Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Druhé dítě, nevím zda mít či nemít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.1.23 19:24
Taky jsem váhala, rozseknul to manžel který hodně chtěl. Věkový rozdíl máme skoro pět let a je to zatím super. První rok mladší dcery jsem teda hořce litovala, bylo to peklo, ale po tom roce už je to větší pohoda a jsem ráda že ji máme, bez ní by to nebylo ono 
EDIT: Ne že by manžel rozhodnul za mě, ale pro mě jeho intenzivní přání mít druhé dítě bylo to, co nakonec rozhodlo pro. Ale zapojuje se - já bych řekla standardně, ale na emiminu to standard asi není, prostě dělá co je třeba doma i kolem dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.23 19:27
Jak se casto pise - spis budes litovat, zes to dite nemela nez ze ho mas 
Z pozice snazilky, ktera na druhatko ceka uz vice nez 10 let, ti nic jineho ani poradit nemuzu… Joo, taky mi prisla blbost vracet se na rok do prace a snazit jsme se zacali poctive uz kdyz byl synovi rok
Ale k tomu rozdilu - i kdybyste na to vlitli a rovnou se zadarilo, stejne uz deti mezi sebou budou mit rozdil 4 roky, coz je dost, takze na tohle uz bych se zase tak moc neupinala. My mame se segrou mezi sebou 5 let a mijely jsme se cely zivot. Spolecnou rec jsme nasly prakticky az skrze nase deti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.23 19:29
Ahoj, náhodně jsem narazila na tvůj příspěvek.
Vlastně v sobě řeším něco podobnýho.
My jsme se s manželem snažili šest let o dítě, prodělala jsem 3 potraty a na počtvrté, kdy už jsme to v podstatě vzdali a chystali se na umělé to vyšlo samo. Momentálně mám dceru 16 měsíců.
Vždycky jsem si přála dvě děti, dceru a syna. Když jsme tak dlouho bojovali s tím mít alespoň jedno dítě, kdy už jsme to v podstatě vzdávali, že budeme mít akorát tak psa, tak jsme říkali alespoň jedno kdyby bylo, že budeme šťastní. No dcera se narodila zdravá, do teď je zdravá a my si řekli, že jo ještě to jedno. Domluvili jsme se, že jak malé bude rok budeme se snažit o toho kluka. Hned první měsíc se zadařilo, ale bohužel jsem opět potratila. Nevím, jestli na to mělo vliv to, že ještě pořád kojim nebo ne… Každopádně to ve mě vyvolalo otázku, jestli opravdu ještě další dítě. Jelikož popravdě další potrat už zažít nechci. A co si budeme finanční situace ten momentálně taky není nejlepší, když nikdo nevíme co bude za měsíc, že jo… Takže já se v tom pořád taky plácám.
Teď to máme doma tak nějak otevřený, páč teď otěhotnět nemám kvůli tomu, aby se dalo tělo do pořádku zase.
Tak ještě uvidíme no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.23 19:33
@Magda26 já mám sourozence 10,11 a 12 let rozdíl a tady už je to teda míjení. V podstatě jsme se taky sbilizili až teď díky dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.1.23 19:38
Být tebou tak tomu nechám volný průběh…uvidíš jak bude dcera starší… ty se klidně vrať do práce. A pak třeba zatoužíš po druhém. Jeslti máte prostory tak můžou mít děti mezi sebou 5-7 let… Ono to stejně není nikdy zaručené že si budou hrát…nebo že je lepší větší rozdíl a bude to super. Já mám segru od sebe necelé tří roky…dětství celkem fajn, ale v dospělosti teď jsme každá fakt jinde…málo se stýkame…občas zavoláme.
Neměla bych dítě kvůli tomu aby dítě tady mělo sourozence nebo aby ti to snad vyčetlo… neznám jedináčka který by toto vyčetl svému rodiči. Můj muž je jedináček a je spokojený. Měl hodně kamarádu, bratrance… obojí má své pro a proti. Ale dítě měj protože ty ho chceš a ne že chceš pořizovat dítěti sourozence. Mít jedináčka není zločin. A třeba za dva tři roky zase bude jinak přemýšlet…jsi mladá… jooo chtěla jsi rodit do 31… ale je to snad pozdě do 35ti???
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.1.23 19:42
Měla jsem poporodní depresi, brala antidepresiva. Zařekla jsem se, že druhé dítě už nikdy a od roka začala mít dcera záchvaty vzteku a stal se z ní nejedlík.
Už nějakou dobu jsem bez léků a psychicky docela v pohodě. Jinak samozřejmě, že jsou i horší dny, ale sluníčkový není nikdy nic na 100%. Dnes má prvorozený 16 měsíců a dáváme tomu volný průběh.
I když to takhle u nás vypadá, tak touha mít druhé dítě u nás obou s manželem převládá. Je několik důvodů, proč teď a ne později a jedním z nich například je, že moc dobře vím, kdybych se vrátila do pracovního procesu, tak už na druhé dítě nedojde.
Jinak pokud si nejsi jistá, tak do druhého jít za každou cenu nemusíte. Ovšem pokud s manželem cítíte, že dítě by vám udělalo radost a chcete jej, tak směle do toho. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.1.23 20:02
@Anonymní píše:
Být tebou tak tomu nechám volný průběh…uvidíš jak bude dcera starší… ty se klidně vrať do práce. A pak třeba zatoužíš po druhém. Jeslti máte prostory tak můžou mít děti mezi sebou 5-7 let… Ono to stejně není nikdy zaručené že si budou hrát…nebo že je lepší větší rozdíl a bude to super. Já mám segru od sebe necelé tří roky…dětství celkem fajn, ale v dospělosti teď jsme každá fakt jinde…málo se stýkame…občas zavoláme.
Neměla bych dítě kvůli tomu aby dítě tady mělo sourozence nebo aby ti to snad vyčetlo… neznám jedináčka který by toto vyčetl svému rodiči. Můj muž je jedináček a je spokojený. Měl hodně kamarádu, bratrance… obojí má své pro a proti. Ale dítě měj protože ty ho chceš a ne že chceš pořizovat dítěti sourozence. Mít jedináčka není zločin. A třeba za dva tři roky zase bude jinak přemýšlet…jsi mladá… jooo chtěla jsi rodit do 31… ale je to snad pozdě do 35ti???
Já právě mám ve svém okolí dva takový, kteří to vyčetli sice ve vtipu, ale známe to „žertem se toho řekne…“ ale spíš jde o mě, nejvíc se bojím, že toho jednou budu hořce litovat, když se rozhodnu pro jedináčka..
Nicméně na si někdy říkám, že mi to miminko chybí a chtěla bych, ale pak jsou zase dny, kdy si říkám, že jsem ráda, že mám jen dceru 
jinak samozřejmě, že pro někoho je 35 v pohodě, pro někoho dokonce je to věk pro první dítě jenomže pro mě už to prostě pozdě je, tak to cítím 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.1.23 20:04
@Anonymní píše:
Měla jsem poporodní depresi, brala antidepresiva. Zařekla jsem se, že druhé dítě už nikdy a od roka začala mít dcera záchvaty vzteku a stal se z ní nejedlík.
Už nějakou dobu jsem bez léků a psychicky docela v pohodě. Jinak samozřejmě, že jsou i horší dny, ale sluníčkový není nikdy nic na 100%. Dnes má prvorozený 16 měsíců a dáváme tomu volný průběh.
I když to takhle u nás vypadá, tak touha mít druhé dítě u nás obou s manželem převládá. Je několik důvodů, proč teď a ne později a jedním z nich například je, že moc dobře vím, kdybych se vrátila do pracovního procesu, tak už na druhé dítě nedojde.
Jinak pokud si nejsi jistá, tak do druhého jít za každou cenu nemusíte. Ovšem pokud s manželem cítíte, že dítě by vám udělalo radost a chcete jej, tak směle do toho.
To je právě to, že jsou dny, kdy mi chybí miminko a chtěla bych druhé, ale pak jsou dny, kdy jsem ráda, že mám jen jedno dítě 
manžel by chtěl, ale je starší než já a tam už taky moc čekat nechce, protože nechce prý být „starý fotr“. Zatím jsem to na, kdo to brzdí, protože prostě stále nevím…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.1.23 20:07
@Lily Evans manžel by také rád druhé, ale na jsem ta, která to zatím brzdí, a i když na mě nijak netlačí a nechává mi prostor pro rozhodnutí, tak by rád kdyby to už šlo…a já jsem stále na vážkách jestli do toho jít nebo ne možná to necháme na přírodě a uvidíme jestli nám to je souzeni nebo ne 
dcera nám trvala skoro dva roky tak kdoví… 
- Citovat
- Upravit
17.1.23 20:13
@nunanci píše:
@Magda26 já mám sourozence 10,11 a 12 let rozdíl a tady už je to teda míjení. V podstatě jsme se taky sbilizili až teď díky dětem.
Já mám sourozence o 10 a 13 a míjení to nebylo nikdy. Ale to bylo mým přístupem, měla jsem je prostě ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.23 20:14
@Anonymní píše:
@Lily Evans manžel by také rád druhé, ale na jsem ta, která to zatím brzdí, a i když na mě nijak netlačí a nechává mi prostor pro rozhodnutí, tak by rád kdyby to už šlo…a já jsem stále na vážkách jestli do toho jít nebo ne
Přesně, přesně tohle jsem si též říkala, první dcera taky až po dvou letech nechránění se… No, tělísko jsem si nechala vyndat v září a na Štědrej den jsem měla pozitivní test Jako bylo to těžký, hodně těžký (respektive kdybych u toho nepracovala, bylo by to jednodušší), ale teď už je to fajn, má 17 měsíců
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.1.23 20:34
@Magda26 píše:
Jak se casto pise - spis budes litovat, zes to dite nemela nez ze ho mas
Ale k tomu rozdilu - i kdybyste na to vlitli a rovnou se zadarilo, stejne uz deti mezi sebou budou mit rozdil 4 roky, coz je dost, takze na tohle uz bych se zase tak moc neupinala. My mame se segrou mezi sebou 5 let a mijely jsme se cely zivot. Spolecnou rec jsme nasly prakticky az skrze nase deti…
My máme se ségrou věkový rozdíl 9 let a máme fajn vztah dodnes. Takže nelze říci, že jak je rozdíl víc jak 4 roky, je to na houby.
- Citovat
- Upravit
17.1.23 21:26
Děti mají přesně 4 roky a je to super. Kluk je opatrovatelsky typ. Má segru fakt rad a ta na nej obdivne visí očima. Zabavi ji, pomůže, strašně se s ni chlubí a je rozumný. Nezarli a chová se k ni hezky. Jasný, neodhadne občas co je a není vhodne, ale děla to v dobre víře a nechce ji ublížit. Jedine v čem vidím problem je zábava. Když ona bude chtít na pisek, tak on zas na prolejzacky pro velké. Ona ujde 10 kroku a on by jezdil jak blázen na kole nebo běhal. Ji bude stačit klacik a on by rad na výstavu nebo do kina na film. Je to víc o dělení času a přizpůsobeni se jednomu nebo druhému. Ale neměnila bych. Dcera byla až čtvrté těhotenství ( před ni 3 potraty). Zas mám i na ni plno času a to jsem mezi detma víc jak 2,5 roku dělala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem, ani nevím, co vlastně od této diskuze čekám
možná radu nebo zkušenost od někoho, kdo na tom byl podobně a nakonec je rád, že se rozhodl tak, jak se rozhodl.
Jde o to, že jsem vždy chtěla děti dvě. Po narození prvního dítěte se na tom nic nezměnilo. Dokonce se nám neplánovaně zadařilo, když měla malá 3 měsíce nicméně nakonec jsem potratila. Malá byla docela nenáročné miminko (až na pár výjimek samozřejmě) jenomže okolo půl roka se to začalo měnit a do 2,5 to bylo chvíli peklo, chvíli klid no prostě v tu dobu jsem si řekla, že si teď druhé opravdu nedokážu představit. Dávala mi vcelku zabrat. Navíc byť mám manžela, tak jsem na domácnost i dceru z 90% sama. Nechápejte mě špatně, manžel je jinak skvělý chlap i táta, ale jen na takové to hraní a mazlení. Na „špinavou práci“ jsem já. A pak také má časově i psychicky náročnou práci, takže prostě už pak nemá moc energie věnovat se ještě dítěti a udělat něco v domácnosti (ne vždy, také se občas zapojí - vysaje, uklidí, vytře..).
Nevím vůbec, co dělat a čas běží…
Dcera má momentálně 3 roky a 3 měsíce a já zatím stále nevím, zda druhé vůbec ještě chci. Už jsem si trochu zvykla na takové to větší pohodlí, že je už víc samostatná a přeci jen už je to takový parťák. Ta představa plínek, mléko, noční vstávání atd…
Teď si asi říkáte ať jdu tedy třeba na dva roky do práce a potom to uvidím třeba jinak. Jenomže řekla jsem si, že jestli druhé dítě, tak nejdéle do 31 let (mám 28). Navíc mi přijde lepší, když rodičovské na sebe navazují a v neposlední řadě nechci větší věkový rozdíl mezi dětmi, protože sama máme s bratrem mezi sebou 10 let a to je prostě už moc.
Zkrátka bych na jednu stranu druhé dítě chtěla, ale nadruhou stranu vlastně ne. Největší obavu mám z toho, že se rozhodnu, že dcera zůstane jedináček a později toho budu do konce života litovat nebo mi to dcera dokonce vyčte, že nemá sourozence.