Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak krotit výbušnost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
4.5.12 21:15
Ahoj. Mám to taky. Respektive od porodu. Určitě za to může ten nátlak- povinnosti, starosti a pod. Občas taky dost bouchnu a stydím se za to. 
Přemýšlím, že skočím k doktorce. Slyšela jsem o krizových kapkách 
bylinky. Možná by stály za to. Pro mě je hlavní stresovej faktor pláč malýho.
Jinak mi pomáhá toto- jsem v klidu, zrovna mě nic netrápí, tak se začnu připravovat na situaci, kdy mě bude trápit. Říkám si- brečí, něco ho trápí, cítí se sám, potřebuje maminku. Když mě je smutno, taky chci mít někoho u sebe. A pod. A pak se na to snažím vzpomenout, když na mě jde vztek. A opakuju si to. Přinejhorším na chvíli odejdu z místnosti. Je to těžký
- Citovat
- Upravit
4.5.12 21:19
Myslím, že občas vybuchneme všichni 
Je to denní stereotyp a chtělo by to z něho aspoň na chvíli vypadnout a vypnout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.12 21:30
Já mám možnosti jít ven mezi lidi, manžel pohlídá když je doma kdykoliv, thýně občas taky.. Prostě co se malá narodila jsem takle strašně výbušná a mě to táák štve a mrzí. Chtěla bych to ovládnout. Uvědomím si to hned ve chvíli po té co vybuchnu 
Mluvím i sproště 
A malá si toto začíná uvědomovat 
Když vidí jak se někdy rozkřičím na anduláka tak běží do postýlky a „bojí se“ Musim jít za ní a říct jí že už jsem v klidu a že se omlouvám, že to nebylo na ní.. A nebo mě napodobuje a „křičí“ na anduláka ja já - napodobuje mě 
Ach joo, nechci vybuchovat 
- Citovat
- Upravit
4.5.12 21:30
Dej si magnézko (horčík). Taky jsem měla takové nervy. A zařiď si pravidelné hlídání, ať si odpočineš. Uvidíš, že to pak bude lepší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 21:31
Přijde mi to celkem běžné, já teda jsem vzteklá od přírody a v těhotenství úplně nejvíc
Ale teda snažím se místo útoku spíš utéct - tj. když mě štve dítě, tak ho radši odešlu do pokojíčku, než abych na něj řvala, psi mě štvou někdy pekelně (motaj se pod nohy, vrážej na zemi do mimina, malej pes štěká, neposlechne hned), tam je zkrátka pošlu dolů do předsíně, nepřijde mi to nějak strašlivé pro ně 
V nevyspalosti s druhým jsem ho v noci už párkrát poslala do pr, když mu bylo cca 4m a budil se po hodině…
Hodně pomáhá si snažit říkat „řešim blbosti, dítě může onemocnět, ať radši zlobí než aby se mu něco stalo“ atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 21:41
Rozumím ti. U nás to nejhorší bylo, když mu rostli zuby. Matyášek doslova prořval 2 měsíce v kuse. Ve dne v noci… A já už byla opravdu hysterická a taky na mě šla agrese. Už jsem byla na tom tak, že malej řval a já šla řvát do koupelny, nebo na záchod, páč už jsem to nemohla poslouchat a dokonce jsem na něj i křičela. Potom mi to bylo hrozně líto a musela jsem se mu jít omluvit. Rozhodně nejsem na tohle pyšná, ale každýmu ujedou nervy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.12 21:43
Pokud tě tolik točí andulka ,ta se jí zbav - myslím ,někomu dej..
A nespravedlivý výbuch jednou za půl roku na dítě není zas tak strašné ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bohemund
4.5.12 21:46
Ahoj, no ja bych to žadnymi připravkami neřešil, je to spiš o psychive je toho na tebe určitě moc a neumiš odpočívat. Případně je tam něco kvůli čemu nejsi šťastná. Skus každý den na chvíli vypnout, skus jogu nebo nějaký druh meditace…
- Citovat
- Upravit
4.5.12 21:51
Já jsem taky cholerik a taky mě to štve 
Co vidím na sobě - nejhorší to je, když jsem nevyspaná a v pátek (čili jsem na ně dlouho v kuse víceméně sama). Chce to odpočívat, vyčistit si hlavu - i když to kolikrát nejde. Malý furt mele, motá se, něco potřebuje, do toho je tu binec, který nemůžu uklidit, protože furt kolem někoho skáču… Chápu tě. Dneska jsem si večer udělala první magnézko, doufám, že mi to pomůže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.12 21:55
Já jsem jiný anonym.Taky jsem nervák a strašně často se vztekám na syna.A fakt si to uvědomuju a stydím se za to Mě nejvíce štve s tím,když se bezdůvodně vzteká,pořád chce stejnou věc(kterou prostě mít nemůže),nebo nám vyhrabuje věci z batohů,doklady atd.Tak na něho řvu a někdy jsem i sprostá(třeba mu řeknu parachante,debile) Snažím se ovládat,ale minimálně jednou denně se to prostě podaří,ach jo 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.5.12 22:11
@Lizbeth píše:
Pokud tě tolik točí andulka ,ta se jí zbav - myslím ,někomu dej..
A nespravedlivý výbuch jednou za půl roku na dítě není zas tak strašné ne?
Ta nám chcípla před měsícem a manžel pro malou pořídil jinou. Já bych raděj tiché morče ale ON chtěl prostě andulku. A ted se zas nervuju kvuli bordelu co dělá a kvůli jejímu křiku No - ono to neni jen jednou za půl roku - mě vadí ty výbuchy co mám před malou skoro denně.. (né na ní) Ona už to vnímá a to mi vadí. Bojí se mě
- Citovat
- Upravit
4.5.12 22:12
A jak víš, že se tě bojí? Já taky občas vybuchnu, ale nevšimla jsem si že by se mě malej bál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.12 22:15
Běží v tu chvíli do postýlky a kouká vystrašeně. Ptala jsem se jí jestli se bojí a ona že ANO A až když jsem ji objala a řekla že to není na ní tak se zas smála a byla v pohodě.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky..
(malé je už skoro 2,5 roku)
NECHCI to dělat, ale někdy se prostě fakt neovládnu. Když se sklidnim, uvědomim si to jaká jsem byla a musim se ji prostě omluvit a říct jí jak ji miluju a že vím že jsem byla zlá 
Tohle se stane maximálně 1× a půl roku… Ale na to bezbranné zvířátko i několikrát týdně 
Párkrát mi pomohlo dýchat a počitat do deseti.. ale musim si to v tu chvili uvědomit že mám počitat…
omlouvám se za anonym..ale spíš se jdu vypovídat a třeba tu i radu najdu.,,
Jsem nešťastná z toho jak dokážu být nervní a výbušná. Než se narodila malá tak jsem byla relativně klidná. Co se narodila tak od té doby občas neumím ovládat své „výbuchy“
Příklad - odjakživa jsem měla ráda andulky a vždycky jsme nějakou měli.. V těhotenství nám náš ochočený andulák pošel a na nového jsem si nezvykla - moje výbuchy na něj když hlasitěji zacrvliká hraničí „s týráním“ ne doslova - ale raděj ho vyšoupnu do zimy na verandu jen abych ho neslyšela a nejraděj bych ho pustila…
Nejhorší je, že někdy „vybouchnu“ na malou - třeba když už chci po celém dni klid a ona nechce spát.. „vybouchnu“ Párkrát jsem s ní už zatřásla a řvala na ní
Když je doma chlap - umím se ovládnout.. Když jsme doma sami, tak mi je to jedno.
HOLKY JÁ SE zA TO NESNÁŠIM A NEVÍM JAK SE MÁM zKLIDNIT
Jste taky některá taková??