Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Necetla jsem celou diskuzi, tak mozna pujdu proti proudu. Mam dva kluky…poprve bych s holinkama ustoupila, at si je vezme, ale moji kluci jsou schopni je tahat ve triceti stupnich, nesundat je z nohy, ani kdyz budou uplne uvareni…A jsou schopni je chtit ven pokazde..
Skakani po postelich - dobre, ale museli by to po sobe uklidit a nedelat to na navsteve..
Taky mame zahradu a kluci tam litaji, ale vzdycky necham aspon spodni pradlo, jako proleti piskem, valeji se v trave ( nehlede na svilusky), sedaji si rizne na kameny a obrubniky, nemela bych na to nervy, resit nejaky,,pindikovy” zanet. Co vim, tak z pisku se da lehce chytit….
U nas to musi trochu fungovat na zakaz x prikaz, jinak bych je absolutne neukocirovala a to si myslim, ze jim dovolim docela hodne…
Upřímně řečeno, nevidím důvod, proč by matka nemohla párkrát nést holinky ve svém batohu - proč všichni očekávají, že dítě se poučí hned? Kolikrát vstalo a spadlo, když se učilo chodit..?Není to snad postupný proces to učení a rozvíjení?
Klidně bych párkrát nesla holinky sama - a s dítětem bych o tom mluvila. Neřekla bych, že je úplně hned nutné stát tváří v tvář „drsným“ následkům. Po čase bych klidně řekla - na holinky to teď není, pokud je mermomocí chceš, tak dobře, ale víme, že jsme se již párkrát poučily, že to počasí není na to vhodné, vezmeš si sandále do svého batohu/poneseš si pak holinky v batohu.
Plus bych o tom s dítětem mluvila - nejen, že je venku vedro, ale co to je to vedro (vždyť to je přeci individuální, někdo zmírá při 15 stupních, někdo bude i při 30 v pohodě).
Mým životním cílem je učit ty děti, aby přemýšlely, aby nedělaly, jenom slepě, co jim kdo řekne. Ano, jsou místa, kde se pravidla respektovat musí ať už to je škola, nebo návštěva u babičky, ale pokud mi nějaký dospělý řekne, teď skoč z okna, neznamená to přece to, že to udělám.
A ne, nenechávám dítě růst jak dříví v lese bez mantinelů. Ale mluvíme o nich. Mluvíme o pravidlech, když se s nimi setkáváme - přechod a semafory, rozhlížení, respekt k dospělým, zdravení když někam přijdu. A děti ví, že jsou pravidla někde prostě jasně daná.
Ale přijde mi kruté nenechat dítě zkoušet a zakoušet tyhle hloupé chyby a omyly na vlastní kůži. Z těch dětí má jednou vyrůst bytost s vlastním mozkem. Ale to se fakt nestane tak, že lusknem v 18 prstem a dítě se přetransformuje, když do té doby zakazovala a přikazovala maminka.
Taky máme úplně soukromou zahradu, ani sousedi do ní nevidí. Když děti měly ty touhy a tendence, tak mohly běhat nahé, pokud přišla návštěva, tak dostali spodní prádlo - ale opět - snažili jsme se je vést k tomu, aby rozlišovali, kde a kdy je to vhodné.
Skákání po gauči v nějakých normálních mezi mi nevadí, ale když to bylo moc, bylo jim to řečeno.
Ale svět prostě není o tom ty děcka vycepovat. Vemte si, kolik chyb a opakovaně dělají dospělí. A dětem se za to nadává a trestají se, protože se to prostě může…
Přesně! Zažila jsem v rodině. Neteř byla dle mínění své matky ještě nejspíš malá a učila se na nočník, takže ji nechala celou oslavu narozenin lítat jen v tričku bez kalhotek, děcko samozřejmě sedělo pořád s nohama od sebe…
Bylo mi to krajně nepříjemný. To stejný pak synovec. Člověk nemusí být extra estet, aby se mu hnusilo dívat na cizí dětská přirození. 