Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak jste věděly, že chcete dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.26 14:26
Nevedela. 
Mela jsem stejne pocity jako ty.
Ale nakonec jsem si rekla, ze vice bych litovala, ze jsem je nikdy nemela. Malokdo lituje, kdyz uz ty deti ma - tim myslim existenci samotnych deti, ne ztratu zivotniho stylu nebo unavu- to lide lituji casto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
11.7.26 15:08
Začaly mi tikat biologické hodiny v 35. I když se zadařilo, tak mi přišlo úplně neskutečně, že dítě bude na světě. I při porodu jsem si říkala, že to už jako vážně bude tady? A v mateřství jsem se našla. Jsem dost pečovatelský typ, takže ztráty životního stylu nelituji. Naopak bych to ráda zažila celé znovu, protože dcera je vážně úžasná, takže už plánujeme druhé. Teď spíše lituji, že jsme neměli dítě dříve, to by se mnou byla dcera na světě o pár let déle (i když logicky vím, že to bych neměla dceru, ale jiné miminko).
- Citovat
- Upravit
11.7.26 15:19
@PaníBovaryová píše: Více
Přesně 
A jsem moc ráda, že jsem to nakonec tak nějak za včasu stihla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 15:23
@Anonymní píše: Více
To zkrátka musí ženská cítit, že touží po tom, stát se maminkou. Třeba já jsem si dítě moc přála, ale mnohem těžší asi bylo, najít toho, s kým by se mi moje štěstí naplnilo…
No, nakonec trefa vedle, ale mám syna. A jsem za něj moc ráda a ničeho nelituju. 
Každá to máme prostě jinak a záleží jen na vás, jak se „zařídíte”. Obecně platí, že všechno má svůj čas, ale bohužel u mateřství, je to přece jen, trochu jiné… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 15:43
Hele víš co pomohlo mně? Představit si, jak by můj život vypadal za 20 let s dětma/bez dětí. Ta druhá varianta mi přišla hrozně smutná a prázdná…Vidím to dneska u svých vrstevnic co se nerozhoupaly. Nepřiznají že jim ujel vlak, to je moc bolestné, navenek tak „děti nikdy nechtěly“. Ale ono v určitém věku když všichni okolo zestárnou, mají rodiny, pak je prostě člověk víc osamělý. Do těch 40 to jde, furt nějaké akce, večírky, grilovačky, cestování. Ale pak i ty mladší přatelé s novými rodinami postupně odpadají..Hlavně, chlap může kdykoliv odejít, ale mámou jsi nadosmrti. Kolegyně měla manžela, děti furt nevěděli zda chtějí. Nakonec jí ve 40 zdrhnul s 20 letou a má děti dvě. Ona už nikoho pro rodinu nenešla+na dítě už pak byla stará…A je dost osamělá, rodiče nežijou, a ona je na Vánoce, Silvestry, svátky sama. Každej je totiž doma s tou svojí rodinou…
Za mě je nejlepší, pokud si chce člověk zachovat svůj životní styl, kompromis jednoho dítěte. Já pak byla mobilní i s dítětem, pracovala v zahraničí…Dneska mám super parťáka a jezdíme furt někde. A navíc ty náročnější začátky tak brutálně rychle utečou. Dneska jsem neskutečně ráda, že jsem to stihla a to dítě mám Je to to nejlepší, co se mi v životě povedlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 15:45
Podle me je typ zen, ktere proste chytne ten matersky pud a dite by nejraději tady a ted. A pak jsou ty racionalni, mezi ktere asi patris ty, ktere to berou vice pragmaticky a zvazuji, co jim dite pronese, ale i vezme. Ja nastesti patrik do te prvni skupiny, odmala jsem vedela, ze chci deti, v 25 to uderilo naplno, ale nebranila bych se i driv, mit podminky… Protoze racionalne musi clovek prijit na hodne negativ, ktere ta ditechtiva matka vubec nevidi 🙈
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 15:54
Vždycky jsem chtěla a těšila se. S manželem jsme se poznali, když mě bylo 19, jemu 21, měl tehdy roční neteř a bylo jasno. Často jsme ji hlídali, brali na dovolenou, víkendy.. já teda svoje děti nikdy takhle nepujcovala, ale oni byli rádi, že mají klid pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.26 15:56
Taky si nemyslím, že každá žena musí cítit potřebu mít dítě. Spadám do té pragmatické části. Nikdy jsem o dítěti neuvažovala, byly doby, kdy to bylo, že nejsem ani ten správný materiál na matku. Pak jsem měla 30 a řekla si, mám věk, zázemí, dítě případně zvládnu uživit i sama, tak to nechám na přírodě. Mám krátce dospělou dceru a ta je teď taky ve stádiu dítě nikdy, těhotenství a porod vypadají hrozně 
Uvidíme časem.
Rozhodně nelituji, že dceru mám, jsem pyšná matka ale bylo to rozhodnutí jen na základě logické úvahy, ne biologických hodin či přesvědčení, že bez dítěte budu něco méně.
- Citovat
- Upravit
11.7.26 16:01
Nevěděla. Napadlo mě to čas od času, ale spíš jsem měla strach a taky jsem si neuměla představit, že přijdu o svou svobodu. Otěhotněla jsem neplánovaně a syn je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Já jsem teda krátce po porodu a asi ze mě mluví i hormony, ale připadá mi, že můj život dostal nový smysl, přijdu si konečně kompletní, vyklidněná a posilněná. A to vůbec nelítám na obláčku, není všechno jen růžové, malý je v inkubátoru a čeká nás několik týdnů na neonatologii, ale i tak. Je to báječný pocit, musím říct, že mě to vnitřně uzdravilo a našla jsem klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 16:09
Cítila jsem, že chci dítě, rodinu vždycky. Mi ten budík tikal velice brzo.
Nepamatuji si to. Ale prý jsem od mala říkala, že chci čtyři děti. Máme tři.
Moje nejlepší kamarádka na střední to měla úplně obráceně. Ona vždy říkala, že do 39 let nechce o dítěti slyšet. Vždycky si našla kluka, který začal hnízdit. Stavil pro ně barák, plánoval rodinu. Ona každého pustila k vodě, že není připravená. Ať to bylo tady nebo v zahraničí. Takže na prahu 40 je sama. Bez dětí. Už tak nejspíš zůstane. Má jen zvířata.
Nemá vnitřní nastavení, aby založila rodinu. Někdo to takhle má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 16:16
Nevěděla. Vždy jsem si říkala, že se někdy v mém životě děti objeví, ale čekala jsem na ty mytické pudy a pořád nic. Tak jsme se v jeden moment racionálně rozhodli a pustili se do toho (ve 28). No moc dlouho to netrvalo, ke všemu jsem dostala dvojité překvapení a teď mám ty nejlepší devítiměsíční holčičky. Mateřství mě ohromně naplňuje ačkoliv jsem si myslela, že to půjde mnohem víc ztuha. Je to fakt jako bych začala žít život dvojku, vše do té doby mi přijde jako jen taková předehra.
Pokud se toho s manželem nebojíte a umíte si to představit a drží vás zpět jen strach ze změny, tak to zkuste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.26 16:26
Já jsem nad tím takhle nepřemýšlela - prostě jsem to brala jako přirozený vývoj života - dokončit školu, začít chodit do práce, s chlapem chodit, pak bydlet, pak mít dítě. Všechno to takhle přicházelo a plynulo samo. Vlastně mě ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak, že bych si vědomě řekla, že děti mít nebudu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, je mi 35 let, jsem vdaná, máme spokojené manželství. Manžel se dítěti nebrání, ale zatím to nijak aktivně neřešíme. Já ani nevím, jestli dítě chci. Na jedné straně ano, na té druhé nevím. Jsem zvyklá na takový ten svůj klid, zodpovědnost jen sama za sebe. Určitě bych se o dítě uměla postarat, toho se nebojím. Jsem, myslím, hodně zodpovědný člověk a nerada bych přivedla na svět dítě a pak toho litovala. Zní to hrozně, vím to, ale mám v sobě směs různých pocitů.
Jak jste věděly, že dítě chcete?