Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Interrupce - do kterého týdne se provádí a jaká jsou rizika?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.2.13 17:11
nechat si dítě nebo jít na potrat?
Ahoj, jsem teď v podobné situaci. je mi 30 a jsem těhotná, přítel se na mě vykašlal a dítě odmítl. navíc s tím, že jestli nepůjdu na potrat, tak mě už v životě nechce vidět. jsem zoufalá, stále ho miluju i nenávidím za jeho slova a postoj. prý, když půjdu na potrat, můžeme spolu dál být, když budu chtít. tím se pro mě zachoval jako ten nekvětší grázl… a to mě strašně mrzí, protože to maličké, které v sobě teď mám strašně chci. nebo jsem chtěla, já teď vůbec nevím. první týden, co jsem to zjistila, to byl tak krásný pocit, že mi v bříšku roste něco, co je moje i jeho současně. jako by část jeho byla stále se mnou…
svou rodinu mám bohužel na opačném konci republiky, takže s jejich podporou taky nemůžu moc počítat (přestože mamka mi slíbila, že mě podpoří ať už se rozhodnu jakkoli). přestěhovat se taky nemůžu, protože tady mám práci a je to jediné možné místo pro můj obor, kde bych si v případě nutnosti mohla přivydělat. je to pro mě hrozné zoufalství, jsem ráda, že uživím sama sebe, natož ještě dítě. bydlím v miniaturním bytečku, kde nemám ani pořádně kam dát postýlku, kočárek a další věci pro dítě… na větší byt sama nemám. prostě nemám prachy a když jsem si zjistila, kolik je mateřská/rodičovská, tak se bojím, že bychom s dítkem strádali hlady (nemluvě o tom, že bych neměla ani na ten nájem, který mám teď). 
jsem teď v hrozném psychickém stavu, navíc mi začíná být docela špatně. jsem rozpolcená… po dítěti toužím už tak rok, možná víc, pořád jsem si představovala, jaké by to bylo mít dítě… ale že se to stane zrovna takhle, to je jak z noční můry. navíc jsem předtím brala antidepresiva, a sotva jsem se začínala dávat do kupy po všech těch problémech, které jsme s přítelem předtím měli (několik rozchodů za sebou), tak teď je brát nemůžu a jsem z toho znovu v depresích…
navíc si teď ani nejsem jistá, jestli to dítě chci. po tom, co mi řekl, jako bych ztrácela lásku k tomu malému tvorečku ke mě, protože jeho začínám nenávidět…
a nevěřím, že kdybych se rozhdodla dát dítě k adopci, že to psychicky zvládnu. nevím, jestli psychicky zvládnu jít na potrat, protože se bojím, že už bych pak děti nemohla mít. nemluvě o tom, že pro mě je i tak dost obtížné navázat kontakt a najít si partnera, se kterým bych si rozuměla.
a nevím, jestli zvládnu být sama na dítě…
založila bych novou diskusi, ale jsem čerstvě zaregistrovaná a nedovolí mi to vytvořit novou dřív jak za 12 hodin, jenže já jsem v zoufalství teď…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anett07
4.2.13 17:17
@hauva píše:
Ahoj, jsem teď v podobné situaci. je mi 30 a jsem těhotná, přítel se na mě vykašlal a dítě odmítl. navíc s tím, že jestli nepůjdu na potrat, tak mě už v životě nechce vidět. jsem zoufalá, stále ho miluju i nenávidím za jeho slova a postoj. prý, když půjdu na potrat, můžeme spolu dál být, když budu chtít. tím se pro mě zachoval jako ten nekvětší grázl… a to mě strašně mrzí, protože to maličké, které v sobě teď mám strašně chci. nebo jsem chtěla, já teď vůbec nevím. první týden, co jsem to zjistila, to byl tak krásný pocit, že mi v bříšku roste něco, co je moje i jeho současně. jako by část jeho byla stále se mnou…svou rodinu mám bohužel na opačném konci republiky, takže s jejich podporou taky nemůžu moc počítat (přestože mamka mi slíbila, že mě podpoří ať už se rozhodnu jakkoli). přestěhovat se taky nemůžu, protože tady mám práci a je to jediné možné místo pro můj obor, kde bych si v případě nutnosti mohla přivydělat. je to pro mě hrozné zoufalství, jsem ráda, že uživím sama sebe, natož ještě dítě. bydlím v miniaturním bytečku, kde nemám ani pořádně kam dát postýlku, kočárek a další věci pro dítě… na větší byt sama nemám. prostě nemám prachy a když jsem si zjistila, kolik je mateřská/rodičovská, tak se bojím, že bychom s dítkem strádali hlady (nemluvě o tom, že bych neměla ani na ten nájem, který mám teď).
navíc si teď ani nejsem jistá, jestli to dítě chci. po tom, co mi řekl, jako bych ztrácela lásku k tomu malému tvorečku ke mě, protože jeho začínám nenávidět…a nevěřím, že kdybych se rozhdodla dát dítě k adopci, že to psychicky zvládnu. nevím, jestli psychicky zvládnu jít na potrat, protože se bojím, že už bych pak děti nemohla mít. nemluvě o tom, že pro mě je i tak dost obtížné navázat kontakt a najít si partnera, se kterým bych si rozuměla.
založila bych novou diskusi, ale jsem čerstvě zaregistrovaná a nedovolí mi to vytvořit novou dřív jak za 12 hodin, jenže já jsem v zoufalství teď…
a nevím, jestli zvládnu být sama na dítě…
Nikdo to za tebe nerozhodne, ale já bych třeba opustila práci, když říkáš, že sotva uživíš sebe, asi nebude moc dobrá a šla za rodinou, miminko bych si nechala, už protože by mi bylo 30 a to si myslím je věk na dítě určitě, tvůj přítel je s prominutím debil. Nevím, ale vždycky to jde nějak udělat, já byla sama s dvouma dětma a zvládala jsem to.
- Citovat
- Upravit
4.2.13 17:29
@hauva Než se rozhodneš pro potrat z důvodu nedostatku financí, zkus si pozjišťovat na co bys měla nárok. Zajdi nebo zavolej na sociálku, tam ti určitě poradí. Předpokládám, že bys otce do rodného listu uvedla, tím pádem by musel platit výživné na dítě. Navíc do dvou let dítěte by musel platit i na tebe. A třeba bys dosáhla i na porodné, přídavek na dítě nebo příspěvek na bydlení 
Pokud dítě chceš, ale půjdeš na potrat z tohoto důvodu, do smrti si to budeš vyčítat. Ač potraty neodsuzuju, na tvém místě bych raději oželela práci a vrátila se k rodině, pokud by to mělo situaci zlepšit.
Každopádně ti přeju hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 17:35
@Anett07 píše:
Nikdo to za tebe nerozhodne, ale já bych třeba opustila práci, když říkáš, že sotva uživíš sebe, asi nebude moc dobrá a šla za rodinou, miminko bych si nechala, už protože by mi bylo 30 a to si myslím je věk na dítě určitě, tvůj přítel je s prominutím debil. Nevím, ale vždycky to jde nějak udělat, já byla sama s dvouma dětma a zvládala jsem to.
Pokud tě tvá rodina podrží i trochu finančně, tak bych jako Annet07 šla za nimi, pokud se tam u nich dá bydlet. Na toho hajzla se vykašli, to miminko je hlavně tvoje 
, jestliže ses na něj tak těšila, tak se s potratem podle mě snadno nevyrovnáš. Nějak to půjde, uvidíš 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 17:36
@Z.jev když půjde k rodině, nejspíš nedosáhne na příspěvky.
Heledˇ jestli máš nájemní smlouvu, tak by jsi dosáhla na příspěvek na bydlení. Nebo si zkus pohledat trošku větší byt ale s nájemní smlouvou. Aby jsi měla možnost pobírat doplatek na bydlení. Nebo zažádat o pobyt v azylovém domě 
Vydírá každej, kterej se snaží zprostit se závazků. Otázka je, nakolik jsi si jista, že by platil, kdyby jsi si dítě nechala.
Protože jeho alimenty ti budou započítávat do příjmů, takže by to mohly event. dost chybět…
Jestli cítíš situaci moc zoufalou, udělej, co cítíš jako nutnost.
Já si tím kdysi taky prošla, to si ale musí rozhodnout každá z nás sama, kam až její síly a možnosti sahají, tady se dočkáš mnoha názorů, my ale tvůj život doopravdy nežijem a žít nebudem, je to na každé z nás
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.2.13 17:36
Holky už to napsaly za mě..Taky jsem byla sama s dítětem, ale mateřskou jsem měla 7.000+5.000,– za úklid. Nájem 4.000,– takže jsem krásně zvládala i sama bez pomoci..Časem si určitě někoho najdeš, NĚKOHO LEPŠÍHO!!
- Citovat
- Upravit
4.2.13 17:39
@berry4 Jo, já jsem to myslela jako další možnost, pokud by třeba na příspěvky nedosáhla nebo i kdyby jo, u rodiny by jí bylo s prckem líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 17:39
Asi tak jak píšou holky, máš podporu rodiny a tu některé neměly a přesto to zvladly. Určitě dosáhneš na některé dávky a máma stojí při tobě. Já jsem nechtěně otěhotněla potřetí, ale potrat jsem nedala. I když mi partner dal navybranou on nebo dítě. Je to těžké rozhodnutí a opravdu ho nikdo za tebe nemůže rozhodnout. Přeji hodně sil a správné rozhodnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 17:55
@hauva ach jo.. prosímtě nebud tak neštastná, nebude to tak hrozný jak říkáš… já ti radím- miminko si nech a na debila se vykašli. Jen mu oznam že ho uvdeš jako otce a at nezapomene na alimenty, o ty se určitě nenech okrást. To že by jsi šla na potrat by jsi si vyčítala a práce která tě sotva uživí asi není žádná výhra takže když si vezmeš mateřskou, alimenty a přídavky na dítě jako matka samoživitelka tak se budeš mít dobře, neboj se!!! Věci na miminko se dají pořídit i levně, spoustu věcí dostaneš od známých, kamarádek..
Umíš si představit, jak by jsi si vyčítala kdyby jsi si ho nechala vzít?? Já ti něco řeknu, já se tady snažim několik let o miminko pře IVF, vrážíme do toho nechutně peněz je mi 33 a bojím se, že už se to prostě nepovede..
Za chvíli najdeš skvělýho chlapa i s dítětem neboj. A tohodle hajzla vypust z hlavy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
4.2.13 18:24
@Denis11 píše:
@hauva ach jo..
Umíš si představit, jak by jsi si vyčítala kdyby jsi si ho nechala vzít?? Já ti něco řeknu, já se tady snažim několik let o miminko pře IVF, vrážíme do toho nechutně peněz je mi 33 a bojím se, že už se to prostě nepovede..
Za chvíli najdeš skvělýho chlapa i s dítětem neboj. A tohodle hajzla vypust z hlavy.
Souhlas…mimčo si nech…já byla taky do dvou let dcery samoživitelka…a bez alimentů…ale s podporou rodičů (bydlení u nich za pakatel…hlídání, když jsem potřebovala a pod… )Kdyby bylo nejhůř tak by snad rodiče pomohli, ne? A určitě by se i tady našly maminky, co by ti poslaly třeba jen za poštovné nějaké věci na mimi…nevím odkud jsi, ale já mám ještě po dceři postýlku…na chalupě…hmmm…
- Citovat
- Upravit
4.2.13 19:03
@hauva miminko si nech dítě je dar 
a žádnej chlap na světě by mě nedonutil, abych zabila svoje dítě 
chtěla si ho, měla jsi ze svého těhotenství radost, tak si to nenech vzít nějakým debilem, který nemá zodpovědnost …ve tvé situaci bych využila nabídky maminky, která se jistě těší na vnouče od dcery , na dobu mateřské bych se nastěhovala k nim a byt bych pronajala budeš mít dost času na rozmyšlenou, co dál, jestli si najdeš práci jinde, nebo se vrátíš interupce může znamenat tvoje první a poslední těhotenství v životě 
mysli na vás ,chlapů chodí po světě spousta, ale dítě nenahradíš nikým
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 19:44
Všem vám moc děkuju za slova… z rodičů mám už jen mamku, která právě před nedávnem prodala byt a bude se stěhovat do menšího, takže u ní bydlet nemůžu. mám ještě bráchu, který se ženou taky čekají rodinu (za dva měsíce tuším), takže z jeho strany moc podpory taky čekat nemůžu. přestěhovat se nemůžu, protože na severu moravy bych práci nenašla (zkoušela jsem to kdysi a skončila jsem jen na pracáku, tak jsem se přestěhovala do prahy, kde jsem práci našla celkem rychle (teda zpočátku spíš brigády), i když to byl boj než jsem našla něco aspoň trochu slušně placeného, protože jsem do toho ještě studovala - dálkově). ale i tak je to v tomhle lepší než na severu moravy. navíc tady spíš najdu nějaký příležitostný přivýdělek než kdekoli jinde. navíc tu mám kamarády, na moravě už prakticky nikoho neznám… plat nemám zas až tak nízký, vesměs průměrný, ale nájmy jsou tu vysoké pro člověka, co žije sám z jednoho platu (platím 9350,– vč. energií a popl. za 30m2), taky mhd doprava apod. do toho si ještě platím stavebko (to se snad bude ještě hodit), důchodové (protože jsem přestala věřit státu, že bych v budoucnu něco dostala) a bývalému dlužím 28tis. (to mi půjčoval na kauci a depozit, když jsem se na podzim stěhovala do svého současného bytu + ještě dluh z loňské dovolené). splácela jsem mu to postupně. mamka taky nemá peníze nazbyt, takže maximálně mi tak sem tam něco málo vypomůže (jako třeba to, že dělá avon a něco mi tam koupí, což dělá víceméně už teď a jsem jí za to moc vděčná).
bohužel trvalé bydliště mám u mamky, takže i v tomhle to bude docela komplikované (řešit sociálku a kvůli všemu jezdit na moravu a s dítětem???). ale tohle by asi šlo nějak zařídit, abych nemusela… v současném bytě mít trvalé bydliště nemůžu, majitel si to nepřeje.
možná by byla možnost přestěhovat se za rodinou na dobu, co budu na mateřské, ale co pak? zase se stěhovat zpátky, když tam práci nenajdu? navíc pořád věřím, že bývalý přítel se vzpamatuje z toho šoku a uvědomí si, co to tu u mě o víkendu mlel za kraviny. trochu doufám, že třeba jeho rodiče by byli vstřícnější, jeho máma je rozumná žena, ale má tendence stavět se k tomu tak, že to je náš problém a nemotá se do toho. ale nechce se mi věřit, že by odmítla mít vztah ke svému jedinému vnoučeti (on je jedináček).
mamka mi pomůže jen občas, když přijede. brácha jezdí tu a tam do prahy pracovně, ale jen na otočku a sám toho má až nad hlavu (dvě práce, 2. dítě na cestě…). i teď mu málokdy výjde, že se potkáme.
otce dítěte bych určitě chtěla do rodného listu uvézt, ale to budu potřebovat jeho podpis a údaje, ne? rodné číslo, místo narození - to si teď nejsem přesně jistá, není původem z čr. to se obávám, že odmítne, pokud se nestane zázrak… :/
achjo… je to hrozný boj ve mě. kdybych měla aspoň tátu, tak vím, že by mi ve všem hodně pomohl. s případným stěhováním, zařizováním bytu… :/ že bych mu mohla o všem říct, že by mě vyslechl, podpořil. asi potřebuju nějakou mužskou oporu…
co budu dělat, když onemocním a budu mít horečky??? kamarády tu nějaké mám, ale všichni pořád nemají čas, rodinu ještě nemají, budují kariéru. ti co rodinu mají (a co by měli pochopení a třeba i snahu pomoct) tak se z prahy odstěhovali…
já opravdu nečekám, že by to měla být procházka růžovým sadem, ani s partnerem by to nebyla idylka jak z rodinného filmu. prostě mám jen strach, jsem zmatená, rozhozená, naštvaná (na něj). asi to i píšu hodně rozházeně, snad se v tom trochu orientujete…
moc děkuju, že mě podporujete, je to jako malé objetí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 19:49
@Michelangelo píše:
" ve tvé situaci bych využila nabídky maminky, která se jistě těší na vnouče od dcery
to právě není moc reálné, navíc bydlet s mojí mamkou by asi byla sebevražda. máme se rády, ale déle jak týden v jednom bytě nevydržíme. navíc s dítětem by to bylo o nervy pro všechny zúčastněné (a možná i pro ty v okolí).
pronajímat nemám co, ten byt, ve kterém bydlím mám sama pronajatý…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 20:06
@hauva píše:
to právě není moc reálné, navíc bydlet s mojí mamkou by asi byla sebevražda. máme se rády, ale déle jak týden v jednom bytě nevydržíme. navíc s dítětem by to bylo o nervy pro všechny zúčastněné (a možná i pro ty v okolí).pronajímat nemám co, ten byt, ve kterém bydlím mám sama pronajatý…
aha, takže hodně za ten byt platíš a co si podat žádost na obci o přidělení bytu a azylový dům pro matky s dětmi, ti taky urychlí přidělení bytu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.13 20:15
@hauva jak jsem psala. Sehnat byt, kde budeš mít nájemní smliuvu a tím pádem i TP. STĚHOVAT SE K MÁMĚ JE BLBOST. Počítají se i její příjmy, nebudeš mít nárok na nic.
Nebo azylák.
Ano. K zapsání do RL potřebuješ jeho souhlas, nebo potom soudně. Když se budeš bránit.
Jestli ti ovšem bude platit, je 50 na 50. Ty ho musíš znát sama nejlíp.
Jo. Holkám, co platí 4000 za byt se to píše, že to zvládneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
Slabé krvácení
- 08.04.26
- Pernikova princezna
Nadměrná vlkhkost ochabuje erekci partnera
- 07.04.26
- Anonymní
