Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Netýká se to miminka, které teprve nosím, ale mého 7-letého syna. Už když se narodil tak byl jiný, díky jeho zdravot. problémům hned po narození, byl hospitalizován v Hradci Král., tam nad ním paní psycholožka kroutila hlavou, jak vidí, že se to u " normálních " dětí takhle neprojevuje. Kdybych měla definovat jeho povahu, tak je mimořádně citlivý, všímavý, dobře se učí, ale čeho si vážím asi nejvíc je, to že je hrozně hodný, od mala s ním nebyl jediný problém, není to pecivál, ani flegmatik, jen prostě podvědomě ví, jak by se měl chovat. jsem na svého syna ohromě hrdá a moc ho miluji.
Koukám, že některé z vás se na mateřské opravdu nudí a neví co by… ![]()
Ať žije Aštar Šaran!!! ![]()
Ahoj holky, také nám říkali, že máme „indigové dítě“, nějak jsem tomu vůbec nedávala žádnou váhu, dokonce jsem i zapomněla i ten název. Ale teď jak tu čtu ty příspěvky tak v něčem to sedí. Extrémně vnímavý, citlivý a až moc jak bych to řekla, na svůj věk uvědomělý. To je jasný, že má svý dny, ale je to čím dál tím lepší. Už totiž vím, jak na něj. Ta kniha mě docela zajímá, určitě na ní mrknu i na odkazy. Snad se něco víc ještě dozvím.
Podle mě nejde říct, že tohle dítě je indigové a tohle není. Já myslím, že to špatně nazvali, spíš bych řekla nová generace sebeuvědomělých dětí. Mají i typický vzhled hlavičky, shora oválný, hodně dozadu vyklenutý. U někoho je to víc a u někoho míň. Mohli bychom se od nich hodně naučit jakožto rodiče. Co můžu říct, tak se to pozná podle toho, že „mluví očima“ už od porodnice, že máte dojem, že si s vámi povídá, i když ještě neumí mluvit. No někdy se tyto sebeuvědomělé děti projevují „problémově“, pokud se třeba brání proti nějaké výchovné metodě nebo tak. Ony totiž nesnesou příkazy a zákazy a nadřízený autoritativní přístup. To by se raději sebezničily. Občas také dělají scény na veřejnosti, prostě chovají se jinak než vycepované hodné dětičky. Nejhorší je vychovávat je osvědčenými metodami našich babiček. Ono tohle dítě si samo řekne, co a jak, pokud se mu naslouchá a jeho hlas není udupán. Ty schopnosti jsou velmi individuální, od hudebního nadání, přes matematické, třeba po pěstitelsko-pečovatelské empatické.
Vůbec se neboj, stačí dítěti naslouchat.
Petra
Ještě jsem chtěla dodat, že nesnesou nekomunikaci a neroprovrávné zacházení ze strany rodičů. Odložení do postýlky nebo někam velmi těžce nesou, protože chtějí u všeho být a chtějí být rovnoprávným respektovaným členem rodiny. Poznají, když jen něco naoko někdo hraje (takzvanou samozvanou autoritu). Mají problém ve školách. Málokdo si dokáže získat jejich srdce, a proto učitelé z nich často dělají méněcenné (učitelé nejsou schopni vyhovět nárokům těchto dětí jak svými charakterovými tak profesionálními vlastnostmi, a atak udělají špatné z těch dětí). Také se je učitelé snaží narvat do obecné šablony, a pokud se děti něčím odlišují, pozitivní schopnosti nevnímají, pouze ty takzvaně negativní. Často bývají terčem šikany, a nezřídka učitel podpoří šikanujícího. Nechci strašit, nemusí to tak být, ale střídání škol či domácí škola u těchto dětí je někdy jediným východiskem. Mohla bych pokračovat dál, třeba taky o tom, že nesnesou, aby jim někdo vnucoval hygienu. Ono prostě potřebuje něco jiného než se běžně ve výchovných příručkách traduje. To „něco jiného“ je neviditelné a myslím, že hlavní je chránit tyto děti tvrdou rukou před šikanou a obecnými výchovnými šablonami, chránit zkrátka jejich citlivou duši, aby se mohla rozvinout. Rozhodně ne je „přizpůsobovat“ na tento svět. To přesně oni nechtějí, oni chtějí změnit svět, zcitlivět ho, tak jim nebraňme a rozvíjejme v nich to dobré. Je potřeba jim jít dobrým a vnitřně opravdovým příkladem a umět se mu omluvit za svou chybu, nepoužívat například výchovu pomocí estivilla či karpa
, aby se neztratil ten kontakt s jejich duší, prtože jejich nadání se někdy může zvrhnout negativním směrem - viz mladí hackeři apod…
Omlouvám se, že to není moc dobře vypsáno, spíš jen tak chaoticky. Ono je prostě hlavní do dítěte se vžít a komunikovat s ním, a ono rodiče pak samo vede, metodou pokus omyl. Nejhorší je si svoje výchovné postoje obhjaovat před okolím…ale nejlepší je věřit své intuici a na okolí kašlat, protože indigové dítě dokáže být tak úžasné a tak úžasně obohatit jemu naslouchající rodiče, že se to těm kritizujícím ani nezdá. Petra
Takže když mám dítě s oválnou hlavičkou které neposlouchá a je vzteklé,tak mám indigové dítě které spasí svět. Napřed jsem myslela že je to nějaká legrace, ale takovouhle blbost jsem dlouho neslyšela. Když říkáte, že vám někdo určil, že máte indigové dítě, tak napište kdo vám to řekl. Bude to asi napasované na knihu nějakého cvoka a tady se toho chytil nějaký šikula a za chvíli budou jesle a školky a školy pro indigové děti, samozřejmě pěkně mastné a zbohatlíci do nich budou dávat svoje rozmazlené a neposlušné děti. Jsem ráda. že moje děti asi budou patřit k těm 5 procentům obyčejných . I když se samozřejmě v porodnici koukaly rozumně, jen,jen promluvit, oválnou hlavičku mají taky a žádní necitové to nejsou. Tak rozum do hrsti, děvčata. Matka
Aha,tak než jsem to odeslala, už je to tady, indigové děti nemohou do normální školy, ale vždyt už se jich má rodit většina. To je nějak nedomyšlené. matka
Nemyslím, že by tu bylo někde řečeno, že indigové děti nemohou chodit do normální školy… Jen s tím mohou mít problém. Ale taky nemusí. Problém, myslím, může mít i dítě neindigové. Jako by do teď problémy ve školách nebyly. Nedomyšlené?
Nemyslím, že mozek by byl tím orgánem, který nás tyto děti mají hlavně naučit používat…
Šárka
To je bezva, to já jsem taky to indigový dítě, úplně to na mne pasuje, hlavně že odmítám poslouchat blbce a stání ve frontách taky nesnáším. Plus
Tak nevím jestli by mě to mělo překvapovat - či nikoli, že si tady na té diskusi, která je naprosto nekonfliktní, netýká se politiky, peněz, ale je pouze o odlišnosti, léčí někteří lidé své pohnuté sebevědomí. To je jen další důkaz toho, jak jsme nepřizpůsobivý a co není „hmatatelné“ a je odlišné od " normálního konzumního " života, je zároveň špatné.
Matka je asi spokojená se stavem školství u nás, učitelé se jí zdají pro děti dobrým příkladem. No, mně spíš dnešní škola připadá jako zbytečný dril a ubíjení vlastních schopností dítěte, vnucování myšlení většiny každému z nich, ne moc do života a ty učitelky jsou většinou vyloženě divný jakožto ženy a dárkyně vzdělanosti. Když tam je učitel, tak taky není hezkým vzorem muže, vydrží tam povětšinou jen prdlej a nebo podpantofelník. Učitelé by měli být výkvětem společnosti a školy radostnou přípravou do života, a ne tím, čím jsou dnes. Místo toho, aby školy podporovaly individualitu žáků a individuální schopnosti, spíš ji potlačují. Soukromé placené školy jsou sice pro podporu individuality, ale kolikrát scestné individuality- jsou spíše sběrným místem živlů. A dokonce ty živly tam vládnou, a normální děti jimi trpí, a učitelé jen přihlížejí a není v moci nikoho tam to regulovat. Tak s takovými školami jsem se setkal já. To se nedivím, že některé děti a jejich rodiče mají v současném školství problém a nemají tak dobré výsledky, jaké by mohly mít apod..
Otec
Baby,
bohužel musím konstatovat, že mě to nepřekvapuje. Vždy když zaregistruji podobné téma v diskuzi, marně doufám, že to bude vypadat jinak, než většinou vypadá… Takže ani indigové děti v tomto ohledu „nezklamaly“..
Nevím, zda je to jen naše mentalita, že co je odlišné automaticky odsoudíme, znemožníme, zavrhneme. Osobně, pokud se na diskluzi setkám s tématem, o kterém nic nevím, nereaguji. Zakladatelka diskuze chtěla zkušenosti těch, kdo indigové děti mají, ne soudy těch, kteří ani nevědí, co to je. Je mi z toho trochu smutno.
Šárka
Zajímavý odkaz, hodně čtení: http://www.volny.cz/jhavelka/
Přeju hezkou zábavu. Mmch. než se tím prolouskáte, pan Havelka má také indigové dítko =o))))
Zkuste mrknout sem, v lidovkách vyšly před časem dva články o indigových dětech:
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?…
http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?…
Zajímavé téma, knížku zkusím sehnat. Mně totiž přijdou dnešní miminka a děti chováním opravdu jiné než jsme byli z vyprávění našich matek a babiček my.
Eva
Tak koukám, že odkaz na knihu mezitím již přibyl. Stojí za přečtení… Šárka