Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Dvojčátka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
20.8.04 18:11
Dvojčátka
Ahoj těhulky, maminy, snažilky i nesnažilky
nedávno jsem se dozvěděla, že čekáme dvojčátka (jednovaječná). Termín 12.3.
Jestli někdo také čekáte dvojčátka nebo už máte a mužete se podělit o nějaké rady nebo zkušenosti, tak se podělte!!
Dík Binisi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.8.04 21:03
Binisi
Ahoj Binisi!
Předně Ti gratuluji k dvojčátkům! Máme doma desetiměsíční zlobidla Ninu a Honzíka. Nevím jak ty, ale já byla v šoku, když mi doktor sdělil, že nečekám jedno dítko, ale dvě. O to větší radost mám teď. Nebudu lhát a řeknu, že je to pořádný záhul starat se o dvě dítka, někdy je to na nervy, ale brzo si uvědomíš, že jsou to ty nejdražší poklady na světě a právě Ty máš to štěstí, že přivedeš na svět dvojčátka. Jsem se jaksi rozepsala, koukám. No, já rodila ve 36. týdnu císařským řezem. nechala jsem si zavést epidurál, abych z porodu taky něco měla. Slyšela jsem aspoň jejich první pláč a sestra mi je donesla na momentík ukázat k hlavě. Zažila jsem i krušné chvilky, ale o těch Ti psát nebudu. Každý porod je jiný. Hlavní je, že mimča jsou zdravá.
No a co Ty? Jak se cítíš jako mamča a co na to manžílek a rodina? Máš nějaké zvláštní chutě? Já neměla. Zvracela jsem jen třikrát, a to po jogurtu.
No, zdá se, že na téma dvojčátka se dá moc a moc povídat. Dám Ti svůj email, kdybys chtěla někdy napsat víc a třeba se i „vypovídat“. Nejsem sice žádná zkušená máma, stále se učím a učím.
Měj se pěkně a opatruj sebe i mimísky.
e-mail: tana.vaclavkova@centrum.cz
Pa
Rachel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
21.8.04 09:26
Ahoj!
Měla jsem před rokem skoro stejný termín jako ty - 11.3.04. Když mi v 16. tt dělali testy, tak mi potom volala gynekoložka, že to nevyšlo, že musím na podrobný ultrazvuk. A tam mi pan doktor, tuším že 16. října, namazal břicho gelem a zkušebně přejel a já na obrazovce zahlídla 2 srdíčka, řekla jsem si - to snad není možný - tohlo vše se stalo asi během jedné vteřiny, protože potom pan doktor povídá - budete mít dvojčátka, tak teď už víte, proč to nevyšlo. Máme 2 holčičky, jednovaječný, narodily se o měsíc dřív, rodila jsem císařským řezem. Nikde v rodině nejsou, moje teta si myslí, že to tak zařizuje příroda, protože se rodí málo dětí nebo jestli jsem se nakazila u kamarádky, která má dvojčata a já jí 2 roky jednou týdně pomáhala celý den. Hlavně koj, je jedno, kdy začneš, já osobně začala až 4.den po porodu a celou dobu v porodnici jsem kojila střídavě jen jednu a druhou krmila. Rozkojila jsem se až doma. Teď holkám bylo půl roku, už baštíme mrkvičku a tak vidím, jaký je kojení zlatý. Večer dávám už i H.A. mléko, protože jim to už nestačí, někdy kojím i 8× během dne, dřív jsem kojila jen 6× a spaly celou noc, teď se mi asi 14 dní budí, takže jsem docela vyčerpaná. Já mám atopický ekzém, takže nový potraviny zavádím velmi pomalu, ale budu muset v nejbližší době přidat nějakou kaši, aby zase v noci spaly. Nebo jestli se budí tím horkem, opravdu nevím. Velmi ráda ti poskytnu ještě další informace. Zatím čau. Martina
- Citovat
- Upravit
21.8.04 17:41
Ahojky,
ja jsem ted 24+6tt a cekam dvojvajecna dvojcatka. Jde o prvni tehotenstvi, dlouho jsem brala HA, tak asi po jejim vysazeni se uvolnila dve vajicka:-) Moc se na miminka tesim, ale zatim se taky bojim, aby vsechno dopadlo dobre, aby se narodila tak, jak maji, aby to nebylo moc brzy… Od pocatku jsem na neschopence, jednou jsem byla v nemocnici pro krvaceni z polypu (v 16 tt). V utery nastupuji znovu do nemocnice, zacala jsem se zevnitr otevirat a zkracuje se mi cipek, takze jdu na zasiti… Mam z toho strach, ale vsichni me uklidnuji, ze je to vcelku standartni vykon, ze pokud budu v poradku, tak jsem do peti dnu doma. Pan primar me taky pripravuje na cisarsky rez, vzhledem k poloze miminek a memu veku, ale tady u nas se delaji cisare jen v celkove narkoze. Drzim palce vam i sobe, aby se nase dvojcatka narodila tak, jak maji a byla zdrava:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.04 18:15
Dvojčátka
Ahoj holky,
to jsem ráda, že se tady tak rychle našel taky někdo s dvojčátkama. Popravdě jsem z toho už docela nervózní, nemůžu skoro nikde najít nějaké informace a když už, tak jenom že při dvojčátkách bývá v těhotenství hodně problémů a jednovaječná že jsou ještě nebezpečnější než dvojvaječná, ale nic konkrétního jsem nikde nenašla, takže mi to začíná docela strašit v kebuli. K dvojčátkům jsme přišli spontánně (ne po umělém oplodnění, což se prý často stává), jenom tchýně a má teta tvrdí, že manžel a sestřenka měli být také z dvojčat, ale pak se to jedno „vstřebalo“. Nevím jak na to mohli před nejakými cca 30ti lety přijít, v době kdy ultrazvuk pomalu neexistoval, ale budiž.
Holky chtěla jsem se zeptat, jestli jste nezkoušely rodit přirozeně a jestli ten císař byl nutný nebo jste si ho přály, jestli mimča musely do inkubátoru nebo už byla zralá a nakolik je po císaři složité začít kojit, slyšela jsem, že hodně mamin po něm ztratí mléko.
Také si nejsem jista, jestli mám ještě chodit do práce nebo se na to vykašlat. Žádné fyzické potíže nemám, i nevolnosti se mi vyhnuly, jenom jsem trochu unavená a spavá, ale bojím se, že doma bych se akorát nudila a přemejšlela. Chodím jenom na 4 hodiny denně a můžu si pracovní dobu upravit podle potřeby (dělám u manžela), takže zatím se mi zůstávat doma nechce, i když jsem četla, že většina dvojčátkových mamin je doma od začátku.
Jufko ten steh je prý celkem běžná záležitost, dělá se to myslím asi skoro pokaždé při dvojčatech, tak se toho neboj, a buď ráda, aspoň ti „nevypadnou dřív“! 
Jinak držím palce a dej vědět, až to budeš mít za sebou.
Ahoj Binisi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.04 19:20
Ahoj Binisi,
přidávám se ke gratulaci 
Chci Tě moc povzbudit, dvojčátka se dají v pohodě donosit i přirozeně porodit. Jsem toho živým důkazem a to jsem před otěhotněním měla 52 kg i s postelí, v těhotenství jsem přibrala asi 13 a narostlo mi jen břicho a trochu prsa. Těhotenství jsem měla nádherné, bez problémů, nevolností, prostě paráda, do práce jsem chodila až do nástupu na mateřskou, ke konci sice už jen na dva dny v týdnu, ale bylo to fajn, člověk se tolik nepozoruje a víc si to užívá 
Do nemocnice jsem šla až když mi začala odtékat plodová voda v 5 hodin ráno a to jsem byla 37+3, no a ve 21 hod se holky narodily, byly to sice drobci, ale jinak v pohodě. V inkubátoru byly asi 3 dny, 4.den je přendaly z JIPky na nedonošenecké odd., kde už jsme byly spolu na jednom pokoji. Ještě neuměly udržet moc teplotu a tak byly v takovém vyhřejvaném pelíšku, pak už v postýlce v zavinovačce, domů jsme šly 16. den. Mě se v porodnici líbilo a alespoň jsem ze všeho nebyla tak vykulená jako kdyby nás pustily 4. den. Kojit se mi nepodařilo, měla jsem málo mlíčka, no možná bych už teď byla úplně vycuclá vzhledem ke svojí postavě. Ale holky krásně rostou a prospívají i po umělém mlíčku a takhle si je může víc užít i manžel, babička, kdokoli má zájem a jsem tím pádem i zastupitelná, takže si můžu odpočinout.
Moje největší rada zní: Buď v pohodě a užívej si to je to moc krásné, počkej až tě budou obě dvě kopat, to jen tak někdo nezažije a hlavně až Ti bude kdokoli cokoli říkat, strašit Tě, radit stylem: počkej to se nezastavíš, to se nevyspíš, to vám budou brečet najednou, bla bla bla, to se narodí dřív, to bude císařem, zašijí tě, to si tě nechají 3 měsíce před porodem v nemocnici apod… Ničemu takovýmu nevěř, pouštěj to druhým uchem ven, samozřejmě, že se takové věci mohou stát a je třeba se na to vnitřně připravit, ale rozhodně se tím nenech vynervovat a už vůbec ne od takovýchto chytrálků, oni nikdy dvojčata neměli tak Ti nemají co tvrdit takový věci. Mě tohleto strašně štvalo a myslím, že tím jaké jsem měla těhotenství, porod a jak to zvládám i teď jsem všem vytřela zrak. Nechci se chlubit, je to hlavně tím, že jsou holky zlatíčka, vůbec nezlobí, krásně spinkají (už po 4 hodinách) a najednou brečí fakt jen málokdy, to už musí bejt, že se někde zaseknu a ony mají hlad, ale jinak neé. Takže se nenech strašit, důležitá je Tvoje pohoda a ta se odrazí i na dětech.
No pěkně jsem se rozepsala, ale je to fakt paráda mít dvojčátka, manžel si je moc přál a splnilo se mu to ikdyž nikde v příbuzenstvu je nemáme. Jeden prcek je bezva, ale dva jsou mnohem víc 
)))
Mějse moc krásně, přeji Ti hodně pohody a radosti a kdybys chtěla tak se ozvi. A jukni do galerie jarních miminek, dala jsem tam čerstvé fotky holek a jsou tam i jiná dvojčátka a v letních miminkách taky. Vůbec je hodně dvojčátek a dvojčatový maminy drži při sobě a pomáhají si jak můžou, protože těch informací opravdu není moc. Nevím odkud jsi, ale vyber si dobrou porodnici s dobře vybaveným novorozeneckým oddělením, pak budeš klidnější, když budeš vědět, že je o Tvé děti dobře postaráno.
PAPA
Monča a Alžběta + Anežka (11 týdnů)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.04 21:12
Ahojte holky dvojčatovské 
tak já jsem již jednoroční zasloužilá matka dvou čiperek…a jak tak koukám roztrhl se nám tu pytel s maminkama dvojčátek, či dvojtěhulek..no rady a porady, zkušenosti si zkuste najít v deníčcích je tu dvojčátek docela dost a ony ty informace jinak fakt chybí a opravdu jsou jen a jen o problémech a nikde žádné pozitivno..tady se dá přečíst jak v tom plavem v reálu
no vážně si začínám říkat že nějaký dvojčatovský občasník by vzniknout mohl…zkusím popřemýšlet jak by mohl vypadat, fakt mě štve jak mě i z toho co píšete tak i vás, každý okolo během těhotenství straší nejrůznějšími hororovými scénami..a úplně zbytečně.
holky hlavně si užívejte břichouny, opečovávejte se, hýčkejte, doktory poslouchejte pečlivě, dá se vycítit zda je vše co chce opravdu nutné,a taky poslouchejte hlavně sebe a mimča!! a na info tipu: musí se preventivně ležet v nemocnici, rodí se jen císařem, rodí se nejmíň o měsíc dřív.....atd atd atd radši zapomeňte…fakt…
opatrujte se
Zdenik a Martinka a Jaňulka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.04 21:41
Ačkoliv dvojčata nemám ani nečekám (i když bych si to přála), chci přispět jedním příkladem ze života.
Moje kamarádka po IVF čekala dvojčátka, chlapečka a holčičku, rodila dva dny před termínem a přirozenou cestou bez problémů. Dnes jim je už rok a půl.
Jak je vidět, jde to 
Všem dvojtěhulkám přeji klidné těhotenství bez problémů a pohodový porod.
Užívejte si to svoje dvojité štěstí
Dadla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
21.8.04 22:31
Já jsem měla obě miminka polohou hlavou dolů, což je úplně ideální. Ale už před těhotenstvím jsem četla, že pokud má člověk víc dioptrií, tak není tak vhodné tlačit, aby se neodchlípla sítnice. Já mám na obou očích 6. Byla jsem docela ráda, z normálního porodu jsem měla strach. Oční mi ale řekla, že to nevadí - byla jsem tam na začátku těhotenství, takže o dvojčátkách zatím nikdo nevěděl - a ať přijde asi 2 měsíce před termínem. Ale jakmile se dozvěděla, že to jsou dvojčátka, tak to ze svého hlediska doporučila. Moje gynekoložka to navrhla taky okamžitě. Když jsem přijela do porodnice, protože u Elišky praskla voda, tak mě přemlouvali na normální porod, byla jsem otevřená už na 6 cm, vůbec nic mě nebolelo. Blesklo mi hlavou, že bych to mohla zkusit, ale vlastně celý těhotenství jsem se připravovala na císaře, tak jsem řekla ne. Ještě mi sehnali svého očního odborníka, ten mi vyšetřil oči a řekl, že můžu normálně rodit. Já si ale stála za svým, tak řekli jdeme a šli jsme. Měla jsem epidurál, takže jsem holky hned viděla. Byly ze začátku v inkubátoru, pak je měli na novorozenecký jipce, já ležela hned vedle na jipce, mohla jsem se na ně kdykoliv chodit dívat a když se konečně 4.den uvolnil pokoj, tak jsme tam hned šly. Narodily se o měsíc dřív. Já se rozkojila, jak už jsem psala, vlastně až doma, pustily nás po 17 dnech. Martina
- Citovat
- Upravit
22.8.04 09:29
Ahoj dvojtehulky a maminky dvojcak:-)
vidite, a ja jsem si zpocatku nic nepripoustela a ted me provazi jedna tehotenska komplikace za druhou… presne jak se uvadi ve famach ruzne na netu… Na pocatku hematon v deloze, potom asi 4 mesice spineni, krvaceni a pobyt v nemocnici… Brisko me prvni tri mesice bolelo opravdu hodne, a pan primar me uklidnoval, ze to prejde, ze je to temi dvojcatky, ale ze s nejvetsi pravdepodobnosti dojde k syndromu mizejiciho dvojcete, coz je pry u dvouvajecnych dvojcatek caste… No, ale mimca se drzela zuby nehty, takze jdou porad dve:-)Pak me na malou chvili brisko bolet prestalo, ale to trvalo asi mesic, a ted se znovu skoro nemuzu hybat. Staci mala prochazka do mesta… No a od 17 tydne zacalo otevirani, ktere se na chvilicku zastavilo, ale ted uz je to ve fazi ze musim jit v utery na zasiti… Pribrala jsem 17 kg, fakt ale je, ze jsem byla pred tehotenstvim hodne stihla, a ted jsem pribrala jen do prsou, boku a asi do briska, ale jinak to fakt neni poznat. Dnes jsem presne 25 tt. Mam dny, kdy je to lepsi, ale taky dny, kdy nedokazu vykezt z postele… A podotykam, ze nejsem zadna krehulka, ze jsem vzdycky rodinu a vsechno v pohode zvladala… mame totiz tri deti, i kdyz budu rodit poprve… Strasne rada tu ctu, jak jste porod a vsechno kolem zvladaly v pohode, dava mi to nadeji, ze ani ta moje miminka nebudou chtit ven moc brzy… Modlim se aspon za 34 nebo 36 tyden… Primar me taky spis pripravuje na cisar, s ohledem na vek, sikmou obracenou polohu deti / a vzhledem k tomu, jak jsou v brisku zaklesli, tak se zrejme neotoci, ale to ukaze cas. Chtela bych samozrejme rodit s ohledem na deti tak, aby to bylo pro ne co nejlepsi, s cisarem se uz nejak vyrovnam, pokud to pujde normalne, bude to bezva. Bylo by moc fajn, kdybyste nektera dalozila denicek tehulek a maminek s dvojcatky, protoze kazda informace je velmi vitana… Tak mi prejte, at to dobra dopadne a tu nemocnici s miminky rychle a v pohode zvladneme:-) Mejte se moc krasne
miminka 25tt a maminka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.04 12:33
Binisi,
i já jsem mamina jednovaječných tč. 2,5 měs. dvojčátek - holčiček.
Musím ti říct, že ty děti tě nesmírně obohatí a i když jsou chvilky, kdy jsi úplně vyčerpaná, pohled na ně tě vždy povzbudí!!!
Moje těhotenství bylo docela v pohodě - taky mě doktoři strašili různými syndromy jednovaječných dvojčat - došlo k tomu až při porodu, ale už jsme všichni v pořádku a věřím že všechno bude OK!
Bohužel jsem porodila předčasně ve 32+4tt - i když byly holčičky úplně v pořádku, jisté komplikace se nám bohužel nevyhnuly.
Celé moje těhotenství i porod jsem tady na e - mimču popisovala, tak si to můžeš najít.
V nemocnici jsem pak s holkama strávila přesně 1měsíc, musely být déle v inkubátoru a čekala jsem na min. váhu 2300g! (Měly 1930 a 1960g a spadly na 1700).
Dnes už jsme skoro 2 měsíce doma, holky krásně přibývají, stále je plně kojím ( i když jsem začala když jim byly skoro 3 týdny - dřív na to neměly sílu) a jsou moc spokojený, zlatíčka moje.
Nejdůležitější je mít je v bříšku co nejdéle, což se mi bohužel nepodařilo, přestože jsem mamina-kus!
Nenech se doktory odradit a hlavně se nestresuj a buď v pohodě - vím, že teď už se mi říká, ale musíš věřit!
Během tohoto týdne se chystám vydat pokračování story našich dvojčátek - bude to o naší měsíční hospitalizaci. Nebude to sice krásné čtení, ale důležité je, že já věřila a dnes jsme všichni v pořádku doma!
Jinak jsem samozřejmě pro založení dvojčatovýho deníčku pro dvojtěhulky i zasloužilé double maminy.
Ty děti jsou to nejkrásnější, co nás v životě mohla potkat!!!
KEIKO + Zuzanka a Klárka (2,5 měs.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.04 13:42
Ahoj Jufko,
ničeho se neboj. Mě taky připravovali na císaře, můj gynekolog mi řekl, že když vidí tu mojí pánev tak by to kuchnul. Trvalo mi docela dlouho než jsem se s tím smířila, ale pak už jsem to brala v pohodě. Holky jsem dlouho měla jednu hlacou dolů a druhou hlavou nahoru, což někde nechávají porodit normálně a někde ne. Pak se najednou „B“ začalo přetáčet a byla šikmo, tak jsem si vyběhala předoperační vyšetření a na dalším ultrazvuku už byla taky hlavou dolů, to bylo asi ve 36 tt. Před porodem byly taky trošku přes sebe, takže mě s kontrakcema hnali o patro níž po schodech na ultrazvuk, tam mi rejdili po břiše asi čtvrt hodiny 
a radili se jak to provedou. Nakonec se rozhodli pro přirozený porod s tím, že v případě komplikací to ihned vezmou císařem. Na porodním sále jsem měla snad všechen personál, který byl v té době k dispozici a všichni mi leželi na břiše. Přes břicho mi holky drželi v určité poloze a hlavně pak „B“ aby se nepřesunula šikmo, a ještě mi je sledovali ultrazvukem, byla to docela sranda. Pěkně kolem mě kmitali a jsem jim moc vděčná, že do toho šli a umožnili mi prožít si přirozený porod. Tím že byly holky menší, tak jsem je pánví protlačila celkem v pohodě
Císaře se neboj, najdi si popis porodu od Eváska (má půlroční princezny), mě to moc pomohlo jak to hezky popsala 
A vždycky taky záleží na daném porodníkvi, který na Tebe vyjde, pokud tedy nebudeš mít někoho dopředu domluveného.
Přeji Ti krásné těhotenství bez problémů, lehký a krásný porod a zdravá a sladká miminka.
Monča a princezny (11t)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.04 22:32
Ahoj Binisi,
Já sice nemám tak čerstvá miminka (mým dvojvaječným dceruškám je 14 let), ale taky ti ráda přidám jakoukoliv radu.
Moje těhotenství (bylo mi 18 let) bylo dost komplikované, od začátku krvácení, pak cerkláž (zašití), pak tvrdnutí bříška, téměř celé těhotenství v nemocnici. Přestože jsem ležela, praskla mi voda v 31tt a holky se sekcí narodily. Císař byl plánovaný kvůli poloze dětí a vzhledem k žádným kontrakcím (opravdu-kromě nebolestivého tvrdnutí břicha ) a tudíž neotevření a nepřipravenosti porodních cest by byl stejně. Holky měly 1,7 a 1,8 kg a šest týdnů jsme byli ještě na odd. nedonošených.
Tím tě ale rozhodně nechci strašit, každé těhotenství je individuální a moje kamarádka měla těhotenství dvojčat naprosto bez komplikací a v pohodě je i porodila přirozenou cestou téměř v termínu.
Holčičky byly strašně zlaté, velmi brzy spinkaly celou noc, byly klidné, protože když se vzbudila jedna, viděla tu druhou a nedožadovala se křikem mámy. Taky si dvojčátka spolu krásně vyhrajou a dost brzy se naučí samostatnosti. To mi věř, že než oběma dětem zavážeš tkaničky a mezitím je zase svlíkneš, protože „čůrat“, raději je spoustu věcí naučíš dřív. Mají veliké pouto a chrání jedna druhou. Vždycky se držely za ručičky, podávaly si dudlíky… (dneska drží basu taky)
Fakt, já jsem naprosto nechápala, proč se na mě lidi dívají soucitně, proč mi říkají chudáku, když jsem měla zlaté děti a všechno stíhala naprosto v pohodičce (bez babiček).
No a vytáčelo mě, když mi dost lidí řeklo „tak to máš odbyté při jednom“.
To „odbyté“ mě uráželo . Bylo a je to nádherné mít dvojčata, to poznáš sama. A říká se, že dvojčata mají jenom „od Boha vyvolené“ maminky:-)))), fakt.
Bylo by toho moc, co bych ti ještě řekla , ráda ti konkrétně odpovím, když budeš mít nějaký problém, nebo dotaz. Užívej si ve zdraví svoje těhotenství, ať není žádný problém a hlavně zdravá miminka.
Pajdule od Matýsků
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.04 11:09
Dvojčátka
Ahoj holky
protože jste tu vesměs zasloužilé double matky, tak jsem se chtěla zeptat, jestli některá nemáte zkušenosti s bolestmi v podbřišku. Ze začátku mě trochu píchalo, jak se natahovaly vazy co drží dělohu, pak to přešlo a teď, ke konci prvního trimestru me najednou začalo bolet a píchat v podbříšku, že pomalu nemůžu spát. Močák to není, ten bolí jinak a jinde. Byla jsem s tím na vyšetření v nemocnici a tam mi řekli, že podle vnitřního vyšetření i podle UTZ je všechno OK a že mám brát magnesium. Trochu mě to uklidnilo, ale bolí mě to stále, tak jsem z toho trochu nervózní.
Jo a taky by mě zajímalo, jestli vaše dvojčátka měřili na UZT hned od začátku každé jinak. My máme mezi A a B až 8mm rozdíl, prý je to normální a to měření je údajně dost subjektivní, ale mě se to nějak nezdá.
Jo a jedno mimi je prý 9+6 a jedno 10+6 a podle PM 11+2, tak z toho jsem fakt jelen.
Ahoj Binisi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.04 12:44
Ahoj Binisi,
jsem také jedna z čerstvých double maminek a musím ti říct, že moji prckové (chlapeček a holčička) se začali od 20 tt tvářit na UTZ všelijak. Nejen, že měl každý jinou velikost (tedy jakoby odpovídal jinému týdnu), ale ještě se začali oproti původnímu termínu předbíhat. Takže to vypadalo tak, že až je porodím, tak půjdou rovnou do školy ). Protože mi ale odtekla voda o měsíc dřív, než byl plánovaný termín, byli prckové relativně malí (2500 g a 2350 g). No, vůbec si nedovedu představit, jak velcí by byli, kdybych je ve svém bříšku udržela až do konce ). Teď z odstupem si prohlížím, jak byli malincí a bylo to opravdu až neskutečné. Teď jsou to už cvalíci (5200g a 5700g) a sotva je unesu ))))
Celou dobu mi říkali, že budu rodit normálně, protože jsou oba mimísci hlavou dolů (já v duchu raději chtěla císaře). Po odtoku plodové vody mi začaly ukrutné porodní bolesti, ale bohužel jsem se po 12ti hodinách neotevřela ani na 1cm. Možná by mě nechali trpět na porodnici déle, ale měla jsem tam manžela a pak začal malý trochu v bříšku zlobit, takže se rychle (do půl hodiny) rozhodli pro císaře. Moc se mi ulevilo, protože jsem byla hrozně moc vyčerpaná a porod bych už asi nezvládla. Jen se mi zdála nekonečná ta příprava na samotnou operaci. Stahy mi sice utlumily, ale byla mi zima,musela jsem ležet na zádech (což bylo šílené, protože mě malí moc tlačili a nemohla jsem dýchat) a celou přípravu na sále jsem byla vzhůru. Bylo to záměrně, protože celkovou anestezii dávají až na poslední chvíli (cca 5 minut jim trvá, než miminka z bříška vyndají), aby neuškodila mimčům, takže jsem cítila, jak mi mažou břicho, přivazují mě ke stolu, dávají mi masku s kyslíkem a usedají ke mě doktoři. No a pak už bylo jen …„tak teď Vám dáme injekci a usnete…“…a pak jen sladké nic. Zní to otřesně, ale pro mě to bylo velké vysvobození.
Když jsem se probudila na pokoji, byla mi hrozná zima a moooc mě bolela ta jizva.Za celý den a večer se nikdo neobtěžoval mi říct,co miminka, zda jsou v pořádku a ani jsem nevěděla, jakého jsou pohlaví. Rodila jsem ve 12.00 a až v osm večer mi to mezi dveřmi pokoje řekl můj milovaný manžel. Moc se mi ulevilo, že je vše v pořádku a byla jsem moc šťastná.
V těhotenství jsem zápasila s bolestí pánevní kosti (jako kdyby mě přes stydkou kost někdo vzal basebalovou pálkou) a pak mě jednu dobu hodně bolel pupík (měla jsem ho přirostlý k břišní stěně). Ten nakonec povolil, ale ta stydká kost mě bolela až do porodu. V podbřišku mě z počátku bolívalo taky, ale to je zřejmě opravdu jen působení gravitace. Moc jsem toho v těhotenství venku nenachodila (byla zima, byla jsem na rizikáči a píchalo mě v tříslech),takže při polehávání doma mě ten podbřišek nebolel. Zkus se tedy trochu více šetřit a omezit některé aktivity, na které si byla doposud zvyklá a raději si užívej to bříško a připravuj se na to, až budeš mít prcky doma.
Tobě a i všem nastávajícím dvojmaminkám přeji hodně zdraví a taktéž i miminkům. A opatrujte se, stojí to za to!
Pa Petra + Fanoušek + Peťulka (3 měsíce)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
