Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Focení posledních chvil
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.11.25 11:57
Asi budu jedna z mala.
Zviratka se u nas fotila vsechna.
Kdyz odchazel deda, tak si ho mamka fotila. I ty posledni dny, i po tom.
Ja teda maminku take fotila, s nama. Mela jsem ji na dochovani doma, tak jsme to meli jako pamatku a pomahalo nam vedomi, ze vypada stastna. Mam ji vyfocenou i mrtvou. Obcas mam potrebu se na ni podivat, pak zas mam obdobi, kdy nemuzu videt zadnou jeji fotku.
Nesoudila bych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.25 12:07
Řekla bych, že to je každého věc. Někdo ty fotky pak „využije“, má potřebu se na ně podívat, někomu to přijde nevhodné a morbidní.
Pokud tě maminka nenutí si ty fotky a videa prohlížet, tak bych to neřešila. Je to její věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.11.25 12:11
Pokud je maminka v pohodě s tím, že si taky budeš fotit její těžké a poslední chvíle, tak bych to neřešila. Sama bych to neudělala a rozhodně nechci, aby mě někdo v takové situaci fotil.
- Citovat
- Upravit
3.11.25 19:55
Moje babička si vyfotila pejska, když sebou slehnul na terase při nočním čůrání, už mu bylo 15 let a nutila mě i vyfotit tatu- jejího syna, když „hezky“ spinkal a už ho nic nebolelo, zemřel, když jsme u něj byli všichni, takže proběhla i poslední rodinná fotka.. Umřel nám doma, tedy u ní, na rakovinu. Bylo mi hloupé ji odporovat v této chvíli a šoku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.25 00:59
@Anonymní píše: Více
To se s umirajicimi nijak nelouci, nevěnuje jim poslední chvíle, raději tam stojí s foťákem? 
Za me je to ujety az morbidni. Radši si zachovam na dotycneho veselejší vzpomínky a budu si ho fotit v průběhu života, než pri/po smrti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.25 05:55
@Lorre Pořízení pár fotek trvá pár vteřin.
Běžně se nechávají fotit i pohřby, někdy otevřené rakve, pokud je zemřelý vystaven.
Pro někoho je důležité oživit si vzpomínky něčím hmatatelným.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.25 08:29
Tak úplně to co píšeš mi také přijde hodně morbidní. Na druhou stranu mám fotku s mamkou z posledních dní v hospicu. Jeste seděla v křesílku na terase a držela za žulu moji nejmladší. Sestřička nás vyfotila.
A po pravdě - ani po smrti mamka nevypadala zle. Bylo uklidňující ji vidět. Ale to teda jsem fakt nefotila.
Ale nečně ja na docení nejsem. Nemam žádné fotoknihy ani vytištěné fotky. Deuha dcera je vlastně bez fotek - nejak se nám změnami mobilu a compu ztratily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.11.25 08:48
To co popisuješ mi přijde ujeté, fotit furt a všechno, tahat mobil ve chvíli, kdy člověk vydechne naposledy. Ale…
v poslední době na facebooku často vidím fotky mrtvých koní, obložených květy. Upřímně to moc nechápu, ale je fakt, že některé ty fotky dýchají tou láskou k němu.
Fotit umírající - proč ne, je to realita života, ale ne proto, že umírají. Ale proto, že žijeme spolu. Pár týdnů před smrtí rodinného příslušníka, o kterého jsme pečovali doma, k nám přijela fotografka z mobilního hospice (domluvená předem) a dělala decentní fotky pro ten hospic - spíše držící se ruce a podobně, ne fotky osoby.
A co tedy naprosto chápu, jsou fotky těch miminek zemřelých v době kolem porodu. Když umřou než se narodí, nemají rodný list, nejsou nic, nic po nich nezbyde. Proto se dělají i memory boxy, někdo si ustřihne pramen vlasů a zataví ho do pryskyřice, jiný si udělá sto fotek, protože už nikdy žádná jiná nebude. Kolik matek nyní má pocit, jakoby jejich dítě nikdy neexistovalo, a tohle by jim mohlo pomoci k jistotě, že bylo a není to přelud.
Nakonec anonym, nechci to spojovat se svým nickem.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
