Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Hledání cesty k nevlastnímu synovi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.6.16 10:05
A co konkrétně se mu nelíbí, že u vás „musí“ dělat? Nerad ustýlá nebo utírá nádobí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.16 10:12
Podívej, moc to řešíš. Nemáš vlastní děti, tudíž věř tomu, že až je budeš mít, budeš mít zase na vše úplně jiný pohled. Já jsem si jako bezdětná taky představovala určité modely výchovy, co by se mělo, nemělo, atd. a s dětma je to opravdu o něčem jiném. Takže to teď vůbec neřeš. Navíc nevěřím tomu, že by dítko volalo mamince, že chce domů jen proto, že má oškrábat brambory…není za tím něco více? Jak se k němu chováš? Nejsi odtažitá, cítí se tam dobře? Píšeš, že pak má celý den pro sebe - to jako znamená co? Věnujete se mu, děláte mu program? Co tatínek, věnuje se? Ono to není jen si vzít dítě jednou na víkend a čekat, že bude fungovat podle našeho řádu. U maminky určitě taky pomáhá, obléká se určitě sám, navíc, když má další sourozence. A vztah otce s budoucími dětmi a tím klukem, to fakt řešíš nesmysly. Počkej, až ty děti mít budeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.16 10:14
@AnastazieB No on celkově by chtěl vstát, zůstat v pyžamu a sednou si ke konzoli nebo k počítači a nechte mě napokoji. O cokoli ho poprosím, tak je problém. Fakt mi to přijde jak předčasná puberta 
. Když se s ním o tom bavím, tak mi tvrdí, že u druhých rodičů vstává sám, nesnídá, jde sám do školy a odpoledne sám ze školy a doma hned sedne k PC nebo si jde hrát s klukama ven. Tvrdí, že pomáhat s ničím nemusí. Mě se to nezdá, ale vím, že tam funguje paní na úklid a chůva, tak fakt nevím. Ale nerada bych se upínala a ohlížela na to, jak to má tam a jak u nás.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.6.16 10:20
@jindraska Mluvila jsem s ním o tom docela dlouho, jestli za tím je něco, co nám neříká, jestli se mu tu něco nelíbí, jestli mu tu není dobře, jestli ví, že ho máme rádi a že nás mrzí, že říká takové věci. Řekl mi, že je to prostě proto, že chce domů, tak prostě volá, aby mohl jet. Tak fakt netuším, jestli je za tím něco víc. Snažíme se, aby se tu měl dobře. To že má celý den pro sebe bylo myšleno tak, že se po něm nechtějí žádné povinnosti, ale že děláme to, co má rád a co dělat chce. Právě ohledně toho řádu si nemyslím, že po něm chci něco, co by doma nedělal, proto to nechápu. Bavíme se o tom, nepomáhá to. Toš tak. A co se týká toho, že řeším přítelův a jeho vztah, mě na tom záleží, aby měli možnost být jen spolu a mít jen společné aktivity, které nebude zažívat s nikým jiným, jen s taťkou, prostě to tak cítím 
.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.6.16 10:21
@JayLee Tak je mi jasné, že co se týká vlastních dětí jsem teoretik . Ale nemyslím si, že bych o to míň měla mít ráda nebo míň řešit vztah s nevlastním synem. Beru ho jako vlastního. Vím, že nic nevím o tom jak a co bude, ale chci, aby ty vztahy byly co možná nejlepší.
- Citovat
- Upravit
23.6.16 10:23
@Anonymní píše:
Ahoj ženy!Předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě hodně citlivé téma. S přítelem jsme spolu už téměř 6 let. Děti, vlastní, zatím nemám. Mám ale dvě věci, které řeším směrem k nevlastnímu synovi, řeším je už delší dobu a v mém okolí jsou odpovědi rozporuplné, tak bych byla ráda, kdyby se k tomu vyjádřil asi širší okruh lidí… Třeba si nakonec uvědomím, že řeším něco, co za to ani nestojí
1. První věc se týká mého vztahu k nevlastnímu synovi a jeho výchovy. Pokusím se to popsat tak, jak to cítím. Na své vlastní děti bych ráda volila stejné nebo podobné výchovné metody jako volili mí rodiče na mě a mé sourozence. Myslím si (sebestředně
… Dejte mi někdo radu jak na něj, jaké máte zkušenosti s vlastními i nevlastními dětmi v tomto věku. Jak s ním pracovat. Jak mu vysvětlit, že u nás fungují jen o maličko jinačí pravidla, ale že to není špatně, že po něm přece nechceme nic hrozného… Budu ráda za jakoukoli radu jak k němu najít cestu
2. Druhá věc s tím dost souvisí. Jaký si myslíte, že je ideální rozdíl mezi vlastními a nevlastními sourozenci? Já jsem toho názoru, že by měl být co největší. Mám k tomu dva důvody. Prvním je ten, že chci, aby měl se svým otcem naprosto jiné aktivity, než budou mít naše společné děti. Chci, aby to vnímal tak, že je dost chvil, kdy ho má jen pro sebe, kdy ti sourozenci prostě mu ho neberou, protože už je „velký“ a dělá s tátou něco jiného (tohle je asi jedna z věcí, na kterou se mé okolí dívá opravdu divně). Mám tento pohled i proto, že u maminky má další 3 sourozence a nového tatínka a když se na toto téma bavíme, tak vím, že vyhledává dost samotu a i když má sourozence rád, je toho na něj asi hodně. No a druhá věc je samozřejmě rozdílnost pohledů na výchovu. Chtěla bych se vyhnout tomu, že budou naše děti nutně muset být ovlivněné tím, jak je vychovávaný syn. Mám se proto cítit jako špatný člověk? Je to opravdu tak špatné, jak si spousta lidí okolo mě myslí? Konkrétně věkový rozdíl bych ráda, aby byl 10, 11 let…
Moc děkuji za všechny názory. Případně za pomocnou ruku v podobě použitelné rady… Cestu si k sobě hledáme složitě, ale věřím, že se mi jednou snaha vrátí
Až budeš mít svoje děti tak to budeš vidět jinak, zatím máš jen představy ale realita se pak může hodně lišit. Píšeš že jste s přítelem spolu 6 let, malému je 8, znáš ho tedy od jeho dvou let, to už se znáte dlouho a nějaký vztah by tam už měl být 
nějak jsem nepochopila v čem máte vlastně problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.16 10:28
@arinecka Joo, realita se liší vždy . Proto neříkám v tomhle směru raději nic 
. Nicméně problém je v tom, že když po něm chceme, aby elemetárně fungoval, tak je problém, histerie, řev, chce jet domů. Já to nechápu, bavíme se o tom, jiný důvod než že prostě to tak chce mi neřekl, ani mé drahé polovičce… 
- Citovat
- Upravit
23.6.16 10:54
@Anonymní píše:
@arinecka Joo, realita se liší vždy
Tohle dělá hodně dětí, on má prostě jiné ředstavy o tom co bude hned od rána dělat a vy mu to oba kazíte povinostma jestli je opravdu problém jen v tom že vyvádí když se po něm něco chce tak bych prostě nepolevovala, utřít nádobí ještě nikoho nezabilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.16 11:00
@Anonymní píše:
Ahoj ženy!Předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě hodně citlivé téma. S přítelem jsme spolu už téměř 6 let. Děti, vlastní, zatím nemám. Mám ale dvě věci, které řeším směrem k nevlastnímu synovi, řeším je už delší dobu a v mém okolí jsou odpovědi rozporuplné, tak bych byla ráda, kdyby se k tomu vyjádřil asi širší okruh lidí… Třeba si nakonec uvědomím, že řeším něco, co za to ani nestojí
1. První věc se týká mého vztahu k nevlastnímu synovi a jeho výchovy. Pokusím se to popsat tak, jak to cítím. Na své vlastní děti bych ráda volila stejné nebo podobné výchovné metody jako volili mí rodiče na mě a mé sourozence. Myslím si (sebestředně
2. Druhá věc s tím dost souvisí. Jaký si myslíte, že je ideální rozdíl mezi vlastními a nevlastními sourozenci? Já jsem toho názoru, že by měl být co největší. Mám k tomu dva důvody. Prvním je ten, že chci, aby měl se svým otcem naprosto jiné aktivity, než budou mít naše společné děti. Chci, aby to vnímal tak, že je dost chvil, kdy ho má jen pro sebe, kdy ti sourozenci prostě mu ho neberou, protože už je „velký“ a dělá s tátou něco jiného (tohle je asi jedna z věcí, na kterou se mé okolí dívá opravdu divně). Mám tento pohled i proto, že u maminky má další 3 sourozence a nového tatínka a když se na toto téma bavíme, tak vím, že vyhledává dost samotu a i když má sourozence rád, je toho na něj asi hodně. No a druhá věc je samozřejmě rozdílnost pohledů na výchovu. Chtěla bych se vyhnout tomu, že budou naše děti nutně muset být ovlivněné tím, jak je vychovávaný syn. Mám se proto cítit jako špatný člověk? Je to opravdu tak špatné, jak si spousta lidí okolo mě myslí? Konkrétně věkový rozdíl bych ráda, aby byl 10, 11 let…
Moc děkuji za všechny názory. Případně za pomocnou ruku v podobě použitelné rady… Cestu si k sobě hledáme složitě, ale věřím, že se mi jednou snaha vrátí
mělas napsat rovnou, že nechceš, aby ten nevychovanej spratek ovlivňoval svojí přítomností tvoje božské děti a mohla sis ušetřit omáčku
jak může být z jiné sociální vrstvy než tvoje děti, když mají společného otce? to by měla exka žádat zvýšení alimentů ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
23.6.16 11:03
@pohledzdruhestrany To jsem mohla, ale to bych nesměla být takový lidový vypravěč 
. Jiná sociální vrstva od nás směrem nahoru 
. Hodně nahoru.
- Citovat
- Upravit
23.6.16 11:06
Anonymní hlavně si myslím, že takové věci jako aby se oblékl a nešel hned k PC by po něm měl chtít hlavně jeho otec, ne ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.16 11:17
@Anonymní píše:
@pohledzdruhestrany To jsem mohla, ale to bych nesměla být takový lidový vypravěč
a to je horší, respektive ne-slušný člověk?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.6.16 11:21
@pohledzdruhestrany A já něco takového snad řekla? Trochu mimo mísu mám dojem, asi si trochu nepochopila, co jsem napsala.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj ženy!
Předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě hodně citlivé téma. S přítelem jsme spolu už téměř 6 let. Děti, vlastní, zatím nemám. Mám ale dvě věci, které řeším směrem k nevlastnímu synovi, řeším je už delší dobu a v mém okolí jsou odpovědi rozporuplné, tak bych byla ráda, kdyby se k tomu vyjádřil asi širší okruh lidí… Třeba si nakonec uvědomím, že řeším něco, co za to ani nestojí
.
1. První věc se týká mého vztahu k nevlastnímu synovi a jeho výchovy. Pokusím se to popsat tak, jak to cítím. Na své vlastní děti bych ráda volila stejné nebo podobné výchovné metody jako volili mí rodiče na mě a mé sourozence. Myslím si (sebestředně
, že tyto metody byly účinné a že z nás vyrostli slušní, citliví a dobří lidi. Syn (8let) je ale vychováván v trošku jiném stylu a naprosto jiném prostředí (jiná sociální vrstva). Potřebuji asi radu, jak se s tím popasovat. Přítel má na výchovu hodně podobné názory, jako já, když se bavíme o těchto tématech, shodneme se. Také je nám jasné, že přes víkendy syna nepřevychováme a ani to nechceme. Stojím více méně mezi tím, aby k nám rád jezdil a měl nás oba rád a tím, aby trošičku fungoval. Více méně po něm chci jen to, aby ráno vstal, najedl se, ustlal si, vyčistil si zuby, oblékl se a aby mi po snídani pomohl a utřel se mnou nádobí. Pak má celý den pro sebe, na aktivity co ho baví a co chce dělat, maximálně s ním ještě odpoledne uděláme úkoly do školy nebo pomáhá se škrabáním brambor, takže si myslím, že nic náročného nebo hrozného. Přesto se u nás dny neobejdou bez breku, vysvětlování, toho, že chce domů, protože tam prý nemusí nic dělat (tomu nevěřím), třískání dveřmi, volání mamince, že chce domů. Pokaždé něco z toho nastane. Já jsem z toho unavená, protože mám pocit, že by zasloužil na zadek. Přítele to dost trápí. Snažíme se mu domlouvat, bavit se s ním o tom, vždy to vypadá že vše chápe, ale přijde mi, jako by byl v předčasné pubertě 
… Dejte mi někdo radu jak na něj, jaké máte zkušenosti s vlastními i nevlastními dětmi v tomto věku. Jak s ním pracovat. Jak mu vysvětlit, že u nás fungují jen o maličko jinačí pravidla, ale že to není špatně, že po něm přece nechceme nic hrozného… Budu ráda za jakoukoli radu jak k němu najít cestu 
.
2. Druhá věc s tím dost souvisí. Jaký si myslíte, že je ideální rozdíl mezi vlastními a nevlastními sourozenci? Já jsem toho názoru, že by měl být co největší. Mám k tomu dva důvody. Prvním je ten, že chci, aby měl se svým otcem naprosto jiné aktivity, než budou mít naše společné děti. Chci, aby to vnímal tak, že je dost chvil, kdy ho má jen pro sebe, kdy ti sourozenci prostě mu ho neberou, protože už je „velký“ a dělá s tátou něco jiného (tohle je asi jedna z věcí, na kterou se mé okolí dívá opravdu divně). Mám tento pohled i proto, že u maminky má další 3 sourozence a nového tatínka a když se na toto téma bavíme, tak vím, že vyhledává dost samotu a i když má sourozence rád, je toho na něj asi hodně. No a druhá věc je samozřejmě rozdílnost pohledů na výchovu. Chtěla bych se vyhnout tomu, že budou naše děti nutně muset být ovlivněné tím, jak je vychovávaný syn. Mám se proto cítit jako špatný člověk? Je to opravdu tak špatné, jak si spousta lidí okolo mě myslí? Konkrétně věkový rozdíl bych ráda, aby byl 10, 11 let…
Moc děkuji za všechny názory. Případně za pomocnou ruku v podobě použitelné rady… Cestu si k sobě hledáme složitě, ale věřím, že se mi jednou snaha vrátí
.