Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prosím, často se setkávám s nepochopením prarodičů a řečma typu „přerostou ti přes hlavu“ „to bych já nedovolila"" atd.
ano, vím, že nase vychova je spise liberalní, máme dvě holcicky - 4 roky a 2 roky. většinou nepřikazuji, nezakazuji. hodně vysvětluji, dávám na výběr, nechávám je dělat si vlastí chyby a snad se z nich poucit.. napr. dcera trva na tom, ze si chce vzit gumacky, i kdyz je 25 stupnu a je horko a sucho. rikam ji "bude ti teplo, nozicka se ti bude potit, vem si sandalky“ ona porad, ze gumacky. tak teda ok, necham ji, at si vezme gumacky, ale sandaly beru s sebou a za 5 minut boty samozrejme prezouvame. super je, ze priste uz si gumaky nevezme, blbe je, ze pak ty gumacky musim tahat v tasce. kazdopadne predchazim takto scenam, prijde mi to lepsi, i pro to, ze trebe uvidi, ze mamka mela pravdu a treba me nekdy poslechou… ![]()
jinak miluji behani po zahrade nahe. nezakazuji jim to. nevidim duvod. jsou doma, mame uplne soukromi, jsou malinke a tak behaji nahe… babicka je strasi vetama typu" vleze ti kliste do dupky" ony vedi, ze na verejnosti se chodi v obleceni, i na koupalisti a zahrada je proste doma, tak at jsou nahe jak chteji. chodi hodne bosy, taky s tim nemam problem. skacou po gauci, po posteli. za me a za partnera uplne ok, babicky reci, ze na skakani je trampolina, gauc na sezeni. u jidla teda sedi.
vlastne je malo veci, na kterych trvam. dulezite pro me je, at jsou hlavne hodne na jine lidi a deti. a to jsou. jsou zlate, pujcuji veci, pomuzou mladsimu na hristi, podeli se, babicce anebo treba pani ve vlaku pochvali halenku
takze za me jsou strasne hodné, ve smyslu dobrosrdecné, ale uznavam, ze ponekud neposlusné. nekdy veci musim opakovat, stale dokola. az nekdy musim zařvat. to teda zacnou poslouchat, protoze vi, ze uz se mamka fakt zlobi.
jinak trvam na vycisteni zoubku, myti rukou, zdravení. to vse dělaji. jinak maji svodoby, myslim, dost.
co vy a vychova? co dovolite a co uz ne?
@aaaki píše:
Prosím, často se setkávám s nepochopením prarodičů a řečma typu „přerostou ti přes hlavu“ „to bych já nedovolila"" atd.
ano, vím, že nase vychova je spise liberalní, máme dvě holcicky - 4 roky a 2 roky. většinou nepřikazuji, nezakazuji. hodně vysvětluji, dávám na výběr, nechávám je dělat si vlastí chyby a snad se z nich poucit.. napr. dcera trva na tom, ze si chce vzit gumacky, i kdyz je 25 stupnu a je horko a sucho. rikam ji "bude ti teplo, nozicka se ti bude potit, vem si sandalky“ ona porad, ze gumacky. tak teda ok, necham ji, at si vezme gumacky, ale sandaly beru s sebou a za 5 minut boty samozrejme prezouvame. super je, ze priste uz si gumaky nevezme, blbe je, ze pak ty gumacky musim tahat v tasce. kazdopadne predchazim takto scenam, prijde mi to lepsi, i pro to, ze trebe uvidi, ze mamka mela pravdu a treba me nekdy poslechou…
jinak miluji behani po zahrade nahe. nezakazuji jim to. nevidim duvod. jsou doma, mame uplne soukromi, jsou malinke a tak behaji nahe… babicka je strasi vetama typu" vleze ti kliste do dupky" ony vedi, ze na verejnosti se chodi v obleceni, i na koupalisti a zahrada je proste doma, tak at jsou nahe jak chteji. chodi hodne bosy, taky s tim nemam problem. skacou po gauci, po posteli. za me a za partnera uplne ok, babicky reci, ze na skakani je trampolina, gauc na sezeni. u jidla teda sedi.
vlastne je malo veci, na kterych trvam. dulezite pro me je, at jsou hlavne hodne na jine lidi a deti. a to jsou. jsou zlate, pujcuji veci, pomuzou mladsimu na hristi, podeli se, babicce anebo treba pani ve vlaku pochvali halenkutakze za me jsou strasne hodné, ve smyslu dobrosrdecné, ale uznavam, ze ponekud neposlusné. nekdy veci musim opakovat, stale dokola. az nekdy musim zařvat. to teda zacnou poslouchat, protoze vi, ze uz se mamka fakt zlobi.
jinak trvam na vycisteni zoubku, myti rukou, zdravení. to vse dělaji. jinak maji svodoby, myslim, dost.
co vy a vychova? co dovolite a co uz ne?
pokud budou skákat po gauči jen doma, je to vaše věc. Ale pokud budou takové věci praktikovat i jinde, už to není to pravé ořechové, jak se říká
Pokud tobě nevadí, že ti skákáním třeba poničí gauč, a pokud je nenecháš tyto věci dělat u babiček/na návštěvě, tak si myslím, že nikdo nemá sebemenší právo ti do toho kecat ![]()
Jediné „nebezpečí“ vidím v tom, že rodiče jako ty mívají hodně posunoutou tu laťku toho, co už je od dítěte otravné a co ne, což může být problém na veřejnosti nebo návštěvě. Já dostala fakt hnusně vynadáno, když jsem jednu maminku fakt slušně poprosila, jestli by její cca 4-5 letý synek na zastávce mohl do mě přestat strkat (předtím jsem mu třikrát uhnula a chlapeček třikrát šel a začal mi zase vrážet do nohy, bylo mi to prostě nepříjemné
).
Pokud tvoje děti nejsou postrach okolí, tak doma ať se ti klidně houpají na liánách, to je fakt tvoje věc ![]()
Jo a já vždycky říkám: radši budu mít dítě rozmazlené, než zamindrákované. Rozmazlené dítě jednou, dvakrát narazí, a velice rychle pochopí, že jinde mu neprojde to, co u maminky. Ale extrémně tvrdě vedené dítě má v 99,9% případů mindrák na celý život. Vlastní zkušenost ![]()
Příspěvek upraven 09.06.22 v 18:21
A ve školce budou ty gumáčky v tašce nosit paní učitelky?
No souhlasím s @vokishka, pokud určité aspekty chování udržíte v mezích domova a jen pod vaším vedením, tak je to vaše věc.
Jak píše @vokishka doma ano jinde ne, nevidím to jako preblém
mi by vadilo to jídlo, u jídla se sedí
Tak já třeba nesouhlasím, že dítě pocítí chybu vzít si holínky, když mu vezmeš sandálky. To by pocítili, pokud by tu procházku muselo zvládnout v těch holínkách. Takhle akorát vidí, že může, co chce a až nechce, pomůžeš.
Vysvětlování dvouletému batoleti je zcela zbytečná činost. Kdyby tvůj přístup byl efektivniní, tak nemusíš křičet, žejo.
Jinak to co popisuješ není nic podstatného - nahaté děti na zahradě a nebo gumáky na nohách jsou zcela nepodstatné.
Co je důležité je učit respektovat je hranice a to jak vlastní, tak druhých lidí - to se vztahuje na to neubližování. Protože ubližovat můžeš i tím, že prostě máš děti rozjívné a hledající ten moment, kdy jim ty hranice nastavíš. Tím totiž jaksi můžou minimálně obtěžovat okolí a ne - okolí nemá za povinost milovat řvoucí torpéda co se snaží si vynutit pozornost tím, že dělají větší a větší kraviny.
Respekt a hranice se nevylučují - spíš naopak - bez nastavených hranic je to s vzájemný respektem většinou dost obtížné.
Nedovolila bych dítěti lítat po zahradě nahé, pokud teda nevylezly zrovna z bazénu a mají mokré plavky.(Je to nehygienické a nepřijde mi to ani normální chodit nahý, i když doma.) S gumáky ok, docela hezký trpělivý přístup. Podruhé bych je ale nevzala a už bych nebyla tak tolerantní. Skákání na gauči a posteli nevím, u 4 letého dítěte bych to asi už netoletovala, ale chápu, že když vidí, že to dělá dvouleté..
@Cuddy píše:
Tak já třeba nesouhlasím, že dítě pocítí chybu vzít si holínky, když mu vezmeš sandálky. To by pocítili, pokud by tu procházku muselo zvládnout v těch holínkách. Takhle akorát vidí, že může, co chce a až nechce, pomůžeš.
Vidím to stejně. Jako jo, chybu by možná pocítily, kdyby si ty gumáčky musely potom nést samy.
Ty jsi s tím vším ok? Jestli jo, nejdeš v ničem přes sebe, jen proto, aby byl klid, tak je všechno v pořádku, ne? Mám to doma nastavený stejně, děti mám skvělý, ve školce se chovají slušně, u babiček taky, úplně v pohodě dokážou respektovat hranice ostatních.
Já mám vyzkoušené, že pokud začnu něco dělat jen proto, že se to tak dělá, nebo že babička říkala že…, tak to stejně nefunguje, nejde to ze mě a oni to ty potvůrky poznají, že mě samotny to nedává smysl..
Samozřejmě, že každej máme ty svoje hranice někde jinde a podle mě je důležitý znát ty svoje a řídit se jimi..
Tak já myslím, ž od tud po tud. Jako holiny OK, ale pokud sebou vezmeš sandály, mine se ten dopad účinkem. Pak se s tim fláčet. Něco jiného je, když to hodíš do batohu jemu, at si to táhne nebo ho v těch holinách necháš celou procházku.
Na druhou stranu, já prostě chci, aby děti uměly fungovat i bez vysvětlení. Ne furt, ale někdy prostě potřebují řídit a není čas ( a ani nekonečná energie) na vedení a vysvětlování.
Většinu příkladů, co píšeš ty, sama nemám problém - na zahradě nahý, skákání po gauči… v poho. Holiny nemáme, na to, aby v nich šel na hřiště- jeho problém, náhradní táhnout nebudu. Když půjdem na výlet nebo na půl dne do města, tak má smůlu, zavelim sandály, vysvětlim, že je vedro a dál přes to nejede vlak.
Jako jsi hodně měkká, že taháš ještě sandály, když tušíš, že by ses msuela vracet, to ještě chápu, ale že ty holínky táhneš ty, to už je teda nabádání k rozcapenosti jako blázen.
Myslím si, že je rozmazluješ.
A taky je rozdíl, zda jim to dovolíš jen doma, nebo předpokládáš, že to budou mít dovolené i jinde.
@Ou píše:
Vysvětlování dvouletému batoleti je zcela zbytečná činost.
a od kdy to zbytečné není? ![]()
@Ou píše:
Vysvětlování dvouletému batoleti je zcela zbytečná činost. Kdyby tvůj přístup byl efektivniní, tak nemusíš křičet, žejo.Jinak to co popisuješ není nic podstatného - nahaté děti na zahradě a nebo gumáky na nohách jsou zcela nepodstatné.
Co je důležité je učit respektovat je hranice a to jak vlastní, tak druhých lidí - to se vztahuje na to neubližování. Protože ubližovat můžeš i tím, že prostě máš děti rozjívné a hledající ten moment, kdy jim ty hranice nastavíš. Tím totiž jaksi můžou minimálně obtěžovat okolí a ne - okolí nemá za povinost milovat řvoucí torpéda co se snaží si vynutit pozornost tím, že dělají větší a větší kraviny.
Respekt a hranice se nevylučují - spíš naopak - bez nastavených hranic je to s vzájemný respektem většinou dost obtížné.
Ne, není to zbytečná činnost.
Pokud máš děti, co se po jednom chybném vzetí gumáků poučí, tak dobrá škola. Mé první by si vzalo gumáky desetkrát a desetkrát by se vzteklo, že je to beztak chyba, že jsem mu to dostatečně nevysvětlila.
Jinak vaše výchova, vaše věc a nikdo do ní nemá co kecat. Jen bych se připravila na to, že různí lidé mají hranice nastavené různě a třeba na návštěvě platí bez debatování pravidla hostitele bez oledu na to, co platí doma. Popř. že v životě budou autority a pravidla, které bude nutno poslechnout bez ohledu na svůj názor (např. ve školce je asi těžko nechají lítat nahaté, z autobusu se dřív vystupuje než nastupuje, atd.).