Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak mně pomáhá asi nejvíc čtení. Já nejen že jsem už skoro 5 let doma s dětmi, ale už předtím jsem pracovala z domu, takže kontakt s lidmi minimální
Jo, taky mi pomohlo, že jsme se přestěhovali na vesnici a skamarádila jsem se se sousedkami, takže mnohem víc mluvím s lidmi svého věku
Plus hodně čtu (nebo se aspoň snažím), většinou v angličtině, luštím křížovky, sudoku, všechno počítám z hlavy nebo na papíře (kalkulačku používám minimálně), prostě cokoli, co ten mozek aspoň trochu nakopne…
@chaarleene já bych tak ráda četla, ale kromě skript už mi prostě nezbývá čas vůbec na nic…fakt mám někdy chuť s tou školou seknout a jít do práce
@Anonymní píše:
fakt mám někdy chuť s tou školou seknout a jít do práce
Věřím… Pamatuju si, jak jsem dodělávala druhou VŠ, zbývaly mi jen státnice a měla jsem tak strašnou chuť s tím seknout a vykašlat se na to
Ale zase mi přišlo škoda zahodit tolik let dřiny, tak jsem to nakonec nějak dotáhla…
Mám to podobně. Někdy se nemůžu vymáčknout, vzpomenout si na slovo nebo celkově reaguju pomalu. Kamaráda doktorka mi říkala, že je to normální. Mozek se 24 hodin orientuje na děti.
Mam to stejne, nekdy zamenuji slova a vyznamy a manzel me opravuje. Kolikrat se pred nim uz stydim. Snazim se hodne cist i cizojazycne. Mam statnice z nj a ij, ale jsem uplne duta. Chodim do obchodu, ktery vlastni italove, abych si trosicku pokecala a tak mam doma litry a litry domaciho olivaku
…uz jsem skoro jako Pina s rohlikama… ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj ženy, chci se s Vámi podělit o zkušenost a zeptat se jestli to třeba někdo nemáte podobně a uvítám rady co s tím? Jsem doma s dětmi 2 a 4 roky a přijde mi, že doma hloupnu. Děti nade vše miluju a snažím se jim věnovat, i když je to někdy složitější. Dala jsem se na studium při mateřské (před 5ti lety), tenkrát jsem si myslela jak budu mít spoustu času a využiju ho tím), ale nějak to poslední dobou nestíhám. Ale teď můj problém, přijde mi, že se začínám nějak divně vyjadřovat, nejsem schopná se pořádně vymáčknout a ve škole při zkouškách se normálně bojím, že se mě zkoušející na něco zeptá a já nejsem schopná pořádně odpovědět, i když tomu doma třeba rozumím. Už se mi to několikrát stalo a hned se bloknu a nevydám ze sebe skoro nic, takže pro studium „ideální“Ve škole je spousta mladých, ambiciózních a ti nemají problémy se sebevědomím a vyjadřováním… Já ano…už vidím jak jdu do práce, s takovou budu opravdu platný pracant…nemáte to někdo také tak? Přijde mi jak je člověk v takové izolaci, že ztrácí kontakt s realitou. Nemáte to někdo také tak a co se proti tomu dá dělat? Omlouvám se za anonym, nějak nejsem ve fázi, kdy se k tomuto chci přiznávat.
já nemám problém se k tomu přiznat
zanedlouho mě čeká střet s realitou, až pak uvidím, jak moc moje buňky na mateřské zdegenerovaly
Nicméně bych touto cestou ráda poděkovala emiminu za jeho existenci, kde se mi občas poštěstí napnout mozek a vyprodukovat hlubokou myšlenku, v horším případě aspoň pár souvislých vět ![]()
@shellmyska jé, to je hezké s tím oliváčem, já bych ho kdyžtak brala také
Ale také vím, že člověk vždy chce to, čeho moc nemá…měl by si vážit toho co má a speciálně ženy jsou takové, že se jim pořád něco nelíbí…chtěla jsem děti a miluju je, ale jak jsem je měla jako starší a člověk v práci byl aktivní a měl alespoň podle mne pořádné místo, tak je ten život s dětmi o něčem úplně jiném a ten mozek to asi nedává
Až budu zase v práci, tak budu asi vzpomínat…ale nebýt fakt té mé školy, tak jsem už v procesu asi dávno
@Anonymní píše:
@shellmyska jé, to je hezké s tím oliváčem, já bych ho kdyžtak brala takéAle také vím, že člověk vždy chce to, čeho moc nemá…měl by si vážit toho co má a speciálně ženy jsou takové, že se jim pořád něco nelíbí…chtěla jsem děti a miluju je, ale jak jsem je měla jako starší a člověk v práci byl aktivní a měl alespoň podle mne pořádné místo, tak je ten život s dětmi o něčem úplně jiném a ten mozek to asi nedává
Až budu zase v práci, tak budu asi vzpomínat…ale nebýt fakt té mé školy, tak jsem už v procesu asi dávno
Drzim palce k dostudovani
to clovek neztrati.
Jsem na tom stejně. Musela jsem jít kvůli tomu na pár hodin měsíčně do práce a dokonce mě to dohnalo i do lékárny pro vitamíny podporující funkci mozku ![]()
Taky mám ten samý problém. Plus nižší koncentrace, paměť a celkové nasazení. Když někam musím jít ráno, tak se vypravuju i hodinu a půl. A stejně jdu vždycky pozdě. Protože na mateřské - ráno vstanu, kydnu se v obýváku, děti se chviličku dívají na pohádky. Pak se donutím udělat jim snídani. Pak se lážo plážo nasnídám taky. Najednou ani nevím jak utečou dvě hodiny. Kolikrát potřebuju dopoledne něco zařídit a pokud to není nic akutního, trvá mi to i několik dní, než se k tomu dokopu.
Mám to stejně, a to jsem doma teprve rok. Před narozením dcery jsem měla spoustu koníčků a hodně jsem se věnovala prohlubování dovedností v AJ a FJ, něco jsem stále tvořila, malovala, hrála na kytaru apod. Nyní nemám čas na nic. Dcera vyžaduje, abych svoji pozornost věnovala pouze jí, třeba si hraje sama, ale já musím sedět u ní a nedělat nic, na to důrazně dbá
Takže jediné mé rozptýlení je vaření a prádlo
, a pak procházky s kočárkem, které jsou teď v zimě ale sporadické a krátké, takže už začínám mít opravdu dost. Upřímně řečeno, nevím, co s tím, protože časová kapacita na to moc není, leda teď večer, když prcek spí, a to už jsem tak vyřízená, že dokážu jen čučet do compu, což mi nejspíš na inteligenci také nepřidá ![]()
@Markéta Fe píše:
třeba si hraje sama, ale já musím sedět u ní a nedělat nic, na to důrazně dbá
To me rozesmalo
presne tohle dela moje mala. Rekne mami haci, presne mi ukaze kde si mam kycnout a pak uz staci kdyz se nehejbu a koukam ![]()
@sonata001 ty vitamíny pomohly? @Markéta Fe no právě comp, to je kromě žroutu času i časovaná bomba současnosti, člověk už pak nejen, že ztratí spoustu času, ale prakticky se nic moc nedozví…teda toho podstatného, já se k tomu teda nedonutím ![]()
@Petra8a ta rychlost ranního vypravování je i u nás, říkám si, že jedu teď úplně jiným tempem než dřív…na vše je dost času