Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěděla. U nás to věděl muž. Spíš jsem věděla, že je nechci nemít. A když už mi bylo přes třicet, nějak vyplynulo, že se rozmnožíme.
Přišlo mi to tak nějak logické posunutí vztahu - po 6 letech svatba, po 2 letech po ní první dítě, po dalších dvou druhé dítě… a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Jen tu dovolenou v Jugoslávii jsme vynechali ![]()
A taky jsem měla trochu krizi „kariéry“, potřebovala jsem pauzu a přemýšlela, jestli cesta, kterou jsem se vydala je ta správná, tak jsem si ji zkomplikovala dětmi natolik, že jsem nakonec šla jiným směrem.
Přidávám se do týmu „nevěděla“. Měla jsem dokonce docela dlouhou a výraznou fázi „děti nechci“. Pak jsem potkala manžela, vdala se a neplánovaně otěhotněla. Manžel děti chtěl, já v té době nebyla úplně proti resp. s ním bych děti klidně měla. Měli jsme správný věk, nebyli úplně bez koruny, potrat prostě nedával smysl. Mateřství/rodičovství je mazec, ale jsem ráda. Teď tu vedle mě spí už děti dvě. ![]()
My se na tom tak nějak dohodli. A taky jsem si říkala, že jako kam dál máme ten vztah budovat? Společný život, zaopatření, finance, spokojenost. Co víc bychom spolu měli mít?
Zase ale je to někdy náročný, a někdy je to opravdu zkouška partnerství. Pokud se táhne za jeden provaz tak je ale všechno snažší.
@Anonymní píše: Více
Prostě mi najednou přestalo stačit být jen teta neteři a chtěla jsem vlastní. Ještě když se narodila, neuměla jsem si představit, že se to někdy stane i mně. Až po 30 jsem to nějak přehodnotila. Na dítě jsem se hodně těšila, ale když jsem zjistila těhotenství, trochu jsem se vyděsila. Naštěstí kamarádka prožívala své první těhotenství taky, tak jsem se brzo s novou situací srovnala. Být máma je fajn. ![]()
U mě to přišlo až souběhem věku + vhodného muže. Do 30 let jsem se důsledně chránila, protože jsem dítě nechtěla za žádnou cenu - až tak, že jsem tvrdila, že nejsem tak nezodpovědná, abych do tohoto světa přivedla další živou bytost, necítila jsem se na tu nekonečnou odpovědnost za nový život. A pak úplně najednou a přirozeně - bylo nad slunce jasnější, že jsme po několika měsících začali mluvit o tom, že by dítě bylo fajn, zpečetění lásky, následník, velký krok a gesto ve vztahu.. no a máme tři, a nikdy bych to nechtěla jinak. Nezažila jsem, že by nějaká žena litovala, že má dítě. Ale mnohokrát jsem zažila, že litovaly, že dítě nemají.
Moc jsem se nedokazala rozhodnout a pak jsem se ve 30 teda rozhodla, no a zacala jsem ho poradne chtit, kdyz to 8 mesicu neslo
Tak aspon k necemu to cekani bylo.
@Pauznuto píše: Více
Tak to jsme to mělyskoro stejně..my jsme teda zrovna koupili být je kompletní rekonstrukci takže penez bylo málo a měli jsme teprve před svatbou (těhotenství jsem zjistila týden před cca🤣) ale hodně nám pomohla rodina, výbavu jsme podědili nebo nakoupili z druhé ruky…a taky jsem ráda že ty dva malé dabliky mám..druhé už bylo teda plánované… ![]()
Jak to tady tak čtu, tak je celkem zvláštní, že tady téměř všichni k tomu dítěti přišli, asi jako „slepej k houslím”… ![]()
A ještě je to podle všeho bráno, jako suprový start do rodičovské pozice. ![]()
No skoro abych se styděla, že jsem po svém dítěti toužila a plánovala ho.
![]()
@Černá Madonna píše: Více
no však zase je to dobrá zpráva o plodnosti dnešních žen, ne?
@Černá Madonna píše: Více
Proč k tomu přistupovat tak cynicky, prostě taková je realita a nevidím na tom nic špatného, že někdo k začátku rodičovství přistoupil spíš pragmaticky. Buď ráda, že jsi své rozhodování měla o to jednodušší.
Ono ve finále o tom jaký bude kdo rodič absolutně nijak nevypovídá to jak přistupoval k početí. ![]()
@Černá Madonna píše: Více
My první plánovali, druhé ne. Mě zas překvapuje, že je tu v takové koncentraci info, že dítě tak až po 30, dřív vůbec (to nekritizuju, jen konstatuju). Já první měla ve 27 a i to už mi přišlo pozdě a byla bych bejvala ráda i dřív a záviděla jsem bráchovi, že on měl dítě už ve 26.
@Oxymoronka píše: Více
Já to nepíšu s cynismem, ale s tím, jak mi to podle té celé diskuze doopravdy přijde…
No já bych právě asi řekla, že to „nechtěné nebo neplánované” rodičovství, na tom všem může mít určitý vliv.
Ale to je jen můj názor, protože si nedovedu asi moc dobře představit, že bych se z toho nějak zvlášť radovala, když bych do toho vlítla úplně nečekaně a teď se s celou situací musela za každých okolností smířit a brát věc takovou jaká je… ![]()