Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jo ja teda kluka nema( ale chtely bych), ale co pozoruji tak ti kluci jsou daleko klidnejsi.
@Janli píše:
@zudina @Pajka89 Kult holčiček? Tisíce let tady byl tak brutální kult chlapců, že si chlapi byli schopní uřezat levý varle, protože věřili, že z něj pochází holky. Tak se to zas na chvíli otočilo, no… Konečně nejsou holky fuj…
@Pudloslava píše:
Klesnou nároky (zejména stran estetiky a pořádku)
rozšíří se ti obzorychlapci si hrají nesmírně zajímavě a nesmírně destruktivně
Klišé. Naší jsou konstruktivní. Nevím, jestli by byli sami os sebe pořádkumilovní, ale respektují mou pořádkumilovnost a dodržují pravidlo, že po hře se prostor uvede do původního stavu.
@Anonymní píše:
Ahojky vsem.
Nevím jak uplne začít, ale potřebuji to ze sebe dostat a trosku povzbudit a kdyz to půjde, tak i pochopit.
Předem jen říkám, že jsem si vědoma, že nejdůležitější je zdravé dítě.
Přesto.
Vzdycky jsem si k sobě predstavovala až jednou.. Že budu mít holcicku. U synka to tak i do 7 měsíce vypadalo, než se ukázal pindik. Byla jsem v šoku, ale byla jsem proste šťastná, rikala jsem si bude to změna, jsem ze samých holek, asi bych mela poznat jaké to je. A je to úžasné, jsem sportovně založena, s malym hodne sportujeme a miluji ho nadevše. Když jsem teď znovu otěhotněla, tak v koutku duše jsem si přála tu holcicku. Ale je tam druhý klucik. Je zdravý, to je hlavní. Přesto jsem vnitřně.. Nedokážu vyslovit nahlas, že zklamaná.. ale zpracovávám to. Vím, že více dětí už nebudeme plánovat a tak si říkám, že nikdy nezaziju, jaké je to dceru mít. Syn je takovy spokojeny divoch ale ja se trosku bojim abych dva kluky zvládla. Taky že budu do budoucna jen tchyně. No a takovy blbý myšlenky mi „kazí“ tu radost. A kdo už to ví, že čekáme miminko, tak první otázka je - tak a bude to k malému ta holka?.. A když řeknu, že kluk.. Tak aaa budou v přesile, tak pak ještě bude ta holka coo? A tyto otázky mě v tomto kontextu jeste víc nějak doráží a zaroven mrzi vůči tomu malemu, že i já tak debilne smyslim… A přitom jsem otěhotněla s tím, že je jasné, že to nemusí dopadnout, ale na utz jak mi to bylo tak jasně řečeno.. Mě to nějak vzalo.
Jake je to vlastně mít dva chlapecky?
U prvního těhotenství jsem si přála kluka..splnilo se mi to
u druhého mi to bylo jedno ale vnitřně jsem věděla že to bude holka a byla.Ja nedokážu pochopit že je někdo zklamaný že to není holka nebo kluk.
Víc, než na pohlaví, záleží na povaze…Já mám teda kluka náročnýho, ale moje sestra má zlatíčko. Jen si stále říkam, že ho musím pořádně vychovat, aby byl jednou použitelnej do vztahu a ne, jak to bohužel hodně vidím kolem sebe. Skoro dospělí chlapi, neumí si ohřát jídlo, nejsou zodpovědní ve vztazích, často matkám visí na krku do triceti… Tak doufám, že se mi podaří vychovat zodpovědného jedince, který si najde fajn babu, které nebudu vadit. To je muj cíl…
Jinak mám teda ještě dceru, ale ta je taková moc hodná, až se o ní trochu bojím…
Dítě je dar. Zdravé dítě je zázrak. Kdyby se smělo ještě vybírat preferované pohlaví, to už by bylo moc
Dva kluci jsou super, je pravděpodobnější, že budou spíš parťáci. My jsme si nikdy nenechali říct pohlaví, máme dva kluky a třetí pak holku, kterou jsem vůbec nečekala a úplně nám „kazí“ partu - švagrové mají tři kluky dohromady, takže naše malá je tady v té bandě taky tak trochu kluk. A vzteklá je teda víc než oni 🙈
Z mých dvou chlapečků už jsou dospělí chlapi a já jsem za ně neskutečně vděčná. Máme krásný vztah a nedala bych je za nic na světě.
Mám dva syny a je to asi takový jako mít dvě holky nebo holku i kluka. Prostě jsou to tvoje děti. Myslíš, že by jsi se cítila líp nebo byla lepší a šťastnější máma, kdyby jsi měla holčičku? Nevím no, copak to dítě za to může, že je kluk? Každé dítě je úžasné, ať je to kluk nebo holka.
Mám dva kluky, zatím batole a kojence a je to super, neustále mě dojímá jak jsou ze sebe navzájem nadšení, jak ten maličký s obdivem sleduje co brácha zase bude dělat za blbiny a jak pohledem hltá ježdění s autíčky;) věřím že to s nimi bude super a miluju je. Jediné co je na celé situaci špatně jsou fakt ty komentáře a soudy okolí, ty mě někdy fakt mrzí kvůli klukům… Fakt před nimi nemám v plánu vykládat jak jsem nespokojená že jsou kluci a jak mi chybí holka…
Ahoj, jdu tě spíš podpořit. Nemám 2 kluky, ale 2 holky a vždy jsem chtěla 2 kluky. Během těhotenství s druhou dcerou se to ve mě trochu pralo, nenechali jsme si říct co to je. Chlap i dcera chtěli holčičku. No a teď, já bych prostě neměnila a kdybych si mohla vybrat, chtěla bych ty 2 holky znova. Drž se, až malého uvidíš bude to láska na celý život.
Příspěvek upraven 18.12.20 v 14:07
@Anonymní píše:
Ahojky vsem.
Nevím jak uplne začít, ale potřebuji to ze sebe dostat a trosku povzbudit a kdyz to půjde, tak i pochopit.
Předem jen říkám, že jsem si vědoma, že nejdůležitější je zdravé dítě.
Přesto.
Vzdycky jsem si k sobě predstavovala až jednou.. Že budu mít holcicku. U synka to tak i do 7 měsíce vypadalo, než se ukázal pindik. Byla jsem v šoku, ale byla jsem proste šťastná, rikala jsem si bude to změna, jsem ze samých holek, asi bych mela poznat jaké to je. A je to úžasné, jsem sportovně založena, s malym hodne sportujeme a miluji ho nadevše. Když jsem teď znovu otěhotněla, tak v koutku duše jsem si přála tu holcicku. Ale je tam druhý klucik. Je zdravý, to je hlavní. Přesto jsem vnitřně.. Nedokážu vyslovit nahlas, že zklamaná.. ale zpracovávám to. Vím, že více dětí už nebudeme plánovat a tak si říkám, že nikdy nezaziju, jaké je to dceru mít. Syn je takovy spokojeny divoch ale ja se trosku bojim abych dva kluky zvládla. Taky že budu do budoucna jen tchyně. No a takovy blbý myšlenky mi „kazí“ tu radost. A kdo už to ví, že čekáme miminko, tak první otázka je - tak a bude to k malému ta holka?.. A když řeknu, že kluk.. Tak aaa budou v přesile, tak pak ještě bude ta holka coo? A tyto otázky mě v tomto kontextu jeste víc nějak doráží a zaroven mrzi vůči tomu malemu, že i já tak debilne smyslim… A přitom jsem otěhotněla s tím, že je jasné, že to nemusí dopadnout, ale na utz jak mi to bylo tak jasně řečeno.. Mě to nějak vzalo.
Jake je to vlastně mít dva chlapecky?
Lepší než jednoho. V dospělosti budou na tebe dva, takže i když se ozve jednou za 14 dnů, tak každý týden někdo. Snacha může být fajn, rodiče vlastní třeba ne nebo daleko. Dva bráchové si spíš budou rozumět než opačné pohlaví.
@123Soňa píše:
Víc, než na pohlaví, záleží na povaze…Já mám teda kluka náročnýho, ale moje sestra má zlatíčko. Jen si stále říkam, že ho musím pořádně vychovat, aby byl jednou použitelnej do vztahu a ne, jak to bohužel hodně vidím kolem sebe. Skoro dospělí chlapi, neumí si ohřát jídlo, nejsou zodpovědní ve vztazích, často matkám visí na krku do triceti… Tak doufám, že se mi podaří vychovat zodpovědného jedince, který si najde fajn babu, které nebudu vadit. To je muj cíl…Jinak mám teda ještě dceru, ale ta je taková moc hodná, až se o ní trochu bojím…
A víš, že já si to nemyslím
ono právě, jak se mění ten kult holčiček potažmo žen, tak je to právě tím, že ta moderní žena má v zadku vrtuli a zvládá práci, děti, domácnost, na druhou stranu je nově i hlava rodiny, plánuje i volný čas, úkoluje. Chlapovi je přisuzováno ono krásné najíst, vyhonit a nechat v klidu. O to víc tam vidím, že to mají ty ženský v životě těžší a nově tedy na ně čekají ještě duchem mladé matky, které očekávají denní telefonáty, péči a zájem. Uvidíme, co z tohohle kockopsa bude za dalších 20-30 let. Prvních 10 let je krásných, ať s holkou nebo klukem, pojďme si je užít a pak řešit, co dál ![]()
Já jsem chtěla dvě holčičky a mám dceru a syna. Oba jsou úžasní. Dcera jako prvorozená hrozně ráda od malinka s bráškou pomáhala. Jsou super parťáci. Jednou si zkusím být tchyně od syna a zase naopak mít dceru, která za mamkou chodí a svěřuje se. I když oba jsou takové drbny ![]()
Ano neznamená to mít super vztah s rodiči. To nemusíš mít ani s dcerou, ani se synem. Záleží to pouze na tobě. Já měla děti brzy, takže ted je mi přes 30 a mám puboše, kteří jsou super a berou mě kamarádsky, tak jak jsem to vždycky chtěla. ![]()
Také jsem toužila po holčičce, ale i tři kluci jsou fajn. Víc se u nás sice ječí, pere a mydlí, ale můžou mít společný pokoj a dědit po sobě věci. Ovšem s mírou, prostřední by si na sebe nikdy triko s hasičem nevzal a shánět pro kluka červené boty také není sranda (přece bys po mně nechtěla, abych nosil černé holínky mami!). Aktovku do školy má dokonce růžovou, jenže když na ní jsou zvířátka… Jestli je ti líto česání culíčků, tak i toho se u kluka můžeš dočkat, touto fází prochází nejstarší. Když si to vezmu kolem a kolem, vlastně mi vadí jen že nemůžeme nosit stejné šaty a pisoár v koupelně ![]()