Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Len k uplnosti, tata neni spatny, i kdyz by se mel venovat vic. Mysli si, ze malemu staci strcit do ruky hracku a tim to hasne. Pak je vkuse na nete, nebo ten futbal … Nemam pocit, ze by mne miloval, i kdyz to z casu na cas rekne. Laska ale podle mne vypada jinak. Hodne se zmenil, sme manzele 2 roky a odvtedy jako by si byl jist, tim, ze nas ma… ![]()
Myslím,že je to u vás steroetyp.Chce to akci.Něco naplánuj sama,dej malého na hlídání k babičce nebo tetě a vyražte si jen sami dva.Máme to občas taky.Obzvlášť když se potkáváme spolu v práci-to je pak někdy vražedná nálada(Děláme spolu 8let a skoro tak dlouho jsme spolu).Pomůže nám být třeba víkend bez prcka-u vás asi ne tak dlouho,ale chce to aby jste si odfrkli.Oba!!I když máš pocit,že jsi na to sama pro něj to je taky těžký,kort když dělá z domova takže vlastně je taky neustále s vámi.Takže je u vás bych řekla ponorka
nech prcka jen jemu,zajdi si s kamarádkou,na kosmetiku …nevím zda chodíš,ale chce to vypadnout…
U nás to bylo taky už na hranici…Máme dohodu kterou se snažíme oba dodržovat.Manžel mi víc pomáhá s prckem(vodí do školky atd.) a on si chodí hrát ty svoje fotbaly,florbaly atd..
Diky Verenika, presne o to se snazim, jenom to nedotahnu… asi to chce fakt akci. Babicky jsou daleko, ale neco vymyslet by to chtelo. Skousela jsem mu navrhnout, ze vzdy jeden den v tydnu bude nas, ze maleho nechame pohlidat sousedce, alebo proste chuve, ale ze by mel zajem… hm? Ja nevim, tlacit na nej nechci, je to predse i v jeho zajmu, aby sme byli spolu. Proc jsou ti chlapi lenivi???
Chce to prostě akci,zjednej hlídání,odveď pcka.manželovi řekni oblíkat a jdeme.Vezmi to do svých rukou.Jděte na koncert,na večeři atd…
Znám moc dobře,když se život stočí jen na děcko a sami vůbec nežijete ![]()
… mozna se jen potrebuji vypsat, mozna slyset jiny nazor. Ale uz dlhsi cas ma trapi pristup manzela k nam, k rodine jako take… Jsme spolu vice nez 10 let, malemu je rok a v posledni dobe sme dost nervozni. Manzel pracuje z domova, sme teda neustale doma spolu. Zajde si ven, na futbal, ke kamaradu, nasledovni den prospi a pak ja jsem nervozni, proc se nam nevenuje. Par hodin az dni se snazi, na moje domluveni jedeme nejakm, ale jeho akce nulova. A takhle dokola. Nevime se spolu rozpravet, kazdy mame svou pravdu. Chtela jsem jit do divadla, anebo nekam, ale zatim jsme nic nenaplanovali a tak sa to tu na mne vali. Zrovna jsme mu napsala, ze potrebuji cas na rozmyslenou. Nechci, aby nase dite bylo bez taty, ale zase takhle to taky neni dobry … co delat?