Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám radost, obrovskou radost, když si mamka vezme prcka a já si oddychnu… teď ho měla po 4 měsících mamka na noc na Silvestra a já včerejšek celej den provegetila, žrala a spala
já si potřebuju oddychnout a když je malej pořád se mnou tak jsem jen protivná. Nejsem stroj, jsem matka a abych byla v pohodě, tak si potřebuju občas odpočinout.
to jestli, budou mít nehodu nebo nějaký černý myšlenky to fakt nemám. Stejně tak se může něco stát, když bude se mnou doma. Tohle vůbec neřeším ![]()
Mám to podobně, ale teď jsme naše 2 kluky dali našim- dokonce na 2 dny. Taky jsem se bála cesty, ale zavolala jsem a když byli v pořádku, tak jsem se uklidnila. Nic jim nechybí- je tam ještě prababička, praděda a bratr s přítelkyní… My s manželem jsme si krásně odpočinuli, po 2 letech jsme si přispali, šli se projít, do kina, na jídlo, pomazlili jsme se- sami. Teď už se za nimi balím…
Neboj, až budeš mít doma dvě děti a mladší bude víc jak rok, ještě ráda je někomu udáš a budeš mít den volna… Mě se stýská až když jsou pryč více dní, ale já už je mám starší a místo ječení, bouchání a praní tady je božský klid
Malá mi dnes dorazí domů. V neděli jsme byli u tchánovců jen na otočku kvůli oslavě. Malá už tam byla pár dní a zas jsem ji tam nechávala, obrečela jsem to jak malá holka. Vůbec už si ten čas, kdy je pryč neužívám, nic neudělám, protože mě u toho tady nikdo neotravuje, v práci mě to nebaví. Ze začátku to bylo super, ale teď trpím, když je pryč!!! Je jí 2,5roku a fakt to nedávám. Strašně mi tu chybí! I když chodím do práce, tak prostě vím, že to dítě je doma a čeká na mě, ale takhle je to šílené. Takže ano chápu tě a hysterická matka nejsi
![]()
Já ti to řeknu asi takhle, dávala jsem je hlídat příbuzným, když si řekli, od začátku, čímž jsem se vycvičila.
Ale tvoje pocity chápu, setkávám se s tím hodně u maminek, které s dítětem tráví většinu času.
Ja jsem takhle moji 1,5 roku starou nedavno vypravila s manzelem k jeho rodicum - na pul dne, autem cca hodku tam, hodku zpet, takze nebyli pryc ani cely den. Prvni hodinu jsem prorvala, pak si pustila film a byla jsem absolutne nadsena. Manzel je nastesti ochotny posilat zpravy, jak se maji. Kdyz je s manzelem nebo babickou doma a ja jdu pryc, tak uz to vubec neresim (driv jsem obrecela i to), ale tohle me taky nejak dostalo, najednou byla hrozne daleko. Ale myslim, ze je to dobre jak pro tebe tak pro dite se obcas odpoutat. Ja nejsem moc fanda toho, davat pulrocni dite na vikend prarodicum a pod., ale v rozumnem veku a rozumne mire, to je dobre i za cenu par slzicek.
Já jsem to takhle cítila, když jsem nechávala poprvé syna u babičky přes noc, někdy po druhém roce. Ale venku beze mne je docela často, asi tak každý týden s tatínkem u babičky, takže to už mi srdce netrhá. Ale na noc ho necháváme jen málokdy, chybí mi pak v posteli. Ale taky už to bez něj přežiju ![]()
@Anonymní píše:
No až půjdu do porodnice to si vůbec představit neumím. Přes noc jsem bez malé nebyla nikdy, ona je ještě taková že na všechno musí mít maminku. Tatínek nemůže ani podat dudlík, medvídka, na záchod s ním taky nejde, asi to dělá špatněto si tady užijou a já taky.
No… s tímhle přístupem si ve skutečnosti nejvíc užiješ, až se z té porodnice vrátíš. Protože až si přineseš domů mimino, těžko budeš moci pro starší fungovat takhle naplno.
Že se Ti stýská, je normální - to by spíš bylo divné, kdyby se Ti ze začátku nestýskalo. Taky se mi to stává, vždycky, když odjedou - ale je to jen o zvyku.
Spíš bych řešila tu extrémní závislost na Tobě - protože jestli to začneš řešit teprve, až po návratu z porodnice zjistíš, že se Ti to vymyká z rukou, tak to bude mnohem horší a můžeš se se starší dostat do obrovských problémů. Žárlivost zapracuje u každého dítěte - a ty hodně „mamánkové“ je potřeba na takovéto situace připravovat včas.
Mě to přijde normální. Já svoje děti taky nepůjčuji.
Ono teda není komu, babičky máme daleko, takže jsou v podstatě pořád se mnou a jednou do týdne, když jsem ve škole, s manželem. Do školy si chodím ráda odpočinout, ale stejně na ně musím pořád myslet a odpoledne se nemůžu dočkat, až je uvidím. V létě si brali tchánovci kluka na celé odpoledne, jeli s ním na výlet a stejně jsem nebyla ve své kůži. Ale v porodnici, kde jsem byla s druhým, mi zase nechyběl, zajímavé.
Z tohoto důvodu si ale nedovedu představit, jak zvládnu jeho nástup do školky.
V posledních dnech na to myslím celkem často.
@tamata píše:
My děti ani nepůjčujeme, takže to jsi na tom ještě dobřeJá je akorát nechávám manželovi, když chci někde trajdat. Vždycky se toho nemůžu dočkat a pak akorát koukám po telefonu a přes smsky hlídám, jestlí jí a pijou a žijou
![]()
Všichni říkali, že až budeme mít 2 děti, tak je ještě rádi půjčíme. No tak pravdu neměliMně to přijde normální
Héééj, ty jseš jááá ![]()
@avm3 píše:
No já nakonec měla jiné starosti, tak na stesk moc nezbývalo. Ale stalo se, že přišli na návětěvu a když odcházeli, tka se mě malá držela za košily brečela a nechtěla se pustit - no scéna, jak z filmu, kde matce berou dítě…
To zvládneš neboj
Tak to malý byl taky poprvé přes noc sám s tatínkem (pravda přes den pravidelně jednou týdně s babičkou - pracovala jsem), přišli na návštěvu, kouknul do té pojízdné postýlky, popadl ji a prohlásil „jdeme domů“
a když jsme mu řekli, že miminko ještě nemůže a musí tu s maminkou zůstat, tak prohlásil, že on tedy půjde alespoň s babičkou a tátou.
Chápu tvoje pocity, i když (už) to tak nemám.
Syna dávám jenom k jeho otci, případně k jeho prarodičům a to jsou v těchto věcech zodpovědní lidé, takže můžu být v klidu. Vím, že na něj dohlídnou minimálně stejně tak jako já. Tak si volné chvíle užívám a buď odpočívám nebo pracuju. I když je fakt, že určitého červíčka nejistoty mám taky vždy, tomu se asi nedá zabránit.
Ono se to dost mění skutečně těma hormonama a souvisí to tak i s věkem dítěte. Když byl syn menší, prožívala jsem to taky hůř a žádala pravidelné zprávy apod. Myslím ale, že to časem přejde, pokud budeš dávat dítě zodpovědným lidem. ![]()
Mám to opačně, už od včera jsem se nemohla dočkat, až dneska vrazim obě do školky. A navíc po ranní scéně dvouletý je školka pro ní celkem bezpečný místo, já už totiž byla blízka toho vrazit jí do studený sprchy
Jinak v tomhle máme děti samostatný, vyhovuje to všem, starší byla v necelých 2,5 letech s tatínkem týden na soustředění, samozřejmě se mi stýskalo, ale líbilo se jí tam tak moc, že smutek mi přebila ta moje radost, jak se jí tam líbí.