Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěděla. U nás to věděl muž. Spíš jsem věděla, že je nechci nemít. A když už mi bylo přes třicet, nějak vyplynulo, že se rozmnožíme.
Přišlo mi to tak nějak logické posunutí vztahu - po 6 letech svatba, po 2 letech po ní první dítě, po dalších dvou druhé dítě… a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Jen tu dovolenou v Jugoslávii jsme vynechali ![]()
A taky jsem měla trochu krizi „kariéry“, potřebovala jsem pauzu a přemýšlela, jestli cesta, kterou jsem se vydala je ta správná, tak jsem si ji zkomplikovala dětmi natolik, že jsem nakonec šla jiným směrem.
Přidávám se do týmu „nevěděla“. Měla jsem dokonce docela dlouhou a výraznou fázi „děti nechci“. Pak jsem potkala manžela, vdala se a neplánovaně otěhotněla. Manžel děti chtěl, já v té době nebyla úplně proti resp. s ním bych děti klidně měla. Měli jsme správný věk, nebyli úplně bez koruny, potrat prostě nedával smysl. Mateřství/rodičovství je mazec, ale jsem ráda. Teď tu vedle mě spí už děti dvě. ![]()
My se na tom tak nějak dohodli. A taky jsem si říkala, že jako kam dál máme ten vztah budovat? Společný život, zaopatření, finance, spokojenost. Co víc bychom spolu měli mít?
Zase ale je to někdy náročný, a někdy je to opravdu zkouška partnerství. Pokud se táhne za jeden provaz tak je ale všechno snažší.