Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Důležitost rodiny partnera (?)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.5.23 20:55
S ex manželem a jeho rodinou jsme bydleli v jednom domě a ani nás pak nevnímali, naše dítě pro ně přestalo existovat, nikdy nehlídali atd.. když jsem poznala současného, rodina fungovala. A stačilo málo a neznají se.. takže asi tak.. nemá smysl nad tím uvažovat, nikdy nevíš, co se stane 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.23 20:59
@Anonymní píše:
Jak důležitý faktor je (/byl pro vás v začátcích vztahu a při výběru partnera) rodina vašeho partnera a obecně jeho sociální okolí (přátelé, jejich množství apod.)
Předem chci říct, že si uvědomuji, jak zle některé myšlenky ode mne zní, ale trochu mě to trápí. Abych nepoškodila přítele, nemluvím o tom s nikým v mém okolí, proto zde anonym.
Přítelova rodina, zvlášt rodiče, je dost zvláštní. Pro krátké nastínění, oba dva sami, tak nějak nešťastně zaseklí a ztracení v životě, neumí si poradit, nejde s nimi normálně komunikovat, plus spousta dalších věci, které nechci podrobně rozepisovat… Seznámení pro mne bylo ale opravdu dost extrém a šok. Se sourozenci má přítel vztah dobrý, o to víc mě mrzí, že mi také přijdou zvláštní, hodně jiní než moje sociální bublina a já sama, můj životní styl, to, co je pro mne normální… S přítelem jsem spokojená a on se mnou, ale jeho rodina jsou pro mne prostě trochu podivíni. Uvědomuji si, jak je to povrchní a jak zle to zní, ale po seznámení s rodinou jsem z toho byla trochu nešťastná.
Možná i proto, že mám porovnání s tím, jaké to bylo s rodinou bývalého přítele, se kterou jsem trávila dost času a bylo to opravdu krásné. Normální rodiče, sourozenci, prarodiče a širší rodina. Prostě jen běžné rodinné problémy, jinak zdravá rodina, ktera mě úžasně přijala… Normální návštěvy apod. Teď mi to trochu chybí a je mi to blbé. Pro rodinu současného přítele skoro jako bych neexistovala. Sourozenci mají mezi sebou vlastní sourozenecké věci, témata, spolu se zabaví, ale rozhodně to do budoucna nevidím na nějaké tradiční společné rodinné akce apod… Pi pomyšlení na další návštěvu rodičů mi vstávají vlasy hrůzou. Sourozenci - jsme spolu, tak mi nepoloží jedinou otázku apod., i když já se chovám opravdu přátelsky a otevřeně.
Nejde říct, že by to nějak ovlivnilo můj vztah s přítelem, samozřejmě mi záleží na něm a jak to funguje mezi námi dvěma, a navíc si to s rodiči uvědomuje, ale byla to pro mě věc, kterou jsem musela nějak strávit, a zajímalo by mne, jak to máte vy.
Trochu mi to připomíná manželovi rodiče. Nikdy, řekla bych nikdy to mezi námi nebylo upřímné ať se jednalo o cokoli. Vím s jistotou, že bych za nimi nemohla přijít s tím či oním problémem jako třeba za svými rodiči. Podobný vztah byl se švagrovou. Z počátku mi to bylo líto, že se vlastně pořádně díky tomu nepoznáme a nemůžeme k sobě být úplně upřímní, otevření, přístupní lecčemu. Mrzí mě to dodnes. Ale v určité době, kdy mi došlo, že na tom nic nezměním jsme omezili návštěvy, jakékoli setkání na minimum. Dnes už se nevídáme vůbec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.23 21:15
Ahoj,
ber to opravdu jen jako můj názor.
Myslím si, že je nejdůležitější jaký vztah a láska je mezi tebou a tvým přítelem. Nebudu ti namlouvat, že jeho rodina je úplně na poslední koleji. To určitě ne.
Záleží na tom, jestli a do jaké míry se nechá jeho rodinou ovlivňovat.
Myslím tím, zda budeš v jeho životě ta první a jediná.
Přeji ti hodně lásky, štěstí a porozumění na obou stranách. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.23 21:43
Rodina partnera byla pro me dulezita. Ne abych s nimi mela nejaky vztah, ale proto abych videla jak funguji oni, jak ziji, zhruba jake maji nazory(vychova), jak vypadaji atd… jednoduse proto, ze kazdy se chte nechte na rodice podoba a pouziva veci prevzate z rodinneho prostredi, cim starsi tim vic, taky v krizi se chovaji lidi jako rodice 
a to si s milym muzes rozumet na zacatku vztahu sebelip, po dvou detech, s hypotekou na krku, muzes lehce zjistit, ze se nekdo potatil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.23 22:04
Pro mě to bylo a je důležité hodně. Taky jsem už byla poučená z minulých vztahů a na žádný bizar jsem nebyla zvědavá. K partnerovi jeho rodina patří, proto je pro mě důležité, aby byli normální a vycházeli jsme spolu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.5.23 22:32
Vezmu to trošku z jiného úhlu. Nepises o nás? 
Asi nejsme úplně konzervativní rodiče, navíc spolu nežijeme a máme dost svých starostí. Vzhledem k věku a situaci my s mužem žádné zázemí prakticky nemáme. A teď za sebe: vytížení na maximum, málo vhodné zázemí na rodinná setkání… Před pár lety bylo všechno jiné - scházely se u nás generace příbuzných, přátelé i partneři děti, tak nějak to víc žilo.
Teď je to tak, že naše děti žijí víceméně samostatně životy. Upřímně? Jsem ráda, že se v něčem nepotatily a nepomamily. Jsem ráda, že dokážou žít sami za sebe, třeba blíž nebo dál od svých rodičů. Pokud potřebují, jsme tu pro ně. Rádi se s nimi a s vnoučaty potěšíme, není problém pohlídat. Ale protože pracujeme a život je v poslední době dost složitý, např. ještě péči o seniora, na klasické sedanky není tolik podmínek. Přesto partnery svých dětí přijímám a doufám, že jednou, snad brzy, budeme zase velká rodina.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.5.23 23:13
Mám podobný problém, rozumím ti, rodiče mého přítele byli ze začátku fajn lidé, ale bohužel jak šel čas, tak jeho matka mě začala šíleně urážet snad při každém setkání s ní. Otec mého přítele ji začal až trapně omlouvat, že za to může to že má špatnou náladu, asi ji něco bolí, asi počasí atd. Jednou jsem byla u mého přítele rodičů když on byl v práci tehdy ještě jsem o nich měla dobré mínění v tom mi přistála od přítele sms jestli je vše v pořádku a jeho matka mi nic nedělá to už mi přišlo tehdy divné. Chování jeho matky se s časem dál a dál zhoršuje já už se jí za to neustále urážení a rypani do mě nedokážu ani do očí podívat. Od samého začátku vztahu jsem se vždy snažila dělat první poslední, div bych se přetrhla ale jak sám můj přítel mi nedávno sdělil jí nebude nikdy nikdo dost dobrý… Avšak pořád se s tím nemůžu nějak vyrovnat, nejsem typ člověka co se dokáže přetvařovat. Nechci se s ní vídat. Nedávno měla velký konflikt s mým přítelem (kvůli mě samozřejmě) a přítel začal, že ji nemůže vystát a že se chce co nejdříve odstehovat a já nevím co přestal se s ní bavit, tak jem měla radost, že se naše názory nerozchází. Další den když dojel z práce tak měl od ní uvařené kafe a jeho oblíbené jídlo na stole a usmívala se na něj jak měsíček na hnoji, tak samozřejmě ji začal opět taky omlouvat, ale já mu řekla už svůj názor, že já ji rozhodně dál omlouvat nebudu. Omlouvám se za slohovku. 
- Citovat
- Upravit
18.5.23 23:30
Nedávno tu taková diskuze byla… Dávám odkaz.
https://www.emimino.cz/…flag-496928/?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 00:45
Důležité je, jak vnímáš svůj vztah Ty a jak vnímáš svého partnera. Já jsem nikdy nekoukala na příbuzné svého přítele, ač mám k nim své názory, ale já chodím s NÍM ne s jeho příbuzními. Brzy se budeme brát a člen z přítelovo rodiny prohlásil,,upřímnou soustrast" protože mè těžce nemusí ( asi proto že nejsem ovce a vždy jsem byla jiná ) ale já je už mám na háku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 03:12
Pokud budeš pro partnera priorita ty a bude schopný se za tebe před rodinou postavit, vůbec bych neřešila, že jeho rodina není podle tvých představ. Manželova rodina je z mého pohledu taky v mnoha ohledech “divná”, ale normálně všichni fungujeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 05:44
Tak partner i vaše děti budou mít část jejich genů. Partner z toho prostředí pochází, takže ho nějakým způsobem formovalo. Teď jste mladí a zamilovaní, takže dobrý, ale myslím si, že tohle se nikam neschovává…tobě ta druhá strana rodiny chybí už teď a lepší už to nebude.
Záleží i na tom, jak dlouho spolu jste. Možná si pro syna představovali nějakou jinou. A co se týká jeho sourozenců, píšeš, že nejsou dostatečně srdeční, zatímco ty jsi otevřená a přátelská. Nemůžeš jim třeba přijít otevřená až moc nebo dokonce vlezlá? Zkus se na to kouknout z jejich strany .
Rozhodně se ale neměň. Oni se taky měnit nebudou. Jde spíš o to, to pochopit a přijmout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LiduNe
19.5.23 06:46
Myslím, že rodina je hodně důležitá. Tvůj přítel v ní vyrostl, není možné, aby ho neovlivnila. Což teď nemusíš vidět. Dala bych si pozor.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.5.23 09:17
Napsala bych, že rodina je základ. A kdo ji nemá, hledá ji v rodinách svých partnerů. Tak je to v pořádku. Zároveň by se ale měl. snazit na sobě pracovat, nebýt tolik pod vlivem rodiny. Někdo to dokáže, jiny ne, to už je pak na osobních vlastnostech. Napriklad můj táta to nedokázal, protože se nechtěl ničím takovým zabývat. Přenesl problémy do dalších generací. A o to především jde.
- Citovat
- Upravit
19.5.23 09:21
@Anonymní píše:
Jak důležitý faktor je (/byl pro vás v začátcích vztahu a při výběru partnera) rodina vašeho partnera a obecně jeho sociální okolí (přátelé, jejich množství apod.)
Přítelova rodina, zvlášt rodiče, je dost zvláštní. Pro krátké nastínění, oba dva sami, tak nějak nešťastně zaseklí a ztracení v životě, neumí si poradit, nejde s nimi normálně komunikovat… Seznámení pro mne bylo opravdu dost extrém a šok. Se sourozenci má přítel vztah dobrý, o to víc mě mrzí, že jsou opravdu hodně jiní než moje sociální bublina a já sama, můj životní styl, to, co je pro mne běžné… S přítelem jsem spokojená a on se mnou, ale jeho rodina jsou pro mne prostě podivíni.
Možná i proto, že mám porovnání s tím, jaké to bylo s rodinou bývalého přítele, se kterou jsem trávila dost času a bylo to opravdu krásné. Normální rodiče, sourozenci, prarodiče a širší rodina. Prostě jen běžné rodinné problémy, jinak zdravá rodina, ktera mě úžasně přijala… Normální návštěvy apod. Teď mi to trochu chybí a je mi to blbé. Pro rodinu současného přítele skoro jako bych neexistovala. Při pomyšlení na další návštěvu rodičů mi opravdu vstávají vlasy hrůzou. Sourozenci - když jsme spolu, nepoloží mi jedinou otázku apod., i když já se chovám opravdu přátelsky a otevřeně.
Nejde říct, že by to nějak ovlivnilo můj vztah s přítelem, samozřejmě mi záleží na něm a jak to funguje mezi námi dvěma, a navíc si to s rodiči uvědomuje, ale byla to pro mě věc, kterou jsem musela nějak strávit, a zajímalo by mne, jak to máte vy.Příspěvek upraven 18.05.23 v 21:01
Beru jeho rodinu jako jeho součást. Zároveň, když jsem s ním začala chodit, mě zajímal hlavně on, ne jeho máti a otec. Já vycházím dobře u nich, on je vítán na mé straně. Kdyby tam něco skřípalo, snažila bych se jen o zdvořilostní návštěvy a držela se zpátky, pokud by to bylo možné. Kdyby to nebyli vrazi, násilníci, alkoholici nebo opravdu hodně duševně nemocní lidé, cestu bych si k nim jistě našla. Milovat není třeba, spíš respektovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jak důležitý faktor je (/byl pro vás v začátcích vztahu a při výběru partnera) rodina vašeho partnera a obecně jeho sociální okolí (přátelé, jejich množství apod.)
Přítelova rodina, zvlášt rodiče, je dost zvláštní. Pro krátké nastínění, oba dva sami, tak nějak nešťastně zaseklí a ztracení v životě, neumí si poradit, nejde s nimi normálně komunikovat… Seznámení pro mne bylo opravdu dost extrém a šok. Se sourozenci má přítel vztah dobrý, o to víc mě mrzí, že jsou opravdu hodně jiní než moje sociální bublina a já sama, můj životní styl, to, co je pro mne běžné… S přítelem jsem spokojená a on se mnou, ale jeho rodina jsou pro mne prostě podivíni.
Možná i proto, že mám porovnání s tím, jaké to bylo s rodinou bývalého přítele, se kterou jsem trávila dost času a bylo to opravdu krásné. Normální rodiče, sourozenci, prarodiče a širší rodina. Prostě jen běžné rodinné problémy, jinak zdravá rodina, ktera mě úžasně přijala… Normální návštěvy apod. Teď mi to trochu chybí a je mi to blbé. Pro rodinu současného přítele skoro jako bych neexistovala. Při pomyšlení na další návštěvu rodičů mi opravdu vstávají vlasy hrůzou. Sourozenci - když jsme spolu, nepoloží mi jedinou otázku apod., i když já se chovám opravdu přátelsky a otevřeně.
Nejde říct, že by to nějak ovlivnilo můj vztah s přítelem, samozřejmě mi záleží na něm a jak to funguje mezi námi dvěma, a navíc si to s rodiči uvědomuje, ale byla to pro mě věc, kterou jsem musela nějak strávit, a zajímalo by mne, jak to máte vy.
Příspěvek upraven 18.05.23 v 21:01