Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Fotky vs. vzpomínky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Peťa Curly
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.3.13 22:07
Názory na co prosím tě??? 
Jsem dneska asi přepracovaná, ale asi opět nechápu otázku… Proč jsi nefotila víc? To nevím, nebyl čas, nálada??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 22:09
Ähojky, dcerka má necelý rok a půl a za tu dobu spolu máme tak deset fotek…jinak v albu jich má asi 600kusů…taky mě to moc mrzí, ale prostě jsem nejvíc fotila já a všichni ostatní se rádi culili do objektivu…netrap se tím..teď už to nevrátíš, tak se aspon snaž fotit se s malou teď a až se na to budeš dívat za další dva roky, tak nebudeš tak smutná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 22:19
Někdo fotí víc, někdo míň 
Ale jinak mi přijdeš zralá na psychologa, mám pocit, že tě trápí něco jiného, než nějaké fotky… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Peťa Curly
13.3.13 22:19
Fotek mam dost tak od 3 měsíců a nakonec všichni okolo mi naházeli fotky na cd a dokonce i videa, když jí byly 2 týdny, takže o tom to neni, já taky něco vyfotila, je to o těch pocitech, na psychiatra se tedy necítim, Šárii díky
- Citovat
- Upravit
13.3.13 22:20
Tahle situace nemá s fotkami nic společného, to tušíš naprosto správně.
Podle mne jsi absolutně nevyrovnaná, nesrovnaná sama se sebou, vyčítáš si spoustu věcí, obviňuješ se - z něčeho možná právem, z většiny asi neprávem. Těžko to takto po internetu řešit, to nemá žádné jednoduché řešení, které bychom Ti tady poradily.
Fotky jsou jen kousky papíru, o nich život není - to jen teď je největší móda neustálého focení, ateliérových fotek, každá minuta musí být zdokumentovaná. A proč? Protože nestačí být prožita… Ale o fotkách život není, vzpomínky máš v sobě. Že je teď nejsi schopná najít, to není proto, že bys zapomněla - to je proto, že toto životní období podvědomě vytlačuješ ze života. Ošklivé vzpomínky překrývají ty krásné.
Srovnej se sama se sebou, pak se svým okolím - a najdeš svoje vzpomínky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 22:23
@pikola píše:
Psychiatr?
No ty… ani nevím co dosadit abych nebyla sprosta!
Psychiatra za to, ze se cítí špatně, ze si uvědomila ze nemá moc společných fotek s malou, její dětství rychle utíka a potřebuje se třeba jen nekomu svěřit, vypsat se…
To mě občas zamrzi také, ze mám pocit, ze si jí neužívám jak bych chtěla. Tak to já se taky skocím hned zítra objednat. 
co se tady člověk nedozví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 22:23
Taky nemáme moc fotek, ale já teda nerada fotím a ještě víc se já nerada fotím 
.Co by si prosímtě dělala, kdyby si o všechny fotky přišla???Třeba povoden, požár 
(nedej bože samozřejmě) to by si se šla pověsit ne??Tak fot ted a máš to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Peťa Curly
13.3.13 22:24
Proto jsem to tak rozepsala, aby to bylo trochu k pochopení, ale asi jsem tady na špatnym místě, když něco takovýho o sobě napíšu jsem hned na psychiatra nebo psychologa? to moc nechápu vaše reakce a když se vám to nelíbí číst to nemusíte a už vůbec ne reagovat
- Citovat
- Upravit
13.3.13 22:25
@Lucajs no a, nemuzu rict svuj nazor? Mam pocit ze problem je dost jinde nez nejake fotky. Na gyndu tu beha kazdy hned, k detsky taky, tak proc je doktor jako psycholog a psychiatr problem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Peťa Curly
13.3.13 22:30
@Peťa Curly píše:
Proto jsem to tak rozepsala, aby to bylo trochu k pochopení, ale asi jsem tady na špatnym místě, když něco takovýho o sobě napíšu jsem hned na psychiatra nebo psychologa? to moc nechápu vaše reakce a když se vám to nelíbí číst to nemusíte a už vůbec ne reagovat
Možná by stálo za to si uvědomit, že „psycholog“ není nadávka.
Ano, jsi zralá pro psychologa - sama svůj problém nedovedeš ani definovat, natož si s ním poradit, tudíž logicky by měl přijít odborník, který Ti s tím pomůže. Nicméně pokud se k tomu stavíš tímto způsobem, nemá smysl dál pokračovat v debatě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.13 22:31
@Peťa Curly No, taky mi přijde, že o fotky až tak moc nejde.
Mně přijde, že řešíš svůj poporodní stav (nechtěná kila navíc), taky ti teď došlo, že partnerova matka z povrchu zemského jen tak nezmizí, že problémy s ní teprve přijdou, že jsi něco přehnala u porodu, že další dítě určitě chceš, nicméně si jej nějak nechceš vyvzdorovat, když jsi jednou řekla, že nechceš.
Ony ty mezníky u dětí (obvykle narozeniny) jsou takové psychicky náročnější a člověk rekapituluje. Mně přijde, že si nevěříš, že jsi ztratila veškerou sebedůvěru výše popsaným. Může to být?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny, kdo se začte do tohohle tématu. Nic podobného jsem tu nenašla. Chtěla bych vědět, jestli to má někdo podobně nebo někdy něco podobného řešil. Týká se to mojí nedávné zkušenosti, mojí dceři bylo 8.3. dva roky a před jejími narozeninami se ve mě něco zlomilo a začala jsem hledat fotečky, kdy byla hodně malinká, zjistila jsem, že jich moc nemám a když tak ne abych na nich byla já, tolik mě to mrzelo a jak jsem tak začala přemýšlet proč jsem nefotila, docházely mi další souvislosti, všechno to tolik bolí
Co z toho mám vlastně pochopit? Možná mi některá poradíte nebo napíšete cokoliv co mě osvětlí situaci. Jen pro úplnou představu napíšu pár řádek…v těhotenství jsem měla problém s čípkem(předrakovinový stav), porod jsem taky nezvládla, jak bych si představovala, hrozně jsem stresovala. S partnerem jsme se dohodli, že další dítě tedy ne. Nabrala jsem skoro 30 kilo, nebyla jsem tedy moc přitažlivá a tím si částečně vysvětluji, že mě nefotil…i když mi tvrdí, že to tak není. Taky jezdil za prací daleko a často doma nebyl, ale zas někdy byl doma i 2 měsíce. Jeho matka nám pořád dokola říkala foťte malou a já snad na truc ne a ne. Kdybych měla psát o ní, tak by vám z toho nebylo moc dobře, tak to ani rozvádět nebudu, podobného člověka jsem snad nikdy nepotkala a teď jí mám v rodině, vím, že jí musím přijmout takovou jaká je, ale bohužel vím věci, které mi to moc neusnaďňují. Jedním slovem manipulátorka a lež jí není cizí v žádné podobě. Začali jsme se s partnerem bavit o dalším dítěti, ale já nevím, aby to nebylo jen proto že se teď cítím mizerně. Nemohla jsem si vzpomenout na to, jaké to bylo, když byla ještě miminko…děsně rychle to uteklo, tak šíleně rychle 
Nemůžu se přestat trápit, trvá to přibližně měsíc, tedy tenhle můj stav bezmoci a neschopnosti se posunout dopředu. Jedna moje známá třeba přišla o všechny fotky, když se jim složil pc, takže…Myslím, že to ale není o fotkách a ten opravdový problém je skrytý někde hluboko uvnitř, proto to píšu sem, protože se na tu situaci dívám jen jedním směrem a nevidím žádné řešení. Napište mi vaše názory, předem díky 
Příspěvek upraven 13.03.13 v 23:26