Duchové doma
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Citovat
- Upravit
Ano, tuhle zkušenost mám vemi intenzivní. A bylo by to na dýl. Shrnu to asi tak, že děda, který po čase definitivně odešel i z té linie „po“, odkud mne velmi často kontaktoval, za sebe poslal někoho jiného. Já mu říkám náš anděl strážný a prostě vím, že tu je.
Myslím si, že člověk, když odejde (zemře), se ocitá právě v jakémsi předsálí. Kde se řeší, jestli si s sebou něco neodnesl do hrobu, jak se říká. pokud ano, musí to vyřešit. Je to těžké, protože má velmi omezené možnosti, jak komunikovat se světem, v kterém už není. Protože my z tohoto světa ten svět další nevidíme, nemáme yto schopnosti. Tak to někdy zkouší na ty, s kterými ani nemá co do činění, jen se snaží uchopit a předat vzkaz. Děti jsou skutečně na tohle citlivější a nemusí tomu vzkazu rozumět. A protože tomu nerozumí, tak s ebojí. ostatně, to i my dospělí, protože se děje něco, čemu nerozumíme, pro co nemáme vysvětlení.
Pokud odešlý jen předává vzkaz, nemusíme se ho bát. Nad námi nemá moc nám ublížit - to není jeho cílem. Nás naopak potřebuje. Vzkaz může mít negativní energii, ale ta je přesně směrována. To jsou pak ty pověstné boží mlýny. Které nás zasáhnou, pokud jsme si to zasloužli. Pokud jsme směrem k zesnulému zhřešili.
Cesta, jak z toho ven? Já nejsem věřící, ale tomuhle věřím. Kát se, omluvit se, žádát odpuštění. Na nějakém symbolickém místě. Hrob nebo kostel nebo oblíbené mésto zesnulého.
Bohužel s emůže stát, že odešlý si stanoví podmínky, kterým nebudeme rozumět. pak to asi fakt chce pomoc někoho, kdo tomu rozumí víc. Kdo je citlivý a kdo dokáže zesnulého sám kontaktovat a komunikovat s ním a vzkaz předat. A pochopitelně pro nás platí trest přijmout a splnit. Teprve poté my dosáhneme odpuštění a on klidu a může odejít dál. A jsem přesbědčena, že tyto „tresty“ jsou spíš povahy smířit se s někým, odpustit někomu, pomoct někomu, atd. Páč těm nahoře jsou majetky a podobné věci totálně putna.
To je má vize. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Emilie píše:
Ano, tuhle zkušenost mám vemi intenzivní. A bylo by to na dýl. Shrnu to asi tak, že děda, který po čase definitivně odešel i z té linie „po“, odkud mne velmi často kontaktoval, za sebe poslal někoho jiného. Já mu říkám náš anděl strážný a prostě vím, že tu je.Myslím si, že člověk, když odejde (zemře), se ocitá právě v jakémsi předsálí. Kde se řeší, jestli si s sebou něco neodnesl do hrobu, jak se říká. pokud ano, musí to vyřešit. Je to těžké, protože má velmi omezené možnosti, jak komunikovat se světem, v kterém už není. Protože my z tohoto světa ten svět další nevidíme, nemáme yto schopnosti. Tak to někdy zkouší na ty, s kterými ani nemá co do činění, jen se snaží uchopit a předat vzkaz. Děti jsou skutečně na tohle citlivější a nemusí tomu vzkazu rozumět. A protože tomu nerozumí, tak s ebojí. ostatně, to i my dospělí, protože se děje něco, čemu nerozumíme, pro co nemáme vysvětlení.
Pokud odešlý jen předává vzkaz, nemusíme se ho bát. Nad námi nemá moc nám ublížit - to není jeho cílem. Nás naopak potřebuje. Vzkaz může mít negativní energii, ale ta je přesně směrována. To jsou pak ty pověstné boží mlýny. Které nás zasáhnou, pokud jsme si to zasloužli. Pokud jsme směrem k zesnulému zhřešili.
Cesta, jak z toho ven? Já nejsem věřící, ale tomuhle věřím. Kát se, omluvit se, žádát odpuštění. Na nějakém symbolickém místě. Hrob nebo kostel nebo oblíbené mésto zesnulého.
Bohužel s emůže stát, že odešlý si stanoví podmínky, kterým nebudeme rozumět. pak to asi fakt chce pomoc někoho, kdo tomu rozumí víc. Kdo je citlivý a kdo dokáže zesnulého sám kontaktovat a komunikovat s ním a vzkaz předat. A pochopitelně pro nás platí trest přijmout a splnit. Teprve poté my dosáhneme odpuštění a on klidu a může odejít dál. A jsem přesbědčena, že tyto „tresty“ jsou spíš povahy smířit se s někým, odpustit někomu, pomoct někomu, atd. Páč těm nahoře jsou majetky a podobné věci totálně putna.
To je má vize.
děkuju
- Citovat
- Upravit
Ještě mně napadá, pokd jste se rozešli dřív než jste si stihli věci vyříkat, odpustit… pokud máš v srdíčku tento pocit… třeba tohle on právě potřebuje. Tvé odpuštění. Žádá o něj, jinak nemůže dál.
nasi si nějaký symbol místo něj, fotku, oblíbenou věc, nebo symbolické místo… a plně se soustřed na lásku, kterou k němu cítíš. Odusť, smiř se. 
Pošli mu tu lásku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Šel mi mráz po zádech. Stalo se mi něco podobnýho, asi před dvěma roky, v noci když sme spali, já na břiše sem cítila jako by mě někdo pohladil po zádech, cítila sem prostě takovou zvláštní energii a byla sem z toho tak v šoku, že sem nebyla schopna se otočit a podívat se. A to vedle mě ležel malej. Pak sem jen ucítila takový závan větru, to se mi stalo tři noci po sobě. Už sem chodila spát s rosvícenou lampičkou, připadala sem si jak blázen. Jednou na mě volal malej z chodby a ptal se mě kdo to je, to už sem myslela že mě omyjou. No a jedna kartářka mi poradila, ať si večer sednu, rozsvítím svíčky otevřu okno, a hezky poprosím, aby odešel v klidu a míru, pak už se mi to nestávalo, ikdyž je pravda, že ten pocit že za mnou někdo stojí mám pořád, vždycky mě přejede mráz po zádech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@aneetka píše:
právě…my podobné věci zažíváme i na chalupe(přímo tam se v staré žumpě utopila holčička)a tam byl i nějaký vymítač a tam se dějou hrozný věci..to u mě doma je to oproti chalupě prd.
Holčička byla malá a proto její emoční bolest je mnohem silnější. Zřejmě nedokáže najít toho, kdo jí ublížil, protože to asi byla nehoda, ne úmyslná vražda, tak se zlobí na všechny, kteří měli a mají s místem její bolesti něco společného. Nechtěla ještě pryč, bránila se. Asi si ještě nedokázala stanovit podmínky odpuštění. Ještě nechce a nemůže dál. A otázka je, jestli i ona to někdy dokáže. Spíš to bude náhoda nebo pokus nějakého toho vymítače, že jí nabídne něco, s čím se smíří, za co bude ochotna odpustit.
Vemte si, že i u filmových hororů jsou nejšílenější ty, kde je právě dětská oběť. A ne náhodou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No jestli ti to pomůže tak nevím co na tom pravdy je tak mně když zemřela babička ta mně to přesně zavolalo do pokoje ve 4 ráno já tam celou dobu seděla kdy už konečně dokázala z bolstí usnuot odběhla jsem na počítač a pak najednou byl klid a to mně bylo divné nebot sem si řekla babička usnula???A přišla tam a dodnes si pamatuju že jsem věřila, že fakt usnula a šáhla ji na srdce a netlouklo to jsem opakovala asi 5× dokolečka a pak mně došlo že neusnula alE ZEMŘELA 
a v tom mně to došlo že už je později spala krásně ale ten večer jsme si stačili povídat o tom jak pohříb o mé budoucnosti a že děti pomůže a stalo se to hned ten večer nebot po vzkazu od mudry co u nás byla zbývalo pár hodin a měla pravdu no a babička ten večer ještě musela otřít svoje hodinu a pak se zastavili
ted už máme nové hodiny a další den přiletěla ke všem beruška i k MÉMU MUŽI CO BYL PŘEDTÍM PŘÍTEL měl ve vlaku berušku a vždy když dojde do domu beruška VÍM ŽE JE TO ONA 
já sje v tomto asi blázen ale měli ji všichni i máma.
No a pak jednou i spadlo v našem pokoji v noci z poličky co nemohla absolutně spadnout to jsme se s mužem dohadovaly já měla sovji hlavu…A můj dodal vidíš i babička to vidí 
on vždy tot dodává 
No a zda mám být ještě upřímná naše druhé dítě je ona 
nebot je ji neskutečně podbná vidím ji i v tom jak fotím tu nejmenší a je mně z toho smutno ale zároven skvěle že ji mám u sebe
No a mám pocit, že se schyluje k 3 náhodě co mně babička přála
Držím palce a neboj se ono já teda na duchy nevěřím nikdy jsem žádného neviděla nikdy žádný pocit strašení, ale mám pocit že vše se vede osudem.
Muže jsem potkala kdy ještě ho stačila 1.5 roku poznat
A nevím to naše druhé je zcela fixované na mámu od narození takže zda je to ona a mrtvý se převtělují to fakt netuším třeba to jednou někomu dám jako signál ale celá rodina je už z toho doslova na mrtvici nebot Neli knučí i když odcházím z pokoje a je vychovávna stejně jako první dítě a to je naprosto bojácný
tak nevm ale třeba to je fakt shluk náhod.
- Citovat
- Upravit
@janinka606 píše: Šel mi mráz po zádech. Stalo se mi něco podobnýho, asi před dvěma roky, v noci když sme spali, já na břiše sem cítila jako by mě někdo pohladil po zádech, cítila sem prostě takovou zvláštní energii a byla sem z toho tak v šoku, že sem nebyla schopna se otočit a podívat se. A to vedle mě ležel malej. Pak sem jen ucítila takový závan větru, to se mi stalo tři noci po sobě. Už sem chodila spát s rosvícenou lampičkou, připadala sem si jak blázen. Jednou na mě volal malej z chodby a ptal se mě kdo to je, to už sem myslela že mě omyjou. No a jedna kartářka mi poradila, ať si večer sednu, rozsvítím svíčky otevřu okno, a hezky poprosím, aby odešel v klidu a míru, pak už se mi to nestávalo, ikdyž je pravda, že ten pocit že za mnou někdo stojí mám pořád, vždycky mě přejede mráz po zádech.
Mohl to být někdo, kdo ti ublížil. A protože je v pozici žádajícího, neblíží ti. Tys mu odpustila a dala mu propustku, ať odejde v klidu. On je nyní něco jako napravený hříšník, aproto musí dál s tebou být v kontaktu a sledovat tě a pomáhat ti. To, co cítíš, může být on, a nebo pokud byl propuštěn dále, něco jako jeho zástupce. Já tomu říkám anděl strážný. Něco, co je plně pozitivní. Cítíš, že se něco děje, ale nevnímáš, že řada věcí s eneděje - to je v jejich režii. Dávají nám vědět, na co si máme dát pozor, vedou nás - jenže my to většinou nevnímáme. Cátíme jen, že se „něco děje“. Takové t deja vu, vtíravé pocity, že tudy dneska fakt neeee - to je přesně ono. Pokud jsi odpustila, ten dar, resp. toho anděla, jsi za to dostala. Neodháněj ho. Pomáhá ti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak ho nech, ať přijde za tebou, řekni mu, že tě moc mrzí, co se mezi vámi stalo, popros ho o odpuštění, a rozluč se s ním s tím, že mu dovolíš odejít. Vysvětli mu, že se bojíš, a že syn tím taky trpí.
Zemřelí někdy nemohou odejít, protože my si je přitáhneme, ať tím, že jsme se řádně nerozloučili, nebo proto, že nemáme s nimi vyřízené účty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Aneetko,
tatínek je u tebe protože ho tíží pocit viny a potřebuje, abyste si navzájem odpustili. Zapal si večer svíčku, promluv si s tatínkem, odpusť mu a rozluč se s ním, a požádej ho, aby odešel.
Toto by mohlo stačit, pokud by stále setrvával, tak pak by se to řešilo dále.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Aneetko,
tatínek je u tebe protože ho tíží pocit viny a potřebuje, abyste si navzájem odpustili. Zapal si večer svíčku, promluv si s tatínkem, odpusť mu a rozluč se s ním, a požádej ho, aby odešel.
Toto by mohlo stačit, pokud by stále setrvával, tak pak by se to řešilo dále.
dobře, tohle skusím, snad na to mám no..a když nne tak potom co? když tohle nepomlže
- Citovat
- Upravit
@aneetka píše:
dobře, tohle skusím, snad na to mám no..a když nne tak potom co? když tohle nepomlže
Musíš mu opravdu odpustit. Z celého srdce. nemusíš u toho ani mluvit, o slova nejde, musí z tebe jít ta energie. Zkus si s ním vyříkat, klidně v duchu, všechno, cos mu neřekla. Klidně mu řekni i ošklivé věci. Vyříkej se z toho. Jde o to, aby byl čistý stůl. Abys na konci mohla říct - i přesto tě stále miluji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkus mu napsat dopis, když se na rozmluvu necítíš. Až příště budeš cítit jeho přítomnost vezmi papír, tužku a napiš všechno co bys řekla. Napiš o hádce, o tom co tě mrzí, že ho máš ráda nebo cokoli co máš pocit že jsi vyjádřit už nemohla.
Mě to hrozně pomohlo, 2 roky jsem se starala o babičku až do její smrti, pak jsme jí dali na kapačky do nemocnice, že si jí po dvou dnech vezmeme zase domů a bohužel už se nevrátila. Nemohla jsem se smířit se způsobem jejího odchodu, cítila jsem jí všude. Napadlo mě že jí tu svým smutkem můžu držet tak jsem to všechno sepsala. Brečela jsem u toho, vztekala se, pak zas brečela.. nakonec jsem to dala ke svíčce přes noc. Pak už jsem jí znovu necítila. Jen občas když si vzpomenu na nějakou její radu nad kterou jsem normálně protáčela oči tak úplně cítím její úsměv. Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
okopíruju ti semka, co se stalo mně, psala jsem to dneska holkám nan jiným tématu - esoterika atd..tak tedy:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj…stalo se to takto: dva dny nato, co taťka zemřel, mi volal kamarád, jestli by mě to potěšilo, že dojede na kafe, když mám ten smutek. Sedím doma u PC, zády k oknům, co vedou směrem ven před dům, on volá, že za 10 minut dojede, že je už na cestě. Mojí psi v ten samý čas a pak i potom vedle mě chodili pořád dokolečka a štěkali na strop a čučeli ke stropu, bylo to divný, nikdy jsem to neviděla a nechtěli toho nechat. Pořád jsem hledala na stropě, jestli tam není nějakej pavouk nebo něco, ale nic tam nebylo. Uběhly cca 2 hodiny a kamarád nikde, tak mu volám, proč nedojel. On mi řekl, že dojel, že dlouho zvonil, ale že nikdo neotvíral. Je vysokej, nakoukl přes branku, odkud je vidět na ty okna, co tím směrem vedou, a viděl mužskou postavu, jak stojí za oknem, přihrbená, ruce v bok a dává mu prý divným gestem najevo, ať odjede. Prý si myslel, že mám nějakou návštěvu a že vůbec neví proč, ale že ho něco strašně nutilo ihned odjet pryč, že měl z té postavy strašnej pocit. Vynadala jsem mu, že u mě nikdo nebyl, že bych jej přece nezvala a i kdyby, že bych mu snad otevřela, či se mu ozvala. On mi řekl, že ho vůbec nenapadlo, že mohl ke mně třeba někdo vlézt, někdo cizí, že se mi mohlo něco stát, když neotvírám. Mám doma kamerový systém, který se nahrává – 8 kamner – 1 je namířená přímo na branku a vchod, tak dojel druhej den znovu, chceme vyvolat ten záznam, ale nevěděli jsme přesně ten čas příjezdu, tak koukám do mobilu, kdy volal, a záznam v mobilu nikde, tak kouká on a u něho taky nic, prostě jako bysme spolu vůbec nevolali. Tak jsme projeli kameru v tu dobu i bez té informace (přibližně jsme to věděli) a v ten čas, co zvonil (zvonek byl funkčí a přesto prostě nezvonil, ale pak hned zase ano), tak před kameru najela obrovská světelná koule a zastínila jeho a branku, po cca deseti minutách koule zase pomalu odplula. Byla jsem z toho úplně hotová, protože jsem se toho bála, že je u mě a ještě zhmotněnej se ukázal někomu. Kamarád je pragmatickej člověk, na duchy nevěřil, smál se tomu všem do té doby, co nevidí černý na bílým – neřeší. Řekl mi, že mu tento zážitek změnil život – pohled na tyto energie a že by byl nejšťastnější, kdyby se mu tohle nikdy nepřihodilo. Když jsem se radila, co mám dělat, dostala jsem radu od lidí, kteří znají tyto věci, že mám udělat určitej rituál, aby ta energie odešla. V hluboké noci jsem zapálila svíčku (všude zhasnuto a já sama doma – brrrr), v duchu promluvila s duchem otce a poprosila ať odejde atd atd. Měla jsem zavřený oči a požádala jej, ať mi dá nějak najevo, jestli je přítomne a náhle mi přes záda projel velký závaz ledového vzduchu a potom ještě když jsem ukončila rituál, a ptala se, jestli už může v klidu odejít, tak zase ten led přes záda – zezadu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
to ti asi nešibe…děti tohle vnímají víc než my dospělý a navíc, děti nelžou a nemají důvou si něco vymýšlet..buď má tak velkou fantazii nebo ta elis je vážně nějaká energie kterou tvá dcera vnímá