Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky jsem si vymyslela různá dobrodružství které jsme já a můj parťák a spousta dalšího CH postav zažívali…často jsem měla i sny na pokračování ve kterých se odehrávaly příběhy které jsem si vymyslela. Od dětství ještě donedavna…co jsem doma s malou tak není čas..a celkem mi to chybí…
Děkuji za reakce. Sama si taky myslím, že to asi nevadí. Nicméně sestřenice tvrdí opak. Říká, že pro svoji kamarádku plánuje individuální cestu. Představuje si i její život. A bohužel se jí stává, že se s ní „identifikuje“ a nedokáže rozlišit mezi svými a jejími touhami a cestou. Dost často sní i o její individuální kariéře, životě a lidech v jejím životě. Vymýšlí i fiktivní vztahy pro tu kamarádku, ale pouze ve své hlavě. Ta kamarádka zná jakoby její všechny známé a má s nimi nějaký vztah. Ovšem v hlavě té sestřenice. Je to někdo, s kým se ona identifikuje.
@Anonymní píše:
Děkuji za reakce. Sama si taky myslím, že to asi nevadí. Nicméně sestřenice tvrdí opak. Říká, že pro svoji kamarádku plánuje individuální cestu. Představuje si i její život. A bohužel se jí stává, že se s ní „identifikuje“ a nedokáže rozlišit mezi svými a jejími touhami a cestou. Dost často sní i o její individuální kariéře, životě a lidech v jejím životě. Vymýšlí i fiktivní vztahy pro tu kamarádku, ale pouze ve své hlavě. Ta kamarádka zná jakoby její všechny známé a má s nimi nějaký vztah. Ovšem v hlavě té sestřenice. Je to někdo, s kým se ona identifikuje.
A co je na tom teda spatneho?
@malákráličice píše:
A co je na tom teda spatneho?
Já nevím, jí to dost vadí a chce se toho zbavit. Má 19.
Tak jestli jí to vadí tak ať zkusí nějakého psychologa… Ale podle toho co tu píšou ostatní to není úplně ojedinělé…já jsem pro své přátele z říše fantasie taky vymyslela různé vztahy, životní osudy…jo a ve většině těch příběhu jsem byla hlavní postava já…ale vlastně ne já..byla jsem kluk, mladý muž, často jsem si různé scény přehrávala, mluvila za sebe i ostatni… přesto si nepřijdu že bych byla nějak divná…potřeba vytvářet si tyhle příběhy a přehrávat si je ustoupila vždy když jsem měla vážnější vztah… Co jsem s manželem a máme dceru tu potřebu už nemám vpodstate vůbec… Neni tolik času, není na to klid…občas před spaním si vzpomenu…ale už to není ono když vedle chrápe manžel
možná časem na základě těch postav co sem si vymyslela budu vyprávět dětem pohádky…
A já si dokonce myslím, že je to zdravé. Je to prostě dialog s částí svého já, který pomůže utřídit myšlenky, přání atd. V čem je to horší, něž si rozpravovat v duchu v kostele s Bohem? Každý tomu jen říká jinak. Je to forma duševního života a ten považuji za obzvlášť důležitý ![]()
Ja jsem mela jako dite druhe ja, s kterym jsem si rada povidala. Svym zpusobem to delam dodnes. Pro svou vnitrni pohodu to potrebuju, ne kazda kamaradka chce poslouchat moje myslenky a jine slinty. Ale moje vnitrni ja je ochotne vzdy, rado vyslechne, poradi.
Nevidim na tom nic spatneho.
@Anonymní píše:
Já nevím, jí to dost vadí a chce se toho zbavit. Má 19.
Tak psycholog. Možná má pocit, že už do imaginární kamarádky investuje příliš? Jakože se od ní nedokáže oprostit.
@Jahru píše:
Já mám druhé imaginární já. Vycházíme spolu docela v pohodě, moc se nehádáme… takže mi to nikdy nepřišlo nějak škodlivé. Přeci se s ním nebudu po tolika desítkách společných let rozcházet![]()
To asi dělá každý s vyvinutou fantazií. Nebýt toho, neobleťela bych celý svět a nepřežila 4 rodičáky.
@Betty MacDonald píše:
To asi dělá každý s vyvinutou fantazií. Nebýt toho, neobleťela bych celý svět a nepřežila 4 rodičáky.
Ten vnitrni svet musi mit vsichni spisovatele a scenaristi, jinak by nic nenapsali.
Zajimalo by me, kolik takovych lidi je.
@malákráličice píše:
Ten vnitrni svet musi mit vsichni spisovatele a scenaristi, jinak by nic nenapsali.
Zajimalo by me, kolik takovych lidi je.
Určitě hodně ![]()
@Betty MacDonald píše:
Určitě hodně
Mozna vetsina, jen to vsichni tajime.
A ta mensina, jsou ti otravni jedinci, co pusu nezavrou, protoze nedokazou pracovat s vlastnima myslenkama a musi je neustale ventilovat ven.
@KeckaJ píše:
Tak psycholog. Možná má pocit, že už do imaginární kamarádky investuje příliš? Jakože se od ní nedokáže oprostit.
ja si spis myslim, ze ma pocit, ze vypada mesuge. Ja treba vubec nevedela, ze i jini lidi to delaji. Ze mluvi sami se sebou. Moje mama mi napriklad rekla, ze to je znamka dusevni poruchy. To ti moc neprida a stydis se za to.
Jako dítě jsem měla imaginární kamarádku, imaginárního psa, koně a pak i kluka. Byla jsem hodně osamělá, v rodině to moc nefungovalo, někoho jsem potřebovala. Časem to vyšumnělo.