Duchové doma
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Teda, já se tohohle hrozně bojím, nevěřím na to, a přitom se toho bojím, co kdyby…obdivuju tě, že to bereš takhle statečně!!! Já bych asi po první noci byla strachy bez sebe.. 
ale je pravda, že mi mamka tenkrát povídala, že se dělo něco takovýho už nevím komu, a že stačilo přijít na hřbitov a u hrobu požádat, aby to ten dotyčný nedělal..ale já s tím osobně zkušenost nemám a snad nikdy mít nebudu..drž se!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Deniel píše:
Teda, já se tohohle hrozně bojím, nevěřím na to, a přitom se toho bojím, co kdyby…obdivuju tě, že to bereš takhle statečně!!! Já bych asi po první noci byla strachy bez sebe..
Já se právě hrozně moooc bojím, ale zase si říkám, že jakoby snad není čeho, nikdy se nám nic nestalo, jen si prostě nemuzu nějak zvyknout na to, že tu je a děsím se toho, co když se mi třeba objeví..to by mě kleplo
- Citovat
- Upravit
Jo, když jsem se přestěhovala, tak mě měla přijít navštívit bývalá sousedka, až se zabydlím. Jednou jsem měla v noci divný pocit, prostě jsem věděla, že tam někdo je, ale nebála jsem se, jen to byl zvláštní pocit. Hned ráno jsem si na ni vzpomněla a zavolala jí a její manžel mi řekl, že v tu hodinu v noci zemřela. Vím, že se přišla podívat. Jinak nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Me se zase stalo, ze muj tata ktery byl v ty dobe u pritelkyne, tak se prochazel u nas po chodbach, byl to nejaky duch, pry zly ktery jen prochazel nasim barakem, od ty doby se tady dejou opravdu divne veci, od knuceni psa a pak rana, nebo hlidkovani psa u deti atd je toho mnohem vic, jestli to chces probrat napis sz zakladatelko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Oni děti takové věci vidí, jsou to ještě nevinné stvoření a mají uplně jiné představy o světu než my.. Já jako dítě viděla takové věci často, snažila bych se nebát.. Táta, vác hlídá a neublíží.. Chápu, že se bojíš.. Ale, zkus to brát tak, že se jen občas na vás jde podívat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@aneetka píše:
Já se právě hrozně moooc bojím, ale zase si říkám, že jakoby snad není čeho, nikdy se nám nic nestalo, jen si prostě nemuzu nějak zvyknout na to, že tu je a děsím se toho, co když se mi třeba objeví..to by mě kleplo
Ségra říká, že max můžeš cítit energii, ale ne ho přímo vidět, kdo ví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, já jako dítě měla podobný problém akorát že né s mrvou osobou ale s metrovým plyšákem. Když jsme ho měli v bytě, tak jsem ho viděla každou noc živýho…Trvalo to asi půl roku možná dýl…vím, že mi chodil k posteli a něco mi říkal…Máma z toho byla nešťastná a vyhodila ho a od tý doby byl klid. Já si na to pamatuju matně, ale máma si myslí, že na tom tenkrát něco bylo. Jinak o mrtvých se říká, že je musíš pustit a rozloučit se s nima, jinak uvíznou mezi životem a smrtí…ale jinak jsem přímo tohle nezažila…
- Citovat
- Upravit
Je tady spousta holek, které se tímto zabývají a určitě Ti dobře poradí - tuším, i nějaká stálá skupina, pokud se nepletu.
Já si radit netroufnu, jen přemýšlím… proč se tolik bojíš? Copak myslíš, že jestli tam někde je opravdu Tvůj tatínek (jako že proč by nebyl, věřím, že děti vidí mnohem víc než dospělí), že Vám přišel ublížit?
Nemyslíš, že možná přišel proto, že jste se nestihli smířit, že něco zůstalo nedořešeno jak pro něj, tak pro Tebe? Co zkusit té příležitosti využít k tomu, abys mu řekla všechno, cos nestihla??? S láskou, otevřenou myslí a vděčností k němu za to, že tu celý život byl a že se ještě jednou vrátil???
Kdybys věděla, jak moc bych si přála, aby se mi takhle vrátila máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@sunnyho.motylek píše:
Oni děti takové věci vidí, jsou to ještě nevinné stvoření a mají uplně jiné představy o světu než my.. Já jako dítě viděla takové věci často, snažila bych se nebát.. Táta, vác hlídá a neublíží.. Chápu, že se bojíš.. Ale, zkus to brát tak, že se jen občas na vás jde podívat..
ted to tu řeším a zas tu je cítím ho…
- Citovat
- Upravit
Běhá mi mráz po zádech. Já když jsem byla malá - okolo deseti let, vídávala jsem dědu /zemřel, než jsem se narodila/, vždycky jsem se probudila s pocitem, že na mě někdo kouká, pokaždé stál mezi dveřmi, hrozně jsem se bála. Kdybych to nezažila, tak tomu nevěřím.
- Citovat
- Upravit
Babička říkávala, že se to stává, ona na to věří, ale že ti mrtví přijdou jen proto, aby se rozloučili / usmířili atd. Zkus jít na hřbitov, pomodlit se a v duchu s ním usmířit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BohunkaP píše:
Je tady spousta holek, které se tímto zabývají a určitě Ti dobře poradí - tuším, i nějaká stálá skupina, pokud se nepletu.Já si radit netroufnu, jen přemýšlím… proč se tolik bojíš? Copak myslíš, že jestli tam někde je opravdu Tvůj tatínek (jako že proč by nebyl, věřím, že děti vidí mnohem víc než dospělí), že Vám přišel ublížit?
Nemyslíš, že možná přišel proto, že jste se nestihli smířit, že něco zůstalo nedořešeno jak pro něj, tak pro Tebe? Co zkusit té příležitosti využít k tomu, abys mu řekla všechno, cos nestihla??? S láskou, otevřenou myslí a vděčností k němu za to, že tu celý život byl a že se ještě jednou vrátil???
Kdybys věděla, jak moc bych si přála, aby se mi takhle vrátila máma.
Já nevím proč přesně se bojím..nebojím se že by nám ublížil to vůvec ne..ale prostě už ten pocit..že cítím, že tu je.jsem vždycky jak zmražená, nedokážu se pomalu ani pohnout, natož abych k němu promluvila…
- Citovat
- Upravit
Požádej ho, at k Vám nechodí. Měla jsem to samé, ale se švagrem, tak jsem ho poprosila, ať se kdykoli přijde podívat, ale ať mě neděsí, že se doma hrozně bojím, že ví, že jsme ho měli rádi, ale že nerozumíme tomu, co nám chce říct a akorát nás děsí a bylo to. Prostě ho požádej, možná si to ani neuvědomuje, že tě strašně děsí. Občas se doma něco semele, tak si vzpomeneme, popř. ho pozdravíme a jedeme dál, ale už nám nic nebliká, nic nepadá, nevypíná a nezapíná se televize, počítač, když zhasneme, tak zhasnuto zůstane, neotvírají se nám přes noc skříně, prostě když už přijde, tak jemně dá vědět, ale víc nic. A malý ho také vídal, ale nebál se ho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ale jo, já jsem taky slyšela, že ducha jako takovýho vidět nemůžeš..je to jen energie, a tu cítí jen ti nejvnímavější z nás!! Když člověk umře, tak prý trvá nějakou chvilku než se s tím ostatní smíří a až se s tím všichni smíří teprve ta jeho duše může jít dál..do tý doby je tu pro ty, kterým dotyčný chybí a nemůže tento svět opustit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, mám takový problém…není to ani rok od toho, co mi zemřel taťka…moc jsme se pohádali a nestihli jsme si to už vyříkat..neviděl ani mého dnes 2letého syna…syn ho zná jako dědu jen z fotografií, ale pozná ho. Jednou navečer se stala divná věc..syn začal hystericky brečet, zalezl pod svou jídelní stoličku a řval bubák a ukazoval do chodby…říkám jaký bubák, kdo je to? a on furt děda děda…od té doby mám doma vždycky večer hrozný pocit, jsme sami, takže o to je to horší…slyším divné zvuky, šumí mě chůvička, mám pocit, že někdo je tu s námi. pak zase je doba, kdy nic, doma se nebojím a pak to zase začne. Máte, prosím, někdo podobné zkušenosti? co s tím mám dělat??