Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak dosáhnout omluvy od dítěte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.1.16 21:48
@Svistice myslím, že je na to ještě hodně malý… Pokaždé bych mu to vysvětlila, případně pokud ubližuje dětem, tak ho pokaždé odvedla pryč (odešla domů), ale myslím, že chtít to po něm ještě nemůžeš.
Mám v tomto věku synovce a to je ještě takové batolátko 
. Neumí ani pořádně mluvit, natož se omlouvat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:49
@Svistice Řekla bych, že v tomhle věku se nejvíc vychovává příkladem… Se synem bych šla k „poškozenému“ s tím, že je potřeba, aby se omluvil, pokud by nechtěl, tak bych se omluvila já (zejména pokud se jedná o někoho cizího), synovi bych opakovaně zdůraznila, že omluva je potřeba, a že se mi nelíbí, že se neomluvil.
Nemůžeš ovšem čekat, že se dítě naučí omlouvat okamžitě, je to proces…
Nejmladší syn má 4 roky, občas se ještě omluvit odmítne, dám mu najevo, že se mi jeho chování nelíbí, že to tak není správné… Většinou se dodatečně omluví i bez nátlaku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:49
@MarieP píše:
@ixule,já mám tak tvrdohlavé dítě, že vydrží stát v koutě klidně 3 hodiny
, ona si tam teda tak po hodině sedne a ještě se urazí a nemluví s námi
…geny jsou sviňa
věř že náš je taky číslo a hned tak něco nezabírá, ale je fakt, že tohle ano, sice to nepoužívám často, spíš právě u té omluvy hlavně, ale jinak zrovna minulý týden prohlásila učitelka ve školce, že scénu jako předvedl, za celou praxi neviděla. Jinak přišel podruhé ze školy s tím, že „byl hodný“ a já už tušila, co to znamená, večer horečka jak je hodnej, je mu špatně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
30.1.16 21:49
@Svistice píše:
Maminky, uvítám nápady, jak dítě okolo 2,5 roku přimět, aby se omluvilo, když někomu ublíží.Chci po synovi, aby když někomu ublíží, aby se omluvil (říct promiń, udělat malej). On se akorát usmívá, kroutí hlavou a že ne. Když ho dovedu k poškozenému, tak oči vykrucuje jak Hurvínek, gumovatí, dělá že nic nebo dělá blbiny a má představu, že když se šprajcně, tak to vyšumí a omluvit se nebude muset.
Nepomáhá domluva, nepomáhá zvýšení hlasu ani „rozkaz“, nepomáhí vykázání z místnosti. Minule jsem pak šla za ním do pokojíčku, vysvětlila jsem mu, že není špatnédělat chyby, ale je dobré se omluvit, když někomu způsobíme bolest, že já s tátou taky neuděláme vždycky všechno správně a taky se pak omlouváme. A že se tedy půjdeme omluvit sestřičce spolu. Řekl ne a že mám jít pryč, na odchodu mě ještě upozornil, aťať ho v tom pokojíčku zavřu a dál si prohlížel knížku.
Nevím, jak na něj, je umí být dost paličatý a vytrvalý. Vím, že zabere vydírání typu „Pokud se neomluvíš, nebude pohádka, sladkost, nebudeme si s tebou hrát…“. Ale tohle není cesta, kterou bych chtěla jít.
K tomu musi dojit sam. Popsala bych mu popravde situaci :" stipl jsi sestricku, place bolesti",potom " bylo by dobre se ji omluvit". A vic to nerozmazavat. On totiz paradoxne muze citit krivdu vuci sobe ( pitoma segra, ja chci byt taky malej, jen jsem ji trochu stouchnul a ona hned jeci, misto, aby si normalne hrala..).Myslim, ze by mohlo i pomoci, kdybystd pred nim „spontanne“ sehrali ( vis, jak to myslim ) s manzelem parkrat omlouvaci scenku, kdy „omlouvajici se“ z toho vyjde s gracii a bez " ponizeni".
- Citovat
- Upravit
30.1.16 21:51
@Svistice Podle me je jeste moc malej, aby opravdu pochopl smysl omluvy. Spis bych mela obavy, ze tim, ze ho do toho dotlacis, ze to bude delat automaticky na prikaz, ze to nebude uprimne - proste bude vedet, ze muze zaskodit a pak se to smazne omluvou
A taky jak uz tu padlo, ma pravo se nechtit omluvit. Pamatuju tu nespravedlnost, kdyz me nekdo do omluvy dotlacil a ja ji nemyslela stejne vazne. To radsi nic, nez takovou „omluvu“.
Ja jsem kluky do omluvy nikdy netlacila, ale na druhou stranu jsem se dusledne omlouvala jim a okoli, kdyz se neco prihodilo - priklady tahnou a brzy pochopili a zacali se omlouvat sami od sebe, kdyz to fakt tak citili. Jo, akorat to prislo cca o pul roku pozdeji samo od sebe, nez u vrstevniku, kteri dostavali herdu do zad a povel „okamzite se omluvis, nebo…!“
Nekdy v mezidobi, nez ten princip omluvy vzali za svuj, byly situace zvlast na verejnosti, kdy bylo zahodno se omluvit, dite se k tomu nemelo… tak jsem se holt sla omluvit za nej anebo jsme sli spolu s tim, ze je malej a teprve se to uci. To si pamatuju, tech par mesicu, jak me prosili vzdycky, ze se omluvi, ale at jdu s nima 
2,5 roku je fakt jeste bobek. Jdete mu prikladem a do skolky, nejpozdeji do skoly to bude mit v krvi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:52
@Fufik píše:
@Svistice Možná mu můžeš pomoct jen pouhým popisováním situace - Podívej, vzal jsi teď ségře hračku, myslím, že ji to hodně zlobí… Atp… A víc už do něj „nehučet“…Mi se tohle teď hodně osvědčuje, když nechám tomu malému prostor, tak se do reakcí více angažuje… Neomluví se vždycky, někdy mu i řeknu, jestli by se nechtěl omluvit, ale neřeším to, myslím, že na tyhle věci stejně nejlépe dojde příkladem, než přednáškama… Náš malý třeba automaticky poděkuje za něco, co mu podám, protože mu taky děkuju. Kdežto od sousedovic sedmileté slečny jsem to neslyšela snad nikdy, protože s ní prostě rodiče mluví v příkazech a zákazech…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:52
@selia Popisuju, co udělal špatně, že to ostatní bolí. Malá umí ječet fakt dost nahlas a na obtisk svých zubů na její hlavě jakožto nezvratitleného důkazu se ani nechce jít kouknout, protože to moc dobře ví, co udělala, že to bolí a malá řve kvůli němu. Tohle s ním minimálně zatím vůbec nehne.
@ireeenka Doma se omlouváme, ale možná by nebylo od věci to trochu přehrávat. Vyzkouším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:52
@Svistice píše:
Já z tohodle právě nemám dobrý pocit, protože on pak jde (ví, že co slíbím dodržím), ale odmluvu odflákne a dělá to jen proto, že chce tu svou oblíbenou věc/činnost a aby matka dala pokoj.
Chci, aby se omlouval, protože mu je to skutečně líto, že někomu ublížil. Ne aby se omlouval proto, aby sám nebyl „potrestaný“. Aby v tom byla ta empatie. Nebo toho po něm v tomhle věku chci ještě moc?
chápu, ale přijde mi, že na to je ještě malý 
i když můj úsudek může být zkresleným tím, že starší je trochu pozadu se vším nicméně nejdřív se omlouvat nechtěl a dneska je to jak kdy, někdy to udělá sám od sebe a někdy se mu nechce, to když myslí, že byl v právu (třeba když mu bráška bere hračku), tam se potom snažím ukázat mu jiné řešení, než to, že někoho flákne nebo strčí. Zajímavé je, že ve školce takový problém asi není, učitelky nic neříkaly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:52
Taky jsem nad tím dost přemýšlela… (poslední dobou to dělám hodně 
)
pomohlo mi pouvažovat, co ta omluva je, proč by se dítko mělo omlouvat???
jasný - rozhodně ne proto, že to máma nařídila (jak píšeš)
došla jsem k tomu, že se omlouváme a tím vlastně říkáme „příště si dám pozor“ nebo „je mi líto že tě to bolí a už to příště neudělám“ – tohle se vlastně sdružuje do toho slova „promiň“
takže svoji vztekací a bouchací dvouleťačku učím, že se má omlouvat tak, že říkám že se jí budou děti/lidi/bráška/já bát… když mě třeba bouchne (i omylem, při hře), tak ukazuju trochu herecky že mě to bolí a říkám, aby se omluvila a já budu pak vědět, že si už dá pozor… že si s ní teďka už nechci hrát, protože se bojím další rány - a když se omluví, že už se jí bát nebudu a ona si bude dávat pozor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:53
Nectu vse, ale u Hodně palicaty dcerky zabralo komentování typu-když někomu šlápnes na nohu je slušnost se omluvit'
A samozrejme slysela omluvu od nad. Výsledek se nedostavil hned, ale myslím že to je dlouhodobejsi efekt, učitelka ze ZŠ tuhle říkala že dcerka je jedna z mála kdo se umi omluvit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:56
@Svistice píše:
@selia Popisuju, co udělal špatně, že to ostatní bolí. Malá umí ječet fakt dost nahlas a na obtisk svých zubů na její hlavě jakožto nezvratitleného důkazu se ani nechce jít kouknout, protože to moc dobře ví, co udělala, že to bolí a malá řve kvůli němu. Tohle s ním minimálně zatím vůbec nehne.@ireeenka Doma se omlouváme, ale možná by nebylo od věci to trochu přehrávat. Vyzkouším.
Přehrávat jedině v případě, že vás neprokoukne, děti jsou mazaný 
My máme doma tolik příležitostí k omluvám, že nic ani přehrávat nemusíme Ale doporučuju ti možná spíš něco o sourozenecké rivalitě, např. Sourozenci bez rivality, mně se zdá, že nebude problém jen v omlouvání (a na to je ještě fakt docela malej), ale spíš v tom, že sám cítí křivdu a o to hůř se pak omlouvá. Asi by to chtělo pracovat s jeho pocity vůči sestřičce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:57
@Fufik píše:
@Svistice Možná mu můžeš pomoct jen pouhým popisováním situace - Podívej, vzal jsi teď ségře hračku, myslím, že ji to hodně zlobí… Atp… A víc už do něj „nehučet“…
tohle je moc hezky napsáno a velice přesné
s tím popisováním situace máš pravdu to asi zabírá nejvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:00
@Svistice neboj,zlepší se to věkem náš se omluvil „pod nátlakem“,ale bylo vidět, že naprosto netuší proč to dělá a co to znamená. Takže jsem to po něm nepožadovala. Teď to dělá sám a je vidět, že už chápe CO to vlastně dělá. Naopak se mi teď třeba i omluví když do něj omylem strčím já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:05
Syn není vyloženě ubližovací, ale dělá kraviny a pak více či méně nechtěně ublíží (dneska skočil manželovy na břicho že ten si z toho málem učůrnul), ségře vyrve její hračky z ruky tak, že ji otočí na krovky (a to mu vteřinu před tím řeknu, aby byl opatrný, jestli tu hračku chce, že spolu ségru o ní poprosíme). Dětem se snažím měřit stejným metrem (když ho malá třeba zatahá za vlasy, tak se mu „jde taky omluvit a udělat malej“).
Osobně mám problém s omlouváním se za děti, protože mám zkušenost z okolí, že ty děti se pak neomlouvyly, nezdravily, protože to ty rodiče dělaly za ně nebo je právě omlouvaly (Pepíček nezdraví, protože je malej, se stydí - Pepíčk už teď chodí do dtřídy, nejenže sám nepozdraví, ale na pozdrav dospělého se akorát přiblble uculuje s výrazem, snad si nemyslíš, že já Ti jako řeknu dobrý den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:09
@budi Tohle se mi líbí, že se omlouvá, abych věděla, že už si dá příště pozor.
@ireeenka Je fakt, že zrovna to kousání je projec toho, že ještě neumí zpracovávat emoce. Některé děti sebou fláknou na zem a ječí, můj malý má tendenci kousat. Ale pracujeme s tím, tak už se to lepší. Hlavně co začal mluvit, tak ho muž naučil verbálně vyjadřovat nespokojenost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
