Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Jana206 nejsem trotloň, takže neuvedla, máme celkem bezvadnou ředitelku děcáku, se kterou vycházím, léta jsem pracovala pro nadaci, takže nejse tak úplně mimo.
Hostitelská péče je něco jiného, ani zdaleka se to nedá srovnat s pěstounskou péčí, na to já skutečně nemám baterky, ale styl života naší rodiny je postaven na dětech, k tomu oba poměrně pracujeme, takže volný čas je rozplánován podle aktivit dětí, ikdyž tenhle rok je ze zdravotních důvodů jiný a složitý, přesto bychom zvládli hostitelkou péčí krapet pomoct jinému dítěti, a jakmile bude dítě, které by se k nám hodilo, respektive obráceně, dítě kterému bychom se hodili my, kterému by měla naše rodina co dát, asi do toho půjdeme, ale tady asi není skutečně prostor o diskuzi, o obavách, o tom, jak moc je to náročné, nebo co to člověku dá. Narozdíl od PP je to všechno grátis, aniž bych chtěla nějaké dítě přepočítávat na peníze, je to prostě dobrovolná činnost s dobrým úmyslem pro cizí dítě, které svou nefunkční rodinu má. Ale na emiminu zrovna skutečně není extra prostředí pro podobné diskuze, ikdyž jinak se zde vyřeší skoro vše.
@terinka4444 OK, vím, co je hostitelská péče, tam se nepočítá s převzetím do některého z typů náhradní rodinné péče. Jen jsem mě napadlo to přirovnání a taky jsem psala, že je to něco jiného.
No, já si myslím, že diskuze o obavách, co to člověku dá a vezme, případně jak moc je to náročné a jak to tmelí nebo naopak „rozrušuje“ hostitelskou rodinu, jaké nové vazby se navazují. Taková diskuze k tomu patří. Věci nejsou jen černé nebo bílé, resp. růžové.
Ale máš pravdu, že my dvě to nevyřešíme
TAkovou diskuzi pravděpodobně chtěla vyvolat zakladatelka, s někým, kdo má zkušenost.
Jen si k tomu nevybrala vhodné forum a vhodný úvodní příspěvek.
Já právě vidím takové diskuze naproto stěžejními, ale to jsem tím chtěla napsat, že emimino není vhodným fórem na podobné diskuze.
Dobrý den . mám dotaz, dilema ohledně hostitelské péče s prosila bych vás o vaše názory… máme 2 syny, 18 a 23 a rozhodli jsme se ( spíše jsem se rozhodla o hostitelskou péči tedy já když jsem se o ní dozvěděla)… manželovi jsem to jen tak naťukla že se o to zajímám, potom že jsem to už rozjela…už dříve jsme se bavili o možnosti pěstounské péče ale vždy z toho sešlo (práce, bytové poměry, synové stále bydlí doma atd…).. takže mi bylo přiděleno dítě které to nejvíce potřebuje ( člověk nemůže říci chci holčičku, chlapce) prostě přiřadí vám dítě které to potřebuje nejvíce.přiřadili mi holčinu 14 let…to manžela tedy i mě trochu zarazilo. Dost velká a nikdy jsme holčičku neměli ( i když já po ní moc toužila).. začala jsem se s ní pozvolna seznamovat, navštěvovat ji v areálu DD.je komunikativní a fajn. Před Vánocemi jsem ji seznámila s manželem a syny..a zde je problém. Manžel to vzal ( jako vše) od začátku hrozně vážně a zodpovědně, moc se na ten " projekt" i na ní navázal..od té doby co jsem mu ji představila a začala ji brát k nám domů už nemám vůbec kousek prostoru být s ní sama.. nemůžu ji ani sama vyzvednout. Od té doby musí být manžel pořád s námi, prý je už toho součástí takže kdybych si pro ní chtěla pouze dojet sama a přivézt ji, tak by to prý vypadalo že o ní nemá zájem 😔. Stále o ní mluví, něco řeší- co řekla, neřekla, jak se tvářila atd..stále ji něco kupuje aby měla překvapení až přijede- jezdí 2× týdne v sobotu. Včera to vyvrcholilo tím že jsme ji nezávisle na sobě poslali stejnou SMS, nevěděla jsem že ji taky píše.Rekl že si musíme říkat když ji píšeme a říkat si co a kdy ji píšeme… už mě jeho chování hrozně svazuje, omezuje ve vztahu k ní..je pravda že ho má asi ráda, určitě ho obdivuje ( je inteligentní, vše zná, vše mu jde)…vím že je to projekt hlavně kvůli dítěti, aby mu návštěvy pomohly psychicky, aby se ditě socializovalo, učilo se novým věcem v rodině atd…ale nevím, jak se správně vyjádřit.. mám pocit že mi přetrhl pouto které se začalo vytvářet. Chtěla jsem aby se postupně začala svěřovat s problémy a abychom jí mohli potom už dohromady s manželem pomáhat ( má psychické problémy). Teď nevím jestli přijde ten čas a bude se svěřovat nám dohromady když s ní nemám ani chvilku o samotě..když to manželovi takhle podám, jenom vznikne hádka, že on v tom je společně tak proč bych měla pro ni jet sama ( aspoň tu cestu), proč bych ji měla brát samostatně do cukrárny bez něho ( na hodinku)..navíc já to beru tak jak to přijde, on je špatný z toho, že nás bere jako zábavovou agenturu ( výlety, sport, kino, stolní hry, filmy) ale on chce víc..chce ji pomoci hlavně s učením které je moc špatné.k tomu nás ale nepustí, téma škola nesmí padnout… mrzí ho že nechce jezdit častěji, že ji stačí 1 den v týdnu. Když nabídneme třeba ještě neděli nebo jen neděli kino tak poděkuje že bude radeji odpočívat. Já to beru opět že je to podle potřeb dítěte. Taky mě to zamrzí ale vypustím to.on ne.pořád to řeší.přitom mame zpětnou vazbu z DD že se na návštěvy u nás moc těší. Už mě to ubíjí , přístup manžela. Na jednu stranu jsem ráda že to takhle přijal, že se k ní chová skvěle ale co s tím? Je to zdroj našich hádek 🤔. Omlouvám se za dlouhý obsah s děkuji .
Snazila bych se s ním domluvit tak,ze Ty s ní budes travit určitý cas sama a on taky. Co na to ta holcina? Dcery v urcitem veku inklinuji spíš k otcum,ale chápu,jaký vztah mezi vámi chceš vytvořit.
@Jana206 když s ním není domluva možná. A ona by to možná už ani nechtěla, nevím.pořád nás shání dohromady
Když třeba se mnou vaří chvilku ( to je asi jediné) tak za chvíli se musí jít podívat jde je strejda a co dělá…