Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Imaginární kamarádka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.9.22 18:40
Tak asi nějaký psycholog nebo tak. Ale mně to zas tak nezdravé nepřijde, zvlášť když ona sama ví, že není skutečná. Já si třeba někdy povídám sama se sebou a jako blázen si nepřijdu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 18:45
Psycholog nebo treba poridit nejakeho domaciho mazlicka. Ze by si povidala s nim. Ja driv pracovala s lidmi a na rodicaku mi obcas lidi chybi, tak furt neco vykladam nasemu psovi, vykecam se a on vypada spokojene, ze ma pozornost 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:09
Měla jsem imaginárního koně ještě cca v 16 
A představivost mám teda divokou doteď, je to moje oblíbená chvilka relaxu před usnutím, spřádat si v hlavě příběhy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:14
Já mám druhé imaginární já. Vycházíme spolu docela v pohodě, moc se nehádáme… takže mi to nikdy nepřišlo nějak škodlivé. Přeci se s ním nebudu po tolika desítkách společných let rozcházet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:17
Pokud ji společnost této imaginární kamarádky vyhovuje a je si vědoma, že není skutečná, ale nějakým způsobem se s ní cítí dobře, pak bych to neřešila. Že s tím máš problém ty, není důvod ji do toho zasahovat. Má bujnou fantazii a časem ji treba nahradí skutečnými přáteli, až na to bude sama připravena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:19
@Michelle_M píše:
Měla jsem imaginárního koně ještě cca v 16
Taky to někdy dělám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:26
@Michelle_M píše:
Měla jsem imaginárního koně ještě cca v 16
Taky spradam pribehy a taky to mam jako relax pred spanim nebo kdyz treba nekam dlouho jdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:38
Taky to dělám, už od dětství, není to teda vyloženě kamarádka, spíš moje druhé já, které zažívá různé situace nebo třeba jako bych psala v duchu knihu… Nemyslím si, že by na tom bylo něco škodlivého 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:40
Podle mě je to ok, také jsem si jako malá/ asi i v rané dospělosti představovala různé situace, postavy… byly to sny, fantazie a moc se mi to líbilo. Pokud má jasnou představu o realitě, ví, co je skutečné a co jen imaginace, nikomu tím neubližuje a dělá jí to dobře, tak proč ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 19:55
@Michelle_M píše:
Měla jsem imaginárního koně ještě cca v 16
To dělám taky, jenže pak si porad říkám, ještě chvilku, ještě kousek - a pak jsou najednou tři ráno
Zakladatelko a v čem konkrétně to kamarádce vadí? Mne to taky nepřijde jako nějak škodlivá věc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 20:00
Já jsem tak ráda, že nejsem sama.
Nejlíp si pokecám sama se sebou. Mumlám si na záchodě a manžel se ptá co chci…
V čem přesně ji to omezuje? Ví, že to druhé já není… Ne nabádá ji, aby třeba zapálila dům… Tak v čem je problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 20:34
@malákráličice píše:
Taky spradam pribehy a taky to mam jako relax pred spanim nebo kdyz treba nekam dlouho jdu.
taky to dělám, ale co mám děti, tak už podstatně míň, nějak vždycky večer rychle odpadnu . Když o tom tak přemýšlím, tak mi to docela chybí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.9.22 20:41
Také mám takovou kamarádku. Vzhledem k tomu že bydlíme celý život na vesničce kde bylo dětí málo a neměla jsem žádnou velkou, opravdovou kamarádku, jsem si ji zkrátka vymyslela a mám ji dodnes kdy mám velký děti a manžela. Pojmenovala jsem ji Karolína a úplně normálně si s ní povídám, piju kafe, chodím/jezdím výletit. Je se mnou i v práci, na nákupech. Nikdo o ní samozřejmě neví, jen na mě občas divně koukaji když si povídám sama se sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosím o anonym - je to citlivé téma a nechci, aby na to daná osoba přišla.
Moje sestřenice je už docela velká. Dokonce plnoletá. Je založením spíše introvertka, nikdy si moc nerozuměla s vrstevníky. V devíti letech si vymyslela svoji imaginární kamarádku. A má ji dodnes. Osobně jsem to pozorovala a ona se mi i svěřovala.
Pochopila jsem to asi nějak takhle. Je to její kamarádka, se kterou si povídá. Do které vkládá své sny a nechává ji zažívat stejné situace, jako zažívá ona. A vkládá si do ní o své ambice a ztotožňuje se s ní. Ona sama ví, že takový člověk neexistuje, ale pořád se toho nedokáže zbavit. Chtěla bych jí s tím nějak pomoct, ale nevím, jak na to.
Obě si myslíme, že to není zdravé. Nemáte někdo nějaké tipy, co s tím dělat? Samotnou ji to hodně trápí. Budu moc vděčná za jakoukoliv radu.