Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám husinu. Jen to čtu. Nepřijde mi to taky vhodné. Ale každý je jiný.
Je to divný. Na památku přece máme fotky, kdy ještě člen rodiny nebo zvířátko byli v pořádku. Loni jsem musela nechat uspat kocourka a fotit by teda bylo to posledni, co by me v te situaci napadlo.
Připomínat si na fotkách bolest, že někdo nevratně odchází
. Taky to nechápu.
Sestra chtěla asi 2 týdny před smrtí vyfotit taťku, vyfotili jsme ho, ale fotky vzápětí smazali, protože už to nebyl on…
Tak jí nech a až ti fotky pošle, tak je vyhodis. Problém? Dřív se běžně fotili nebožtíci v rakvi. Třeba u mého manžela na vsi naprosto normální.
Tohle nechápu, I když je to každého věc, jak si chce uchovat ty vzpominky. Já si chci tatínka pamatovat takoveho jaký byl, než onemocněl, ne jako stín v nemocničním pyžamu. Tuhle jsem narazila na video, kde zemřelo miminko. Hrůza, vůbec si nedokážu představit, že bych byla v ten moment schopna čehokoliv. A ta rodina, včetně malých sourozenců se s ním fotila, maminka ho několikrát převlékla, chovala, česala, přebalovala. Mě z toho běhal mráz po zádech. Chápu důležitost rozloučení, ale tohle už bylo na mě až moc morbidní.
@inkakřivák Dřív se dělávaly i rodinné portréty s mrtvým dítětem. Ale to bylo v dobách, kdy neměl každý mobil plný stovek fotek.
Za mě je to divný, ale pokud by to někdo z mých blízkých takhle chtěl, nebránila bych mu ![]()
To se nám reinkarnoval ten cvok, co pořád řeší natáčení smrti a chce se tu chvilku udržet, aby si mohl uspokojit svou zvrácenost?
Pořídila jsem fotky posledních chvilek našeho kocourka. Před eutanázií i po. Rozloučení s ním.
Pořídila jsem fotky mého milovaného tatínka bezprostředně po ukončení oživovacích pokusů a po prohlášení za mrtvého. Byl dlouho nemocný. Fotila jsem ho/se s ním i předtím, bylo tam takovéto… to může být naposledy. Když jsem ho, ležícího, doprovázela na urgentní příjem do nemocnice, tak jsem ho taky někdy vyfotila…že to může být, tatínku, naposledy, v duchu jsem měla v sobě.
Každý jsme jiný. Tvoji mámu chápu, taky to tak mám. Občas se na některou z těch fotek na vteřinu podívám, bolí to, ale pomáhá to zároveň. Byl tady, odcházel a pak takto odešel. Táta mi rozuměl. Byl do poslední chvíle s námi, milovaný.
Mámu nech a neřeš to. Řeš sebe a to, jak se ty vyrovnáváš s odcházením blízkých.
Dodnes mě mrzí, že jsme se nevyfotili společně na poslední návštěvě příbuzného s onkologickým onemocněním, který potom do 14 dnů zemřel. Jsou to už víc než tři roky.
Měli jsme k němu a jeho rodině silnou vazbu, jezdili tam na prázdniny. Máme sice spoustu společných fotek, videí a hlavně vzpomínek. Ale ta poslední fotka by byla součástí přijetí skutečnosti. Mohla dotvořit a uzavřít naše společné album.
Žijeme v digitální době, nevidím na tom nic špatného.
Tchyně si v nemocnici vyfotila svého mrtvého (!) syna a občas tu fotku ukazuje náhodným lidem, třeba mým rodičům. Urnu s ostatky má vystavenou v obýváku. Takže už se nedivím fakt ničemu
Osobně nechci mít žádnou vizuiální vzpomínku na to, jak moji milovaní odcházeli.
Já bych to nedělala, ale mám pochopení pro to, že se někdo tímhle způsobem zachytává posledních momentů s někým, koho měl rád. I to je forma truchlení.
Jestli to někdo dělá, když se jedná o někoho cizího, nebo nějakou násilnou případně tragickou smrt, tak to považuju za dost nevhodné až nemocné.
@Janli Taky mě to hned napadlo.
Přijde mi to normální
. Ve viktoriánské době, se těla nebožtíků oblékla, naaranžovala (podepřela různými konstrukcemi, stojany) a vyfotila se s rodinnými příslušníky jako rodinný portrét. Před x lety se běžně fotografovaly rakve z pohřbů…
Když se v dnešní době může fotit zrození člověka (porod), tak proč né jeho zánik (smrt)? ![]()
Dobré ráno,
Mám na vás asi zvláštní otázku, ale chci se zeptat, jestli jsem jen ja taková nebo je to opravdu zvláštní až morbidní. Pokud u nás někdo v rodině umírá, ať už se jedná o uspání zvířátka nebo ohledne starého člověka, tak mama vytáhne například při podání injekce mobil, a začne nonstop fotit. Nejvíc tedy pak kdyz je to zvíře mrtvé, pak jak ho drží a fotí dokud se neuloží do hrobu. Pak mi řekne ať nemam blbe komentáře, ze pak budu za památku jenom rada. Poslední situace co se stala, když nám lékaři řekli, ať se dojdeme rozloučit za babičkou do nemocnice, tak babina vypadala už opravdu hrozně, máma opět vytáhla mobil a začala vše fotit. Ja nevim, ale me to prijde dost nevhodne.. co myslite vy?