo u ostatních „proč máš doma dítě do 5 let?“, jestli tu potřeby obhajování tedy mají).
Za sebe můžu akorát napsat, že co jsem za posledních pár let přečetla nějaké knížky (mohlo jich být tak 20 nebo spíš 30 a čtu soudobé, ne moc staré) o výchově nebo psychologii (plus nějaké podcasty a kurzy), tak jsem si z toho udělala názor, že čím déle je dítě s milující a laskavou matkou a není „odloženo“ do instituce, tím je to pro zdravou psychiku dítěte lepší. Zdůrazňuji to milující a laskavou - protože pokud je matka nervní, frustrovaná apod., tak to asi raději ať dá dítě do školky a vrátí se pro něj odpočatá a usměvavá.
Zdravá psychika ale ještě nutně neznamená úspěch, bohatství, vysoké postavení ve společnosti (či jaké jsou měřítka aktuální konzumní společnosti orientované na výkon), ale měla by znamenat něco jako vnitřní vyrovnanost, sebevědomí, vědomí vlastní hodnoty, existenci vnitřní motivace, autenticitu a takové věci.
Otázka taky je, jestli mnozí rodiče vlastně raději nevychovají poněkud neurotického jedince, který ale bude zazobaným právníkem, než vyrovnaného a psychicky zdravého jedince, který bude pracovat jako pokladní v supermarketu.
To jsem ale trochu odbočila od tématu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.22 17:01
Ještě je další faktor, jestli se jedná o první dítě nebo třeba čtvrté, páté. Vím, že málokdo má doma takový výzkumný vzorek, ale mám zkušenost, že několikáté dítě se primárně váže i na své sourozence plus další osoby, které s ním přicházejí do styku. Má málokdy tu možnost být se svou matkou jen samo. Od takového dítěte není problém odejít, zůstane i s osobou cizí, když s ním je ještě sourozenec. Samozřejmě určitou roli hrají i povahové vlastnosti.
Nemám pocit, že by moje mladší děti, se kterými jsem studovala a cca od roku pracovala na malý úvazek, měly horší start do života nebo adaptaci než starší děti, od kterých jsem neodcházela.
Dále si myslím, že k vůli celkové situaci ve společnosti, zdražování, bude model sdílené péče a využití dětské skupiny čím dál častější. Vzdělané matky pracují už v průběhu MD pro svého zaměstnavatele a chtějí se brzy aspoň na částečný úvazek vrátit, udržet si kontakt s oborem, místo, šanci kariérního postupu. Je příjemné mít rodičovský příspěvek a dva platy. Ale i v druhé skupině pozoruji hledání aspoň občasných brigád z důvodu udržení a zvýšení životního standartu.
Myslím si, že model péče prvních několik let pouze s matkou brzy zmizí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
