Duchové doma
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Elata Děkuji za včerejší radu do zpráv. Uvidíme, či to zabere. 
Teď jsem si vzpomněla, že by to mohlo mít souvislost i s návštěvou u přítelovy rodiny. Tam vlastně měl poprvé takovou hysterickou noc. Do té doby se jen poculoval, natahoval ruce do prázdna, byl veselý. Jejich dům je stavěný do písmene „U“. Kdysi prý pravděpodobně fungoval jako statek. Jsou to tři samotné bytové jednotky (2+0, 2+1, 2+0). Ten dům je starý minimálně 180 let - klasický kamenný. Když jsme zhasli, že jdeme spát, tak malý koukal s vykulenýma očima na zeď. Potom začal šíleně ječet, až se zalykal. Nakonec vyčerpáním usnul. Jenomže se budil vždy po necelé hodině a to stylem záškubu a hysterického pláče. Stál v postýlce a stále upřeně sledoval zeď. Po několika opakovaných hysterácích, jsme ho dali k nám do postele, položila jsem ho, ale on ležet nechtěl. 
Takže jsem si řekla, že ho nechám sedět. Potom začal opět moc plakat, jak kdyby ho někdo vylekal. Stále koukal na onu zeď. I když jsem mu vstoupila do zorného pole, tak mě odstrčil a nakukoval přes moje rameno. V té místnosti bylo velmi chladno (bývá tam chladno a těžko i v létě). To už já se taky klepala strachy. Potom jak teda na té posteli seděl, tak si ještě párkrát pofňukal a začal se usmívat. Zarazila mě jedna věc a to ta, že si vyndal dudlík a natahoval ho před sebe - vesměs ho takto podává mi a do toho se směje. Když mu ho teda chci vzít, tak ucukne a začne se smát a pak mi ho zase jakoby nabízí. Tohle, jak udělal, aniž by měl komu ten dudlík nabízet, mě zarazilo natolik, že jsem řekla nahlas „a dost už ale!!! Je noc a má se spát a ne dělat somariny!“ (toto prý slyšeli i vedle, tak jsem asi fakt hlasitostí dost ujela 
). Malý se usmál do blba, dal si cumel do pusy a najednou až do rána spal v pohodě, bylo nějak kolem 5h ráno. Takže zhruba od půlnoci to bylo až do pěti peklo. Problém byl, že jsem nemohla svítit, protože světlo bylo za dveřmi a tam já jsem odvahu teda neměla A přítel spal tak tvrdě, že se probral až na to samotné přendání malého do naší postele a potom spal dál. Myslím, že ten hysterák od malého by určitě probral i hluchého.
Fuha, to je zas dlouhé.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kdyz moji kamaradce umrela babicka tak memu synovi 3 roky bylo tehny spatne. spali jsme ve spolecne posteli. v noci se my oni zdalo jak lezi v posteli na zadech a zvraci a vola ja zvracim ten sen me tak vylekal ze jsem se zbudila a muj syn zvracel a lezel na zadech ona me prakticky zbudila. protoze malej se skoro az dusil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A jeste kdyz muj tata umrel tak nejak tyden nato jsem spala z pritelem a lezela jsem na zadech pritel hlasite chrapal a najednou z toho chrapani jsem slysela jak zacal mluvit muj tata Romano Romano poslouchej srdce my busilo a nemohla jsem se ani pohnout hlava my nesla vubec do strany najednou uz jsem nemela strach a rekla jsem ze ho posloucham a najednou klid.2 dny nato prijela moje mamka a zacala my rikat ze jeji pes chrapal a rikal ji at posloucha.(Opravdu se my to stalo)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Muj tata umrel v roce 2005 a muj syn se narodil v roce 2006 byli mu 3 mesice kdyz jsem rano vstala a sla si udelat snidani sedla jsem si do kresla uprostret mistnosti malej lezel na posteli.kdyz v tom zacal hrozne brecet rikam nooo dobre tak ja si sednu k tobe sedela jsem par minut a nato kreslo spadl velkej drevenej lustr (vubec se nerozbil).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No teda to je téma. Jsem ráda, že můj minulý život ani neexistuje, protože jsem na zemi poprvé(předtím jsem byla anděl). Ale zpět k tématu, máme taky starý barák (kotovici, takže hodně starý) většinou když chlap doma v noci není, tak slyším z obýváku zvláštní zvuky, dokonce i křeček se jednou šíleně vyděsil a to byl chlap doma. Jsem šla do kuchyně pro vodu a bylo mi divné že křeček nelítá v kleci jako obvykle, tak jsem rozsvítila jen nad dřezem a šla se na něj podívat a vidím jak ztuhlý čučí do prázdna, tak jsem okamžitě vyburcovala partnera. Pak jsem si ho vzala do ruky tak se celý třásl, ale uklidnil se. Dobře nás vyděsil. Už jsme mysleli, že o něj přijdeme.
Jinak mě kamarád co se tím zabývá radil, že když se nebudu doma cítit dobře, tak zapálit po celém baráku nebo místnosti kde mi není fajn bílé svíčky, tak aby utvořily třeba uzavřený čtverec (do každého rohu jedna svíčka) a že by to mělo pomoc. Další věc je ta, že spousta z nás cestuje a na cestách je spousta zbloudilých duší, které když jsme psychicky oslabeni, se nalepí na nás, proto je dobré občas udělat očistu a to buď že nahlas řekneme, že mu odpouštíme jeho chyby a věci které udělal a že se na tomto světě už naučil vše co se naučit měl a vykonal vše co vykonat měl a teď jen musí do světla, že si světlo zaslouží každý bez rozdílu a nemá se ho bát. Nebo očista svíčkou kdy zapálíme bílou svíčku a nejdříve si o ni jakoby očistíme dlaně i s prsty krouživými pohyby a nakonec i hřbet rukou a pěkně od zápěstního kloubu až po konec malíčku a pak už jen těmito očištěnýma rukama jakoby chytám nánosy z ramen a hážu je do ohně to samé udělám i jakobych chtěla odstranit špatné věci z hlavy a opět háži do ohně aby vše spálil. Pak se svíčka musí nechat dohořet stejně jako u očisty místnosti. Když mám nějaké stavy, které na sobě nepoznávám třeba jako je obrovský vztek, ikdyž mě nic netrápí už jeden z rituálků dělám a najednou je vše pryč a jsem zase OK. Ono přítomnost někoho dalšího, jedinci s citlivější povahou poznají velmi rychle. No po těch všech příhodách co jsem tu četla budu držet palečky, aby se to zlepšilo.
Jinak mám více zkušeností s duchy a je to hold numerologií, že tohle přitahuji. A dětem bych věřila kdyby se mi svěřili, že někoho potkávají. U každého dítěte je to jinak věkově, ale do 3 let je vidí (pokud jsou) skoro všechny děti. Taky mi mamka v dětství nevěřila, když jsem jí vykládala o pánu v černém kloubouku co mi pravidelně chodil ve 3h ráno po pokojíčku, pak se zjistilo, že v našem bytě(kde jsme bydleli) umřel jeden pán na otravu 
Možné je prostě vše a klidně mě mějte za blázna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je už paranoidní si myslet, že i mikrovlnka má něco do činění s něčím nadpřirozeným u nás? Nikdy se mi to nestalo, máme jí dva roky. Ale dnes jsem dala vyvařovat lahve do pařeňáku a to, co se spustilo za divadlo po minutě, bylo neuvěřitelné. Mikrovlnka začala dělat divné zvuky, drnčet, během sekundy se snad 3× vypnula, zapnula, vypnula a tak dalších pár sekund, než jsem přiletěla k ní, abych ji vytáhla ze zásuvky. Vyloženě problikávala, všechny tři kočky se naježily a utekly pryč. Malý začal v tu chvíli v ložnici hrozně plakat a přitom už spal hodinu. A nevěřím, že by to slyšel až do ložnice, dělí ho celé bytové jádro od kuchyně. No nevím, už se tu prostě bojím. 
Mimochodem - mikrovlnka už funguje skvěle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Maculinka neměla jsi tam nějaký kov? nebo tohle mi dělá mikrovlnka, když dám málo jídla na talíř, asi nemá co zahřívat, tak se zlobí 
. Mě včera řekl přítel, že se nám hýbala záclona na chodbě, pak mi to ukázal a rozhodně to nevypadalo jako závan větru, naštěstí jsem to neviděla naživo, tak jsem zvládla chodit v noci na záchod bez svícení hehe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lucindaluckatá Nene, to nebylo ono. Když se mi to raz podařilo, tak to střílel přímo ten kov a jiskřil. Jenomže ona se opravdu během sekundy několikrát vypnula a zapnula (problikávala), dokud jsem ji neodpojila ze zásuvky. Od té doby se to už nestalo. Mě to děsí i proto, že když jsem bydlela u mých rodičů, tak smrt, potažmo nějakou dobu před smrtí někoho, u nás dělala problémy elektronika. Já jsem teda tomu nikdy moc nevěřila a říkala jsem si, že je to náhoda. Ale stalo se to v mnoha případech. Když to bylo před, tak se třeba video zapínalo samo několik dní a v den smrti to samo přestalo. Nebo tiskárna sama začala v noci tisknout (nic na tom papíře nebylo, to už by bylo moc sci-fi) a v tu hodinu, co nás to probudilo, tak měl v úmrtním listě tento čas zapsaný strýc, když umřel tu noc. Bylo to tehdy kolem druhé v noci. Těch případů, jak už jsem psala, bylo víc a já se vždy snažila přesvědčit, že se jedná o náhodu (jsem pokakánek od přírody). A to i přesto, že vždy to mělo spojitost s úmrtím v rodině. Nikdy jindy se to nestávalo. Jak se nám před třemi lety v Humennom (bylo to všude ve zprávách tehdy ) zabil strýc s kolegy v autě, tak mamku v ten čas probudil po noční budík, i když žádný neměla nastavený. Stopla ho a za pár minut zas. Pak se probrala úplně a myslela si, že se jí to asi zdálo, že proč by v ten čas měla nastavený budík na mobilu, když má po noční a ještě v takový čas nikdy nevstává. Zpětně si to spojila s tímto úmrtím, jelikož ji po pár hodinách volala teta, že stryko se ráno zabil. Zní to neuvěřitelně, ale opravdu si nic nevymýšlím.
Ještě se mi stala taková věc, že když mi umřela babička, byla moc nemocná, tak jedno ráno jsem se probudila s pocitem, jakoby jsem s babičkou byla před chvílí v kontaktu. Prostě takový hodně silný pocit a byla jsem přesvědčená, že se stalo to nejhorší. Přišla jsem se opatrně zeptat mamky, jestli nevolal někdo tátovi z nemocnice ohledně babičky, ta se na mě podívala, že co to plácám. A táta nakonec přišel s tím, že babička ve spánku v tu noc zemřela. Po nějakém čase mi mamka řekla, že ten pocit, co jsem měla já, měl i můj nevlastní bratr v tu noc, co zemřela, svěřil se jí na pohřbu(byla to společná babička a my její jediné vnoučata).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Maculinka no tak to je hustý, husinu mám až… U nás v rodině se lidé loučí jinak, když umřel děda (od taťky) a babička (od maminy) byla v nemocnici, tak jsme přišli na návštěvu a ona říká, tak dědu už pustili co, byl se tady rozloučit, prý stál ve dveřích a kýval na ni s úsměvem. Když zemřela tato babička, tak její sestra říkala, že jí ráno někdo ťukal na okýnko, ale nikdo tam nebyl, čas zhruba babiččina úmrtí. Babička byla taková čarodějka, vždycky všechno věděla dřív, než jsme jí to řekli. Mamině umřela sestra, která měla tři děti, když se její dceři narodilo první dítě, tak mamina spala a najednou uviděla svou sestru u postele, jak naléhavě říká, vstávej, vstávej, mamina se probrala, sestra nikde a jen jí blikla sms, narodila se nám holčička, to se stalo i u dalších dvou miminek, vždy ji sestra probudila. To jsou takové hezké příhody, které ani neděsí, spíš se člověk uklidní, že jsou jeho blízcí v pokoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Teda, to je něco. Z těch vašich příběhů mě úplně mrazí v zádech…A to jsem si myslela, že jsem snad blázen nebo co, ale taky mám občas divné pocity, hlavně když jsem doma sama…Stávalo se mi to když jsem ještě bydlela u rodičů, ale i teď, co už bydlím s přítelem a se psem..Prostě občas mám strašně silný pocit, že tam se mnou někdo je. Třeba vařím a najednou z ničehonic mám hroznou potřebu podívat se třeba na schodiště. A jak se tím směrem podívám, tak mám pocit, že tam něco je..Nikdy jsem vyloženě nic neviděla, jen mám ten pocit, jako by někdo byl za vámi nebo vedle vás a vy o tom víte, ale nevidíte ho. Dokonce se mi stalo, že třeba sedím na gauči a vedle mě pejsek spokojeně leží, a pak se zvedne a kouká upřeně na to schodiště, jako by tam něco viděl. Přitom tomu nepředchází žádný zvuk, že by se zvedl proto, že něco slyšel…Někdy mě to tak vyděsí, že mi vyskočí husí kůže a nemůžu se přestat tam dívat..A pak mám ještě jednu zkušenost. Stalo se mi to asi celkem třikrát v životě, že jsem dopředu věděla, co se stane. V ten moment, kdy se mi to stalo, to byl vždycky strašný šok, když jsem si uvědomila, že jsem to věděla už před tím, než se to stalo…S nikým jsem si o otm nikdy nepovídala, protože mám pocit, že by si ťukali na čelo, ale opravdu by mě zajímalo, co za tím vězí.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky jsem parkrat stalo ze jsem vedela do predu co se stane 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
AHOJ ..S tím to jsem měla taky problém asi ještě trochu mám ..Víš nejspíše je to tvůj táta když to malej křičel ..Jak jste se pohádali a nevyřešili to tak asi nemá pokoj a nemůže odejít k mrtvým ..A nebo tě tu nechce nechat samotnou..Já jsem se v noci taky bála většinou když jsem byla doma sama ale brácha mi říkal nic ti neudělá neboj!!A tak jsem si to každou noc říkala stále dokola až to bylo dobré ..Už se nebojím dokonce když se něco stane tak se jenom podívám a je to v pohodě:)..U mě je asi pltergeist..je potřeba aby, jsi řekla v k ..Přeju hodně štěstí ahoj 
Příspěvek upraven 13.02.14 v 11:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co se u mě děje
A teďka právě se mi třeba stalo že jsem dala talíř pryč aby psík nejdl co je v něm vrátila jsem se psík byl na posteli a najednou slyším jak má hubu v talíři a já se leknu protože ten talíř jsem dávala na skříň..A nebo Max (psík)na někam chce jít ale na něco se začně upřeně koukat a nejde tam..Já většinou vidím koutkem oka jak se pomalu zavírají dveře a podívám se tam a ty dveře stojí a vidím že se trochu pohupuje na klice nějaká kličenka nebo něco takového..S kamarádkou která je moje jako sestra jsme se to snažili náhrávat divný zvuky hlas takový který pískáá noo fuj ..Držím vám všem palce..
Příspěvek upraven 13.02.14 v 11:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co se děje u nás
Ahojky holky, tak i já se přidám k diskuzi. Tady tuhle diskuzi jsem si pročetla pěkně od začátku a musím říct, že mi někdy z těch příběhů přeběhl mráz po zádech. Mám taky zkušenost. Jak mi bylo 5 let, tak mi zemřel otec. Už od té chvíle vím, že duše prostě existují. Nyní je mi o 17 let více, a pořád od těch 5-ti let vím, že sem tam je táta se mnou. Bude to asi rok zpátky, měla jsem nějaké problémy a ne a ne se vyřešit. Byla jsem prostě celé dny myšlenkama mimo. Ale v noci, teda z večera se něco změnilo. Máme fenečku, malinkou a bylo ji tehdy necelých 9 měsíců. Šla jsem spát (bydlíme v podnajmu v garsonce a v tom bytě jsme byli asi 5 měsíců), a najednou prostě naše fenečka začala vrčet a štěkat a někdy se zadívala do prostřed místnosti. Já jsem cítila, že uprostřed té místnosti prostě někdo je. Nemohla jsem se od toho místa odtrhnout oči. Rozsvítila jsem si lampičku a snažila se odreagovat. Ale pořád jsem věděla, že mě NĚCO pozoruje. Byla jsem mrtvá strachy a to podotýkám, že od mala jsem na takové duševno zvykla, ale tohle bylo něco jiného. Vstala jsem asi po půl hodince, šla jsem na záchod a jelikož máme přímo nad záchodem střešní okno, tak jak se rozsvítí, je to jako zrcadlo. Najednou jsem se podívala nahoru a viděla jsem směrem na chodbu, jak se tam něco mihlo. No mě se krve nedořezal. Potom jsem vstala, šla jsem k umývadlu a podívám se do zrcadla a vidím, jak za mnou něco je a potom to odchází do toho pokoje. Musím se přiznat, že jsem myslela, že umřu. Psala jsem přítelkyni, která byla v té době na noční, co se děje, ale ta samozřejmě na to nevěřila, tak mi řekla, že mám bujnou fantazii a mám jít spát. Tak jsem šla zpátky a pustila si telku a šla jsem spát, až ráno s přítelkyni. Musím ale říct, že takové noci trvaly celých 6 dní. Za ten týden jsem byla už s nervama na pochodu. A nejvíce mě rozčilovalo, že mi nikdo nevěřil P. S. bydlíme kousek od vybuchlého paneláku, což se stalo 17. 2.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Rada
.Nejlepší je dělat že se nic neděje i kdyby jste slyšeli cokoliv:).!JE asi nejlepší dělat že to je náhoda…ŽE to je vítr atd…OD té doby co dělám že se nic neděje je to skoro pryč..:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
