Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@adrastea píše:
Bylo mi 18 let, když jsem přesně tohle musela řešitbyla jsem s přítelem dva roky, on starší než já-v té době 26 let. Byla jsem rozhodnutá si dítě nechat-měl práci, měli sme kde bydlet, šéfová by mi dovolila u něj v práci dělat brigády. Jenže tehdejší přítel se k tomu postavil tak, jak jsem si to nepředstavovala ani v tom nejčernějším snu-buď půjdu na potrat, nebo mě nechá-nikdo by to do něj v životě neřekl. Já probrečela noci, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, zvažovala jsem vše podstatné a nakonec…na potrat jsem šla
nikdy v životě na ten den nezapomenu. Vrylo se mi to hluboko do paměti. Teď mám dva krásné zdravé syny, ale věř, že není dne kdybych si neříkala, že mohli mýt k sobě bráchu nebo sestřičku. Ano zabila jsem kvůli své zbabělosti a nedospělosti bývalého přítele své vlastní dítě. Už nikdy bych to neudělala a kdybych mohla vrátit čas, tak radši budu svobodnou matkou, protože ten chlap stejně utekl
myslím že přesně tohle potřebují ted holky slyšet…ty pocity že i po letech je to líto a opravdu chlap který není schopen být otcem - za to nestojí!!! Jako chápu že to musí rozdýchat, že bude i třeba sklamaný, ale měl by se oklepak, pochlapit a postarat se!!!
@jannie23 píše:
Moc Vám všem děkuji za odpovědi a rady.
Já bych miminko spíš chtěla, vždycky jsem měla moc pěkný vztah k dětem a taky jsem dost citlivá, takže si myslím, že bych na to nikdy nezapomněla a potrat si vyčítala do konce života.
Bojím se hlavně jeho reakce a nevím jestli by se s tím dokázal vůbec smířit, asi až teď se ukazuje další část jeho povahy a to, že je velmi sobecký..neuvěřitelný, jak se člověk dokáže měnit, bohužel k horšímu..nebo spíš už v sobě nedokáže špatné vlastnosti skrývat..
Jde mi taky o to, že sice mám práci, ale není nijak dobře placená a občas mám problém vyjít sama se sebou..chtěla bych miminku dopřát všechno a ještě mnohem víc.
Moc mě potěšilo, že snad každá z Vás by si dítě, i kdyby na něj měla být sama, nechala. Asi si jen neuvědomuju, že čekám človíčka, kterýho budu milovat nade všechno na světě, ať už s přítelem nebo bez něj..
A Aspero, máš pravdu, pokud náš chtít nebude, nechtěl by zřejmě nikdy a žádná škoda ho nebude..
@Renatka30 přesně tak ono to nikdy nepřebolí, opravdu ne, já jen děkuji že jsem mohla mít dvě krásné zdravé děti i po tomhle zážitku-nedovedu si představit, že bych teď musela řešit, to že nemůžu otěhotnět, ta bolest by byla o to větší. Chlap, který utíká od „problému“už na samotném začátku a ani není schopný uvažovat i o jiným řešení, než tak radikálním pro mě prostě není chlap! Mě se podařilo otěhotnět s nynějším přítelem taky neplánovaně, ale postavil se k tomu s rozumem, plné rozhodnutí nechal na mě a akceptoval to a podporoval mě-a jsme spolu už 6 let. A to je pro mě chlap-neutekl před tím a to že byl na to sakra mladý. Takže Jannie23 já bych přítele nechala, ať se rozhodne co bude dělat, ale asi bych na něj moc nespoléhala, pevně věřím, že s miminkem a s rodinou to určitě zvládnete. A věř, že po fin. stránce se to zvládnou dá-nebude to snadné ale půjde to-držím moc palce, ať vše dopadne tak jak si ty přeješ ![]()
Ahoj, byla jsem na potratu před rokem a kousek. Přítel mě opustil těhotnou a já nevěděla co dělat. Jedno dítě jsem měla (v té době 3 roky) a věděla jsem, že prostě dvě neuživím. Bylo mi hrozně, strašně jsem to obrečela. Moc jsem miminko chtěla. A přesto jsem šla. Jsem dospělá a stejně jsem se nechala zlanařit od mé matky, že to bude lepší!!! Nikdy v životě si to neodpustím. Nikdy. Myslím na to strašně často. Vím kolik by mu bylo teď. Celou dobu jsem to počítala. Beru antidepresiva. Mám teď jiného přítele a miminko bychom chtěli. A..nejde to. Už nějaký čas to nejde.
Je to ta nejhorší věc kterou jsem kdy udělala. Měla jsem si ho nechat i přes to, že bych neměla co do pusy. Je mi fakt ze sebe zle a brečím i když to píšu.
Zvaž to. Já si teď můžu jen říkat, že jsem blbá, blbá, blbá a zabila jsem svoje vlastní dítě, protože jsem dala na rady ostatních jako by mi bylo dvanáct!
hodně štěstí ![]()
(normálně jsem zaregistrovaná, ale tohle sem fakt pod přihlášenou psát nechci)
@jannie23 kdyz to tak ctu… Na tvem miste bych si nechala mimco, a zbavila se jeho otce
Budu na Tebe myslet ![]()
Ještě jednou Vám všem moc děkuji! Dodaly jste mi odvahu a to jsem asi potřebovala. Uvidím, co zítra řekne doktor, a pak napíšu. Děkuji moc ![]()
@jannie23 píše:
Ahoj,je mi 23let. Před dvěma dny jsem zjistila, že jsem těhotná, asi v 5.týdnu.
Bylo to neplánované a nevím, co teď dělat..Přítel mě víceméně nutí k potratu, prý by chtěl dítě tak za 2roky, chce si užívat a kvůli lepší finanční situaci, ale za dva roky to může být lepší, ale taky to může být stejná..Vlastně ani nevím jestli se mnou do budoucna nějak počítá..jsem spolu už 7let, ale náš vztah je hodně komplikovaný..nevím jestli bych se na něj jako na otce svého dítěte mohla spolehnout a jestli by mi to dítě někdy nevyčetl..to mě hodně trápí, protože bych chtěla, aby mělo moje dítě kompletní a spokojenou rodinu, nepotřebuju k tomu miliony na účtu..Rodiče mě podporují, a jsou na mé straně, ať už se rozhodnu jakkoli, ale rozhodnutí je jen na mě.
K tomu mám ještě nějaké ženské problémy nebo spíš anomálie jako dvě dělohy apod., takže nevím jestli by těhotenství nebylo rizikové nebo naopak potrat nebyl velmi rizikový do mého dalšího života. O tomto se bude zítra radit s doktorem.
Ráda bych si vyslechla i Váš názor, lidí, co už mají nějaké zkušenosti, vůči mě nebo příteli nemají žádné předsudky a poskytnout mi doufám i jiný pohled na celou tuhle věc.
Moc děkuji..J.
S takových chlapem si v tomhle věku chceš nechat dítě
! Wow, tak to gratuluju a hodně štěstí… ![]()
Kočko, tohle si dobře zvaž! Dítě je velkej závazek na celý život. Osobně, být na tvém místě, šla bych na potrat a s přítelem to skončila. ![]()
Máš život před sebou! Najdi si někoho odpovědného, kdo si tě zaslouží a postará se o Tebe a s kým budeš mít vztah pohodový a pevný. To jsou podmínky pro miminko! Ne to, do čeho to maličké chceš přivést Ty.
Janin, to jsme všechny rády že jsme ti dodaly odvahu!!
S doktorem vše proberte ale myslím že i když je těhu rizikové tak se dá zvládnout. To by spíš musel být problém v jiné oblasti - tvoje nemocné srdíčko a tak - problém že tvoje tělo by to nezvládlo, anomálice dělohy to většinou ustojí, hold budeš na rizikovém. A je pravda že čím dřív jsi těhotná tím možná lépe…za xx let by to třeba už opravdu nešlo.
hehe a určitě nám písni - at víme jak tenhle příběh skončí
doufáme v dobrý konec
![]()
@Fiducia píše: @jannie23 kdyz to tak ctu… Na tvem miste bych si nechala mimco, a zbavila se jeho otceBudu na Tebe myslet
@jannie23 kdyz to tak ctu… Na tvem miste bych si nechala mimco, a zbavila se jeho otce ![]()
Stašná sranda fakt…
V dnešní době dítě bez otce, s takhle mladou nezajištěnou maminkou, co ani neví, jestli jej chce… ![]()
Taky pukám smíchy, fakt… A jak si to jako představuješ prakticky? ![]()
@Lucinka_Kla Podívej není jí 16 let! Věk na dítě má. Rodina jí podrží. Má dostudováno. Má si zničit celý život potratem? Neznám jedinou maminku která by litovala toho, že si nechala dítě. Zato znám hodně těch, které litují toho že šly na potrat.
@Lucinka_Kla píše: @jannie23 kdyz to tak ctu… Na tvem miste bych si nechala mimco, a zbavila se jeho otceStašná sranda fakt…
V dnešní době dítě bez otce, s takhle mladou nezajištěnou maminkou, co ani neví, jestli jej chce…
Taky pukám smíchy, fakt… A jak si to jako představuješ prakticky?
Ty se chces pohadat, vid? Tak na to si najdi nekoho jineho
![]()
@Fiducia píše:
Ty se chces pohadat, vid? Tak na to si najdi nekoho jineho![]()
Ani ne, mam kopec prace, ale vazne by mě zajímalo, jak si to jako prakticky představuješ a jestli si opravdu myslíš, že být ve 23 letech svobodnou matkou s nechtěným dítětem a bez koruny, je ten NEJ start do života, jak pro tu holčinu, tak pro to nebohý malý. Ptám se proto, že vidím, jak naše dítě manžela miluje a jak strašně důležité pro jeho rozvoj a vývoj (citový i jiný) je, že prostě otec funguje tak, jak má.
Toť vše. Jinak svůj pohled na věc už jsem řekla. Šla bych na potrat a začala znovu. ![]()
Jani, myslím, že rozhodnutá už jsi. Pokud máš opravdu 2 dělohy (ev. přepážku), tak je i možné, že se situace vyřeší sama
Na potrat bych v tvé situaci nešla, ono donosit mimčo do termínu s vadou co máš není sranda. Příteli bych to tak nastínila, že kdo ví, jak to dopadne ( což je pravda, ono to je tak u všech těhotenství, ale s vadou dělohy ještě menší šance) a třeba to pochopí a zklidní se. Ono pokud mu je taky 23, tak není divu, že se ještě moc necítí a i se bojí. myslím, že málokterý chlap v tomto věku je joo připravený na mimčo - dala bych mu čas, netlačila ho. Pokud máš podporu rodiny, tak je to fajn a určitě lepší teď zůstat ev. sama s rodinou, než za 5let bez dítěte ![]()
@Lucinka_Kla Moje máma na potrat nešla a našla i s dítětem fajn chlapa - mýho tátu. Kdyby tenkrát na potrat šla tak zaprvé moje sestra by tu dnes nebyla ani její syn ani to malé které teď čeká. Nepoznala by mého tátu, protože bez její existence by se nedostala do jeho blízkosti. Nebyla bych tu ani já ani to malé které čekám.
Jen hlupák si myslí že je jen jediná cesta za štěstím. Lepší zapomenout na vzorec: ZŠ,SŠ,VŠ,praxe, cestování, vlastní bydlení, našetřeno, přítel, svatba, dítě. Dítětem život nekončí.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.