Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslím, že nemají zájem, nestojí o vás.
Vyprdni se na ně, buď jim dojde nebo ne
já bych jim teda nevolala.Mě taky nikdo nikdy nehlídal, a dá se v pohodě.Jo je mi to líto, ale žebrat u nikoho nebudu.Zvládneš to sama
![]()
Taky bych se na ně z vysoka…a nevolala jim.K paní na hlídání bych si domluvila ještě jednu, ideálně studentku nebo sousedku, co mohou „kdykoli“.
Zatím jsem na MD ale jinak situace stejná s tím rozdílem, že tu krom manžela, který je celý den v práci nemám žádnou rodinu, takže u nás to paní na hlídání jistí.
V tvém případě bych hlídání od rodiny nechtěla, maximálně pokud by se s tebou a malou chtěli vidět, pozvala bych je na kafe, ale ne kvůli hlídání.
Ahoj. Já bych to nevzdávala, ale v okamžiku, kdy bych o pomoc požáda a ony by řekly, že by moc rády, ale teď se jim to zrovna nehodí, chtěla okamžitě vědět, kdy se jim to bude hodit (v dobrém, samozřejmě), že bys to někdy potřebovala a záleží jen na nich, kdy to bude. To pak uvidíš, jestli to všechno byly náhody nebo ne
.Jde taky o jejich vztah k dítěti, nedovedu si představit, že by se moje děti nevídaly s prarodiči.
Jinak bohužel, ale ani tvoje maminka ani sestry nemají povinnost hlídat ti dítě. Že je to neobvyklé, je jedna věc, ale zlobit se na ně nemůžeš. Pokud z nějakého důvodu hlídat nechtějí, měly by ti to ale říct. Kamarádku nějakou nemáš, která by pohlídala?
Přeju hodně síly, vím, jaké to je mít časově vytíženého manžela
. Ale já tu pomoc okolo mám
.
Nikdy jsem neměla hlídání pro děti.Staršího naši měli za jeho 3.5roku dvakrát a to jsem je vážně musela prosit druhého ještě neměli má 10m,ale jezdí za něma dost často a pěkně si vyhrajou nemůžu říct,že by je neměli rádi.Jen mají rádi doma svůj klid
doufám,že nebudu taková babička.Tchýni mám s tchánem 500km takže tam to nehrozí,ale zase,když naši dojedou nebo já k nim můžu si třeba na nákup a s dětima zůstanou,ale nechcou je hlídat sami přes noc.Takže jsem s doprošováním skončila už dávno(ale pořád poslouchám jak se babička těší až bude u ní starší spát
).
V Tvém případě bych se už nedoprošovala stejně je to pořád se stejným výsledkem,ale ani omylem bych sestrám nepohlídala ani prádlo v pračče..
Já chápu, že nemají tu povinnost. A kdyby mi pořád neopakovaly jak rády mi pomůžou tak bych jim nevolala. Mně právě jde o to, že na jednu stranu říkají, jak mi chtějí pomoct, ale když je o to požádám skoro nikdy nemůžou. Přesně jak píše hkac, chtěla bych prostě vědět jestli hlídat opravdu nechtějí. Jenže ony mi to narovinu neřeknou ![]()
Jinak kamarádku na vzájemný hlídání jsem měla, ale ta se odstěhovala a teď když už pracuju a hodlám i pracovat ve větším rozsahu je to čím dál tím těžší bez té pomoci
Myslím si, že nechtějí. Bohužel, ne každá babička nadšeně hlídá. Může tě to akorát mrzet, jinak nic nenaděláš.
Nicméně - já bych teda spíš uhodila na muže. Je hezké, že má náročnou práci a náročného koníčka, hlavně že má nenáročnou manželku, která moc neotravuje ![]()
Tak s nimi holt nepočítej jako s rezervou, když ti vybouchne hlídání, ale pokud mají zájem, můžou dcerku někam vzít nebo pohlídat v době, kdy se to hodí jim. Když teda už zavolaj, to nejde se domluvit? Např. sestra dneska nemůže jít např. se dcerkou na procházku - tak kdy by mohla…Jestli se budou i nadále vymlouvat, tak je to jasný, ale třeba fakt jenom nemaj čas zrovna když ty si pískneš ![]()
Vzhledem k tomu, že manžel je pořád pryč, tak asi bude mít dobře placenou práci, využila bych proto služeb nějaké jakoby ,,babičky,,. Kamarádka to tak má a je daleko lepší babča než její vlastní máma. Mají jí strašně rádi a dokonce po těch letech hlídá zadarmo a malá někdy u ní spí
Sestru a matku bych neotravovala, jsou to výmluvy a když nepotřebuješ, najednou rády pohlídají. To já naštěstí neznám, mám skvělé rodiče i tchýni, ale chci od nich hlídání opravdu výjimečně. Nabídnou se vždy samy.
Vidim to od nich jako společenské klišé „víš, jak bych ráda, ale zrovna teď to nejde“ a řeči řeči řeči
Dokazuje to i fakt, že když se sama neozveš, půl roku o tobě neví a nezajímá je to. Rozhodně bych jim neříkala, jednou dvakrát na začátku a dost. Zaměřila bych se na manžela, náročná práce je jedna věc (do určité míry, se kterou souhlasí oba partneři) a náročný koníček je jiná věc, ten přece neni důležitější, než rodina
A hlavně to neni tvoje dítě, se kterým ty potřebuješ pomoct, ale VAŠE dítě, o které se máte starat oba
Jsem v tomhle asi jiná, manžel mi párkrát něco na poslední chvíli odříct, vrzla bych mu dítě do práce a ať si to zařídí, jak umí. Ty taky musíš a nikoho to evidentně nezajímá.
@Anonymní píše:
Já chápu, že nemají tu povinnost. A kdyby mi pořád neopakovaly jak rády mi pomůžou tak bych jim nevolala. Mně právě jde o to, že na jednu stranu říkají, jak mi chtějí pomoct, ale když je o to požádám skoro nikdy nemůžou. Přesně jak píše hkac, chtěla bych prostě vědět jestli hlídat opravdu nechtějí. Jenže ony mi to narovinu neřeknou
Jinak kamarádku na vzájemný hlídání jsem měla, ale ta se odstěhovala a teď když už pracuju a hodlám i pracovat ve větším rozsahu je to čím dál tím těžší bez té pomoci
Diskuzi jsem nečetla, ale máš můj obdiv - jednak že jsi zvládla celou tu dobu sama samotinká a jednak, že svoje příbuzenstvo nepošleš do háje, pokud se na tebe obrátí o pomoc oni. Já jsem mrcha mstivá.
![]()
Asi bych opravdu na jakoukoli naději na pomoc z jejich strany rezignovala (teda já už dávno, být na tvém místě) a řešila bych to v případě nouze placenou službou.
P.S. Nejlepší by ovšem bylo zpracovat tatínka, ať se taky stará. Je to jeho dítě, ne babiček a tetiček.
Zakladatelko,můj manžel má taky hodně časově náročnou práci,ale když není zbytí,musím např.k lékaři atd,prostě se neptám,ale oznámím,nedá se dělat musíš pohlídat,prostě je to i jeho dítě a určitě to není zase tak často,aby to byl velký problém…
Přesně jak už někdo psal, na odpověď, že by moc rádi pohlídaly ale teď se jim to zrovna nehodí, bych se zeptala, kdy by se jim to hodilo, že si něco na tu dobu domluvíš. Pokud budou odpovědi opět vyhýbavé jako „víš teď toho mám moc, z hlavy nedokážu říct kdy bych vlastně mohla atd.. tak bych to brala tak, že hlídat prostě nechtějí a už je s tím neobtěžovala a zařídila se jinak. Mám dojem, že jejich odpovědi jsou opravdu vyhýbavého charakteru akorát by mohly mít trochu "koule“ a necpat tam ty omáčky o tom, že by strašně rády hlídaly, a že už se nemohou dočkat až malou a Tebe uvidí..
Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že v první řadě by se měl uvolnit tatínek - možná to berou sestry a matka stejně tak - jakože proč ony by si měly měnit plány kvůli tvému dítěti, když tvůj chlap si je změnit kvůli svému dítěti nedokáže.. Kdybys byla na malou sama, třeba by Ti vyšly více vstříc..
Ahoj holky,
píšu anonymně, protože tu nemusí nikdo vědět jak to doma máme, ale chtěla bych ze sebe trochu dostat něco co mně trápí.
Mám 5letou holku a co se týče péče o ní, tak jsem na tom tak jako bych neměla manžela, i když ho teda mám. Nemám ani hlídací babičky, nikoho. MD a RD jsem zvládla, i když malou téměř nikdy nikdo nepohlídal, tahala jsem ji po doktorech i úřadech,do školy atd. Poprvé sama jsem byla až v okamžiku, kdy nastoupila do školky. Manžel má hodně časově náročnou práci a k tomu ještě časově náročného koníčka, doma se moc nevyskytuje, když je opravdu něco nutného tak pomůže, ale nejde se na to vždy spolehnout, je u něj normální, že slíbí na určitou hodinu přijet, ale pak zavolá, že si ho žádá klient a že nedorazí. Prostě nemůžu se na něj v tomto spolehnout. Do školky dceru vodím i vyzvedávám já, musela jsem si tomu najít i odpovídající, samozřejmě hůř placenou práci.
Jinak mám ještě mámu - pracující a i jinak hodně vytíženou a dvě vdané, ale bezdětné sestry, které se věnují kariéře. Od doby kdy se malá narodila a já potřebovala něco vyřídit bez ní tak v okamžiku, kdy selže manžel, vždy postupně žádám o pomoc mámu, jednu sestru, druhou sestru. Za celé ty 4 roky mi máma pohlídala jednou, jedna sestra dvakrát, druhá nikdy. Přesto se na ně dál obracím a když potřebuju hlídání tak se jich vždy zkusím zeptat jestli by náhodou neměly čas. Teď si ale říkám, že jestli tím, že si ten čas nikdy neudělají, i když žádám třeba jen o hodinku a v době kdy už mají po práci, jestli mi tím nenaznačují, že je nemám obtěžovat vůbec. Momentálně nemám hlídání pro dceru v době, kdy mám jít na pohovor - je to v podvečer, v dobu, kdy vím, že ani sestry ani máma obvykle nepracují, jde o asi jen o 30 minut, pak už by měl dorazit manžel. Postupně jsem je teď všechny obvolala a opakovala se situace, kterou jsem zažila i minulý a předminulý měsíc - moc je to mrzí, ale zrovna mají lístky do divadla, určitě by hrozně rády pomohly ale zrovna zrovna budou muset být v práci do noci, samozřejmě, že by rády přijely, ale zrovna ten den se to nehodí…
Co si o tom myslíte? Mám to už vzdát? Jsou to jen výmluvy a naznačují mi ať je se svým dítětem neobtěžuju? Mně už se vážně nezdá normální, že mi nikdo z rodiny není ochoten ani s maličkostí pomoc. Pokud chtějí něco ony, tak vyhovím vždy. Na druhou stranu vždycky tvrdí jak kdyby to jen trochu šlo, že rády pomůžou a o malou se zajímají, všechny tři shodně tvrdí, že by se s námi rády vídaly častěji, to mně na tom mate.
Jinak samozřejmě mám na občasné hlídání i placenou paní, protože jinak by se to opravdu nedalo a asi bych nemohla vůbec pracovat. Tohle se mi ale pravidelně stává v situacích, kdy paní nemůže a manžel se neuvolní z práce. Já samozřejmě Co si o tom myslíte? Mám to už vzdát? V minulosti jsem to už udělala a pak třeba po půl roce, kdy jsem je nekontaktovala se mně samy ptaly jestli nepotřebuju pohlídat a kdy se můžou přijet podívat na malou, tak fakt nevím