Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@AnastazieB píše:
Anonymní hlavně si myslím, že takové věci jako aby se oblékl a nešel hned k PC by po něm měl chtít hlavně jeho otec, ne ty.
Tak tak. Neostýchat se a sprostě to hodit na tatínka, potažmo tlačit přes tatínka.
S tatínkem se v klidu (v nepřítomnosti dítka) domluvit na pravidlech a co se bude dít, když nebudou dodržována.
Jestli chce mít dítě doma i za cenu, že si vydupe celý den v pyžamu u konzole, nebo jestli je ochotný risknout, že k němu nebude chtít. A rozmyslet, jak se případně k variantě A postavíš ty. (Osobně bych asi musela někam odjíždět, protože takového smrada bych asi zabila.)
Ono taky záleží, jak na to hledí maminka, jestli po telefonátu pro bobánka přijede nebo mu řekne, ať neprudí a poslechne.
S výchovou buď v klidu, dítě bude asi daleko víc ovlivněno tím, jak jsou vychovávaní jeho kamarádi ve školce… jako 8 let mi přijde odstup dostatečný na pochopení, že jsou na tom každý jinak.
@Knihomyš Jde o to, že do té situace je postavený ten, který s ním ráno je. Není to vždy tak, že tu je ráno tatínek. Často se střídáme (záleží, kdo jde do práce dřív, a to včetně víkendů). Maminka si pro něj nedojede, je to nereálné (velká vzdálenost), ale jak se k tomu staví nevím, myslím si ale, že mu řekne, že má respektovat rozhodnutí dospělého (on má na druhé straně nevlastního tátu, takže kdyby mu řekla něco jiného, tak by tím škodila i sama sobě).
P. S. Já jeho touhy po konzoli v pyžamu taky moc nedávám, když je to na hraně a tatínek je pro pyžamový den, tak odcházím a nechám je ať si dělají co chtějí. ![]()
Můj přítel má 12letého syna z předchozího vztahu, jeho výchovu já vůbec neřešim. Kluk je hodnej, ale dost línej a myslim, že kdybych po něm něco chtěla taky by byl zpruzelej, nechávám to na tatínkovi, pokud tátovi nevadí, že jeho syn u nás stráví týden s ovladačem v ruce, mě to nevadí už vůbec
Já se starám jen o přísun jeho oblíbených jídel
Co se věkového rozdílu týká, tak samozřejmě čím větší rozdíl, tím méně společných aktivit, asi i méně problému ![]()
@Alušáček Já se upřímně po většinu času, co to jen jde, snažím o totéž, když je přítel doma, stará se on anebo mu bez přítomnosti syna řeknu co chci a on to komunikuje směrem k dítěti. Beru to tak, že to je tak správně, on je jeho táta. V případě, že ho hlídám a jsem s ním sama se s ním ale musím nějak popasovat. A pak to asi trochu naráží na to, jak jsem byla vychovávaná já a asi díky tomu to neumím tak úplně překousnout, že má se vším problém
. Ze začátku jsem výchovu neřešila vůbec, ale už mě po těch 6 letech bere jinak, když někam jedeme, nebo s ním jdu blbnout ven, tak poslechne. Ale ty rána a domácí povinnosti, to je hrozné. Ale asi normální, nevím. Já tohle jako dítě měla úplně jinak
.
Tak bych asi nechala tatínka večer předtím chlapci zopakovat, že ráno hlídá macecha a dokud se nepřevlíkne, nevyčistí zuby nebo co po něm chcete, tak prostě konzoli nedostane.
A na tobě je jen ráno opakovat, že tatínek zakázal a ty nedáš a vydržet scény. Upřímně - je to náročné i u vlastních (tam se zpravidla na tatínka nevymlouvám, u nevl. to smysl má).
Zas bych si tak neidealizovala vlastní dětství, každé dítě zkouší, co projde
Že to neprojde je právě ta výchova.
@Knihomyš Děkuji za radu! Konečně něco prakticky použitelného. S tou večerní přípravou, to by mohlo fungovat. Ukládá vždy tatínek. A s tím dětstvím si to určitě neidealizuju, spíš jsem to myslela v tom smyslu, že jsme se sourozenci museli dělat doma od A do Z a ještě pomáhat rodičům v podniku. Oproti nám se má malý jak prase v žitě ![]()
@Alušáček tak proc by nebyl liny kdyz se po nem nic nechce a muze se jen valet, jidlo dostane tak co by se namahal.
to bych nesnesla, za par let ti to vadit bude ale to uz bude pozde.
@arinecka píše:
@Alušáček tak proc by nebyl liny kdyz se po nem nic nechce a muze se jen valet, jidlo dostane tak co by se namahal.to bych nesnesla, za par let ti to vadit bude ale to uz bude pozde.
Nebívá u nás moc často, bydlí daleko…ale mě to opravdu nebaví zabývat se jeho výchovou a předělavat ho, všechno funguje v pohodě. Kdyby byl nějakej drzej a nesnesitelnej to bych řešila, takhle je mi to jedno ![]()
@Alušáček píše:
Nebívá u nás moc často, bydlí daleko…ale mě to opravdu nebaví zabývat se jeho výchovou a předělavat ho, všechno funguje v pohodě. Kdyby byl nějakej drzej a nesnesitelnej to bych řešila, takhle je mi to jedno
Tak to pak jo. ![]()
@Anonymní píše:
@Knihomyš Děkuji za radu! Konečně něco prakticky použitelného. S tou večerní přípravou, to by mohlo fungovat. Ukládá vždy tatínek. A s tím dětstvím si to určitě neidealizuju, spíš jsem to myslela v tom smyslu, že jsme se sourozenci museli dělat doma od A do Z a ještě pomáhat rodičům v podniku. Oproti nám se má malý jak prase v žitě
Nojo, no, zas jste u nich nebyli 1 x za 14 dní… to je ta rozervanost mezi tím, jestli je to dítě normálně dítě u sebe doma nebo jestli je to návštěva - imo to nemá rozumné univerzální řešení.
Mně je těch rozvedenejch pendlujících smrádků docela líto - to, že nic nemusej, mi připadá spíš jako nevýhoda. Materiálně a co do pohodlí na tom můžou být daleko líp, ale nějaké jistoty, vzory a podobné věci mívají celkem v háji.
Je to těžké. Mám taky zkušenost, vlastně ze dvou vztahů a popravdě, nezávidím Ti.
Já se pojala vždy jako „teta“ na legraci a pasovala se na dodavatele jídla. Když pomáhat dítě chtělo, pomáhalo a když ne, tak jsem ho do ničeho nenutila. Spíš jsem šla s dítětem hrát nějakou hru, protože tatínkové na to až tak moc nebyli, tak dítě za mnou vždycky „táhlo“. Z postele jsem žádné dítě tahat nikdy nemusela, už se těšily, co zase spolu podnikneme a běhaly za mnou samy.
Pak jsem měla už své dítě a opět - hrála jsem si co nejvíc s dětma (byly stejně staré), chtěla jsem, aby měly hezký vztah a to nevlastní netrpělo, že mu „okupujeme“ tatínka a mé netrpělo, že každý druhý týden přijede „návštěva“, která nám totálně naruší klidný chod domácnosti a která na sebe svojí povahou strhne všechnu pozornost. Nakonec jsem to vzdala, moje dítě je introvertní a citlivé a nedávalo to, nechtěla jsem, aby pořád žilo nedobrovolně ve stínu průbojné dračice. Dodneška máme krásný vztah s přítelem i jeho dcerou, ale už se jen navštěvujeme a je nám všem líp. Obdivuju všechny, kdo to zvládá!
Jen u nás byl teda v tom druhém vztahu rozdíl, že moje dcera nebyla společná, to vlastně z toho příspěvku není znatelné.
A ještě jedna vzpomínka - já byla taky citlivější dítě a pamatuju si, jak mě naši poslali (na mé přání) ke kamarádce na chatu. Byl tam úplně jiný režim, než jsem byla zvyklá z domova a strašně se mi stýskalo. Doma jsem pomáhala normálně, ale cítila jsem se tam dobře. Ale jakmile jsme tady dostaly za úkol loupat hromadu brambor na oběd, něco se ve mně zlomilo a zařídila jsem si odvoz domů, já bych to tam prostě nevydržela, měla jsem úplně steskem stažený žaludek.
Myslím si, že ten kluk to může cítit podobně, stýská se mu po mámě a po svém klidu (což neznamená, že doma nic nedělá) a necítí se u vás dobře. Takže byste se měli snažit (podle mě) vytvořit mu vřelejší prostředí a hlavně prima program, prospěje to všem. Držím palce.
@AnastazieB To řeší ten, kdo je s ním ráno doma