Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Interrupce - do kterého týdne se provádí a jaká jsou rizika?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
zuzinkaaaaaa
Caty
22.4.12 22:13
Neboj, pokud je mimi chtěné,tak to zvládneš. Obavy má každý, ale za ten uzlíček to stojí.
- Citovat
- Upravit
Straw-berry-32
7.5.12 12:23
Ahoj, moc pěkně napsané. Já teď bohužel taky uvažuju, jestli si mimi nechat nebo ne…už mám dvě a té mladší je 9měsíců. Za normálních okolností bych o tom vůbec nepřemýšlela, dokonce po narození druhé dcery jsem si i říkala, že bych i do třetího dítěte klidně šla, ale…můj přítel má nevyléčitelnou nemoc, která se mu před půl rokem dost zkomlikovala a strávil 2měsíce v nemocnici. No a to mě právě děsí…tři děti a přítel každou chvíli v nemocnici 
A já na všechno sama.
Máte někdo podobnou zkušenost? Díky za každý názor.
- Citovat
- Upravit
Straw-berry-32
7.5.12 12:27
@Lynette píše:
Dominiko, kašli na rodiče a na přítele. Oni z toho pak nebudou mít deprese a psychické problémy do konce života, to ty. Na to že jsi šla na potrat prostě nikdy nezapomeneš a pokud jsi sama na vážkách a nejsi o tom ty sama pevně přesvědčená tak tam nechoď. Nějak bylo nějak bude. Dobře si to zvaž ty sama. Jedna holka v mém okolí otěhotněla v 16ti a díky tlaku rodičů a přítele na potrat šla - dodnes se jí chce brečet když si na to vzpomene, nedokáže o tom mluvit a to je už dva roky stará záležitost. Nakonec po potratu si uvědomila jak moc to dítě chtěla a hned se snažila otěhotnět znovu - po roce otěhotněla ale málem potratila - dítě se narodilo tak předčasně že kdyby se narodilo o týden dřív byl by to potrat. Naštěstí se ho podařilo zachránit ale příčinou předčasného porodu mohla být právě ta předešlá interupce. Přestože má už miminko doma stejně vědomí že mohla mít už dvě děti jí z hlavy nikdo nevymaže a zatím se s tím žít nenaučila - trápí jí to dodnes a jen se snaží na to nemyslet. Znám hodně ženských které litují toho že na potrat šly a snaží se to samy před sebou různě obhajovat ale marně - je jim to líto. Naproti tomu neznám žádnou ženskou která by litovala toho, že si dítě nechala. Zvaž to dobře a na okolí neber v tomhle žádné ohledy - je to tvoje tělo, tvoje dítě a tvůj život.
Ahoj, moc pěkně napsané. Já teď bohužel taky uvažuju, jestli si mimi nechat nebo ne…už mám dvě a té mladší je 9měsíců. Za normálních okolností bych o tom vůbec nepřemýšlela, dokonce po narození druhé dcery jsem si i říkala, že bych i do třetího dítěte klidně šla, ale…můj přítel má nevyléčitelnou nemoc, která se mu před půl rokem dost zkomlikovala a strávil 2měsíce v nemocnici. No a to mě právě děsí…tři děti a přítel každou chvíli v nemocnici A já na všechno sama.
Máte někdo podobnou zkušenost? Díky za každý názor.
- Citovat
- Upravit
Serehe
28.5.12 21:11
bez komentáře
Ahoj,
sama miminko ještě nemám, ale s přítelem se o něj snažíme, bohužel pracuje mimo ČR, takže to trvá déle než bychom chtěli… Ale takových párů jako jsme my je tisíce… nemáme žádný problém krom málo času, co můžeme být spolu.
K té interupci… o víkendu jsme společně absolvovali výstavu Human Body, celá výstava famozní, ale totálně mě odzbrojila sekce prenatálního vývoje… Mimčo už v 8-mi týdnech těhotenství je regulerní miminko, sice má jen pár cm, ale drobísek má už ručičky s prstíkama, nožičky s prsíkama, hlavičku s očníma jamkama… Nedovedu si představit, že bych kdy podstoupila interupci, pokud by to nebylo nutné ze zdravotního hlediska…
- Citovat
- Upravit
jannie23
21.6.12 12:51
Interupci ano či ne?Pomoc, rada..
Ahoj,
je mi 23let. Před dvěma dny jsem zjistila, že jsem těhotná, asi v 5.týdnu.
Bylo to neplánované a nevím, co teď dělat..Přítel mě víceméně nutí k potratu, prý by chtěl dítě tak za 2roky, chce si užívat a kvůli lepší finanční situaci, ale za dva roky to může být lepší, ale taky to může být stejná..Vlastně ani nevím jestli se mnou do budoucna nějak počítá..jsem spolu už 7let, ale náš vztah je hodně komplikovaný..nevím jestli bych se na něj jako na otce svého dítěte mohla spolehnout a jestli by mi to dítě někdy nevyčetl..to mě hodně trápí, protože bych chtěla, aby mělo moje dítě kompletní a spokojenou rodinu, nepotřebuju k tomu miliony na účtu..Rodiče mě podporují, a jsou na mé straně, ať už se rozhodnu jakkoli, ale rozhodnutí je jen na mě.
K tomu mám ještě nějaké ženské problémy nebo spíš anomálie jako dvě dělohy apod., takže nevím jestli by těhotenství nebylo rizikové nebo naopak potrat nebyl velmi rizikový do mého dalšího života. O tomto se bude zítra radit s doktorem.
Ráda bych si vyslechla i Váš názor, lidí, co už mají nějaké zkušenosti, vůči mě nebo příteli nemají žádné předsudky a poskytnout mi doufám i jiný pohled na celou tuhle věc.
Moc děkuji..J.
- Citovat
- Upravit
21.6.12 12:58
@jannie23 píše:
Ahoj,je mi 23let. Před dvěma dny jsem zjistila, že jsem těhotná, asi v 5.týdnu.
Bylo to neplánované a nevím, co teď dělat..Přítel mě víceméně nutí k potratu, prý by chtěl dítě tak za 2roky, chce si užívat a kvůli lepší finanční situaci, ale za dva roky to může být lepší, ale taky to může být stejná..Vlastně ani nevím jestli se mnou do budoucna nějak počítá..jsem spolu už 7let, ale náš vztah je hodně komplikovaný..nevím jestli bych se na něj jako na otce svého dítěte mohla spolehnout a jestli by mi to dítě někdy nevyčetl..to mě hodně trápí, protože bych chtěla, aby mělo moje dítě kompletní a spokojenou rodinu, nepotřebuju k tomu miliony na účtu..Rodiče mě podporují, a jsou na mé straně, ať už se rozhodnu jakkoli, ale rozhodnutí je jen na mě.
K tomu mám ještě nějaké ženské problémy nebo spíš anomálie jako dvě dělohy apod., takže nevím jestli by těhotenství nebylo rizikové nebo naopak potrat nebyl velmi rizikový do mého dalšího života. O tomto se bude zítra radit s doktorem.
Ráda bych si vyslechla i Váš názor, lidí, co už mají nějaké zkušenosti, vůči mě nebo příteli nemají žádné předsudky a poskytnout mi doufám i jiný pohled na celou tuhle věc.
Moc děkuji..J.
Spokojenou kompletní rodinu chce každá. Můžeš najít toho pravého a dokonalého a zabije se v autě za dva roky, nebo ti za pět let zblbne a najde si milenku a opustí tě - nikdy nevíš a jistotu v tomhle prostě nikdy nemáš. Chlap si může odejít od rodiny kdy se mu zlíbí ale to dítě budeš mít na starost jen ty po zbytek svého života. To, že si mladá svobodná maminka najde k sobě super chlapa co jí a její dítě bude milovat se neděje jen ve filmech. Být na tvém místě miminko si nechám, pokud by mi to zdraví dovolilo. Přítel ať se k tomu postaví tak jak to cítí sám - do ničeho bych ho nenutila jen do alimentů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 12:58
Tak nevim, upřímně. Vědět, že mam anomálii a povedlo se otěhotnět, tak su šťastná jak blecha a nad ničim neuvažuju. Zvaž dobře to, že né všechny potraty se povedou a nikde není psáno, že do budoucna se Ti pak povede znovu otěhotnět. Dítě za 2 roky je sice hezká představa, ale abys pak nečekala marně. Dala bych spíš na poradu s lékařem. Pokud máš podporu rodiny, dokážeš to zvládnout. Ale za mě osobně bych potrat neriskla. Já měla syna v Tvém věku a kdybych čekala, nikdy bych se nedočkala, děti už mít nemůžu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 13:00
Jak to citis ty? Z tveho prispevku mam pocit, ze by sis miminko chtela nechat 
Pokud se ptas, jestli bychom na tvem miste sly na interrupci, ja bych nesla. I za cenu, ze zustanu s ditetem v budoucnu sama. Pokud chcete dite za dva roky, tak nevidim velkou komplikaci v tom, ze prislo uz ted 
Naopak, pokud mas nejake zdravotni problemy, bala bych se, ze v budoucnu, treba za ty dva roky, bude s tehotnenim problem 
Kazdopadne, at se rozhodnes jakkoli, nebude to spatno Drzim pesti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 13:11
Jannie, já bych se domluvila s doktorem, zda i s tvou anomálií je možné dítě normálně donosit a pokud ano tak bych si ho nechala. Přítel ať se k tomu pak postaví jak chce. Třeba se pak vzpamatuje a bude chtít tebe i mimčo, když už přišlo a když ne, tak ho nebude žádná škoda. Jak psala Lynette, můžeš najít přítele s kterým budeš mít šťastnou rodinu, ale taky nemusíš, tahle budeš mít aspoň miminko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 13:25
Přítel mě víceméně nutí k potratu, prý by chtěl dítě tak za 2roky, chce si užívat a kvůli lepší finanční situaci
no tak to je bomba. Jste spolu dlouho, ví, že děti vznikají sexem, takže u toho taky byl… teď se dítě nehodí - fajn, zabijeme ho a možná za dva roky mu pořídíme sourozence - ale když se to nebude hodit, tak ho taky zabijeme… tohle je myšlení pořádného vola - promiň. Pokud se stane a holka otěhotní, tak bych dokázala pochopit, že ten její chce pár dní na rozmyšlenou, ale to, že právě teď se to nehodí mě uvádí v úžas. Dítě se nebude hodit nikdy, pořád budou situace, kdy budou třeba peníze na něco jiného… prostě se zadařilo a měl by se k tomu postavit jako chlap. Ale jak je vidět, on to vlastně chlap není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.12 13:33
@jannie23 píše:
Ahoj,je mi 23let. Před dvěma dny jsem zjistila, že jsem těhotná, asi v 5.týdnu.
Bylo to neplánované a nevím, co teď dělat..Přítel mě víceméně nutí k potratu, prý by chtěl dítě tak za 2roky, chce si užívat a kvůli lepší finanční situaci, ale za dva roky to může být lepší, ale taky to může být stejná..Vlastně ani nevím jestli se mnou do budoucna nějak počítá..jsem spolu už 7let, ale náš vztah je hodně komplikovaný..nevím jestli bych se na něj jako na otce svého dítěte mohla spolehnout a jestli by mi to dítě někdy nevyčetl..to mě hodně trápí, protože bych chtěla, aby mělo moje dítě kompletní a spokojenou rodinu, nepotřebuju k tomu miliony na účtu..Rodiče mě podporují, a jsou na mé straně, ať už se rozhodnu jakkoli, ale rozhodnutí je jen na mě.
K tomu mám ještě nějaké ženské problémy nebo spíš anomálie jako dvě dělohy apod., takže nevím jestli by těhotenství nebylo rizikové nebo naopak potrat nebyl velmi rizikový do mého dalšího života. O tomto se bude zítra radit s doktorem.
Ráda bych si vyslechla i Váš názor, lidí, co už mají nějaké zkušenosti, vůči mě nebo příteli nemají žádné předsudky a poskytnout mi doufám i jiný pohled na celou tuhle věc.
Moc děkuji..J.
Janin a vlastně i jiné holčiny…vůbec vám vaší sitauci nezávidím…já mezi vás tak trochu nepatřím…nikdy jsem vaše momentální starosti řešit nemusela…jsem 10 let vdaná, je mi skoro 35 let, mám doma krásnou 5ti letou dcerku a ročního klučíka - oba plánované, jsme štastní rodiče, ale musím přiznat že i unavení - teda hlavně já. ale dětičky bych neměnila ani náhodou!!!
Chápu že ve 20ti není jednoduché se rozhodnou tak vážně - o dalším tvorečkovi který je na vás totálně závislí, potřebuje vás 24hod denně a také stojí i korunky - což je prostě reál. Ale jak už tu někdo psal…už v 6tt je vidět srdeční akce a když jsem já sama svojí dcerku viděla na ultrazvuku v 8tt jak mává ručičkama a kope nožičkama, milovala jsem jí už tehdy!!! Už je to opravdu človíček a je váš, roste ve vašem těle.
Druhé těhu jsem prožívala peklo - od 14tt mi hrozil potrat - proležela jsem několik týdnů, denně jsem byla strachy bez sebe jestli o mimi přijdu nebo ne, pak mi pro změnu hrozili předčasným porodem -nakonec se Adámek narodil téměř v termínu a zdravý.
Mě čekalo ještě 2měsíční peklo po nemocnicích, měla jsem přirostlou placentu, byla jsem na několika revizích a kyretážích - poslední pak doktor provedl tak důkladně že mi totálně zničíl děložní sliznici a už další děti mít nemůžu. Teda nám to nevadí, třetí mimi nechceme. Dokonce lékaři řešili že mám podivnou dělohu, zvrásněnou a prý nechápou jak jsem vůbec mohla mít děti a donosit je. A tojsem měla menzes od svých 14ti a nikdy žádný problém… Vedle mě na pokoji byla paní která samovolně potratila a díky nešetrné kyretáži nemůže mít zřejmě už další mimi, tolik by ho chtěli ale má taky poškozenou děložní sliznici. Ono ted mi bude oponovat tisíce mamin co ve 20ti byly na potratu a po 10 ltech hned otěhotněli…ale určtiě by se našlo plno těch které díky potratu mají nebo měli problém otěhotnět a pak svého činu hodně litovali a litují.
takže si to opravdu dobře promyslete!!! už se to pak nedá vrátit zpátky
a jestli přítel řekne chci dítě až za 2 roky…to není jako koupíme auto, koupíme novou sedačku - to není na termín, není to věc, je to život a kdo ví jestli přítel bude chtít za 2 roky.
nevím zda jsem někomu poradila nebo ještě více zamotala hlavu, jen vím, že s maminkama a těhulkama v nemocnici které o své mimi přišli a nebo o něj bojovali jako já, jsme přímo zuřily při pomyšlení jak bychom chtěli donosit zdravé mimi a jiné ženy se ho dobrovolně zbaví 
každý má právo na své rozhodnutí a zároven každý je pak za své rozhodnutí zodpovědný!!
Přeju at se každá rozhodne tak aby toho pak nemusela litovat!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jannie23
21.6.12 13:33
Moc Vám všem děkuji za odpovědi a rady.
Já bych miminko spíš chtěla, vždycky jsem měla moc pěkný vztah k dětem a taky jsem dost citlivá, takže si myslím, že bych na to nikdy nezapomněla a potrat si vyčítala do konce života.
Bojím se hlavně jeho reakce a nevím jestli by se s tím dokázal vůbec smířit, asi až teď se ukazuje další část jeho povahy a to, že je velmi sobecký..neuvěřitelný, jak se člověk dokáže měnit, bohužel k horšímu..nebo spíš už v sobě nedokáže špatné vlastnosti skrývat..
Jde mi taky o to, že sice mám práci, ale není nijak dobře placená a občas mám problém vyjít sama se sebou..chtěla bych miminku dopřát všechno a ještě mnohem víc.
Moc mě potěšilo, že snad každá z Vás by si dítě, i kdyby na něj měla být sama, nechala. Asi si jen neuvědomuju, že čekám človíčka, kterýho budu milovat nade všechno na světě, ať už s přítelem nebo bez něj..
A Aspero, máš pravdu, pokud náš chtít nebude, nechtěl by zřejmě nikdy a žádná škoda ho nebude..
- Citovat
- Upravit
21.6.12 13:48
Janin, jasně že mimi není zadarmo..a naprosto tě chápu že mu chceš dopřát vše..že to tak cítíš..já to taky tak cítím…mají narvaný skříně oblečením, mají plno hraček, pořád plánujeme akce, výlety, dovču..ale víš co…o tom mateřství není,,, i kdyby měli jen 3 trička a to ze sekáče a jednoho plyšáka..tak je miluješ a o tom to je!!! a ted si spíš zkus hodit na papír a napsat všechny pro a proti
a tuším že nakonec dojdeš k tomu, že víc by si si pak celý život vyčítala to že jsi šla na potrat a kdyby tě k němu přítelnutil, tak s přítelem stejně nebudeš, než to že si mimi necháš. A i když by byly těžké chvíle, náročné na čas, nevyspání, uplakané mimi a nebo málo korunek - tak to není tak zlé než byt v blahobitu s někým kdo je sobec a vědět že kvůli němu jsi přišla o mimi!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
adrastea
21.6.12 13:54
@jannie23 píše:
Moc Vám všem děkuji za odpovědi a rady.
Já bych miminko spíš chtěla, vždycky jsem měla moc pěkný vztah k dětem a taky jsem dost citlivá, takže si myslím, že bych na to nikdy nezapomněla a potrat si vyčítala do konce života.
Bojím se hlavně jeho reakce a nevím jestli by se s tím dokázal vůbec smířit, asi až teď se ukazuje další část jeho povahy a to, že je velmi sobecký..neuvěřitelný, jak se člověk dokáže měnit, bohužel k horšímu..nebo spíš už v sobě nedokáže špatné vlastnosti skrývat..
Jde mi taky o to, že sice mám práci, ale není nijak dobře placená a občas mám problém vyjít sama se sebou..chtěla bych miminku dopřát všechno a ještě mnohem víc.
Moc mě potěšilo, že snad každá z Vás by si dítě, i kdyby na něj měla být sama, nechala. Asi si jen neuvědomuju, že čekám človíčka, kterýho budu milovat nade všechno na světě, ať už s přítelem nebo bez něj..
A Aspero, máš pravdu, pokud náš chtít nebude, nechtěl by zřejmě nikdy a žádná škoda ho nebude..
Bylo mi 18 let, když jsem přesně tohle musela řešit 
byla jsem s přítelem dva roky, on starší než já-v té době 26 let. Byla jsem rozhodnutá si dítě nechat-měl práci, měli sme kde bydlet, šéfová by mi dovolila u něj v práci dělat brigády. Jenže tehdejší přítel se k tomu postavil tak, jak jsem si to nepředstavovala ani v tom nejčernějším snu-buď půjdu na potrat, nebo mě nechá-nikdo by to do něj v životě neřekl. Já probrečela noci, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, zvažovala jsem vše podstatné a nakonec…na potrat jsem šla nikdy v životě na ten den nezapomenu. Vrylo se mi to hluboko do paměti. Teď mám dva krásné zdravé syny, ale věř, že není dne kdybych si neříkala, že mohli mýt k sobě bráchu nebo sestřičku. Ano zabila jsem kvůli své zbabělosti a nedospělosti bývalého přítele své vlastní dítě. Už nikdy bych to neudělala a kdybych mohla vrátit čas, tak radši budu svobodnou matkou, protože ten chlap stejně utekl
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
Slabé krvácení
- 08.04.26
- Pernikova princezna
Nadměrná vlkhkost ochabuje erekci partnera
- 07.04.26
- Anonymní
ahoj jsem tehotna tak 6-7tt. dite jsme chteli. i rodice uz si zvykli ze bych v 19cti byla matkou. ale ted se vsechno obraci ve vstahu proti me… a o interupci uvazuji. vsichni to mimco chtej ale co kdyz se neco cokoliv stane.
opravdu nevim ale bylo by lepsi ho dat pryc 